Zdravotníci argumentují tím, že jde o svobodné rozhodnutí pacienta, ale ve většině případů o tom vražděnému nikdo neřekne.

Zdravotníci argumentují tím, že eutanázií chtějí zbavit pacienta bolesti, ale ve skutečnosti většina vražděných netrpí bolestmi, které by mohli vést k takovému závěru.

Zdravotníci argumentují tím, že hlavním cílem je zbavit nemocné utrpení, ale ve většině případů jde na prvním místě o to zbavit se nepohodlného pacienta, hygienických, citových, psychosociálních a duchovních nároků umírajícího, zprůchodnit činnost oddělení a ušetřit kapacity pro relativně zdravější

Zdravotníci argumentují tím, že není rozdíl mezi ukončením neperspektivní léčby a podáním jedu, ale jde o podstatný rozdíl, ten rozdíl se jmenuje vražda, a v případě ne o mnoho lepším asistovaná sebevražda

Zdravotníci argumentují tím, že pacient o svém stavu již mnohdy ani neví a že mají souhlas příbuzných apod., ale ve skutečnosti jde o souhlas duše nemocného, zda je již rozhodnuta tělo opustit. A stav duše nám zatím není dáno poznat.

Zdravotníci argumentují tím, že tak jak tak k eutanáziím bude docházet. Ale k mnohem většímu zneužívání bude docházet, pokud bude eutanázie legalizovaná.

Zdravotníci argumentují tím, že poskytují milostrnou smrt, ale často jde o zjevné násilí na pacientovi, které podvědomě, ale často i vědomě vnímá. Tímto tzv. milosrdenstvím je zatížena nejen duše vraždícího, ale i duše vražděného.

Zejména před pacientem utajená eutanázie často naruší možnost přirozeného odchodu, vyrovnání se se smrtí, rozloučení se s blízkými, klidného odchodu duše a do podvědomí pozůstalých zaseje podezření, že šlo o vraždu s četnými důsledky na jejich psychiku, a to i v případě, že se na eutanázii nepodíleli a vědomě o ní nevěděli.

Nemůžeme ani vyloučit možnost, že přehnané tlumení bolesti a eutanázie naruší karmický proces s velkými důsledky pro duši umírajícího.

Nemůžeme ani vyvrátit boží zákon, tak hluboko vkořeněný v základech naší civilizace a v pravdě samotné. A ten zní především: Nezabiješ!

Běžte se podivat do tváře lékařů a sester, kteří vraždí - a uvidíte v těch lidech temné mraky sebeklamu, nadutosti, surovosti, pokrytectví, kariérismu a zla. Žádná diskuze vás už nepřesvědčí o oprávněnosti eutanázie. Běžte a zeptejte se pozůstalých, o čem se jim zdálo v noc vraždy, zda o andělech na zlatém schodišti anebo o kuse lidského masa na železném háku.

Nesmíme zatížit další generace hříchem svého souhlasného mlčení k případům eutanazie!

Ministryně zdravotnictví Marie Součková řekla nedávno na otázku, zda si myslí, že se i v českých nemocnicích dělá nějaká forma eutanázie:

"Myslím si, že by to bylo nápadné a že by spotřeba morfia nějak vyplynula najevo, čili nemyslím si to."

Pokud tím snad paní ministrině chce říci, že se u nás eutanázie (a to zejména eutanázie nevyžádané!) nevykonávají, pak buď lže nebo je naprosto neinformovaná, čím nepřímo spoluúčinkuje při masovém vraždění v českých nemocnicích. V každém případě vidím už i pro tuto jedinou věc jako naprosto nezbytné, aby neprodleně odstoupila ze své funkce.

Můj otec byl před dvěma lety v jedné z ostravských nemocnic jako beznadějný pacient podroben nevyžádané eutanazii (=zavražděn) tak, že jej jedna sestra držela a druhá mu násilím nacpala 4 a půl tablety neznámé látky do úst, které mu zalila vodou (již to samotné může způsobit pozdější smrt v důsledku vniknutí vody do plic, jak to praktikovali tzv. andělé smrti v Rakousku).

To vše se stalo přes písemné prohlášení, že si již vzhledem k bezvýchodnému stavu již pacient nepřeje další léčbu tabletami (předchozí ústní zákaz byl ignorován), aby otec nebyl v posledních dnech svého života vystaven vedlejším účinkům léků, které již mu beztak nemohly pomoci, jak potvrdil i lékař. Účinek jedu byl na mém otci zřejmý, silně a zcela nezvykle se chvěl, co bylo s velkou pravděpodobností příznakem narušení činnosti neuronů (sodíkových a draslíkových kanálů) způsobených některými látkami pro eutanázii obvykle používanými. Otec mi stihl říci co se stalo a sám to komentoval slovy: Zabily mne. Šeptal a byl vystrašený.

Stihl mi také říci, že jeho sousedovi po vynucené smrti ani pořádně nediagnostikovali smrt, jen jej zakryli plachtou a zástěnou, on se však po čase probral, ale patrně již s poškozeným mozkem, takže jej odvezli dorazit na JIP. Asi 15 minut po tom, co mi toto řekl, skonal otec tak, že u něj došlo k náhlé zástavě srdce během převozu domů. Takže tak vypadá milosrdná smrt na český způsob. Již před tím jsem si zde všiml některých podivných úmrtí a zdravotní sestra, která zde dříve sloužila mi dosvědčila, že zde byly pokoje, kam se dávaly těžké případy a kde se nezvykle rychle umíralo.

Česká policie o eutanáziích ví a dělá mrtvého brouka.