Když tedy Lánský v souvislosti s obranou bulharských sester a palestinského lékaře v libyjském vězení píše o koncepci české zahraniční politiky, je skutečně poněkud legrační. Mohl by jako občan EU vyvinout úsilí na záchranu nevinně odsouzených. Jako velmi významný občan s důležitými kontakty v zahraničí by toho mohl udělat jistě desetkrát víc než já nebo Štepán Kotrba. Ale ani Lánský nikdy nedosáhne toho, aby česká zahraniční politika důsledně hájila lidská práva. Takhle se totiž státní mašinérie jednoduše naprogramovat nedá.

Kotrba ovšem píše: "Nikdy nejde a nikdy nejspíše ani nešlo o bulharské zdravotní sestry či padesát libyjských dětí" a snaží se nás přesvědčit, že mít s Libyí vztahy "nezatížené" lidskoprávní agendou je nejlepším možným řešením. Kotrbův zaprděný čecháčkovský cynismus se touto cestou vyhýbá nejen obhajobě "idealistické iluze", ale i "libyjské státní suverenity"... Vystupuje totiž rovnou na obranu zneužívání moci znovuzrozenou kompradorskou buržoazií v čele v Kaddáfím. Kotrba jednoduše prosazuje právo libyjské elity nakupovat jadernou technologii a zbraně v EU a zároveň s posvěcením téže instance zacházet s africkými uprchlíky jako s dobytkem. A ve jménu "realismu" se nejspíš Kotrba smíří i s tím, že uprchlíci na libyjských hranicích končí svou životní cestu v minových polích...

Stručně řečeno: Kotrba hájí místní knutu proti knutě globalizované, právo všech místních paroubků válcovat místní CzechTeky. A činí tak ve jménu vysoce ušlechtilého argumentu, že s držiteli lokálních karabáčů lze výhodněji obchodovat než s těmi, kdo disponují monopolním postavením.

Takové stanovisko na stránkách BL, to je přece nekonečně půvabné a povznášející - nemyslíte?