Odlišné vnímání skutečnosti

15. 2. 2007 / Daniel Veselý

Pan Lánský ve svém článku soucítí s odsouzenými na smrt v libyjském vězení a apeluje na mezinárodní instituce, aby zakročily a osvobodily tyto nešťastníky. Zmiňuje se o Libyi jako o teroristickém a totalitním státě, ačkoli na druhou stranu bere sarkasticky v samozřejmost násilí mezi Araby a vyzdvihuje diplomatickou tvář Izraele.

Chtěl bych zde uvést výroční zprávy organizace Amnesty International o Libyi a dalších darebáckých zemích - Bělorusku, Íránu a Sýrii - za rok 2003 (vyjma Kuby, jelikož AI publikovala v lednu zcela novou zprávu o porušování lidských práv v tomto státě). Dále bych rád otřásl některými hluboce zakořeněnými tezemi a předsudky panujícími v západním světě, jež se týkají drastické povahy těchto zemí, a do očí bijící slepotou ohledně vlastních, mnohem závažnějších zločinů.

Je však třeba si uvědomit, že Amnesty International představuje vysoce konzervativní zdroj informací západní provenience, nezřídka cíleně publikující mylné zprávy, jako naposled v případě Haiti.

Zdroj: www.upsidedownworld.org/main/content/view/618/1/  

Libye. Tento rok (2002) bylo propuštěno 65 politických vězňů, včetně pěti vězňů svědomí, zadržovaných od roku 1973. Stovky dalších však nadále zůstávají za mřížemi. Rodiny desítek odsouzených osob byly vládními orgány informovány, že jejich příbuzní zemřeli ve vězení, ale nebylo jim sděleno datum úmrtí. Několik případů "zmizení" nebylo dosud objasněno. Dva vězni svědomí byli odsouzeni k smrti. Zprávy o mučení trestaných stále přicházejí, avšak žádné vyšetřování nebylo provedeno. Legislativa nadále kriminalizuje nenásilné politické aktivity a provádí neférové procesy. Od roku 1988 nebyla uskutečněna žádná poprava.

Bělorusko. Několik vysoce-profilových "zmizení" zůstává nedořešeno. Svoboda projevu je potlačována; několik novinářů bylo usvědčeno z kriminálního hanobení a uvězněno. Obránci lidských práv čelí trvalému obtěžování a zastrašování. Několik stovek lidí bylo vzato do vazby pro mírové opoziční aktivity a někteří z nich byli následně nepodmíněně odsouzeni. Trvale existují zprávy o špatném zacházení se zadrženými, které v několika případech vyústilo v mučení. Během protivládních demonstrací mezi lednem a dubnem roku 2002 bylo zadrženo 200 lidí. Čtvrtina z nich byla držena ve vazbě několik dní. Bělorusko zůstává poslední evropskou zemí, kde je prováděn trest smrti. V roce 2002 bylo provedeno pět poprav.

Írán. V roce 2002 byl zadržen určitý počet politických vězňů, včetně vězňů svědomí. Další jsou dlouhodobě drženi ve vazbě, aniž by byli řádně odsouzeni nebo jsou uvězněni po neférovém soudním přelíčení. Některým z odsouzených a zadržených je bráněno ve styku s rodinami a obhájci. Svoboda projevu a shromažďování zůstává nadále zakázaná justicí a mnoho studentů, novinářů a intelektuálů bylo zadrženo. Nejméně 113 lidí, včetně dlouhodobě vězněných politických odpůrců, bylo popraveno, často veřejně, i ukamenováno. Přes 80 lidí bylo bičováno, opět často veřejně.

Sýrie. Mnoho lidí bylo zavřeno během roku 2002 z politických důvodů, včetně syrských emigrantů, kteří se do země dobrovolně vrátili, a dalších osob, jež jsou podezřelé z členství v nepovolených politických sdruženích. Tento rok byl zaznamenán nárůst represe proti obráncům lidských práv a právníkům. Stovky politických vězňů zůstávají dlouhodobě ve vazbě, aniž by byly odsouzeny nebo byly uvězněny po nelegitimním soudním přelíčení. Někteří z odsouzených byli nemocní a zůstali nadále vystaveni drsným podmínkám vězení. Deset vězňů svědomí bylo odsouzeno k vysokým trestům (až deset let), které vynesly nespravedlivé soudy. Objevilo se několik zpráv o mučení a špatném zacházení s trestanými, avšak podobné případy nebyly v minulosti řádně vyšetřeny. Nejmíň dva lidé zahynuli ve vazbě.

