22. 9. 2005
Politické zadání?Netroufám si hodnotit, nakolik se dopustili či nedopustili účastníci neonacistické párty porušení platných českých zákonů. Laickým pohledem nazíráno mám pocit, že pokud na sebe za důkladně zavřenými dveřmi vystrkovali holé zadnice, mávali končetinami a prozpěvovali jakékoliv písně, provázejíce je možná i nejapnými výkřiky, nebo dokonce vzývali Jehovu, Krišnu či Alláha, může to nanejvýš svědčit o úrovni jejich vědění a poznání, nikoliv však o nějaké propagaci či dokonce šíření jakéhokoliv -ismu. |
Tohoto aktu by se dopustili ve chvíli, kdyby svoje aktivity provozovali na veřejném prostranství, pokoušeli se svoje přesvědčení vnucovat (nebo alespoň zprostředkovávat) veřejnosti, nebo jinak vzbuzovali pohoršení. To se - jak bylo ostatně patrno z televizních záběrů - asi nestalo. Pokud ano, tedy pouze někteří rozjaření účastníci shromáždění (teprve když se rozcházeli) skandovali jakási hesla. Nemohu však tvrdit, že jsem jim rozuměl. Pokud byla odporující liteře zákona, měla policie právě v tuto chvíli zasáhnout. Jak? Nevím. Její nečinnost však pravděpodobně žádnou škodu nezpůsobila - mládenci sice zapovykovali, ale záhy poté ze scény zmizeli. Nerozumím tedy tomu, proč si poslanecká sněmovna žádá vysvětlení od ministra i zastupujícího policejního prezidenta. Chtěla snad od těchto pánů slyšet, že neochránili soukromí holohlavců tím, že nezabránili slídilům z médií a šmírákům, prezentujícím se jako ochránci lidských práv, ve skandalizování jejich setkání? Kdo a za jakým účelem tam ty udavače svolal? Rozuměl bych jejich aktivitám v okamžiku, kdy by účastníci oné párty narušovali veřejný pořádek, ohrožovali mravní výchovu mládeže, prostě porušovali zákon. Což se - podle mého názoru - nestalo. Třeba už jen proto, že vstup na "koncert" byl povolen jen zvaným a nikomu cizímu nebyla účast umožněna. Moje rozhorlení a podiv nemůže být ovlivněn ani skutečností, že se mi aktivity neonacistů nejen hnusí, ale považuji je za skutečně zavrženíhodné. Ovšem to nemůže znamenat, že i jim (samozřejmě pokud neporušují zákon, což se mi v případech uzavřených soukromých srazů nezdá) musím dopřát, aby svoje radovánky provozovali. Jestliže tedy výsledkem poslaneckých iniciativ je konstatování nejvyšších představitelů policie a vnitra, že došlo k pochybení, chci vědět k jakému. Je totiž velmi pravděpodobné, že nebýt mediální masáže, veřejnost (snad s výjimkou pronajímatele hospodského sálu a několika štamgastů, kteří se nedostali na svoje vyseděná místa) by o akci lebkounů neměla ani zdání. Pravda ovšem je, že by se také nedozvěděla o "dalším kiksu policie" a především o bohulibé aktivitě jistého občanského sdružení. |