Rodina je záchod státu

13. 1. 2014 / Štěpán Cháb

Onehdá proběhlo internetem vyjádření profesora ekonomie Lubomíra Mlčocha, jehož předmětem byl dluh v lidském faktoru. Dospělí se ne a ne množit, radši se řeší, vcelku humorně, samozřejmě, dluh finanční, a tak nám tu chybí milion nenarozených dětí. Teď to nevadí, teď by taková horda dětí byla jen a pouze ztrátová. Za dvacet let si ovšem uvědomíme, my, nyní tak ztepilí a sebevědomí a cílevědomí, že se nám nedostává ztepilých a sebevědomých a cílevědomých, protože jsme v minulosti těžili z budoucnosti nejen finance, ale právě i lidské zdroje. Nyní šetříme a nad ušetřeným necháme plakat budoucí generaci, tolik prořídlou. Jací my jsme to ale bezduchové nedomyšlení.

Řezník Ariel Šaron

13. 1. 2014

Každý jiný politik ze Středního Východu, který by přežil osm let v komatu, by se stal terčem karikaturistů z celého světa, píše v deníku Independent Robert Fisk. Avšak v případě Ariela Šarona - řezníka z táborů Sabra a Šatila pro téměř všechny Palestince - se rozhostilo téměř posvátné ticho.

Šarona za jeho života proklínalo jako vraha podstatné množství izraelských vojáků, stejně jako arabský svět - který ovšem také vraždí své vlastní lidi za posledních několik let velmi efektivně.

Jak rychle zidealizovali kolaborantští novináři ve Washingtonu a v New Yorku Šaronův image! Poté, co Šaron r. 1982 vyslal libanonské milice, oblíbené v jeho armádě, do uprchlických táborů Sabra a Šatila, kde zmasakrovaly až 1700 Palestinců, oficiální vyšetřování samotného Izraele oznámilo, že za krveprolití nese Šaron "osobní" odpovědnost.

OSTALGIE

"To byla zlá doba"

13. 1. 2014 / Jan Čulík

Níže uvedený text se šíří internetem a dokazuje, jak neefektivní je antikomunistická propaganda pražských kavárenských médií. Ostalgie, šířící se českou kotlinou, je ovšem stejně nebezpečná jaké jakékoliv jiné iluze. Nicméně, řečeno s Marxem, primární jsou pro lidi vždycky ekonomické aspekty, a z toho hlediska je nesporné, že pro mnoho lidí bylo daleko příjemnější žít za normalizačního režimu než dnes. Je také nesporné, že z hospodářského hlediska byl komunistický režim daleko vstřícnější a "sociálnější" než režim dnešní. Varovně lze při tom vzpomenout argumentu českého antropologa Ernesta Gellnera, který upozorňoval, že neexistuje filozofické ani politologické zdůvodnění, proč by měl být demokratický liberální kapitalismus lepší než totalitní režimy. Poukázal na to, že jediným argumentem, proč lidé dávají přednost liberálnímu kapitalismu před diktaturou, je "argument ledničky" - dosud totiž vždy byly liberální kapitalistické demokracie bohatší než diktatury. Gellner ovšem toto psal začátkem devadesátých let a situace se varovně mění: není vyloučeno, že ekonomicky daleko úspěšnější než nyní krachující liberální kapitalismus mnohou být poloautoritářské režimy jako Čína či Rusko - už nyní v určitých ohledech začínají země jako Británie s poloautoritářským čínským režimem flirtovat.

Jestliže chemik Kalousek či stařec Schwarzenberg národu tvrdí, že se musí uskrovňovat, co vlastně ten kapitalismus dnes lidem nabízí? Není to trochu šokující přiznat, že dnešní režim lidem nedokáže umožnit slušné přežití? Podle Novinek.cz se většina Čechů dnes bojí nezaměstnanosti...

Petr Uhl ve svém nedávném knižním rozhovoru zdůraznil zajímavou věc: Poukázal na to, že zatímco v padesátých letech stalinský režim v Československu ničil lidi na základě třídního hlediska, bez ohledu na to, zda proti režimu něco podnikali či ne, v sedmdesátých a osmdesátých letech komunistický režim trestal občany pouze tehdy, pokud proti němu něco dělali. Kdo tedy za normalizace mlčel, případně s režimem kolaboroval, měl se dobře. Z tohoto faktu zřejmě vyplývá, že velké množství lidí nemělo pocit, že jsou husákovským režimem nějak zvlášť pronásledováni, a mnoha lidem se v husákovském režimu zjevně žilo příjemněji než dnes. Konec konců to dokazují i průzkumy veřejného mínění.

