Úvod

Učený a světa znalý španělský jezuita Baltazar Gracian, autor spisku Dvořan, sepsal uprostřed 17. století také knihu o politice. Umění dělat politiku mu do jisté míry splývalo s dovedností přežít uprostřed intrik, v dusném prostředí léček a úkladů, jež vždy vládnou na dvoře panovníka. Své zásady úspěšnosti u dvora, a tedy v politice, popisuje systematicky a zcela otevřeně. V podrobném seznamu doporučení, jak v politice přežít, pod pořadovým číslem sedm dvořany nabádá: Knížata mají ráda pomoc. Není však radno nad ně vynikat. Ti, kdo jim radí, mají to činit tak, jako by jim pouze připomínali to, na co oni právě zapomněli. Nesmějí je poučovat. Tomu nás učí hvězdy, které, i když jsou zářivými dětmi Slunce, neobjevují se nikdy v jeho blízkosti.

Od dob Baltazara Graciana se prezentace politiky výrazně proměnila. Standardní příručky politologie popisují tyto proměny ve velkém detailu. Všímají si toho, že zmizel z boží vůle panovník, že už neexistuje knížecí dvůr, že zmizely paruky a kostýmy dvořanů. Rozvinuly se procedury zastupitelské demokracie, které se staly synonymem moderní politiky. Vývoj společnosti se tím však nezastavil a klasická politika, jež byla ještě před sto lety tak prudce moderní, se v rámci převratných proměn společnosti na přelomu 20. a 21. století stává poněkud antikvární záležitostí. Někdy to dokonce vypadá, jako kdyby se politika stále více a více soustřeďovala na problémy, jejichž hlavní přednost spočívá v tom, že je politici dokáží rutinním způsobem řešit. Stále více jsou ignorovány problémy, jež mají tu nevýhodu, že odzkoušené recepty na ně nezabírají. Shodou okolností právě tento nový typ problémů tíží všechny, snad právě jen s výjimkou profesionálních politiků, čím dál, tím více.

Po formální stránce dosáhla moderní politika již dávno téměř naprosté dokonalosti. Politici svým jednáním potvrzují, jak soustavně a pečlivě studují Gracianovy zásady. Člověk nesmí nikdy udělat to, o čem dává najevo, že by rád učinil. Když míří zjevně na cíl, pak jen proto, aby spletl oči, které ho sledují. Vypustí slovo do vzduchu, aby vzápětí udělal něco zcela jiného. Snaží se upoutat pozornost svých rivalů. Tím získá čas, aby mohl udělat něco, nač oni právě nemyslí. Člověk sám pak musí od druhých očekávat protiklad toho, o čem ho přesvědčují.

Sebevětší formální dokonalost a vybroušenost, s níž schopní a perspektivní politici zvládají svou profesi, však do budoucna nemusí stačit, pokud se svět, ve kterém žijeme, změní příliš dramaticky. Mnohé nasvědčuje tomu, že právě takových změn se stáváme svědky. Celosvětové procesy na sklonku dvacátého století vytvářejí zcela novou skutečnost, ve které staré a osvědčené recepty snadno přestávají platit. Zdá se, že právě dnešní generace bude muset osvědčit při hledání nových řešení globálních problémů ještě mnohem více nápaditosti a důmyslnosti, než kolik obsahují ty nejrafinovanější Gracianovy rady dvořanům a politikům: Nepostupujte nikdy dvakrát stejným způsobem. Je třeba kličkovat jako pták v letu. Není tedy ani třeba vždy klamat. Upřímností spolehlivě oklameme tam, kde ostatní čekají přetvářku.