Už nejde jen o "čečenské diplomaty", stěhování RFE, americké stíhačky a jejich nepřátele, zbrojní obchody českých firem, Arnoldovu kampaň a další mediální pochutiny, kterými jsme byli krmeni v poslední době. Nyní jde o politickou orientaci České republiky za situace, kdy se státy EU poprvé dohodly na legitimních a naprosto nových krocích ke společné obraně kontinentu. Sjednocování Evropy a odlišnost jejího postoje k arabskému světu musí velvyslance amerických zájmů mezi českými diplomaty nesmírně rozčilovat. Stejně jako postoj Česka k těmto evropským krokům.

Velká Británie, Německo a Francie překonaly své dlohodobé protichůdné ambice a dohodly se na posílení obranných struktur EU. Bez USA. Společná obrana vždy znamená i společné zbrojení - to ví každý voják. Interoperabilita bude tedy skloňována v armádních kruzích stále více, ale s jiným znaménkem než doposud. Dohoda pravděpodobně zvýší obavy Spojených států kvůli možnosti konkurence s NATO. Záměry totiž požadují vytvoření vojenské centrály sil EU - jednotky pro operační plánování. Tedy počátek toho, oč se už několik let v tichu evropských kuloárů snaží Javier Solana. Počátek samostatné evropské armády.

Neapolská dohoda však předpokládá prozatím vytvoření malé skupiny plánovacích důstojníků ze současného vojenského štábu v Bruselu. Skupina bude povolána v případě, když do operací nebude zahrnuto NATO. Anebo tehdy, když někdo bude chtít vyloučit americký vliv na plánování i cíle? Washington se možná plným právem obává, že současný neapolský plán bude trojským koněm, který otvírá možnost daleko větších vojenských ambicí mimo NATO.

A ty se naskýtají v naprosto odlišných záměrech v arabském světě - odlišném vidění nebezpečí plynoucího Evropě z Iráku a okolních zemí, než má současná americká administrativa a k ní vstřícní politici v - převážně přistupujících - zemích EU. Tedy i (snad už bývalá) velvyslankyně ČR Hybášková. Česká republika už konečně jednoznačně dává najevo, že její politika je zakotvena v evropském prostoru a koncept americké letadlové lodi USS Czech není její zahraniční politkou. Přesto, že premiér Špidla je podle Craiga Stapletona "nejvěrnější evropský spojenec USA..." Český premiér už také po sjezdu KDU-ČSL nemusí brát takový ohled na křehkou vnitropolitickou situaci a koaličního partnera v roli ministra. A tak i ministr zahraničí bude do budoucna muset více vnímat kolektivní postoj vlády, vzniklý i z názorů, které mu vůbec nemusí být sympatické. Jinak by mohl následovat velvyslankyni Hybáškovou. Což by novému předsedovi KDU-ČSL určitě zase tolik nevadilo... Kurs polského zlotého pro ministra zahraničí může být poučením, co se stane, když Evropa vyjádří distanci od neuvážené a nevyvážené politiky nově přistupující země...

Velvyslance bývalého pana prezidenta v USA už to vše také nezajímá, protože ten si už jen (preventivně?) žádá o grant u George Sorose na vytvoření Knihovny Václava Havla. O jeho "americké misi" je s největší pravděpodobností posledním vývojem v EU rozhodnuto definitivně.

Ani Svobodná Evropa už nebude "hostem" v České republice věčně. Nájemní smlouva za "1 Kč" ročně jí končí. Výrazným signálem má být, že na její místo v budově bývalého Federálního shromáždění má přijít nově budovaná struktura - Evropská univerzita. Nebude vítanějším hostem špičková mezinárodní vzdělávací instituce než americká propagandistická vysílačka?

Kdyby si kterýkoliv zaměstnanec normální soukromé firmy dovolil vůči svému zaměstnavateli to, co si vůči představitelům státu a jeho politice dovolila státní zaměstnankyně Hybášková, další den by držel v rukou okamžitou výpověď dle § 53 - vážné porušení pracovní kázně. Je zcela namístě, aby se tak stalo i v tomto diplomatickém případě a je jen škoda, že se tak nestalo už dříve. Byl by to býval byl výrazně proevropský signál a Česká republika si mohla ušetřit poměrně dost peněz i pověsti.