V dalším textu použitá data - pro jednotnou komparaci - se sice týkají zpravidla ukončených let předcházejících roku účinnosti předmětné novely, ale platnost takto vyvozovaných závěrů dosavadní praxe nevyvrací.

Starobní důchody dnes - právní úprava.

Nejdříve si, spíše pro pořádek a následující srovnání, všimneme úpravy standardního starobního důchodu, tedy důchodu, na který vznikl nárok dosažením důchodového věku:

Podle ustanovení § 29 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně

1. 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod, nebo
2. 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a)

Výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Nyní si můžeme stručně zrekapitulovat, jaké změny přinesla novela v oblasti starobních důchodů, pro které se vžil název předčasné.

Dočasně snížený předčasný starobní důchod

Pojištěnci vzniká podle § 30 zákona o důchodovém pojištění nárok na starobní důchod i před dosažením důchodového věku, jestliže

1. získal dobu pojištění nejméně 25 let,
2. byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a
3. ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky.

Kromě toho má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže

1. získal dobu pojištění nejméně 25 let,
2. ke dni, od něhož má být starobní důchod přiznán, je poživatelem částečného invalidního důchodu a
3. ke dni uvedenému v písmenu b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky.

Poslední - z tzv. kvalifikovaných důvodů - přichází v úvahu situace, kdy pojištěnec před dosažením důchodového věku získal dobu pojištění nejméně 25 let, pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, a nárok na plný invalidní důchod pobíraný nejméně po uvedenou dobu zanikl a ke dni odnětí tohoto důchodu do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše pět let.

Zákon o důchodovém pojištění zatím předpokládá, že nárok na starobní důchod v posledních dvou uváděných případech vzniká, splní-li se předepsané podmínky do 31. prosince 2006.

Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok takto, se stanoví obdobně jako při obecné úpravě, ale s tím, že tato výše se snižuje o 1,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku. Zde se také udála jedna z nejvýznamnějších změn obsažených v novele neboť, zákonodárce přitvrdil při penalizaci předčasného odchodu do starobního důchodu o 30 %.

Snížení procentní výměry z tohoto důvodu je ovšem časově limitováno, odtud také výraz profesního slangu dočasně snížený, protože při dosažení důchodového věku lze v tomto případě požádat o starobní důchod podle obecné úpravy. Zmíněná penalizace tak vlastně trvá dva roky, a poté je pojištěnec v řadě svých výdělečně činných vrstevníků ve výši procentní výměry pozadu pouze o ony dva roky - nebo dobu ještě kratší. Hraniční příklad obecně promítající relaci těchto vztahů přibližuje následující diagram.

Není bez zajímavosti, učiníme-li krátký exkurs do nedávné minulosti, kdy zavedení tohoto institutu do praxe sociálního zabezpečení v roce 1988 vůbec neprovázelo snížení výpočtu, naopak se uplatňovala fikce dalšího zaměstnání do dosažení důchodového věku. Tehdy ovšem šlo o instrument, řešící zásadně odlišný problém.

Trvale snížený předčasný starobní důchod

O trvale sníženém starobním důchodu se v tomto případě hovoří proto, že zákon u této dávky vylučuje nárok nejen na standardní starobní důchod, ale i nárok na dočasně snížený starobní důchod.

Jestliže u dočasně sníženého starobního důchodu, alespoň v prvním z (kvalifikovaných) důvodů, můžeme najít paralelu s úpravou platnou do 31.12.1995 (dikce použitá v zákoně č. 39/1994 Sb. byla totožná) , tak trvale snížený představuje novou kvalitu, uplatňovanou teprve od 1.1.1996.

Pojištěnec má nárok na tento starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže

1. získal dobu pojištění nejméně 25 let, a
2. do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše tři roky.
3. o tento důchod požádal (lze jej přiznat nejdříve ode dne podání žádosti o jeho přiznání).

Výše procentní výměry starobního důchodu se v daném případě stanoví opět obdobně jako při obecné úpravě, ale tato výše se snižuje o 0,9 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku.

Posun oproti dosavadní úpravě je ještě markantnější, protože snížení procentní výměry je o 50 % vyšší než dosud. V některých případech dokonce o 200 %, protože do 30.6.2001, u zvlášť definovaného okruhu pojištěnců, činila penalizace pouze 0.3 %.

