Dalším ovlivňujícím faktorem je skutečnost, že se dnes již nejedná o nejbezprostředněji dotčené osoby - vdovy a sirotky republikánských obětí - ale o jejich vnuky, kteří vyvolávají hnutí za vytvoření pravdivé a důstojné paměti na období mezi roky 1931 a 1975.

Chtěl bych v roli badatele v oblasti dějin Evropy XX. století, i čerstvě jako občan demokratického Španělska, pomoci uvést do souvislostí ony tragické události třicátých let. Nejprve položím tu nejsložitější otázku: byla Republika tak nekompetentní a chaotická jak tvrdila veškerá frankistická historiografie a nadále tvrdí současný revisionistický historický výklad, a zda v prvních měsících občanské války byly zabity tisíce duchovních, jeptišek, majitelů půdy a továrníků ve jménu, jak se říkalo, anarchistické revoluce, a zda po značnou část války stalinističtí agenti řídili paralelní strukturu věznic, ve kterých byly zabity stovky domnělých "trockistů" a dalších odpůrců stalinismu, a také čím se vysvětluje, že velké procento vzdělaných středních vrstev a značná většina pracující třídy jak v průmyslu, tak i v zemědělství podpořily Republiku v době míru i ve válečných časech? Odpověď je třeba začít konstatováním, že Republika zdaleka nebyla tak chaotická jak tvrdí její odpůrci. Republika vytvořila naprostou politickou a intelektuální svobodu a uskutečnila volby s čestným sčítáním hlasů poprvé v dějinách Španělska. Oddělila církev od státu, nezbytné opatření v kterékoliv zemi jež chce poskytnout svobodu idejím a svým občanům, a zahájila proces autonomie pro Katalánsko jako první krok k uznání kulturní různorodosti ve Španělsku. Uznala práva pracujících v podobě nových sociálních zákonů a v právu přímých jednání s Všeobecnou unií pracujících a Národní konfederací práce. Otevřela 7 000 veřejných škol a vytvořila první systém základní zdravotní péče ve španělské historii. Dva z jejích ministrů hospodářství, Jaume Carner a Indalecio Prieto, provázali daňový systém se starostí o sociální potřeby a veřejné výdaje, což byly vlastnosti (v době předkeynesiánské ekonomie) nebývalé ani v mnohem rozvinutějších zemích než bylo Španělsko. Konečně, Republika zahájila agrární reformu, která sice nepokryla plně potřeby bezzemků, ale nastolila princip, že zemědělská půda musí být k dispozici těm, kdo produkují potraviny a suroviny. Není to málo, zejména vezmeme-li v úvahu, že to vše se odehrálo nehledě na světovou hospodářskou krizi 30.let a přes neustálý odpor tradičních vedoucích tříd.

V otázce teroru v prvních měsících občanské války je třeba mít na vědomí, že jeho předvádění ohromným způsobem přispělo diskreditaci Republiky jak uvnitř tak i navenek. Avšak vlády v Madridu a v Burgasu měly naprosto odlišné přístupy k zabíjení jako politickému nástroji. V republikánské zóně si političtí vůdcové pospíšili, aby napsali do tisku a vyhlásili rozhlasem nijak neospravedlňující odsouzení oněch přehlídek. Tři válečné kabinety republiky, vlády José Girala, Largo Caballera a Juana Negrína, se bez ustání věnovali tomu, aby byl obnovován řádný chod činnosti občanské policie, soudnictví a vězeňství a k polovině roku 1937 se jim podařilo skoncovat s nejhoršími zlořády, kromě těch k nimž docházelo v paralelních stalinistických vězeních.

Na územích kontrolovaných vládou v Burgosu byly rychlé popravy zednářů, komunistů, odborových předáků, učitelů obviněných z šíření levicové propagandy, rolníků a dělníků podezřelých z odporu k diktatuře jež "zachraňovala Španělsko před bolševismem", běžnou politikou. Byli i tací mravní vojáci, kteří se snažili zadržet eskadrony smrti, avšak generálové Franko, Mola a Queipo de Llano a jejich přívrženci v církvi i laických organizacích nikdy nehovořili o omezení krvavých čistek. Jelikož oběťmi zabíjení na republikánských územích byli za časté prominentní občané, kteří se účastnili jednání, navštěvovali školy a trávili dovolené s příslušníky vysokých evropských kruhů, měly zprávy o jejich zabití velký mezinárodní dopad, zatímco ututlávané zabíjení neznámých chudáků v zónách ovládaných armádou mělo jen malý vnější ohlas.

