Prší, prší

Lidé rádi říkají: Svět už končí

Jsou stále větší požáry, záplavy, zemětřesení a srážky dopravních prostředků

Ludvík Vaculík kdysi napsal, že se nediví stále větším leteckým katastrofám, když se stavějí stále větší letadla. Jak tuto realistickou myšlenku aplikovat na déšť?

Ludvik Vaculik kdysi napsal, ze se nedivi stale vetsim leteckym katastrofam, kdyz se staveji stale vetsi letadla. Jak tuto realistickou myslenku aplikovat na déšť? Máme se divit povodním, když dlouho a moc prší? A máme se divit i tomu dešti? Nebo nás má upokojit poznání, že jindy je zas katastrofální sucho? Přírodní katastrofy provázejí lidské dějiny stejně pilně jako války. V tomto ohledu příroda s lidstvem nespolupracuje, ač by měla. Kdesi uvnitř nás, moderních lidí, je pevně zakutáno ono komunisticko-vědecké přesvědčení, že "poručíme větru a dešti". Všichni věříme, ze ve světě má být pořádek a že pršet má jen, kolik je potřeba, zatímco letadla nepadají, neb pro pád není vědeckého důvodu.

Obojí víme z fyziky.

Letadla však padají a prší strašně. To musí moderního člověka zneklidnit a nutně to vyvolává otázku: počasí - kdo za to může? Každá katastrofa, jak jdou za sebou, je dobrou příležitostí k odhalení viníka. Kladou se praktické otázky úřadům a úředníkům: Co jste učinili, aby se povodeň nestala? Byli jste u neštěstí všas? Proč máte málo člunů, písku v pytlích, helikoptér? KDe jste byli, když pukla hráz? Kde jste byli před dvěma lety, když X.Y. varoval? Příčinou dešťů je zpackaná kupónovka. Pro jiného jsou proudy vod způsobeny bezbožným dluhem ODA. Nebo: Jakpak nemá ustavičně pršeti, když Grebeníček běhá volně po planetě? Lidé založení mysticky se ptají vzletněji: Proč vláda dopustila, že moc prší? A dokazují ze statistik, že za předešlých vlád zdaleka tolik nepršelo. Proroci upozorňují, že strašlivý déšť seslali bozi jako trest za minulé volby. Není však jasné, proč trpí i Švýcaři, kteří u nás nevolili. Nu, však i Švýcaři mají něco na svědomí. Filozofové napíšou: už nikdy nebude člověk to, co byl před povodní. Noe bere na palubu všechny koaliční politické strany, i Cyrila Svobodu. Jen Hana Marvanová stojí sama na pobřeží vod. Profesoři etiky záhadně tvrdí: vody opadnou, člověk trvá. Kdo má rád lidstvo, píše: Solidarity lidí porazí běsnící živly.

To vše se stane, když moc prší, když udeží strašlivá vedra, bude se říkat totéž. Lidé, kterých se katastrofy netýkají, je mají rádi, protože mohou přemýšlet, kolik mizerie obnáší lidstvo a kolik je mezi námi viníků. Říkají, že to říkali už dávno. Doplňme si přísloví "Člověk přemýšlí, Bůh se směje" moderním dodatkem: Směje se a strašlivě na nás, nikoliv poprvé, prší. Asi ví proč.