1. Za autora Janova evangelia je považován apoštol Jan, který Ježíše Krista osobně znal před jeho ukřižováním a který byl u drtivé většiny událostí, jež v evangeliu líčí. Jestliže tvrdí, že Marie Magdaléna viděla vzkříšeného Ježíše jako první, pak je to velmi závažné svědectví (mnohem závažnější než narrata refero synoptiků!). To, že Ježíš považoval za podstatné zjevit se učedníkům mezi dnem vzkříšení a letnicemi mnohokrát, lze při troše dobré vůle pochopit jako jeho přímý podíl na formování nové církve, které bylo završeno sesláním Ducha sv. (i když Jan o takovém seslání mluví hned po vzkříšení). Ježíšovi pochopitelně šlo také o to, aby učedníci správně pochopili velikonoční událost a povahu jeho vzkříšení i své (nové!) víry. Tak velice hluboké tajemství je ukryto v uvěření sv. Tomáše, který se nejprve chtěl přesvědčit taktilním vněmem, ale pak uvěřil tváří v tvář živému a vzkříšenému. Stejně tak bylo nutné zdůraznit, že Ježíš je vzkříšen v oslaveném těle a nikoli jen jako duch (proti doketistickým a manicheistickým tendencím).

Jan 20,1-18

1. Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.

2. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!"

3. Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník a šli k hrobu.

4. A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první.

5. A když se naklonil dovnitř, spatřil ležící plátna, ale nevešel tam.

6. Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna

7. a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě.

8. Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil.

9. (Ještě totiž nepochopili Písmo, že Kristus musí vstát z mrtvých.)

10. A tak ti učedníci zase odešli k sobě domů.

11. Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu

12. a uviděla dva sedící anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou, tam, kde leželo Ježíšovo tělo.

13. Ti jí řekli: "Ženo, proč pláčeš?" Řekla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."

14. A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš.

15. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu."

16. Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" (což znamená Učiteli).

17. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: 'Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.'"

18. Marie Magdaléna pak přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a že jí řekl tyto věci.

Základní info o Janu Evangelistovi: ZDE

2. Tvrdíte, že poutníci do Emauz jsou zmiňováni Janovým evangeliem. Nesmysl! Je to evangelium Lukášovo (Lukáš 24,13-31) a příběh nemá zásadní význam pro svědectví o tom, že došlo ke vzkříšení (jak vyplývá z celé 24. kapitoly). Příběh o cestě do Emauz je příběhem o slepotě a prohlédnutí - jakýmsi upozorněním pro věřící: víra není o tom, co vidí vnější zrak (ostatně srovnejte to s uvěřením Marie Magdalény!), nýbrž o tom, co vidí vnitřní zrak.