Ke stalinistickému zneužívání moci: nepřátelství fašistických mocností, spojené s politikou appeasementu vlád Velké Británie a Francie, donutilo republiku vybrat si mezi spoluprací se Sovětským svazem jako jediným významným vojenským a diplomatickým spojencem nebo se vzdát. Za tři čtvrtiny španělských zlatých rezerv odeslaných do Ruska mohla Republika od sovětů koupit zbraně za jimi stanovené avšak pevné ceny, a některé další pořídila na evropském černém trhu za astronomické ceny.

Sovětská politika obsahovala dobré i špatné stránky. Sovětská vláda byla štědrá když se jednalo o dodávky potravin, léků a zdravotního materiálu a zajištění obydlí pro uprchlé děti aniž by očekávala jakoukoliv úhradu. Jednalo-li se o dodávky zbraní, pak udělala totéž co každý monopolní dodavatel: prodávala za zvýšené ceny. Současně však, od léta 1934 až do jara 1939, Sovětský svaz nabízel Francii a Velké Británii obranné vojenské společenství, které by zcela jistě zabránilo Hitlerovi vyvolat válku, kdyby věděl, že stejně jako v letech 1914-1918, by Německo muselo bojovat na dvou frontách a skončit porážkou.

V těch samých letech Stalin prováděl krvavou, šílenou čistku od "trockistů" a dalších opozičníků a vyslal je do Španělska. Jsem toho názoru, že zatím nikdo uspokojivě neobjasnil nakolik propojené souvislosti západní politiky appeasementu a stalinských zločinů odsoudily Španělskou republiku k porážce a následně vedly k nevyhnutelnosti druhé světové války.

Položme si nyní další, mnohem snadnější otázku: proč Franko vyhrál válku? Začněme tím, že i když povstání z 18.července bylo ve velkých městech a v průmyslových oblastech poraženo, měli povstalečtí generálové od samého začátku na své straně většinu důstojnického sboru a celou posádku umístěnou v Maroku, tedy 70 000 zkušených a krutých vojáků. Ale ještě důležitější byla skutečnost, že do týdne od nevydařeného povstání fašistická Itálie, nacistické Německo a Salazarova pravicová diktatura v Portugalsku vyhlásily svou nadšenou podporu Frankovi. V průběhu 30 válečných měsíců Itálie poskytla 75 000 vojáků a stovky letadel. Navíc zaměstnala svojí armádu zablokováním republikánských břehů a potápěním nákladních lodí směřujících do přístavů Republiky. Německo přispělo zhruba 19 000 vojáky, několika sty letadel, protileteckým a protitankovým dělostřelectvem nejlepším na světě a spojovací technikou. Portugalsko dodalo 10 000 vojáků a poskytlo své silnice a železniční síť k dopravě dodávek, které posílalo Německo po moři.

Méně známa, než přímá vojenská pomoc fašistických mocností, je však ekonomická a diplomatická podpora, kterou nepřímo poskytovaly konzervativní vlády a kapitalistické třídy Anglie, Švýcarska, Belgie, Holandska a mnoha latinskoamerických zemí. Od prvého dne se banky věnovaly vymýšlení výmluv proč odmítat finanční dohody s republikánskou vládou. Ve Spojených státech, teoreticky neutrálních a s prezidentem i veřejným míněním vyjadřujícím sympatie republice, velké naftařské společnosti dodávaly různé druhy paliva a motorové oleje pro Frankovo vojsko a General Motors prodávaly nákladní dopravní prostředky vládě v Burgosu. Ve většině případů Franko nemusel tyto zahraniční dodávky platit hotově. Itálie poskytla půjčky s dlouhou lhůtou splatnosti a přijala ke zpracování velké množství španělského olivového oleje. Zároveň obsadila ostrov Mallorku aniž by vyhlásila jeho anexi. Německo vytvořilo mechanismus směnného obchodu, na jehož základě dodávalo zbraně výměnou za španělské suroviny a důlní koncese v Maroku. Vzhledem k porážce Německa a Itálie v druhé světové válce Franko nikdy nemusel zaplatit větší část pomoci obdržené od fašistů.

