V českém zákonodárství se však nedávno objevil paragraf vyjadřující významným způsobem nedůvěru k přístupu tlumočníka a překladatele k výkonu jeho práce pro státní orgány, jmenovitě pro policii nebo vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny ("§ 175a" Křivé tlumočení novely trestního zákona).

Každé povolání má svoje rizika. Každé povolání může být vykonáváno s větší či menší odbornou připraveností, zkušeností, s větším či menším osobním nasazením.

O tlumočnicích a překladatelích koluje celá řada vtipných bonmotů a anekdot. Na druhé straně leckdo na jejich adresu prohodí: "tradutore - tradittore"...

Zmíněná novela trestního zákona obsahuje ojedinělá ustanovení: stanovuje odnětí svobody na dvě léta až deset, způsobí-li tlumočník nebo překladatel "značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek", jestliže "nesprávně, hrubě zkresleně nebo neúplně tlumočí nebo písemně překládá v řízení před státním orgánem nebo v souvislosti s takovým řízením skutečnosti nebo okolnosti, které mají podstatný význam pro rozhodnutí státního orgánu...". - Co vedlo české legislativce k presumpci špatného úmyslu u povolání tlumočníka a překladatele? Bude v České republice v budoucnu platit místo "Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem" "Kolik jazyků znáš, tolikrát se můžeš dostat do chládku"?