Důvody změn dosavadního režimu

Nalezení skutečných důvodů v podobných situacích není vždy jednoduché a bývá obtížné odpreparovat argumenty oficiálně uplatňované od pohnutek skrytých či méně zřejmých. Můžeme tak přijmout za hlavní to zdůvodnění, které operuje se záměrem odstranit dosavadní neopodstatněné zvýhodnění pojištěnců, kteří odcházejí do předčasného starobního důchodu oproti těm, kteří tak učiní až k (po) dovršení důchodového věku. Můžeme ovšem i vnímat realizované řešení jako pokus oslabit ataky těch politických sil, které označují důchodový systém za nehospodárný, příliš štědrý a neodůvodněně zatěžující státní rozpočet.

V tomto duchu by bylo možné pokračovat ještě dlouho, nicméně skutečností každopádně zůstává, že právo vždy nějakým způsobem odráží společenskou realitu. Společenské vztahy se vyvíjejí a jsou ovlivňovány rozličnými způsoby a z nejrůznějších směrů. Dosažené výsledky či vyústění do podoby právní věty pak nebývají optimální, často jsou poznamenány řadou ústupků, sociálních kompromisů i politických kompenzací. Je jasné, že porevoluční (ekonomický) optimismus první poloviny devadesátých let je zapomenut, stejně tak je na druhé straně aktuálně oslabována potřeba řešení nezaměstnanosti, která se palčivě připomínala před zhruba čtyřmi roky a dlouhodobě a nezastřeně se řeší v rámci důchodové soustavy.

Rovněž tak státní úředníci, tedy hlavní tvůrci předloh právních předpisů, jsou konfrontováni s novými poznatky, teoriemi i praktickými zkušenostmi ze zahraničí. Premisy platné před několika lety se tak snadno mohou stát slepými rameny jinak nevysychajícího řečiště objektivních sociálních potřeb a subjektivních požadavků občanů. To již nemá význam hovořit o větší či menší míře entropie, která je u tak složitých procesů při odhadování vývoje a důsledků navrhovaných řešení neoddiskutovatelná.

Pokud se vrátíme ke zdůvodnění již uskutečněných změn, opírajících se na zdůrazňování neopodstatněného zvýhodňování určité skupiny pojištěnců, nutně nás napadnou poťouchlé otázky, proč tedy tak výhodnou příležitost nevyužívá víc třeba pražská populace, zda to není tím, že třeba tamní obyvatelé jsou méně důvtipní či ekonomicky zdatní než na relativně menším Ostravsku, kde poživatelů starobních důchodů, přiznaných podle ust. § 31, je více jak dvakrát tolik?

Opusťme však polemickou notu a podívejme se na některé údaje serióznějšíma očima podle stavu k 31.12.2000.

Graf ukazuje poměrně strmý nárůst počtu vyplácených trvale snížených starobních důchodů v období posledních tří roků. Pro dokreslení můžeme uvést, že celkový počet 156420 případů představuje 8,24 % ze všech vyplácených starobních důchodu, přičemž z toho na ženy připadá 95030, což je o více jak polovina než činí počet mužů.

Přestože byla avizována komparace k datu předmětné novely, můžeme využít údaje z oficiálního webu ČSSZ a předložit graf, vypovídající zvlášť o stavu k 31.12.2001. V tomto případě ale podle typu starobního důchodu.

Navazující graf si všímá počtu přiznávaných důchodů v jednotlivých letech.

Takto vnímaná dlouhodobá souvztažnost vzbuzuje pocity uspokojení z logiky vývojových trendů. Jestliže však poslední graf zasadíme do rámce všech typů přiznávaných důchodů dojdeme k poznání, které již vzbuzuje respekt. Postačí k tomu komparace let 1998 - 2000, uspořádaná do následující tabulky.

Počet přiznaných standardních starobních důchodu trvale klesá. V roce 1999 jich bylo přiznáno méně než předčasných, v roce 2000 pak méně než (jen) trvale snížených. Klesá ostatně i počet přiznaných starobních důchodů celkem. Opět aktuální čísla :

O čem dlouhodoběji sledovaná data svědčí? Co je toho příčinou? Tyto a ostatní otázky, které se nastolují, by si zasloužily jistě podrobnější rozbor, stejně jako vyvození exaktních závěrů a přijetí odpovídajících opatření. To je samozřejmě především věcí odborného zázemí exekutivy, my si zkusíme udělat jen hrubý nástin. Jako nesporné zjištění lze v prvé řadě uvést to, že podíl důchodů, jejichž přiznání je podmíněno kvalifikovanými důvody se dlouhodobě prakticky nemění. V roce 1996 to bylo 5 %, o rok později 8,5 % a v následujících letech osciloval podíl okolo 10 %. Dalo by se tedy říci, že situace, které zákonodárce předvídá a spojuje zejména s vývojem na trhu práce se vyskytují opakovaně ve srovnatelném rozsahu. (V roce 2001 činil poměr těchto důchodů 17,8 % ke standardním a 5,2 % ze všech přiznaných.)

