28. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 3. 2007

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Velice významná politická evoluce, aneb Jak se Adenauerovy obavy přece jen splnily

Politická situace v Německu se změnila. Členové levicové strany PDS a Strany práce a sociální spravedlnosti WASG se shodli na spojení obou stran. Vzniká 'Die Linke' 'Levice', a to k nevýhodě německé strany sociálních demokratů a ku prospěchu politických cílů sociálních demokratů. Právě o tento protiklad jde v téhle poznámce -- a také o obavy bývalého německého kancléře Adenauera.

Známe víkendy, kdy se nic nestane. Když jsem to teď napsal, myslel jsem najednou na 'Rozmarné léto' od Jiřího Menzela, ačkoli máme teprve začátek jara. Jistě znáte také takové víkendy, kdy člověk tuší, že by se na televizní zprávy ani nemusel podívat. O minulém víkendu tomu bylo ale jinak. V Evropě se informovalo o Berlínské deklaraci a teď komentátoři nevědí, co s ní bude. Stala se ale také jiná věc, která může být významná nejen pro Němce, ačkoli v zahraničí se asi moc o tom nemluvilo. Čtenáři BL ale vědí o co jde, alespoň když si přečetli článek 'Oskar Lafontaine dosáhl svého cíle - nové levicové strany v Německu' od Richarda Seemanna.

Konrád Hermann Joseph Adenauer byl prvním kancléřem NSR, a to od roku 1949 až do 1963. Známý je jako hlavní německý zastánce politického spojení se Západem, jako podporovatel sociálního tržního hospodářství, jako zástupce sjednocení západu Evropy a vstupu Německa do NATO. K tomu se ví, že pořád mluvil o cíli opětného sjednocení Německa.

O čem se ale už nemluví, to je, že se Adenauer velmi obával levicových voličů na východě Německa. Bylo tehdy totiž známo, že východ byl 'rudý' a to 'nekřesťansky rudý'.

Adenauer se tehdy domníval (a trochu toho ještě něco zbývalo v době, když zeď padla), že v sjednoceném Německu nebudou mít křesťanské strany šanci vyhrát volby, přestože jejich Ahlener Programm', který měl za cíle křesťanský socialismus, byl tak 'antikapitalistický', že hodně německých sociálních demokratů by na to dnes ani nechtělo pomyslet.

Tak lidé poslouchali, jak Adenauer často mluvil rád a hodně o opětném sjednocení Německa, mohli ale klidně mít současně ten dojem, že dělá všechno pro to, aby se to nestalo...

Co teď znamená vznik strany 'Levice' pro Německo? S PDS, která jako následník SED na Západě nemohla dostat řádnou podporu, se stane ve spojení s WASG nová strana, která bude konkurovat SPD a získávat hlasy odborářů a 'levých' voličů. S tím je spojena na jedné straně poměrná výhoda křesťanských stran CDU a CSU, protože SPD bude oslabena, na druhé straně ale možnost koalice těch stran, který mají programy 'nalevo' od těchto křesťanských stran a od německých liberálů.

Podle poslední ankety německé televizní stanice ZDF to by znamenalo, že v situaci, která je teď záporná pro SPD, rudo-rudo-zelená koalice, což by byla koalice z SPD, Linke a Grünen (zelených), by dostala 49% hlasů voličů a CDU/CSU/FDP jen 46%, přičemž 5% občanů by volilo jiné velice malé strany.

Aby se ale mohla tato rudo-rudo-zelená koalice uskutečnit, musel by být nejprve vyřešen jeden problém, který Richard Seemann uvedl v titulu svého článku: Tím problémem je Oskar Lafontaine, který byl kdysi předsedou německých socialních demokratů a stal se jejich osobním nepřítelem a obecně řečeno jejich největším červeným hadrem.

Kdyby on chtěl dovršit svou politickou kariéru, tak by vlastně musel po založení té nové strany abdikovat. Tím by umožnil, o čem vždy snil, spojenou politiku německých sociálních demokratů a socialistů. Ti by se mohli vzájemně podporovat, aby se v Evropě nezapomnělo na něco, co zatím je drahocenným základem života v Německu a v také v jiných zemích Evropy -- totiž na sociální tržní hospodářství. A s tím bychom byli zase u Adenauera, ale úplně jinak, než on si to mohl myslet.

                 
Obsah vydání       28. 3. 2007
28. 3. 2007 Teokonzervatismus a americký morální řád
28. 3. 2007 Nerozumím ničemu
28. 3. 2007 V Ansbachu to vrie Karol  Dučák jr.
27. 3. 2007 Greenpeace: Jsme znepokojeni
28. 3. 2007 Lopuchy Tomáš  Třeštík
28. 3. 2007 Irácká vláda uvítá zpět Saddámovy obávané bezpečnostní síly Miloš  Kaláb
28. 3. 2007 Analýza: Bushova vláda cenzurovala výzkum o nebezpečných podnebných změnách
27. 3. 2007 Kauza Uzunoglu: Pokračující řetězec taškařic Zdeněk  Jemelík
27. 3. 2007 MZV ČR: "Nechte nás, my CHCEME lézt Američanům kamsi!" Jan  Čulík
26. 3. 2007 Informace o pokračování jednání o případném umístění komponentu Štěpán  Kotrba
28. 3. 2007 Velice významná politická evoluce, aneb Jak se Adenauerovy obavy přece jen splnily Uwe  Ladwig
27. 3. 2007 Der Spiegel: Americká protiraketová obrana je kontroverzní v mnoha aspektech
28. 3. 2007 Angela na vrcholu Igor  Záruba
28. 3. 2007 Hugo Chávez, nepřítel Martin  Petříček
28. 3. 2007 Kohopak že to zase máme milovat na věčné časy? Jiří  Škuba
28. 3. 2007 Padesát let...a jak dál? Rudolf  Kučera
27. 3. 2007 Blair chce bombardovat Súdán
28. 3. 2007 Čo povedal plukovník sociológovi Matúš  Holý
28. 3. 2007 Nie nadnárodné korporácie, ale každý z nás Michal  Feik
27. 3. 2007 Německo "se spiklo s Ruskem" kvůli energiím
27. 3. 2007 Zemřel rozhlasový režisér Jiří Horčička
27. 3. 2007 Perly sviním Zdeněk  Bárta
27. 3. 2007 Konfuciův ústav a lidskoprávní globalizace Lukáš  Zádrapa
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007