Je nám všem známo, že existuje něco, co by asi nemělo existovat. Příklady není nutno jmenovat, zvláště, když o ně v téhle poznámce ani nejde. Tak jednoduché to nebylo, na čem Meinong pracoval a o čem si lámal hlavu. On v němčině psal o tom, že něco je, co není (dass es etwas gibt, das es nicht gibt), a nešlo mu při tom jen o takzvané konstrukty, jako na příklad 'poctivost' nebo 'důstojnost', nebo jiné pojmy, jejichž význam pochopíme jen tehdy, když si jej objasníme prostřednictvím vlastností, které je popisují. Meinong při tom pomýšlel například na věci nebo živočichy, o kterých máme představu, jejichž existenci chápeme, ale o jejichž neexistenci víme, na příklad v případě ďábla.

Problémem u toho případu s ďáblem je ale, že existují lidé, kteří vlastně věří, že ďábel existuje nejen jako konstrukt, ale pro někoho taky ve skutečnosti, jako pro někoho opravdu existují andělé a svatí. Zajímavé je ale, že i ten, kdo nevěří v ďábla, ví nebo měl by vědět o tom, že ďábel pro někoho existuje. A nedá se popřít, že často v téhle souvislosti má i nevěřící pojem z toho, co se rozumí, když se mluví o ďáblovi. Proto tedy i pro takového nevěřícího ďábel je, ačkoli neexistuje.

Jinými příklady by mohli být různí zelení tvoři z bažin a Červená Karkulka, to jest živočichové nebo lidské bytosti, od nichž jsou některé děti stoprocentně přesvědčeny, že existují, o nichž se ale někdy dozví, že nikdy neexistovali, leda jako postavy z fantazie nebo z literatury.

Možná se teď ptáte, proč jsem si vybral pro dnešní poznámku takovou divnou myšlenku a proč se zamýšlím nad tím, jestli existuje něco, co není, a co z toho vyplývá. Tady odpověď...

Používáme věci nebo bytosti, který neexistují, abychom nejen dětem vysvětlili něco, co by nám asi jinak tak dobře nešlo. Na příklad mluvíme v Německu o "černém muži" (schwarzer Mann), na něhož si děti mají dát pozor. Tím je chceme upozornit, že nejsou všichni lidé hodní. Používáme pro to někoho, koho ty děti neznají a ani ho nemohou znát, protože jako takový vůbec neexistuje. Chci upozornit, že v této souvislosti v Německu vlastně používáme rasistický výraz. Taky mluvíme na příklad o 'Klapperstorch' (čápovi), který nosí děti, a o 'Sensenmann' (muži s kosou), když myslíme na smrt. A abychom dětem nebrali iluze, mluvíme v Německu o 'Weihnachtsmann' (vánočním muži) a u Vás o Ježíškovi.

Pro ateistu je zajímavé, že takzvaní 'věřící' používají pojmy jako Bůh, anděl, ďábel a neposkvrněné početí. Pro něho ty pojmy existují, ale jen jako pojmy. S Meinongem by se dalo říci, že Bohové, andělé a ďáblové pro něho jsou a nejsou. Zajímavé na tom je ale, že takový ateista musí uznat, že Bohové, andělé a ďáblové ovlivňují skrze jednání lidí, kteří na ně věří, světové dění a dějiny. Mohlo se myslet, že je tohle ovlivňování nepřímým důkazem Boží existence, ale podle toho vzoru by potom taky existovala Karkulka.

Tak to asi nejde, víme ale, že to, co je pro někoho pravda, nemusí být pravda pro všechny a dokonce ne vědecká pravda. Meinong jako filosof samozřejmě o tom nemluvil, ale podle něho pravda toho jedince, která není pravda všech a taky ne vědecká pravda, je i není. Jak jsem ukázal, tahle pravda, ačkoli může být velkým omylem, jako má jako pravda jedince má vliv na něho, na jeho jednání a tím taky na světové dění... Nebo že bych se zase jednou mýlil?...