O co ale vlastně jde, o čem se dnes tolik nemluví? Kdo je vinen za to, že ta mizérie vznikla. Není to vlastně stručná historie manažerských chyb? O tom si chci zapřemýšlet, pokud se chcete dozvědět, co zamýšlí DaimlerChrysler v podrobnostech změnit, tak to na tomhle místě nenajdete. Ale musím tady přiznat, že už se dříve hodně mluvilo o tom, že se situace ve firmě DaimlerChrysler musí změnit, a vlastně všechno pokračovalo jako problém, možná dokonce jako větší problém než dříve...

Podíváme se nejprve na jeden základní problém a až potom na podnik DaimlerChrysler. Jak je možné, že úspěšná firma už není úspěšná nebo dokonce krachuje? Často firmu zakládající šéf zestárl a nezjistil, že časy se změnily.

Jednoduché, majitel už nevěděl co a jak! Ale jak je to u akciové společnosti? Tam přece mají manažery, kteří jsou dobře placení, aby se to nestalo. Někdy je problém, že ti manažeři jsou úspěšní. Často jsou dokonce velice úspěšní, ale mají ještě větší hlad, chtějí stále větší obrat, stále více zaměstnanců... Hledají v takové situaci, jak ten hlad by mohli nejrychleji utišit, a proto si koupí další firmu... A někdy to stačí, aby se pak už mluvilo o úspěchu jen v minulém čase...

Daimler byla v osmdesátých let velice úspěšná firma. Předsedou výboru firmy byl Edzard Reuter. A ten měl sen. Chtěl udělat z automobilky 'integrovaný technologický koncern'. Reuter byl velice úspěšný. V koncernu měla hrát velkou roli taky vojenská technika. Říká se, že Reuter by mohl být úspěšný i s tím, kdyby do toho by nepřišel pád berlínské zdi.

Jako vždy, nový směr koncernu nebyl ekonomicky lehký. Reuter neměl čas, aby mohl ukázat, že je jeho sen uskutečnitelný i v nové době. Byl vyměněn. V roce 1995 přišlo čas Jürgena Schremppa, který s tím integrovaným technologickým koncernem nechtěl mít vůbec nic společného. Schrempp byl úspěšný, ale také měl hlad. Věděl něco o zájmech akcionářů a chtěl pracovat pro ně. Schrempp snil o "světové akciovce" v automobilovém sektoru a vytvořil podnik DaimlerChrysler.

Sloučili se Chrysler Corporation s Daimler-Benz AG a narodil se obr jménem DaimlerChrysler AG. Schrempp tehdy byl šťastný, mluvil o 'svatbě v nebesích' a koncern začal mít velké problémy. Americká část koncernu, tak zvanaá Chrysler Group, prodělávala. Ale zachránce byl na dohled. V roce 2000 se stal šéfem firmy Chrysler Dieter Zetsche. Zetsche jako zachránce v situaci, za kterou mohl Schrempp. To trvalo až do konce roku 2005. A v lednu 2006 Zetsche převzal od Schremppa místo předsedy výboru správní rady společnosti DaimlerChrysler AG.

Problém s firmou Chrysler ale tím vyřešen nebyl. Proto na tiskové konferenci teď Zetsche pohrozil, že problém nemůže vyřešit a nemůže nyní vyloučit žádnou možnost, teď hrozil Zetsche, který vlastně nemohl ten problém vyřešit, s tím, že nemůže vyloučit žádnou možnost, aby docílil toho, za co byl kdysi příliš brzo oslavovaný. O své roli teď nemluvil, že vždy říkal, že problém vyřeší, a že přesto za šest let nedocílil toho, co teď prý bude možné podle slov nového šéfa firmy Chrysler Toma LaSordy za několik let.

Copak? Proč jeden mluví o tom, jak se problém řeší, a druhý mluví o jiných možnostech, aniž by naznačil, co má na mysli? Problémem pro Zetsche je, že firma DaimlerChrysler AG je výnosná, velice výnosná. On hrozí, aby zaměstnanci Chryslera souhlasili s tím, že 13 000 z nich dostane výpověď. A proč jen naznačuje, že by Chrysler mohl být prodán, nebo se osamostatnit ? Kdo by Chryslera koupil, když se ani Daimleru nepovedlo mít z té skupiny zisk? A jak by chtěl Zetsch Chryslera osamostatnit? To by musel převzít ohromné závazky, na příklad na pensi. Je to jednoduché: Zetsche hrozí, protože to, co by nejmíň potřeboval, by byla stávka. Řešení zatím nemá. Ale doufá, a kdo by to v jeho situaci nedělal...