Především chci předeslat, že váš článek, ostatně stejně jako některé další stati otištěné v poslední době v denním i periodickém tisku na dané téma, vnímám jako pokus o investigativní žurnalistiku. Co však pokládám za nesprávné, je, že danou záležitost tyto články, váš nevyjímaje, označují za spor ubohé, do morku kostí poctivé ČSOB, a. s., nesoucí na svých bedrech odpovědnost za osud národního hospodářství a celé společnosti, s vychytralým, zlovolným advokátem Nemethem a jeho pochybnou partou. Na těchto předem jasně přidělených rolích se potom odvíjí příběh toho či onoho článku.

Zde je třeba uvést, že ČSOB, jakkoliv se jedná o bezesporu velmi významnou instituci, vždy byla, je a snad i do budoucna zůstane pouze jedním ze subjektů soukromého práva v České republice. Pro svoji velikost a bohatství není ničím více a ničím méně, a nemůže se proto a priori stavět do role jediného spravedlivého.

Podivuhodné je to, že na podobné vlně předpojatosti se nese naprostá většina článků, reportáží a šotů hromadných sdělovacích prostředků.

Základním východiskem pro mé hodnocení celé kauzy je fakt, že IPB, jejímž právním nástupcem se ČSOB staví být, udělala ve svém rozhodování hrubou chybu a za tuto hrubou chybu nyní platí. Tak jako my všichni jsme nuceni platit za chyby, které ve svém životě učiníme.

Jediné smutné na tom je to, že ČSOB se snaží finanční zátěž z chyby plynoucí přenést na stát a ten jí k takovému konání de facto i de iure vystavil bianco směnku. Dalším charakteristickým rysem publicity kolem celého případu je zřetelná snaha celou věc zamlžit, znejasnit, uložit ji do temného hávu tajemna a celé řady exotických, ekonomických i zeměpisných pojmů tak, aby ohromený čtenář na konci článku se jenom otřásl nad rafinovaností zločinců a politoval bezmocné oloupené bankovní impérium.

Přitom je zcela zřetelné, kde a jaká chyba se v daném případě v IPB, a. s., stala a od této chyby až po konkrétní zápočty, ať již podepsané mnou nebo jinými osobami, vedou, alespoň v mém případě, jasné, zřetelné, hmotné i právní kroky jednotlivých subjektů účastnících se celé záležitosti.

Tyto kroky tvoří jednoduchý obsahový i logický řetězec a není na nich vůbec nic neobvyklého, tajemného či vymykajícího se dnešní praxi světa financí. To, že někdo využije výhody, která mu byla druhou stranou jejím omylem, chybou či možná jiným způsobem nabídnuta, se chová jenom a pouze logicky a v souladu nejen s českým a mezinárodním právem, ale rovněž plně v souladu s morálními a etickými principy, na kterých pevně stojí současnost i budoucnost naší společnosti. Možná že nejde o postup hodný Rychlých šípů či hochů od Bobří řeky, možná že někdo může vykřiknout ono legendární "to je nečestné a nesportovní", ale to je v zásadě vše, co mohou odpůrci postupu kolem Nemethovy pohledávky dělat. Samozřejmě kromě kalení vody a vytváření virtuální reality.

Než však vyřknou svůj soud, dovolím si jim připomenout, že se tak automaticky postavili na stranu většího, což má v Čechách hlubokou tradici, ale také toho, kdo jim již nyní při dolních odhadech škod, které vyúčtoval, vytáhl z kapsy více než 10 000 Kč, a další portréty Palackého a možná i Masaryka jsou na cestě.

Každý, kdo automaticky přiřkl na stranu ČSOB bílou a na stranu JUDr. Nemetha černou, by si měl uvědomit, že banka je v naší zemi více než kdekoliv jinde symbolem promarněných příležitostí i peněz a že ne každý, kdo se dostane s bankou do sporu, je černou ovcí, kterou je třeba zatracovat, jak ruší naše kruhy falešně zaváděného pořádku.

Na samotný závěr si dovoluji připomenout, že celá operace z června 2000, která vynesla ČSOB neoficiální titul spasitele, ve své podstatě směřovala pouze k uspokojení věřitelské struktury banky. Ta daleko důležitější, tvořící hodnoty, tj. sféra podniková čili dlužnická, zůstala po tomto bezmála revolučním činu jako nahá v trní.

Její ztráty se nikdo zatím ani nepokusil vyčíslit. Chování nových pánů k potřebám podniků, které tuto republiku a společnost na rozdíl od ČSOB živí, jejich arogance a otevřené sdělování skutečnosti "my můžeme všechno, stát to za nás zaplatí" mne a mnohé ostatní přivedlo zcela neomylně v tomto sporu Davida s Goliášem na stranu doktora Nemetha.

