Těch pár korun

Zdá se 22,30 Kč/m³ málo? Ano, v porovnání s ostatními životními náklady skoro nic. Ale stokrát nic někdy umoří osla. A jako osel si koncový uživatel, jak se občan hezky nazývá, nemůže nepřipadat.

Spotřeba vody je v této části okresu tak vysoká (380.000 m³) a vzdálenost od Prahy tak malá (sídliště Bohnice přes řeku a letohrádek Hvězda na dohled), že cena nemůže být tak vysoká.

Celých 12 let od revoluce poslouchají spotřebitelé stejnou písničku. "Bolševik zanedbal údržbu, musíme to opravit. Sorry." Dvanáct roků?

Kouzelný zisk

Provak prostě už hotový výrobek nakupuje u PVK. Tu vodu jim takzvaně předávají, proto se jmenuje voda předaná. A 1000 litrů takové vody nakupuje Provak za 9,07 Kč/m³. Voda cestuje několik stovek metrů k předávacímu místu. A pak se zázračně zhodnotí.

Zatímco ji PVK filtruje, dezinfikuje, usazuje a čerpá vejde se s cenou do necelé desetikoruny A Provak? Navýšení, čili zisk, činí hezkých 262 procent.

Pro porovnání - podobné navýšení platíme za jídlo v restauraci. Už za bolševika platilo, že když hospodský nakoupil suroviny do kuchyně, všechno sečetl a vynásobil dvěma, tak spolehlivě vyšel včetně zisku. Dnes je hospodský zisk sice o pár desítek procent vyšší ale, když jedna restaurace podraží, jdu jinam. V případě dodávek vody se ovšem jedná o takzvaný přirozený monopol. A proto je cena vody regulovaná ministerstvem financí.

Překvapený Beroun

Starostovi Jiřímu Besserovi se před časem nezdála ani cena vody předané od PVK. Z loňských 8,70 vyrostla na letošních 9,09 koruny. Lépe řečeno, cena se nezdála podnikům v okolí. Postupně cenovou šarádu rozmotali. V účetnictví roku 1998 narazili na chybnou kalkulaci. Voda k nim totiž přichází dvěma potrubími a trasa měří 23 kilometrů. Současně oběma k nim ale neteče. "Tehdy někdo ty kilometry jednoduše vynásobil dvěma a začal účtovat režijní poplatky za 46 kilometrů. Nikdo z cenového dozoru na ministerstvu si toho nevšiml, " shrnuje Besser.

Tlak na kasičku domácností je tam poměrně vysoký. Kubík vody je přijde na více než 28 korun. To je u státem usměrňované ceny zisk 308 procent i pro místní vodárenskou společnost VAK Beroun.

Ovládá ji Anglian Water, partner Vivendi.

Jak se to mohlo stát?

Jednoduše. Zákon Vodovodech a kanalizacích číslo 274/2001 stanovuje, že cenu navrhuje provozovatel, schvaluje vlastník vodovodu a kontroluje obecní nebo městské zastupitelstvo. Jenže když je vlastníkem obec, schvaluje cenu pro místní spotřebitele vlastník vodovodu sám sobě. Provozovatel je v nájmu, který odevzdává majiteli, tedy do obecních kasiček. Je v zájmu majitele, aby nájemce vydělával. Občané platí. Penězovod funguje na principu perpetua mobile. Ministerstvo financí je daleko.

Zisk se podle Zákona o vodovodech a kanalizacích nemůže vyrábět přirážkou. Co za 9,07 nakoupím, musím za 9,07 prodat.

Důležité je procento z režie. Tedy z toho, kolik nájemce stojí údržba sítě, výměna ventilů, evidence, účetnictví, platy zaměstnanců, prostě oprávněné náklady. A ty má kontrolovat ministerstvo financí.

Původně taková úprava měla motivovat k obnově za minulého režimu zanedbaných sítí. Ovšem za dvanáct let po revoluci už by to snad mělo být hotové.V dnešní praxi to znamená, že je pro společnost výhodnější poslat s jedním papírem auto s řidičem, než poslat poštou. Poštovní známka totiž znamená náklad 5,60 Kč, ale automobil s řidičem 560 korun.