Nostalgie a vzpomínkový optimismus však hrají při pohledu zpět velmi významnou roli. Konzumerismus, který Husákův režim nabízel, byl ubohoučký. Země byla světu uzavřená, technologicky zaostalá a ekologicky ničená. Režim žil z podstaty a neměl strategii do budoucnosti ani perspektivu, to přiznává i jeho protagonista Miroslav Štěpán, že cílem tehdejších politiků - stejně jako politiků dnes - bylo zemi ve vlastní prospěch co nejvíc vyrabovat podle hesla "Po nás potopa". Jak to vypadalo, popisují mé reportáže z Prahy z konce osmdesátých let. Měli bychom to mít na paměti. Nicméně mnozí lidé vzpomínají na komunismus dnes takhle:

Co by v ČR asi nesmělo vyjít

13. 1. 2014 / Boris Cvek

V pátečním vydání The Times Literary Supplement(TLS) jsem četl zajímavou recenzi autora Isaaca Chotinera "A sorry tale" ("Příběh lítosti") na dvě spolu související knihy: The Blood Telegram -- Nixon, Kissinger, and forgotten genocide (Krvavý telegram -- Nixon, Kissinger a zapomenutá genocida) autora Garyho J. Basse (vydalo nakladatelství Knopf) a A global history of the creation of Bangladesh (Globální historie vzniku Bangladéše) autora Srinatha Rhagavana (vydalo nakladatelství Harvard University Press). Obě knihy, velmi stručně řečeno, popisují osamostatnění se Bangladéše od Pákistánu v roce 1971, kterýžto proces zahrnoval také válku mezi Indií a Pákistánem, kdy USA stály na straně Pákistánu.

Zemřel Frederick Sanger - jeden z nejvýznamnějších vědců minulého století

13. 1. 2014 / Boris Cvek

Loni 19. listopadu umřel ve věku 95 let jeden z nejvýznamnějších vědců minulého století, Frederick Sanger, nositel dvou Nobelových cen za chemii. Když jsem se díval teď zpětně, co se o tom objevilo v českých médiích, zdálo se mi vhodné pro čtenáře Britských listů vrátit se k Sangerovi jinak a zmínit se krátce také o jeho svébytné osobnosti a o jeho pohledu na svět.

Bez příkras, aneb Feyerabend

13. 1. 2014 / Karel Dolejší

"Pokud Pravda, jak ji pojímají někteří ideologové, je ve sporu se svobodou, pak máme volbu. Můžeme opustit svobodu. Ale můžeme také opustit Pravdu."
Paul Karl Feyerabend

Před 90 lety, 13. ledna 1924, se ve Vídni narodil filosof vědy a profesor filosofie na University of California v Berkeley, Paul Karl Feyerabend.

Navázal na práci svého učitele Karla Poppera, ovšem opustil jeho normativní teorii vědy známou jako kritický racionalismus ve prospěch podstatně "anarchičtější" koncepce.

I ti, kdo o Feyerabendovi nevědí téměř nic a nic od něj nečetli, se často pohoršují nad jediným memem vytrženým z jeho studie Against Method (1975). Ano, jde o slavné "anything goes" (vše je povoleno).

Věc se má ovšem tak, že Feyerabend prostě popsal, co zjistil při studiu dějin vědy. A toto studium ho přesvědčilo, že nové teorie nebývají přijaty, protože by splňovaly nároky vědecké metody, ale čistě proto, že příznivci při prosazování nových teorií použili všechny myslitelné triky - racionální, rétorické nebo i sprosté. Tento přístup právě F. označil spojením "anything goes". A zdůraznil, že nejde o žádný princip, jehož by se on držel, ale o empirickou generalizaci.

Může to jistě znít cynicky, ale myslím, že autor měl pravdu. A zdaleka nejen v oblasti "čisté" vědy.

K obrácení Ariela Šarona

13. 1. 2014 / Zdeněk Jehlička

S Mandelou k bantustanům

  Jak si trefně všímá Daniel Veselý, pokud jde o projevy úcty českých internetových diskutérů, Šaron pomalu trumfuje Mandelu. A to zřejmě nejen symbolicky. V odvysílaném a již staženém příspěvku České televize uvedl jeden zhrzený Izraelec, že Šaron je pro Izraelce něco jako Mandela pro Jihoafričany.

Řezník z Bejrútu odešel nepotrestán

13. 1. 2014 / Daniel Veselý

Ariel Šaron zemřel de facto již před osmi lety, zanechán napospas kómatu. Pozitivně laděné nekrology a proslovy politiků, hemžící se jak u nás, tak v zahraniční, vesměs věnují " kontroverznímu válečníkovi", "buldozerovi", či familiárně "Arikovi" tichou vzpomínku. Ty ale nesmyjí krev desítek tisíc lidských životů z jeho rukou, a tudíž kolem jeho osoby -- ať tak či jinak -- žádná "kontroverze" panovat nemůže. Dědictvím tohoto muže je především nezměrné utrpení, rozsáhlá destrukce a smrt.

