Průzkumy mezi potenciálními (ne současnými) čtenáři prokazují, že Respekt vnímají jako určitou fosilii počátku devadesátých let. Je to asi bohužel pravda. Jestliže tehdy byl Respekt průkopníkem moderní žurnalistiky, dnes je už jen jakousi ozvěnou té doby. Časopisy jsou živé organismy, které se musí proměňovat stejně jako svět, o kterém referují. Když se neproměňují, mohou ještě relativně dloho těžit ze své někdejší dobré formy a pověsti. Ale ne donekonečna. Začnou pomalu ztrácet čtenáře, ustupovat do pozadí, prostě pozvolna přestanou být relevantní.

Proč se něco podobného stává? Protože tvůrci takových časopisů ztrácejí oponenturu, a to jak vnitřní, tak vnější. Vnitřní proto, že jsou natolik přesvědčeni o způsobu práce a o vidění světa, že nepřipustí, aby v redakci někdo pracoval jinak. Svůj mandát vidí ve svém někdejším úspěchu, ovšem zapomínají, že ho nemají "předplacený" navěky. Ve správnosti své práce a svého myšlení jsou utvrzováni kladnou zpětnou vazbou od čtenářského publika. Hlasy pocházející mimo toto publikum neberou vážně. A v tom tkví ztráta oponentury zvenčí.

kompletní článek ZDE