1) JUDr. Nemeth je obžalován v dané věci na základě tr[estního] oznámení ČSOB z pokusu o podvod. V současné době se kauza projednává na MěS v Praze, příští stání [proběhne] 10.4.2006.

2) JUDr. Nemeth ve stejné věci podal civilní žalobu u MěS v Praze na ČSOB o zaplacení náhrady škody ve výši cca 600 mil. Kč. Čeká se na nařízení jednání soudem.

3) JUDr. Nemeth předložil soudu originál smlouvy [s IPB a.s.] spolu s posudkem znalce Ing. Kokiše, že se jedná o originál. [Jeho nález byl potvrzen i nezávislým posudkem Kriminalistického ústavu, který zadal soud.]

4) MěS v Praze zadal posudek znaleckému ústavu Dolmen servis s otázkami týkajícími se jeho projektu, zejména, zda projekt či jeho prvky ČSOB uplatnila. Odpověď znalce je kladná.

[Především z] toho důvodu se banka vrhla na nefér boj s Nemethem [i jednotlivými] "zápočtář[i]". Šlo jednak o mediální kampaň, podávání trestních oznámení, stížností, sbírání argumentů všemi prostředky včetně přinucování zápočtářů, aby sami před soudem prohlašovali, že pohledávka je podvod, za což jim byly slibovány různé výhody. [Kromě tohoto hluboce racionálního důvodu, tu je patrný i důvod naprosto iracionální, spočívající v uražené ješitnosti mocných. Z řady reakcí je navíc cítit i hluboký osobní podtext.]

/ Nemethova pohledávka byla započítávána jednotlivými dlužníky banky [v drtivé většině] jako jejich poslední možnost před vyhlášením jejich úpadku. [Navíc se na jejich neodvratném úpadku v řadě případů podílela sama ČSOB tím, že systematicky odmítala respektovat podmínky sjednané IPB.] Kdyby ["zápočtáři"] neprovedli zápočet, banka by v konkursu získala minimální majetek (cca do 3% své pohledávky podle celostátního průměru), snad kromě Setuzy, kde banka by získala za svou pohledávku ve výši 1,8 mld. Kč, možná o něco víc . Čili zápočty Nemethovými pohledávkami banku ani tak nepoškodily. Rovněž žaloba JUDr. [Věslava] Nemetha ve výši 600 mil. Kč, kterou podal na banku u soudu v Praze, není pro banku tím hlavním důvodem takové nepřiměřené reakce.

Hlavním důvodem, jak vyplývá z výše uvedeného je, že banka by musela v případě existence Nemethovy pohledávky vrátit ČKA [tedy českému] státu [a potažmo daňovým poplatníkům] veškeré peníze, které [z nich na základě nejrůznějších prapodivných záruk] obdržela s cca 33% úrokem p.a. V daném případě se jedná o částku, která může dosahovat cca 10 mld. Kč a tato částka stále roste. ČKA navíc jako řádný hospodář by měla příslušné částky vymáhat po ČSOB. Podle [O]bch[odního] zák[ona] je promlčecí doba na bezdůvodné obohacení 4 roky, [a] ta průběžně u jednotlivých postoupených pohledávek končí, proto ČKA je donucena podávat na banku žaloby na vrácení úplaty za pohledávky včetně úroků (viz výše). Žaloby musí být, jak jinak, opřeny o skutečnost, že Nemethova pohledávka existuje a zápočet dlužníků býv[alé] IPB je právoplatný. Podle posledních informací se banka s ČKA dohodla o prodloužení promlčecí lhůty u těchto postoupených pohledávek do konce roku 2006.

Problém však není odstraněn a narůstá. Paradoxem tedy je, že pokud Nemethova pohledávka je oprávněna, státní ČKA by měla obdržet od soukromé ČSOB celou úplatu včetně úroků zpět, což může činit k dnešnímu dni i cca 10 mld. Kč. Za to přece [stojí] Goliášovi [ČSOB] porazit, [nebo spíše zašlápnout malého] Davida [Nemetha]. [Nebo snad] ne?! [Na druhé straně by se měl stát daleko více snažit, aby k více než 15 tisícům korun na hlavu, které nás všechny jeho záruky ČSOB už stály, nepřibyly další tisíce. Prohraná arbitráž s Nomurou k tomu otevírá nebezpečný prostor. A kdo by měl platit účty, je jasné snad každému.]