Toto je Evropa. Toto je dnešek
8. 11. 2015
Rozumím strachu, který nutí lidi, aby opustili své domovy. Myslel jsem, že už to všechno znám, ale nikdy jsem nebyl tak emocionálně zasažen jako lidským dramatem, které se odehrává na plážích ostrova Lesbos. Jeho obrovskému rozsahu je obtížné porozumět, absenci lidské reakce a lidské pomoci je nemožné vysvětlit a omluvit.
Při přistání na Lesbosu muži pláčou, ženy stojí jako sloup ve viditelném šoku, děti hystericky brečí. Hluk a chaos je ohlušující: Vidíme na březích Evropy odhalenou lidskost a reakce politiků je ostudná.
Když lidé, kteří cestu přes moře přežili, vám potřesou rukou a říkají „Děkujeme vám“, mám pocit hanby, protože oni nám nemají za co děkovat.
Afghánský otec s dítětem v náručí se ptá, jestli je někde možné přespat. Nabízí trojnásobnou cenu za pokoj v hotelu, jen pro svou manželku a dítě. Když mu vysvětlíme, že už nikde není místo a nejsou ani přikrývky, řekne: „Dotkněte se mě, nejsem taky člověk?“
Toto je Evropa. Toto je dnešek.
Přijel jsem do Skaly Sikamineas na severní pobřeží ostrova Lesbos v polovině října, píše fotograf Giles Duley, který tam fotografuje uprchlickou krizi pro Vysoké komisařství OSN.