|
22. 9. 2005
Nesuďte, abyste nebyli souzeniReakce na článek Jana Polívky Hrr na ně! Vzpomínám si na první dny ''osvobození ČSSR'' vojsky Varšavské smlouvy, a hlavně Rudou amádou, v srpnu 1968. Jak jsem stal v před ruským tankem v Brně u Hlavního nádraží, a plival vzteky na tento tank. Vzpomínám si jak ve mě vzrůstal vztek ke všemu sovětskému. Jak jsem začal přát SSSR ty nejhorší katastrofy a jak jsem se z nich radoval. A to jsem moc dobře věděl, že to odnesou pouze ti obyčejní občané SSSR, vedení SSSR se nic nestane. A v tom přáni všeho nejhoršího, a radování se z katastrof jsem nebyl sám. Ale nestačil jsem se divit, když tito lidé, to je čeští emigranti, kteří tehdy přáli SSSR a komunismu to nejhorši, a bouřlivě jásali nad jeho neúspěchy, nyní sprostě a hulvátsky nadávají muslimům, kteři se radují z neúspěchů USA. A když jsem těmto lidem připoměl to naše jásaní nad úspěchy tehdejšiho SSSR, nazvali mě bolševikem, zbabělým levicovým intelektuálem a islámo-fašistou, píše Zdeněk Wognar: |
|
Asi pravděpodobně, co může pán, nemůže kmán.
Pripojuji se k panu Polívkovi citátem z Evangelium Sv. Matouše Kapitola 7,1-5: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: "Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka" a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. |
