Vídám je, když jdu z práce na zcela opačném konci města. V parku mají svoji oblíbenou lavičku a často si k večeru přikoupí dvoulitrovou plastovou láhev levného stolního vína, aby neseděli jen tak naprázdno.

I když jdu v sobotu lesíkem na nákup -- sedí v závětří hotelu, pokuřují, lahev piva po ruce rovněž nechybí. Všechny tyhle mladé lidi od bezdomoveckých denních rituálů dělí jen to, že díky rodičům nemusejí žebrat, a že mají kam jít v noci se vyspat (pokud zrovna ten den není nějaká pařba a nekalí se až do rána).

Dokonce pro tento způsob trávení času mají svůj termín -- zevling. Odvozeno od slova zevlovat. No dobře, jako mladí jsme se také různě poflakovali, ale ne celý den. Spousta z nás měla nějaké záliby -- jeden dělal sport, druhý kroužek, třetí hudbu, čtvrtý maloval. A i když zbyli jen ti "chuligáni", stejně jsme spolu podnikli alespoň nějakou akci a vyrazili aspoň někam na výlet. Sedět na zadku celý den na jednom místě, to by nás brzy svrběly nohy.

Ale možná se mýlím, je to možné. Třeba z těchto zevlingových dětí skutečně roste elita národa. Jak tak člověk zaslechne úryvky jejich rozhovorů, docela ho překvapí, že mají někdy čas sledovat televizi -- ale skutečně, oni vědí, jaký právě běží seriál na Nově, a kdo koho v džungli našel.

Možná skutečně tento styl života vede k moudrému rozjímání a nadhledu, které jsou tak potřebné v osobním rozvoji a zvyšují kvality jedince.

Jenže nevím jak vám, ale mně osobně spíš přijde, že ti mladí lidé jen zbůhdarma utrácejí čas, který by mohli věnovat něčemu užitečnějšímu. A nemusí z nich být zrovna nositelé Nobelovy ceny, stačilo by, kdyby mezi nimi byl příští Jágr. Jenže ten asi netrávil dospívání zevlováním.