Naproti tomu ovšem trvale narůstající podíl přiznaných trvale snížených starobních důchodů dokládá významný vliv na snižování objemu starobních důchodů podle obecné úpravy.

Stejný vliv ovšem musí existovat na starobní důchody dočasně snížené, pokud se pojištěnci rozhodují plně využít možnost, kterou poskytuje ustanovení § 31, tj. odejít do důchodu přesně tři roky před dosažením důchodového věku.

O důvodech "obliby" tohoto typu starobního důchodu můžeme spíše spekulovat, určitě však hrají roli nejen podmínky na trhu práce, regionálně odlišné, tedy i trvalý stres spojený s hledáním uplatnění a změnami zaměstnání. V tomto ohledu je signifikantní, že výrazně převažuje počet žen, poživatelek této dávky.

Vyloučit, zejména pokud jde právě o ženy, nemůžeme ani důvody rodinné, kdy rodič(e) často vytvářejí zázemí svým dětem pro jejich plné profesionální uplatnění tím, že pečují o jejich nezletilé potomky. Ojedinělá není naopak ani péče o zdravotně či stářím handicapované rodiče. Konečně, jedním z důvodů může být prostě i to, že někteří občané využívají této možnosti jen proto, že tady je a takto trvale poskytovaná společenská saturace jim více či méně postačuje pro uspokojení jejich osobních potřeb.

To je také skupina osob pro níž bezvýhradně platí oficiálně předkládané zdůvodnění zpřísnění režimu poskytování předčasných starobních důchodů. Nutno ovšem vyslovit obavu, že zdaleka nejde o skupinu nejpočetnější. Zvýšení penalizace (snížení procentní výměry) v žádném případě neřeší systémový problém nedostatku financí na důchody. Může znamenat jen předehru k dalším restriktivním opatřením. I obavy z uskutečnění takových opatření, především zvýšení standardní hranice pro odchod do důchodu, mohou být příčinou toho, proč se občané rozhodnou odejít do starobního důchodu předčasně, před dosažením důchodového věku.

Při popsaném trendu se ovšem nabízí otázka, na koho či na kolik pojištěnců se bude případně zvýšená věková hranice pro odchod do důchodu vztahovat, jestliže se trvale snižuje počet potencionálních čekatelů na důchodový věk podle obecné úpravy? Rovněž zde můžeme hledat původ pro aktuálně provedenou novelu zákona o důchodovém pojištění. Jak je to tedy s opakovaně deklarovanou výhodností využití možnosti, kterou poskytuje úprava podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění?

Porovnání výše vyplácených důchodů

Pro úvod této části vyjdeme z následující tabulky, která zobrazuje situaci k březnu 2001, tj. po schválení novely Parlamentem ČR.

Statistická data, která jsou k dispozici, bohužel nic nevypovídají o tom, kteří poživatelé využili možnost odejít do starobního důchodu předčasně v plném rozsahu nebo krátce před dosažením důchodového věku. Je však zřejmé, že rozdíl v průměrné výši u trvale sníženého starobního důchodu nedosahuje ani 7 %. Protože nominálně se jedná o 414 Kč měsíčně, jeví se takový rozdíl pro poživatele jako velmi přijatelný. Nominální rozdíl u mužské části populace je 403 Kč, u žen (kterých je více) potom 424 Kč.

Přidržíme-li se tedy průměrných čísel a vezmeme v potaz hraniční variantu, tak zjistíme, že průměrný poživatel trvale sníženého starobního důchodu odčerpá ze systému za tři roky 215064 korun. Toto číslo opět není úplně přesné, protože výše přiznaných důchodů se zvyšuje a opakované valorizace rozdíly u dříve přiznaných důchodů úplně neodstraní. Dalším argumentem nevýhodnosti pro společnost je ten, že důchodce již do systému neodvádí pojistné. Všechny takto zjišťované údaje konvenují teorii operující s průměrnou dobou dožití.

