|
6. 8. 2007
Emil Bok (1925 - 2007)Básník, jehož verše jsme publikovali v pátek, nedávno zemřel Života-běh připomíná chmýr pampelišky. Pěkně spolu drží tvar. Ale najednou krok, závan větru . Bělavé pápěří se rozlétne do všech stran, aniž se jej podaří znovu usebrat do původní podoby. Zůstávají jen semínka, jako vzpomínky. Zalétnu-li desítky let nazpět, až k době, kdy jsem co pedagogický elév-zelenáč přišel na Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, stále mám před očima obrázek elegantního, prošedivělého již muže, vždy s kravatou a v obleku. Právě on byl mezi prvními, kdo mne ze sboru "staré gardy" přivítal, vzdor věkovému odstupu, velice srdečně a laskavě. Dr. Emil Bok, CSc. Na škole vyučoval dějepisu a občanské nauce. Šarmantní, vtipný společník byl velice oblíben, i mezi studenty. Brzy jsme se sblížili i my dva, diskutovali témata z oblasti kultury a umění. Tu a tam, zprvu úkradkem a nesměle, mi přinesl k přečtení také svou vlastní básnickou tvorbu. Pravdy, tehdy ještě na tenkých průklepových listech strojopisu. Samizdat. |
|
Emil Bok si nepotrpěl na hlučná, pateticky rozmáchlá gesta. Stejně i jeho poezie skýtala formu ztišené meditativní a kontemplující lyriky, se spodními proudy tušené erotiky. Reflektovala niterné pocity stárnoucího muže, vědoucího a léty zmoudřelého životními zkušenostmi. Nejspíš jako pandán literární činnosti, uplatňoval i své výtvarné nadání, tvorbou koláží. Vesměs vtipnými , ozvláštněnými suchým humorem britského , neprvoplánového typu. V roce 1987 odešel na penzi, ale přesto jsme spolu stále zůstávali v čilém písemném kontaktu a posílal mi své aktuální počiny, posléze již vydávané oficiálně, a novoroční rozmarné "péefky". Občas se přijel i na bechyňskou školu podívat, popovídat se všemi. Stejně činorodě se podílel na kulturním kvasu v Táboře, vystavoval koláže, míval autorská čtení. Žel, vposledku jeho ohlasy zřídly. V dopisech proplétal posmutnělý tón stesku , jak jej soužila zákeřná těžká choroba. Nakonec jí podlehl a neslitovný osud mu vybral los. Emil Bok 9. července 2007 se tiše, po svém zvyku, odmlčel natrvalo. Odešel všestranně nadaný umělec, kolega, přítel a výtečný společník. Dobrý člověk. Vzpomeňme si. A vzpomínejme. Třeba slovy jeho vlastního epitafu: "Moje duše odešla, moje láska zůstala s vámi." Biografie a tvorba:Emil Bok se narodil 12. října 1925 v Užhorodu / Podkarpatská Rus/, ale od mládí vyrůstal ve Valašském Meziříčí. Po maturitě odešel do Prahy, kde působil jako vysokoškolský pedagog. Čistky a nástup tzv. "normalizace" jej přinutily školu opustit. Zbytek života pak domovsky dlel i s rodinou v jihočeském Táboře, učil na SPŠ keramické v Bechyni. Poezie jej uhranula už jako jinocha pubertou stiženého a své první veršotepecké pokusy publikoval v rozmanitých časopisech pro mládež. Teprve po více než třiceti letech, v roce 1998, se Emil Bok odhodlal k oficiálnímu autorskému debutu. Následná tvůrčí žeň přinesla celkem pět sbírek veršů. Bokova křehká poetika, typická niterným ponorem a hloubkou zralého prožitku , nalézala postupně širšího ohlasu i v širší veřejnosti. Patrně nikoliv jen náhodou zmínil šéfredaktor slezského literárního magazínu Weles M. Chocholatý sbírku Jedy blaženosti v anketě mezi třemi nejvýraznějšími knihami roku 2005... Kromě toho se Bok účastnil literárních soutěží, namátkou Šrámkova Sobotka, průběžně publikoval v Literárních novinách, měsíčníku Alternativa, v Tvaru . Čas od času vystavoval i své koláže. /Tábor, Bechyně/. Vydané sbírky:Zima s rybími prsty, Velarium, České Budějovice, 1998 Prérie, MaPa, Brno, 2001 Zahrady , Zahrada, Tábor, 2002 Jedy blaženosti , Petrov, Brno 2005 Šimonka , Trigon Praha , 2006 Více z tvorby Emila Boka lze hledat, např. i na webových stránkách Totem. cz, Anonympoet. hitech. cz |