Proti této štědré, mezinárodní pomoci Frankovi od fašistů a kapitalistů, republika musela být závislá na Sovětském svazu a 40 000 dobrovolnících bez výcviku, pocházejících zhruba z 50 zemí, kteří vytvořili Mezinárodní brigády. Až do zahanbující Mnichovské smlouvy z 30. září 1938, která rozložila demokratické Československo v prospěch Hitlera, se Republika mohla ubránit. Sice bez jakékoliv šance na vítězství, ale mohla vzdorovat do chvíle vypuknutí nevyhnutelného střetu mezi hitlerovským Německem a aliancí západních demokracií a Sovětského svazu. Nicméně k tomuto střetu došlo až v červnu 1941 a tehdy již byl Franko všemohoucím pánem Španělska.

Gabriel Jackson, *1921, americký historik, emeritní profesor historie na University of California, San Diego, autor krom jiných knih i díla Španělská republika a občanská válka.

• Spanish Republic and the Civil War, 1931-1939, Princeton University Press,1987, ISBN 0691007578;
• Concise History of the Spanish Civil War , John Day Co. 1974, ISBN 0381982610, EAN 9780381982614 ;
• Historian's Quest, Alfred A. Knopf, 1969, ISBN 1199449822, EAN 9781199449825;
• Spanish Civil War, W.W. Norton, 1970, ISBN 0500271801, EAN 9780500271803

Stať opublikována v deníku EL PAÍS dne 2.dubna 2006 v překladu z angličtiny od María Luisa Rodríguez Tapia. Překlad ze španělštiny Luboš Molnár.

Zdroje k poznání historie španělské občanské války

• Michael Alpert - A New International History of the Spanish Civil War
• Antony Beevor - The Spanish Civil War
• Murray Bookchin - To Remember Spain: The Anarchist and Syndicalist Revolution of 1936
• Gerald Brenan - The Spanish Labyrinth: An Account of the Social and Political Background of the Spanish Civil War
• Raymond Carr - The Spanish Tragedy: The Civil War in Perspective
• Peter N. Carroll - The Odyssey of the Abraham Lincoln Brigade: Americans in the Spanish Civil War
• John Edwards - Airmen Without Portfolio: U.S. Mercenaries in Civil War Spain
• Harry Fisher - Comrades: Tales of a Brigadista in the Spanish Civil War
• Helen Graham - Socialism and War: The Spanish Socialist Party in Power and Crisis
• Chris Henry - The Ebro 1938: Death Knell of the Republic
• Gabriel Jackson - Spanish Republic and the Civil War 1931-1939
• Michael W. Jackson - Fallen Sparrows: The International Brigades in the Spanish Civil War
• Judith Keene - Fighting for Franco: International Volunteers in Nationalist Spain During the Spanish Civil War
• Frances Lannon - The Spanish Civil War
• Patrick Laureau - Condor: The Luftwaffe in Spain 1936-1939
• Christian Leitz - Economic Relations between Nazi Germany and Franco's Spain
• Mary Nash - Defying Male Civilization: Women in the Spanish Civil War
• George Orwell - Homage to Catalonia
• Stanley G. Payne - The Collapse of the Spanish Republic 1933-1936: Origins of the Civil War
• Stanley G. Payne - The Spanish Civil War, The Soviet Union, and Communism
• Paul Preston & Ann L. MacKenzie - The Republic Besieged: Civil War in Spain 1936-1939
• Raymond L. Proctor - Hitler's Luftwaffe in the Spanish Civil War
• Ronald Radosh, Mary R. Habeck & Grigory Sevostianov - Spain Betrayed: The Soviet Union in the Spanish Civil War
• Gabriele Ranzato - The Spanish Civil War
• Karl Ries & Hans Ring - The Legion Condor: A History of the Luftwaffe in the Spanish Civil War
• Christopher F. Shores - Spanish Civil War Air Forces
• Hugh Thomas - The Spanish Civil War
• Ian Westwell - Condor Legion: The Wehrmacht's Training Ground
• Robert H. Whealey - Hitler and Spain: The Nazi Role in the Spanish Civil War
• James Yates - Mississippi to Madrid: Memoir of a Black American in the Abraham Lincoln Brigade