Kuba. Jsou stále (2006) uplatňovány tvrdé restrikce svobody slova a shromažďování. Tyto negativně ovlivňují životy tisíců lidí. Všechna média jsou pod státní kontrolou, přístup k internetu je limitován. Disidenti a protirežimní aktivisté jsou často zatýkáni a drženi ve vazbě. Během roku 2006 vzrostla šikana novinářů, knihkupců a politických aktivistů. Nejméně 67 vězňů svědomí (učitelé, žurnalisté, političtí aktivisté) je stále zadržováno, aniž by byli souzeni nebo zůstávají ve vězení po nespravedlivém soudním přelíčení. Disidenti mohou být odsouzeni až na čtyři roky nepodmíněně. Ve vězení bývá na některé zatčené vyvíjen psychický nátlak. Existence trestu smrti trvá. Bývá proveden za těžké zločiny, například terorismus. V posledních letech byl proveden jen zřídka. AI opakovaně kritizuje ekonomické embargo uvalené na Kubu Spojenými státy. Podle organizace má špatný dopad na ekonomiku země a také sociální a kulturní práva. Podle UNICEF embargo vážně ohrožuje životy těch nejzranitelnějších. Také je ztížen přísun léků a základního zdravotnického materiálu a je podkopávána svoboda volného pohybu. Zdroj: www.amnesty.org  

Tolik oficiální prameny, pro mnohé notoricky známé. Méně se ví, že podle respektovaných lékařských časopisů Lancet a British Medical Journal ekonomická klatba způsobuje na Kubě "největší epidemii neurologických onemocnění ve 20. století". Americký neurolog Dr. Kirkpatrick během své lékařské mise na Kubě v roce 1993 dlouhodobým pozorováním zjistil, že 50 000 Kubánců trpí slepotou, hluchotou a inkontinencí. Později vydal odbornou studii, ve které tato onemocnění označil za přímý důsledek ekonomických sankcí. Z těchto informací později vycházela petice adresovaná prezidentu Clintonovi americkými senátory a kongresmany, aby nesmyslnou blokádu zrušil. Bez úspěchu. Američtí občané, kteří poruší embargo například víkendovou návštěvou Havany, mohou být odsouzeni až na deset let vězení nebo penalizováni pokutou ve výši jednoho milionu dolarů.

Citací konzervativních zdrojů o těchto darebáckých zemích jsem zamýšlel lehké zpochybnění hysterické propagandy, uměle šířené západním PR průmyslem, zvláště pak, srovnáme-li zločiny uvedených zemí se zvěrstvy páchanými jménem západních civilizačních hodnot.

Pakliže pan Lánský vyjadřuje upřímnou účast s odsouzenci v libyjském vězení, pak nechápu, proč se média ani on nechopí také kauzy pěti kubánských politických aktivistů, kteří byli v roce 2001 v USA obviněni ze špionáže proti "národní bezpečnosti Spojených států". Tito aktivisté se snažili infiltrovat do teroristické sítě kubánského exilu v Miami, která od začátku šedesátých let minulého století organizuje na Kubě teroristické akce všeho druhu, jimž dodnes podlehlo téměř 3.500 lidí, a další 2000 osob byly nadobro zmrzačeny. Těmto aktivistům hrozí možná doživotní trest v izolačních centrech.

Pan Lánský dále píše o "letní" válce mezi Izraelem a teroristickým Hizballáhem. Naprosto opomíjí fakt, že tato agrese byla delší čas připravována pod taktovkou US/izraelského státního terorismu, během níž bylo v krátké době zabito přes tisíc civilistů a zničena značná část libanonské infrastruktury. Bojové akce vyhnaly milion obyvatel z domovů.

Opomíjí také fakt, že několik stovek Izraelců, včetně ortodoxních rabínů, hledá v zahraničí politický azyl, protože protestovali proti vládnímu teroru v okupovaných teritoriích, přestože palestinští atentátníci téměř rok drželi půst. Připojili se tak k protestu desítek britských prominentů židovského původu, kteří nesouhlasí s tvrdým postupem Izraele proti Palestincům.

Soudím tedy, že navzdory přesvědčivým důkazům jsou praktiky terorismu záměrně určeny jen těm, na které sami ukážeme. Zločiny našeho státního terorismu, mnohem ničivějšího ve srovnání s praktikami rozptýlených teroristických buněk, zůstávají úmyslně zamlčovány z logických důvodů.

 

Vytisknout