To, že Elvis stále ještě existuje, je nevyhnutelným důsledkem dvou skutečností -- standardní teorie kosmologie a standardní teorie fyziky -- kvantové teorie.

Vezměme nejprve kosmologii. Podle standardní vědecké interpretace došlo v prvním zlomku vteřiny vzniku vesmíru k jeho krátké superrychlé expanzi. Tomuto zlomku vteřiny se říká "inflace". Z toho, že k inflaci došlo, vyplývá, že je vesmír nekonečný a bez hranic.

Avšak vesmír, který vidíme dalekohledem, je konečný. Vzhledem k tomu, že k vzniku vesmíru velkým třeskem došlo před 13,7 miliardami let, vidíme jen ty galaxie, jejichž světlo k nám cestovalo kratší dobu, než je 13,7 miliard let. Galaxie, jejichž světlo by k nám cestovalo, řekněme, 14,7 miliard let, nevidíme -- jejich světlo k nám teprve cestuje. Proto vidíme jen pozorovatelný vesmír.

Ale za horizontem toho, co vidíme, existuje ještě spousta toho, co nevidíme. Nekonečné množství. Představíme-li si svůj pozorovatelný vesmír jako jednu mýdlovou bublinu, za ní je podle inflace nekonečné množství dalších mýdlových bublin, všechny obdobné našemu pozorovatelnému vesmíru.

Inflace není neprokázaná teoretická myšlenka. Během minulého roku ji potvrdila data, která shromáždila Wilkinsonova sonda NASA, která z vesmíru analyzovala zbytky záření po velkém třesku. Inflace argumentuje, že existuje nekonečné množství bublin, jako je náš pozorovatelný vesmír.

Argumentuje také, že sémě galaxií se během Velkého třesku náhodně rozeselo. Znamená to tedy, že ve vedlejším pozorovatelném vesmíru je sémě galaxií jiné než v našem, což znamená, že historie toho vesmíru je jiná a galaxie, které tam vznikly, nejsou totožné s našimi. A tak dále v dalších vesmírných regionech.

Kvantová fyzika znamená, že podstatou všecho jsou miniaturní zrna, "kvanta". Hmota se skládá z nedělitelných zrn. Čas se skládá z nedělitelných zrn. A prostor také.

V nějakém budoucím supermikroskopu by bylo vidět, že všechno je složena ze sítě miniaturních kostek. Pro zjednodušení si to představme jako dvojrozměrnou šachovnici.

V tomto obrazu máme sémě galaxií v jedné šachovnici, jiné sémě galaxií v druhé šachovnici a tak dále. Ale, a tohle je klíč: existuje pouze konečný počet způsobů jak umístit na šachovnici sémě galaxií stejně, jako je jen konečný počet možností jak rozmístit kameny na šachovnici.

Takže existuje jen konečný počet možných historií vesmíru, což znamená, že je jen konečný počet možných strukturací galaxií.

Pokud tedy existuje nekonečný počet regionů, jako je náš pozorovatelný vesmír, ale jen konečný počet historií pro takové regiony, pak to znamená, že každá možná historie se odehrává nikoliv jen jednou, ale nekonečným množstvím počtů.

Existuje nekonečný počet míst ve vesmíru, kde Elvis Presley stále žije," tvrdí jeden ze spoluautorů teorie inflace Alex Vilenkin z Tufts University v USA. "Je možné přesně vypočítat, jak daleko leží nejbližší region totožný s naším pozorovatelným vesmírem," upozorňuje. "Je ve vzdálenosti 10^10^100 cm." (10^100 je 1 a sto nul.)

Naši dvojníci neexistují, pokud neplatí standardní teorie kosmologie a standardní teorie fyziky. S tím ale většina fyziků nesouhlasí,, argumentuje autor, jehož kniha The Never-Ending Days of Being Dead: Dispatches from the Frontline of Sciece (Nekončící dny bytí mrtvým: Zprávy z předpolí vědy) právě vychází v londýnském nakladatelství Faber and Faber.

Podrobnosti v angličtině ZDE