Nemáš nás rád -- to znamená, že nás nenávidíš. Když nejsi dobrý, tak jsi zlý. Když nejsi s námi, tak jsi s teroristy. Mýlí se ten, kdo se posmívá této post-zářijové rétorice a považuje ji za hloupou či domýšlivou. Ve skutečnosti je to mazaný tah k ospravedlnění nebezpečné a fatální války. Každý den pak žasneme nad počty lidí, kteří považují nepřijetí války za podporu terorismu. Teď, když se údajný cíl války proti Afghánistánu -- chycení Usámy bin Ládina a odvrácení nových teroristických činů v USA -- rozplynul v nedohlednu, vyvstaly nové cíle.

Dnes se americká vláda snaží všemi způsoby rozpoutat novou válku -- tentokrát proti Iráku. Ospravedlňuje své činy péčí o americké obyvatelstvo, o truchlící po svých bližních, kteří zahynuli v troskách dvou mrakodrapů. Vláda USA také tvrdí, že Sadám Husajn je válečný zločinec, krutý tyran a šílenec, který prováděl hromadné vraždy mezi vlastními obyvateli, a je tudíž nezbytné pro zachování bezpečí světa ho odzbrojit.

Tato charakteristika vcelku odpovídá skutečnosti. V r. 1988 Husajn smetl z povrchu zemského stovky obcí na severu Iráku a zabil tisíce Kurdů. Dnes už však také víme, že ve stejném roce americká vláda poskytla Sadámovi půl miliardy amerických dolarů subvencí k nákupu amerických potravin. O rok později, když už na iráckém teritoriu nebyli Kurdové, byla finanční pomoc zdvojnásobena a činila jednu miliardu amerických dolarů.

"Použil bojové plyny proti vlastním lidem!", křičí vládci USA ale už se nezmiňují o tom, že Reaganova a Bushova administrativa vyzbrojila Irák bojovými plyny a podporovala jej v jejich použití. Jak dokumentují záznamy samotného Kongresu USA, po celá 80. léta vybavovaly USA Irák biologickými a chemickými materiály. Pokračovalo to během Bushovy administrativy až do začátku války v Zálivu.

Bojový plyn, použitý v irácko-iránské válce, byl vyroben s použitím surovin, dodaných LaFarge Corporation, jejíž velkým podílníkem byl Bush a ředitelkou Hillary Clintonová. Vybavení pro výrobu chemických zbraní dodávala v roce 1990 do Iráku americká společnost Wackenhut Corporation. George Wackenhut je blízkým přítelem Bushovy rodiny a věnoval ohromné příspěvky na kampaně všech členů Bushovy rodiny, kteří se ucházeli o státní posty.

Reaganova administrativa také Iráku poskytovala vojenskou zpravodajskou pomoc navzdory informaci, že proti Iránu jsou používány chemické zbraně.

V srpnu 1990 Sadám vtrhl do Kuvajtu. Jeho hlavní hřích nespočíval v tom, že uskutečnil vojenské přepadení' ale v tom, že to učinil na vlastní pěst, bez rozhodnutí svých chlebodárců. Tento projev neuposlechnutí zrušil politickou rovnováhu v Perském zálivu. Bylo rozhodnuto zbavit se Husajna jako obtížného hmyzu.

Avšak po uplynutí dvanácti let permanentního bombardování Sadám zůstává u vlády. Jediným reálným výsledkem bombardovací kampaně bylo radioaktivní zamoření většiny iráckého území, smrt nezmapovatelného počtu civilistů, které tzv. bezletové zóny mají chránit, a totální zničení infrastruktury. Další milión obětí si vyžádalo embargo, které uvalily USA na Irák. Embargo mělo údajně donutit zbídačený irácký lid povstat proti diktátorovi, ale opět nepřineslo nic než zmar a smrt. Nedostupnost potravin a základních léků nezasáhla Sadáma, jenž si užívá pohodlí svých paláců, ale ty nejbezbrannější -- děti a staré lidi. Míra dětské úmrtnosti se díky embargu ztrojnásobila, nyní každý měsíc umírá okolo 5000 dětí, čtvrtina z těch co přežijí trpí podvýživou.

To však podle americké vlády není dostatečné, i když jak řekla svého času Madeline Albrightová, "Stojí to za to." I teď po 12 letech, Bush junior znovu volá po válce.

Během inspekcí v Iráku nebylo věrohodně zjištěno, zda Irák disponuje zbraněmi hromadného ničení a většina jednoznačně prohlásila, že irácký vojenský arzenál je již zničen a Irák není schopen jej znovu obnovit. Ale i kdyby v rukou Sadáma byla atomová puma? Ospravedlňuje-li to preventivní úder ze strany USA? Právě USA disponují největším nukleárním arzenálem ve světě! USA jsou jedinou zemí na světě, která použila nukleární zbraně proti civilnímu obyvatelstvu.

30. října 2002 Bílý dům prohlásil, že nemá žádný zájem na ovládnutí iráckých ropných rezerv, pokud se Bushova administrativa rozhodne podniknout vojenskou akci, aby odstranila iráckého vůdce Sadáma Husajna."

Stejného dne však Oil and Gas International vydala zprávu, informující o skutečnosti, že Bílý dům a ministerstvo zahraničí již sjednaly schůzky s iráckými opozičními vůdci, aby si rozdělily irácké ropné a plynové rezervy.

Predátorský zájem Washingtonu v Iráku je otevřeně prohlašován také v prezidentské Národní bezpečnostní strategii: Účelem amerického zapojení, je chránit životně důležitý zájem USA v regionu - nepřerušovaný a bezpečný přístup USA a spojenců k ropě z Perského zálivu. Stejný záměr můžeme nalézt i v pověstné Cheneyho zprávě o národní energetické politice. Jde o ulehčení amerického přístupu k zásobám Perského zálivu.

V krátkodobém horizontu je cílem Bushovy administrativy zlomit páteř Organizace zemí, vyvážejících ropu, odvrátit hrozící pád amerického ropného průmyslu a zachránit poničenou americkou ekonomiku, která se potácí na hraně zhroucení. Současné vysoké ceny ropy totiž zatahují americkou ekonomiku dál do recese. Zlomení saúdskoarabské kontroly OPECu ovládnutím druhé největší zásobárny surové ropy na světě, kterou je právě Irák, by znamenalo, že USA by mohly po celé příští století diktovat ceny ropy a tak držet v hrsti světový průmysl.

Dlouhodobou agendou, stojící za plánovanou blízkovýchodní operací, je pak honba za největšími zbylými světovými zásobami ropy ve světě. Ve světě, kterému právě ropa dochází.

Cílem války v Iráku tedy bude odstranění Sadáma Husajna, nastolení nového loutkového režimu a americkou vojenskou okupaci. Je to plán, podobný poválečnému uspořádání Japonska. Vojenská okupace, řízená Američany, na které by se podíleli iráčtí emigranti a odborníci, napojení na USA.

Druhou variantou je převzetí a rozdělení iráckého území americkými zástupci -- Jordánskem, Kuvajtem a Kurdy.

Centrální část Iráku, dnes obývaná sunitskými Araby, by se stala součástí Jordánska a vládl by jí jordánský král Abdulláh. Jordánská monarchie je úzce spojena s Washingtonem již po celá desetiletí. Současný jordánský režim byl nastolen právě Spojenými státy.

Jihozápadní Irák by se stal součástí Kuvajtu. Kuvajtský režim, v čele s rodinou al-Sabbah, je rovněž rozsáhle napojen na Washington a Bushovu rodinu. Bylo to kuvajtské podzemní čerpání polí v Iráku, co ve spojení s početnými provokacemi George Bushe staršího, jako byla například mezinárodní dohoda o cenách ropy, přimělo Saddáma Husseina k útoku na Kuvajt v roce 1990.

Kurdský region severního a severozápadního Iráku, včetně Mosulu a rozlehlých kirkúckých ropných polí, by se stal autonomním státem pod kontrolou amerických zpravodajských agentur. Turecku, které se staví proti kurdské autonomii, byl výměnou za pomoc nabídnut přímý podíl na irácké ropě a další finance na stavbu ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan.

Bushova administrativa slepuje dohromady koalici, podobnou afghánské "Severní Alianci", která se sama skládá z banditů, obchodníků s narkotiky, znásilňovačů, válečných náčelníků a válečných zločinců. Irácké exilové a opoziční skupiny nyní dostávají na poslední chvíli výcvik a na pozemním útoku se budou podílet spolu s americkými speciálními silami. Jejich hlavní vůdci budou pravděpodobně hrát klíčové role v novém loutkovém režimu či režimech.

Pokud invaze do Iráku proběhne podle scénáře Bushovy administrativy a washingtonské jestřábů, svět se stane svědkem hrůzostrašně známého představení. Výhonek CIA Bush odstraní bývalého amerického spojence, důvěrníka a obchodního partnera CIA Sadáma Husajna s použitím CIA podporovaných paramilitárních skupin, spojenců a opozičních skupin, aby nastolil nový klientský režim, spojený se CIA, kontrolovaný americkými zájmy a jim věrný.

Rozumí se samo sebou, že jakákoli podobná operace bude zahrnovat politické a etnické čistky, zvěrstva a mohutnou destrukci, odstartuje rozšiřující se konflikt po celém Středním Východě a ve Střední Asii a ohrozí samotné lidstvo. Jaký druh lidí by vůbec takto otevřel Pandořinu skřínku?

Sám Sadám Husajn na straně jedné, je americký výtvor, americký spojenec a důvěrník amerických tajných služeb.

Když šíitští muslimové v jižním Iráku zahájili na jaře 1991 vzpouru proti Sadámovi pod bedlivým dohledem amerických poradců, Bushova administrativa dovolila Sadámovým iráckým jednotkám, aby vzpouru rozdrtily. Aby zabránil vzniku lidového islámského hnutí v Iráku (takového, které by mohlo ohrozit západní ropné a obchodní zájmy), Bush starší neudělal vůbec nic a těžce pošramocený Saddám vzpouru potlačil.

Udržování Saddáma naživu, ale neutralizovaného pomocí sankcí, bezletových zón apod. umožnilo USA udržovat vojenské síly v Saúdské Arábii a dalších sousedních zemích a po celém sousedícím regionu, aby kontrolovaly středovýchodní ropu a tak omezit schopnost OPECu ovlivňovat světové ceny ropy.

Na straně druhé je vláda Spojených států a s ní propojená frakce válečných jestřábů v americké politice.

Tato úzce propojená frakce se rozpíná přes současné a bývalé Bílé domy, ministerstvo zahraničí, CIA, Národní bezpečnostní radu, výbory konzervativních expertních skupin a výbory nadnárodních korporací (včetně energetických a vojensko-technologických společností, napojených na Washington). Frakce je zastoupena i v elitních plánovacích strukturách jako například v Radě pro zahraniční vztahy. Mnoho z nich jsou usvědčení zločinci. Nejde však o žádné spiklence hrající mocenské hry z pouhé touhy ovládat. Jsou to především představitelé nejbohatších a nejvlivnějších zbrojařských, ropných a energetických korporací.

Všichni během svých propletených kariér obhajovali imperialistickou politiku, zahrnující 1) preventivní války, 2) dobytí Iráku a Iránu a rozbití Saúdské Arábie, 3) neústupnou podporu Izraele a 4) obklíčení a zneutralizování Ruska a Číny.

Většinu z nich spojuje osoba jejich válečnického guru Paula Nitze a Nitzova škola pro pokročilá mezinárodní studia. Nitze byl investiční bankéř, který mimochodem poskytoval půjčky Třetí říši a byl poradcem pěti amerických prezidentů a zastával vysoké pozice v takřka všech poválečných prezidentských administrativách až do roku 1989.

Z řady jmen vyberme ty v současné době nejfrekventovanější.

Mezi jestřáby patří například ministr obrany Donald Rumsfeld, který v 80. letech minulého století pomohl zastřít skutečnost, že Irák používal proti Íránu bojové plyny.

Další dva Nitzovi žáci, Paul Wolfowitz a Richard Perle, jsou zjevně klíčovými hráči v Bushově válečné politice. Tito dva fanatičtí váleční jestřábi spolupracují již dvě desítky let. Perle byl za působení Reaganovy administrativy asistentem ministra obrany. Perle v současné době zastává funkci předsedy mocné Rady obranné politiky a je poradcem Bushova vojenského týmu. Je znám prosazováním bezskrupolózního používání jaderných zbraní.

Wolfowitz je nyní náměstek ministra obrany. Militantní frakce Perle-Wolfowitz se sráží s elitami, upřednostňujícími přístup, více orientovaný na "mezinárodní konsensus", kam patří např. ministr zahraničí Colin Powell, či Henry Kissinger.

Nynější viceprezident USA Dick Cheney, který po válce v Zálivu působil jako ředitel ropné společnosti Halliburton, jejíž dceřinné společnosti pomohli rekonstruovat irácký ropný průmysl a vydělaly miliardu dolarů na ilegálním exportu irácké ropy.

Výstavba v Iráku a různé formy tajného obchodu se staly lukrativním byznysem pro množství západních korporací jako General Electric, Exxon-Mobil a další.

Od roku 1996, kdy byl zaveden OSN program "Ropa za potraviny", americké ropné společnosti ho využívaly jako prostředek, jak defraudovat miliardy dolarů z irácké ropy a utrhávat pro sebe značné zisky. Pomocí využití tohoto programu (v němž je Irák přinucen prodávat ropu pod mezinárodní cenou, výměnou za humanitární pomoc), americké společnosti jako ChevronTexaco, Exxon-Mobil, Valero a mnoho dalších nakupovaly přes prostředníky lacinou iráckou ropu. Tak po celá léta na tomto základě vydělávaly miliardy.

Na poraženém Iráku neprofitovali jen váleční jestřábové a americké koncerny, ale i samotný Sadám Husajn a OSN.

Pašovaná ropa financovala Sadámovy zpravodajské služby a Zvláštní republikánskou gardu - síly, které ho drží při životě.

Sadámovým největším obchodním partnerem pak byla ve skutečnosti samotná OSN a prodej irácké ropy je jejím největším programem. OSN již byla zapojena do prodeje irácké ropy za asi 55 miliard dolarů. Když spojíme irácké ropné exporty a dodávky humanitární pomoci, OSN dohlíží na finanční toky, dosahující hranice 15 miliard dolarů ročně, což pětkrát přesahuje její roční rozpočet.

Fraška zbrojních inspekcí OSN v Iráku vznikla jen proto, aby vytvořila zdání mezinárodního konsensu. Má tak ospravedlnit invazi do Iráku a možná i do Saúdské Arábie, Iránu a dalších zemí.

Přestože americké zájmy profitovaly z nepřímého obchodu s Irákem, Rusko, Francie a Čína se ale samy vyhouply do sedla díky přímým stykům s Bagdádem. Společnosti, vlastnící klíčové kontrakty na těžbu ropy, zahrnují Lukoil, Zarubežněft, Slavnet a francouzský ropný gigant TotalFinaElf. Loni Rusko a Irák podepsaly dohodu o desetileté ekonomické spolupráci v hodnotě 40 miliard dolarů.

Pokud budou uvolněny sankce OSN, tyto neamerické společnosti ovládnou těžbu ropy v Iráku, což je samozřejmě naprosto nepřijatelný scénář pro americkou vládnoucí třídu.

Jedním tvrdým úderem by Amerikou řízená "změna režimu" v Iráku a současné obsazení saúdskoarabské monarchie potácející se na hranici občanské války, eliminovalo rusko-francouzsko-čínskou konkurenci, zrušilo existující smlouvy, zničilo OPEC a uvolnilo cestu pro totální kontrolu pro dodávky ropy, kterou USA zoufale chtějí a potřebují.

Zde je možno hledat pravý zdroj onoho nemastného neslaného zdráhání Francie, Německa, Ruska a Číny.

Podle jednoho scénáře má být post-saddámovský Irák spravován USA prostřednictvím MMF, Světové banky a dalších mezinárodních vládních a nevládních organizací a otevřen tzv. strukturálním reformám. Privatizaci, deregulaci a zahraničním investicím. Tento známý recept, jehož prostřednictvím země po celé Asii, Latinské Americe a Africe byly systematicky neokolonizovány, je nyní připravován pro Irák a bude uplatňován silou.

Není to "válka proti terorismu", ale "teroristická válka."

Válka o ropu.

Projev před ambasádou USA

Pokud chceme pochopit, proč má dojít k válce s Irákem, musíme celou záležitost správně umístit do kontextu politiky USA v posledních 50. letech.

Křížové tažení proti terorismu není ničím novým. Výrazy jako "nová válka proti terorismu", "nutnost vytrhnout terorismus i s kořeny", "teroristé jsou zločinci, kteří útočí na samotnou civilizaci", "hráz proti modernímu barbarismu," atd., nejsou žádné nové výrazy. Jsou to výrazy, které již před více než 20. lety používal Ronald Reagan. A i jeho administrativa už tehdy odpověděla na tyto nové výzvy zorganizováním vlastních kampaní mezinárodního terorismu. To nakonec uznal i Mezinárodní soudní dvůr, který odsoudil terorismus USA v 80. letech v Nikaragui.

Nová válka proti terorismu je tak vedena jediným státem světa, který byl sám odsouzen za mezinárodní terorismus.

Během posledních 50. let Spojené státy -- země, kterou George Bush nazval nejmírumilovnější zemí na světě -- stále vedly lokální války. Na svědomí americké vlády jsou milióny zabitých v Koreji, Vietnamu, Kambodži, desetitisíce mrtvých během izraelské okupace Libanonu za podpory USA, statisíce Iráčanů zabitých během operace "Pouštní bouře", tisíce Palestinců zabitých a zmrzačených v důsledku izraelské okupace Západního břehu Jordánu. Pak miliony těch, kteří zahynuli v Jugoslávii, Somálsku, Haiti, Chille, Nikaragui, Salvadoru, Dominikánské republice, Panamě či Srí Lance -- přičiněním teroristů, diktátorů a vojenských režimů, které americká vláda podporovala' zajišťovala jim přísun financí ze svých bank, školila je a vyzbrojovala. Uvedený seznam zdaleka není úplný.

Vláda USA neustále hovoří o odzbrojení šíleného diktátora disponujícího zbraněmi hromadného ničení, ale zároveň vlastními aktivitami šíření těchto zbraní podporuje. Jde o uskutečnění plánu protiraketové obrany. Nasazení tohoto systému přiměje Čínu vyvinout a zavést do výzbroje nové jaderné zbraně. Očekává se, že svůj jaderný arzenál zdesateronásobí. Na to Indie a Pákistán odpoví svým vlastním zbrojením, což vyvolá lavinový efekt po celém Středním Východě. Jedinou logickou odpovědí Ruska pak bude posílit svůj vlastní jaderný arzenál.

Protiraketový deštník je součástí dalekosáhlých plánů na dosažení tzv. plnospektrální nadvlády, tj. získání monopolu na použití vojenské síly z kosmu. Bushova vláda již od prvních měsíců své existence a zvláště intenzivně po 11.září 2001 tento projekt rozvíjí.

Plán na militarizaci kosmického prostoru je schováván za obranu proti balistickým raketám, ale je to jen součást komplexního útočného systému USA. Experti odhadují, že případný jaderný útok na USA by se stejně odehrál s pomocí diverzantů disponujících mobilními nukleárními zbraněmi, nikoli pomocí raket. Protiraketový deštník je jen štítem, který má zabránit odvetnému úderu v případě útoku USA na jinou jadernou mocnost. Je nástrojem globální nadvlády. Potřeba této nadvlády narůstá s globalizací ekonomiky. Jak nepokrytě uvádí americké Kosmické velitelství, je ovládnutí kosmické dimenze vojenských operací v zájmu ochrany amerických zájmů a investic. Ekonomická globalizace totiž s sebou přináší reakci těch, kteří se ocitají na druhé straně propasti majetných a nemajetných, na druhé straně než je vládnoucí třída USA.

Za posledních 10 let se úhrnný světový důchod ročně zvyšuje o 2,5 %. Avšak počet lidí žijících pod hranicí chudoby v celém světě vzrostl o 100 miliónů. Ze sta největších ekonomik světa je 51 ekonomik korporací nikoli států. Podle měřítka světového důchodu 1 % obyvatel zeměkoule je na vrcholku a má stejný důchod jako 57 % obyvatel u jeho základu a tento rozdíl se stále prohlubuje. Dnes, pod rozpínající se kupolí války s terorismem, tyto tendence ještě zrychlují.

V souladu s mírou prohloubení rozdílů mezi chudými a bohatými, neviditelná pěst volného trhu ztrácí výsledky své práce. Nadnárodní korporace, slídící po celé zeměkouli a pátrající po výhodných obchodních dohodách, které jim zaručí ohromné zisky, nejsou schopny uzavírat takové dohody v rozvojových zemích bez účinného zásahu státní mašinérie -- policie, orgánů činných v trestním řízení a justice, nezřídka i armády.

Nyní korporační globalizace potřebuje mezinárodní spiknutí loajálních, úplatných a podle možnosti totalitních režimů v nejchudších zemích, které jsou schopny prosazovat reformy jinak odmítané obyvateli a potlačovat povstání (nepokoje). Potřebuje sdělovací prostředky, které si říkají nezávislé. Potřebují atomové bomby, armádu ve stavu bojové pohotovosti, přísné imigrační zákony a bdělou pohraniční stráž, aby si byli jisti, že zglobalizovány budou pouze peníze, potraviny, patenty a služby. Kapitalistický systém vůbec nepotřebuje právo volného pohybu, dodržování občanských svobod, mezinárodní úmluvy o otázkách rasové diskriminace, zákaz chemických a nukleárních zbraní nebo snížení obsahu freonů v atmosféře, nepotřebuje zastavit negativní změny klimatu a už vůbec nepotřebuje spravedlnost.

Americké zpravodajské služby vydaly zprávu o předpovědi světového vývoje v příštích 15. letech. V ní se jasně říká, že podle nejoptimističtějšího výhledu se vývoj globalizace nezmění a bude poznamenán chronickou finanční nestabilitou a zvětšující se ekonomickou propastí. Finanční nestabilita bude provázena nižším ekonomickým růstem a častějšími krizemi.

Ohromný potencionál nespokojenosti a násilí, který tento systém zplodí, bude třeba neutralizovat, a k tomu mají sloužit právě zbraně v kosmu.

Válka v Iráku, vedená na základě vymyšlené záminky "Války proti terorismu" a ve jménu 11. září 2001 - zločinu provedeného s vědomím a spoluvinou Bushovy administrativy, aby vytvořilo "mohutnou a široce akceptovanou přímou vnější hrozbu." Zločinu ospravedlněného v očích vlády USA potřebou pro "vytvoření konsensu" pro permanentní válku.

Permanentní válka je totiž ideálním prostředkem expanze amerického kapitálu.

Válka v Iráku si může vyžádat na půl miliónu životů, tak jak to již dokázala válka v Zálivu. Tento hrůzný odhad se ale ani nepřibližuje potenciálnímu rozměru této války. Jakmile konflikt začne, zcela jistě zahrne mnohem širší region od Středozemního moře až po Střední Asii. Je pravděpodobné, že budou použity jaderné zbraně. Konflikt se může rozšířit až po zapojení se Ruska a Číny. Tzv. "válka proti terorismu" tak ohrožuje samotnou existenci lidského druhu a celý život na Zemi.

Tyto texty byly předneseny na protiválečné demonstraci 22. 2. 2003 v Praze