Možná, že Paroubkův nekompromisní postup proti "nebezpečně posedlým lidem s anarchistickými sklony" přinese sociální demokracii ve výzkumech veřejného mínění od českých měšťáků pár preferenčních bodíků. Od obyvatel přilehlé vesnice se obrnění policisté dočkali jen zděšení, odporu a nadávek. Navíc, ale nemohu se zbavit dojmu, že levicový politik by měl spíše mezi svobodomyslnými i rebelujícími mladými lidmi - hledat potenciální a dlouhodobé spojence pro změnu k lepšímu a spravedlivějšímu světu, než je naopak všechny šmahem a apriori kriminalizovat. I "buldozeru s elektronickým mozkem" by lépe slušelo se nejdříve seznámit s fakty (např. policií uzavřená přístupová cesta, legální pronájem pozemku atd.) než se sebeuspokojením Miroslava Štěpána konstatovat, že: "tentokrát se poprvé této divoké akci podařilo zabránit" a že policie nakonec "ubránila jak sebe, tak celé široké okolí, a tím dala najevo, že jsme spořádaná, demokratická země, která dokáže své občany ochránit před divokými výtržnostmi." Jiřímu Paroubkovi se totiž povedlo to, co nedokázal ani někdejší tajemník městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán. Ten tehdy ještě 23. listopadu 1989 říkal překvapeným dělníkům v ČKD:

"Změny ... jak se řekne ... pod nátlakem, nebo ty, které dnes někdo píše po všech ulicích a po barácích - to nemůžeme na to také jít. Ano, máš pravdu, to je pravda, no, to je stejné, protože podívejte se... V žádné zemi, v žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být, a to se bohužel stalo."

Možná že po patnácti letech od tohoto památného výronu stranické inteligence určí opět zmlácené patnáctileté děti, kdo v této zemi už nebude premiérem... Není přece přirozené, když se česká sociální demokracie ocitá na neokonzervativní pravici - napravo od všech liberálů, napravo od Václava Havla. Ve společnosti lidí, pohrdajících jinými lidmi pro jejich kulturní orientaci či vizuální odlišnosti. Ve společnosti xenofobních maloměšťáků. Ve společnosti pravicových populistů, kteří věří v právo jen pro slušné, bílé a bohaté.

Je zřejmé, že ozvěny zbytečného policejního masakru z louky u Mlýnce hned tak neutichnou -- ostatně, v okurkové sezóně je to dobré krmení pro média i příležitost pro opozici. Ale, konec konců, je to příležitost i pro sociální demokracii. Aby věděla, že DIY kultura je antiestablishmentovou, antikapitalistickou a antikomercionalistckou kulturou. Že rave není nadávka, ale postoj a spontánní reakce vůči diskriminaci a nespravedlnostem zkomercionalizované kultury kapitalismu. Aby věděla, kde bude, až zazvoní klíče.

Autor je pedagog, lékař a informatik. Působí i jako místopředseda odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD