Bush je už jako guvernér znám svým tvrdým stanoviskem. Udělit někomu milost znamená pro něho ztratit několik, možná i několik desítek hlasů, tak je mu milejší popravovat i v případech, kde zůstává třeba i více, než jenom zrnko pochybnosti.

Proto zůstává Bush osobností spíše pochybnou, jeho argumenty se neřídí realitou, nýbrž potřebou získat v příštích volbách zřetelnou většinu voličů na svou stranu. Na to je osvědčená metoda vlastenectví, apelovat na nadřazenost USA, prosazovat národní cíle, potlačovat menšiny, to vše přinese hlasy.

Že se v USA popravuje daleko více černochů, než bílých zločinců, není dáno pouze jejich vyšší kriminalitou, nýbrž spíše tím, že měřítka jsou ještě stále různá. Proto jsou útoky na Čechy kvůli údajné diskriminaci cikánů pouhou pokryteckou fintou, která má odvést pozornost od vlastních problémů. Počet v Česku popravených cikánů je mi prozatím neznám, těch černochů v USA bylo už dost.

Al Gore představuje v USA moderní část společnosti, Seveřany se zkušeností ze zahraničí, zejména z Evroyě. Jižané jako Bush považují USA za pupek světa, jsou překvapeni, když v Česku uvidí tramvaj nebo dokonce letadlo, v tom jsou srovnatelní s australskými venkovany. Pro rozhodování o směru světové politiky je to dost problematický postoj.

Proto je třeba mít k USA sice pozitivní, ale i kritický postoj. Odtud přišla naše státnost, kterou T. G. Masaryk spolu s M.R. Štefánikem dokázali v jednáních s presidentem Wilsonem obnovit, T.D. Roosevelt je zase rozhodujícím státníkem, který nás vysvobodil z Protektorátu Böhmen und Mähren. Mezitím ale byla řada politiků, jako L. B. Johnson, kteří se na nás vykašlali, protiže jim to politicky nevyhovovalo. O Jimmy Carterovi nepotřebujeme mít také žádné dobré mínění, byla to bačkora. Spolu s Jásirem Arafatem jako nositel Nobelovy ceny míru je v dobré partě.

Naši vděčnost si zaslouží H. Truman, R. Reagan a B.Clinton, tito tři přinejmenším věděli, kde leží Praha, a snažili se nám pomáhat.

Pokud bych chtěl jmenovat několik dalších politiků, kteří si zaslouží naši vděčnost, byl by to W. Churchill a A.D. Cooper, první lord anglické admirality, složil svoji funkci 1. října 1938 na protest proti mnichovské dohodě, později byl Churchillův minister propagandy a řídil vysílání britského rozhlasu.

Neměli bychom zapomínat lidí, kteří pro nás něco udělali, ty ostatní můžeme sledovat se značnou dávkou kritického přístupu, "we are not everybodys darling".

V očích George Bushe představujeme stejně jako Německo a Francie "starou" Evropu. Na tom není nic špatného, naše tradice jsou o nějakých 700 roků starší, než americké, tím i vyzrálejší. Považuji za správné, aby se nás i v budoucnu velmoci vyptávaly na naše mínění, určitě jim to neuškodí, zejména tehdy, když jde o taková rozhodnutí, jako válka, která mohou mít neočekávané důsledky.