Rád bych podtrhl dvě věci: jednak to, že Wiesenthal nebyl "lovcem" obyčejných nacistů, kteří "nic neudělali", jednak i to, že nebral spravedlnost do svých rukou a neřídil se zásadou "oko za oko, zub za zub". Ti, kdo mučili, vraždili a organizovali zločiny proti lidskosti ve jménu a se záštitou státního teroru, mají a musí být souzeni -- stejně jako vrah pana Velíška apod. Je to obecný princip, který platí nejen pro nacistické zločince, ale i pro zločince komunistické. Naše společnost bude mravně i z hlediska právního vědomí nadále zdevastovaná, jestliže mezi námi beztrestně a se spokojenými úsměvy budou chodit zločinci dob minulých. V žádném případě nesmí jít o hon na čarodějnice. To, co potřebujeme, je český Simon Wiesenthal.

Z tohoto pohledu mohu také lépe osvětlit můj postoj ke KSČM a všem, kdo se dnes hlásí ke komunismu. Jsou-li pro hledání a souzení zločinců, které komunistické režimy generovaly všude na světě (a většinou mnohem horší, než jsou ti čeští), a odsuzují-li tedy opravdově teror a bestialitu všech komunistických režimů, které kdy reálně existovaly, mohu je brát mravně vážně a vnitřně je respektovat. Jejich "komunismus" je sice bizarní a schizofrenní, do jisté míry mohou sloužit jako štít novým Gottwaldům, ale lidsky neklesají. Mají-li ovšem potřebu ospravedlňovat a tutlat zločiny komunismu, vnitřně a mravně pro mne noří své ruce do krve obětí a stávají se sami spoluviníky.