Labouristická strana zahajuje kampaň v jejímž rámci chce varovat skotské voliče, že by to bylo údajně pro Skotsko nebezpečné, kdyby zvolilo nezávislost, jak to navrhuje Skotská nacionální strana.

Po letech vlády Margaret Thatcherové, která si většinu Skotů naprosto rozezlila a odcizila, je vliv britské konzervativní strany v pětimilionovém Skotsku mizivý. V daleké skotské pustině mají v komunálních úřadech podstatný vliv příslušníci třetí hlavní britské politické strany, liberálních demokratů, kteří hlavně na venkově soupeří s labouristy. Ve městech je pak podstatným soupeřem labouristů Skotská nacionální strana, s vedoucím představitelem Alexem Salmondem. Její popularita stoupá a není vyloučeno, že by skotští nacionalisté mohli letos v květnu ve Skotsku vyhrát volby. Pokud se to stane, skotští nacionalisté chtějí ve Skotsku uspořádat referendum o tom, zda by mělo Skotsko odejít ze Spojeného království a prohlásit se samostatnou zemí, jakou bývalo před třemi sty lety.

Tony Blair řekl v Downing Street: "Pokud Skotsko skončí se zákonem o nezávislosti a budou se konat referenda o skotské nezávislosti, vytvoří to situaci obrovské nejistoty a nestability." Blair posílá svého poradce, Johna McTernana, aby pomáhal v nadcházejících týdnech vést ve Skotsku labouristickou předvolební propagandu, která má Skoty odrazovat od podpory pro Skotskou nacionální stranu.

Skotská nacionální strana při příležitosti třístého výročí začlenění Skotska do Velké Británie zahájila plakátovou kampaň, v níž tvrdí, že Skotsko bylo do Británie včleněno násilím. Šéf skotských nacionalistů Alex Salmond v úterý ve skotském hlavním městě Edinburku srovnal vedoucí představitele Labouristické strany Tonyho Blaira a Gordona Browna, kteří jsou oba Skoti, k oné "hrstce podvodníků", kteří podle jedné verze skotské historie, prý souhlasili před třemi sty lety k začlenění Skotska do Anglie bez souhlasu skotského lidu. Je to známý výraz skotského romantického básníka Roberta Burnse, který tvrdil, že při rozhodování o začlenění Skotska do Británie byli prý skotští poslanci podplaceni anglickým zlatem.

Avšak bývalý šéf skotských nacionalistů Jim Sillars poukázal na to, že i kdyby skotští nacionalisté měli většinu ve skotském parlamentě, parlament nemá ústavní právo vyhlašovat referendum o nezávislosti. Měnit ústavu má totiž právo pouze londýnský parlament ve Westminsteru.

Podle deníku Scotsman si přeje zůstat v Británii 36 procent Skotů a 31 procent jich chce tento svazek opustit. Je to méně než nedávné průzkumy veřejného mínění, podle nichž chce skotskou nezávislost více než 50 procent skotských občanů.

Diskusi na toto téma v minulých dnech oživil údajný Blairův nástupce v premiérském úřadě v Londýně, dosavadni ministr financí Gordon Brown, který se vyjádřil, že se jeho skotští nepřátelé snaží o "balkanizaci" Velké Británie. Gordon Brown by však měl mlčet, napsal anglický komentátor Simon Jenkins, neboť je členem vlády, která vedla válku s cílem znovu zbalkanizovat Balkán.To, že se pořád mluví o možnosti skotské nezávislosti, prostě podle Jenkinse znamená, že vazba mezi Skotskem a Anglií není dostatečně pevná. Proto se znovu a znovu obnovuje tato diskuse.

Přitom množství vysokých činitelů v londýnské vládě jsou dnes právě Skoti. Skot Gordon Brown má podle Simona Jenkinse strach, že kdyby došlo k vyhlášení samostatnosti Skotska, miliony Skotů žijících v Anglii by se tam staly rázem nežádoucími cizinci. Je to nesmyslné.

Jenkins poukazuje i na příklad Česka a Slovenska, které se staly sice samostatnými zeměmi, ale přesto mají Češi i Slováci volnou možnost žít i pracovat v obou zemích. Podobně je tomu i v Beneluxu nebo ve Španělsku, kde mají Katalánsko a Baskicko daleko větší autonomii, než jakou má nyní v Británii Skotsko. Skoti by zřejmě chtěli hybridní autonomii, kdy by o domácí politice rozhodoval parlament v Edinburku a obrana, zahraniční politika, obchod a finanční záležitosti by se řešily v londýnském parlamentu, společném s Angličany. Skoti by si vyjednali od Angličanů právo rozhodovat o vlastních ropných ložiscích a Anglie by přestala dotovat Skotsko roční částkou 25 miliard liber (po čemž by však zřejmě následoval ve Skotsku intenzivní volnotržní hospodářský rozkvět, jaký v posledním desetiletí zaznamenalo Irsko).

Od Blairových ústavních reforem, které založily samostatný skotský parlament a národní shromáždění ve Walesu, existuje anomálie, která se paradoxně nelíbí Angličanům. Vlastní národní parlament totiž nemají právě Angličané. Skotští poslanci rozhodují ve svém parlamentě v Edinburku téměř o všem, včetně zdravotnictví a školstvi (ve Skotsku neplatí univerzitní studenti, ani z Evropské unie, tedy ani Češi, vysokoškolské školné, v Anglii ano) avšak o anglickém zdravotnictví či školství spolurozhodují v londýnském Westminsteru v ústředním britském parlamentě mimo jiné i skotští poslanci.

Pokud někdo takovéto reformy chce, proč je nepovolit? Parlamentní komise by podle pozorovatelů měla zkoumat ústavní uspořádání mezi londýnským parlamentem a jednotlivými částmi Velké Británie. Své návrhy by pak předložila voličům a ti ať rozhodnou . Politikové by se přestali obviňovat a hádat a problém by byl vyřešen.