Zkusme se ale podívat na problém z druhé strany. Protože se nepřipouští výplata předčasně přiznaných důchodů s příjmem z výdělečné činnosti, tak pojištěnec je vesměs odkázán pouze na důchod. Pokud by pracoval, tak částka, kterou by osobně mohl spotřebovat by (opět z pohledu průměrné mzdy) by byla zhruba dvojnásobná. Jeho později přiznaný důchod by byl vyšší. Jestliže by uplatnění na trhu práce ale nenašel, vyústilo by řešení v podání žádosti o starobní důchod podle § 30 a před tím by ze sociálního systému odčerpával finanční prostředky formou podpory v nezaměstnanosti. Obrázek situace pak zdaleka není černobílý, jestliže opustíme pohled zaměřený čistě z pozice starosti o ekonomickou vyváženost důchodového systému. Takto izolovaný přístup by ostatně popíral tu základní funkci systému, která mu dává název, tedy sociální. Sečteno a podtrženo: Odchod do předčasného starobního důchodu není pro občana z ekonomického hlediska objektivně výhodný. Výhodnost je proto relativní, jestliže budeme brát v úvahu další možné aspekty, které se liší ad hoc podle osobních i územních poměrů.

Skutečností ovšem zůstává, že nová právní úprava již nabyla účinnosti, takže se, v duchu mezititulku této části, můžeme věnovat jejím praktickým dopadům. Za tím účelem si stanovíme hypotetickou výchozí bázi, která poslouží i k modelování dalších změn, které novela přinesla. Dále si vytvoříme virtuálního pojištěnce, který měl hrubé příjmy z výdělečné činnosti v rozhodném období pro výpočet důchodu (procentní výměry) zhruba na úrovni průměrné mzdy v národním hospodářství. Základní údaje přináší tato tabulka:

Nyní si provedeme výpočet starobního důchodu podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, k 30.6.2001 s fikcí, že pojištěnec k tomuto datu získal 43 roků pojištění. Protože smyslem úvahy není vysvětlovat postup a způsob výpočtu, uvedeme přímo výsledek a hodnoty rozhodujících prvků výpočtu.

Jako první srovnání následuje výpočet starobního důchodu podle § 31 zákona, k témuž datu s tím, že pojištěnec získal 40 let pojištění a procentní výměra se snižuje o 12 devadesátidenních a jedno takové započaté období, které chybí do dosažení důchodového věku podle standardní úpravy (po 0,6 %).

Již jen tato komparace ukazuje na ošidnost průměrných čísel. Rozdíl mezi standardním a "předčasným" výpočtem činí 15,43 % u důchodu a u procentní výměry dokonce 19,06 %. Důvodem je stabilní výše základní výměry. Nominální rozdíl 1063 Kč je ovšem v příkrém rozporu s již dříve zmiňovanou průměrnou hodnotou - jedna a půl násobně!

Další demonstrativní výpočet ukáže výpočet po novele, tedy s fikcí přiznání trvale sníženého starobního důchodu od (po) 1.7.2001.

Takto vypočtená procentní výměra starobního důchodu je o (dalších) 438 Kč nižší, což představuje 7,49 % (oproti základnímu výpočtu jde o více než 25 %).

Nyní se podívejme na komplexnější srovnání, které bude ve třech dvousloupcích komparovat vždy výsledky výpočtů před 1.7.2001 a po 30.6.2001 při podprůměrných, průměrných a "nadprůměrných" příjmech z výdělečné činnosti v rozhodném období.

Výraz nadprůměrné nebo "dvojnásobné" , či "poloviční" příjmy je třeba brát s rezervou, protože jde o skutečnost velmi individuální. Samotná tabulka potom umožní případnému zájemci, aby si z ní odvodil další souvislosti, pro jejichž zkoumání v rámci tohoto pojednání nezbývá místo. Shora uvedené výsledky doprovázíme i grafickou ilustrací.

Zvýšení za výdělečnou činnost po vzniku nároku na starobní důchod

Zákon č. 116/2001 Sb. ovšem nepřinesl jen restrikci, ale v duchu základní argumentace na druhé straně zvýhodnil ty pojištěnce, kteří odloží odchod do starobního důchodu a namísto toho se rozhodnou zvyšovat si své důchodové nároky. Výše procentní výměry starobního důchodu se tak nyní zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu namísto dosavadního jednoho procenta. Dosavadní "bonifikace" představovala do 30.6.2001 jedno procento.

Toto opatření však důsledně směřovalo do budoucnosti, protože výše procentní výměry starobního důchodu se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod před 1.červencem 2001 i nadále o 1% výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výkonu této výdělečné činnosti. Teprve za dobu takto získanou po 30.6.2001 se vztahuje uvedené zvýhodnění.

