Pro celé lůžkové oddělení, pro všechny pokoje mužské i ženské části chirurgie jsou určeny celkem 3 toalety, které jsou společné pro ženy a muže. Aby bylo jasno, jsou to 3 plechové kóje v jedné místnůstce. Dveře u toalet nejdou samozřejmě z bezpečnostních důvodů zavírat, takže, kdykoliv toaletu někdo používá, může očekávat, že jej tam jiný pacient, žena či muž jaksi navštíví. O jejich čistotě se šířit nebudu. To bylo jen pro silné žaludky.

Byla jsem hospitalizována s podezřením na vřed v žaludku, nebo na dvanácterníku. Na pokoji jsem byla s dalšími 5 pacientkami (komplikované zlomeniny končetin apod.). V nemocnici byly dlouhodobě. Chudinky. Pro celé chirurgické oddělení byla k dispozici pouze jediná sprcha v místnosti, která opět nešla zavřít. Na vlastní oči je třeba vidět kachličky a dlažbu ve sprše, vše staré snad 50 let.

Musím konstatovat, že sestry na oddělení byly ochotné. Příjemné.

Čtvrtý den pobytu k mé posteli přišla sestřička a pravila, že mi jde píchnou injekci do bříška. Byla mladá, milá a rozverná. Zarazilo mě to. Ze zkušenosti, za tu krátkou dobu hospitalizace jsem odpozorovala, že tímto způsobem píchají sestry mým spolupacientkám heparin. Proto jsem jí položila otázku, co mi to chce píchnout a proč. Odpověď mě šokovala. Sestřička odvětila, že je to heparin a že jí je to taky divné, ale že je to asi proto, že v pátek půjdu na vyšetření a možná mi budou brát vzorky ze žaludku, tak abych nevykrvácela.

Chvíli jsem na ni s úžasem hleděla, a pak jsem jí řekla, ať si to své nádobíčko odnese, že mi rozhodně žádnou injekci píchat nebude a že jí nechci nic kazit, protože nemám žádné zdravotní vzdělání, ale jen podle zdravého rozumu usuzuji, že se moc netrefila. Že daleko spíš jí vykrvácí pacient, kterému krev zředí. Nebylo mi do skoku, ale ujišťuji vás, že s úžasem zíraly i ostatní pacientky. Když jsem se vzpamatovala, podepsala jsem příslušné doklady a tuto nemocnici opustila, doléčila jsem se v sousedním městě v oné menší nemocnici. Ambulantně. A vlastně jsem ráda i za tento zážitek. Jinak bych si myslela, že tohle je pravdivý obraz našeho zdravotnictví.

NENÍ.

O deset kilometrů dál, v nemocnici malého města (v Čáslavi) jsem zažila kulturní šok. Ráno jsem se dostavila na vyšetření příliš brzy, takže jsem sama seděla na lavici na chodbě nemocnice před vyšetřovnou. Chodba čistočistá a příjemná, jak ze škatulky. K mému úžasu každý lékař, který vycházel z protějších dveří mě pozdravil. Bylo jich postupně asi sedm až deset, odcházeli z nějaké ranní porady.

A příjemné pocity mě provázely po celou dobu ambulantní léčby. Zdvořilost, slušnost a usměvavá péče. Všichni pacienti si zkracují čekání povídáním, takže jsem se i já postupně dověděla jak vypadají pokoje, jak jsou vybaveny, jak se chová personál a jak jsou tam lidé spokojení. Vyléčili mě tam. A znovu jsem se utvrdila v tom, že všechno závisí na lidech. Na vedení města jako zřizovatele nemocnice, na vedení nemocnice, na primářích, na vrchnich sestrách.... Prostě ryba smrdí od hlavy. Obě ty nemocnice jsou od sebe vzdáleny pouze 10-11 km, zřizovatelem obou je město a obě se od sebe liší jako den a noc.

A největší kuriozitu mi život připravil přímo na místě. Při čekání v této pěkné nemocnici, jsem jednou, u dveří ordinace pana primáře, spatřila bývalého starostu našeho města, který starostoval v minulém volebním období. Okamžitě jsem se za ním vydala s dotazem co tam dělá. Začal mi popisovat svoje choroby. Znovu jsem se zeptala co dělá v této nemocnici právě on. Pak teprve pochopil a začal koktat, že sám taky nebyl pro budování nových sálů, že by byl raději, aby se nejdříve něco udělalo s tím sociálním zázemím pro pacienty, ale že jej přehlasovali atd. Že on věří tomuhle panu primářovi atd..., proto se nechal operovat tady. Se zájmem jsem ho pozorovala. Alespoň, že se styděl. Jenomže to je bohužel málo. Všechno odnášejí pacienti a také státní kasa, protože těch cca 50 mil. Kč mohlo být efektivně využito jinak, ku prospěchu pacientů i zdravotníků.

Finančních prostředků je dost, na všechno, jenom se s nimi konečně musí začít hospodařit!! A zcela postačí dosadit do vedení kompetentní lidi. Pak nic není problém. Příkladů je dost.