I zde si dovolíme určitou demonstraci a vyjdeme při ní ze základních údajů, použitých v předchozích příkladech. Rozdíl bude spočívat pouze v tom, že budeme předpokládat vznik nároku na starobní důchod podle obecné úpravy (§ 29) před rokem, takže získaná doba pojištění 43 roků se bude týkat data 30.6.2000. K 30.6.2001 tak získává pojištěnec čtyřprocentní bonifikaci (zvýšení procentní sazby o 4 %).

Výsledek bude následující:

Jaký je tedy efekt odložené spotřeby, jaká je přidaná hodnota tohoto rozhodnutí? Představuje 346 Kč měsíčně, což v procentuálním vyjádření představuje u procentní výměry 6,2 procentního bodu.

Připusťme nyní, zcela v rozporu s dikcí právní úpravy, že je použitelné retroaktivní působení této změny, Dostaneme následující numerické vyjádření:

Procentní výměra se tak zvyšuje o dalších 173 Kč měsíčně, tedy o 9,3, resp. "nově" o 2,9 procentního bodu.

Jestliže teď učiníme již jednou uplatněné komplexnější srovnání (s výše uvedenou výhradou) můžeme vyvozovat zajímavější závěry, a to nejen pro institut zvyšování.

Na první pohled je zřejmé, že "průměrná výše příjmů" má obecně určitý efekt, který však s jejich strmějším nárůstem klesá. Příčinou je jejich redukce v průběhu výpočtu (viz poslední diagram). V každém případě "extrémně" nízké příjmy dosažené v rozhodném období se obtížně kompenzují odložením výplaty důchodu. Na druhé straně, z již uvedených důvodů, je u "vysokopříjmových" pojištěnců promítnutí odložené spotřeby do celkové částky poněkud oslabeno.

Bez ohledu na konstatování v předcházejícím odstavci zůstáváme dlužni komentování samotné ideové podstaty předmětného institutu. Tím, že se pojištěnec na čas vzdá výplaty důchodu a jeho pojistný poměr trvá, je pro futuro odměněn vyšším důchodem. Toto dobrodiní systému není ale úplně nezištné. Toho si autoři předlohy byli dobře vědomi, když "odměnu" zvýšili hned o 50 %. V minulosti existovalo po určitý čas i vyšší zhodnocení, bylo však limitováno pevnou hranicí výše důchodu, která v současné právní úpravě již absentuje.

Úskalí si popíšeme opět konkrétněji za pomoci našeho základního (výchozího) příkladu. Pojištěnec, za předpokladu, že by bylo možné uplatnit nový bonus již nyní zpětně, zde získá měsíčně 519 Kč navíc. Za rok však přijde nejméně o dvanáctkrát 6888 Kč (zde musíme vždy kalkulovat i se základní výměrou). Je to tudíž celkem 82656 korun. Jestliže odhlédneme od dalších souvislostí, jakými jsou např. inflace, valorizace, tragická událost apod., tak zjistíme, že jednoroční odložení výplaty se zúročí v daném případě až za 159 měsíců, což je více než 13 let!

To je samozřejmě jen základní fabulace, která abstrahuje třeba od výše příjmu v zaměstnání (ta se ale v našem příkladu předpokládá aktuálně zhruba na úrovni 13000 Kč měsíčně). Při této příležitosti je pak dobré připomenout samozřejmou možnost souběžné výdělečné činnosti, která sice, za splnění dalších podmínek, nedovoluje v prvních dvou rocích po vzniku nároku na standardní starobní důchod nijak mimořádnou výši příjmu (maximálně dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku), nicméně v rámci posuzování ekonomičnosti předmětného rozhodování není úplně zanedbatelná.

V celém kontextu, a tím nemám na mysli samotný fenomén fatality, je permanentně přítomen prvek entropie. I když budeme považovat současnou právní úpravu za relativně stabilní, tak její samotná koncepce je postavena na dynamických změnách parametrů, ovlivňujících výpočet (v některých ohledech se však současné exekutivě daří tuto flexibilitu oslabit). Z toho důvodu nelze provést výpočty důchodů s jednoročním předstihem, stejně jako nelze zaručit neměnnost ekonomického prostředí, které na parametry výpočtu významně působí.

Předchozí řádky nemají účel odradit pojištěnce od využívání dané možnosti, je jisté, že pro řadu lidí je nesporně velmi přijatelná. Jen a jen zásluhou jejího využití totiž existují (řádově) stovky poživatelů, jejichž důchod znatelně převyšuje průměrnou mzdu v národním hospodářství. Vždy však půjde o individuální rozhodnutí a pokusili jsme se pro jeho usnadnění poskytnout pár informací a postřehů