Pozvánka na promítání:

Cestovní mapa k apartheidu

13. 1. 2014

Česká sekce Mezinárodního hnutí solidarity (International Solidarity Movement, ISM) si vás dovoluje pozvat na promítání dokumentárního filmu jihoafrické režisérky a izraelského režiséra Cestovní mapa k apartheidu (Roadmap to Apartheid, 2012), které proběhne v úterý 14. ledna od 19:00 v pražském café V lese (Krymská 12, Praha 10 -- Vršovice). Film je v angličtině s českými titulky, vstup zdarma. Po projekci proběhne debata, která se bude týkat i dosažitelnosti tzv. dvoustátního anebo jednostátního řešení palestinské otázky.

Cestovní mapa k apartheidu je historickým dokumentem o vzestupu a pádu apartheidu v Jižní Africe, poukazuje ale také na to, proč obyvatelé Palestiny cítí, že žijí v systému apartheidu a proč se s jejich názorem ztotožňuje stále více lidí na světě. Přestože se nejedná o dokonalou analogii mezi apartheidem v Jižní Africe a Palestině, poskytuje režisérům vhodný rámec pro debatu o úskalích, kterým čelí Izraelci i Palestinci. Film porovnává různé zákony a nástroje používané jak Izraelem, tak Jižní Afrikou v době apartheidu. Dokument je možné poskytnout k promítání zdarma v dalších městech.

Více informací ZDE, pozvánka na Facebooku ZDE.

Hlavně, aby to bylo důstojné, ale co potom?

13. 1. 2014 / Jiří Jírovec

Chování rektorů vysokých škol je v podstatě směšné. Jejich napadání presidenta Zemana, kvůli jeho neochotě podílet se na jmenování profesorů, zapadá do současného politického klimatu v ČR. Potíž je v tom, že rektorům absolutně uniká, že by se místo honby za půlhodinovou slávou v Karolinu měli zabývat věcí daleko důležitější, totiž tím, aby školství mělo pro profesory dost peněz.

Zemřela Věra Tichánková, svědkyně slavné éry českého divadla a filmu

13. 1. 2014 / Tomáš Koloc

Ve čtvrtek 9. ledna zemřela ve věku 93 let herečka Věra Tichánková. Jejími profesory na pražské konzervatoři byly takové osobnosti jako Jiří Frejka, František Salzer a Jiří Plachý starší. Pro svou činnost v odboji byla za protektorátu vězněna v Terezíně, v Drážďanech (přežila jejich faktické srovnání se zemí spojeneckým bombardováním) a v Lipsku.

Někdy rukama, jindy příborem

13. 1. 2014 / Daniel Strož

Na serveru Novinky .cz jsem se právě dočetl, jak nově zvolený starosta New Yorku Bill de Blasio dokázal pobouřit své spoluobčany, když v jedné luxusní restauraci pojídal pizzu příborem. To je totiž velkým prohřeškem proti tamějšímu zvyku, protože Newyorčané prý pizzu konzumují zásadně rukama. Podobně jako hamburgery a kdovíco dalšího ještě. Starostovi, pocházejícímu napůl z italské rodiny, nezbývalo, než se veřejnosti omluvit. A dá se předpokládat, že -- bude-li si chtít zachovat mezi lidmi dosavadní reputaci -- nezbude mu, než přizpůsobit pojídání pizzy ustáleným zvyklostem.

Stagnace liberálně levicového komentátora aneb Proč nelze setrvávat v zajetí předsudků "staré" antitotalitární levice

13. 1. 2014 / Radovan Baroš

V úvodu své přednášky s názvem "Odpověď mým kritikům" (Birbeck College, Londýn, 28. říjen 2013) Slavoj Žižek předesílá, že se "nehodlá zabývat non-entitami, jako je Allan Johnson nebo John Gray", přičemž své posluchače varuje, že pokud na jejich kritických výhradách vůči jeho dílu shledávají cokoliv pozoruhodného, tak jim už není pomoci.

Co bude s exekucemi? Dopadnou jako církevní restituce?

12. 1. 2014 / Petr Novák

Před volbami nám ČSSD, a nejen ta, naslibovala, jak zatočí s exekucemi.

Tedy hlavně s tím, že soukromí exekutoři mnohdy působí jako nechvalně známí vyděrači, jen s tím rozdílem, že nyní dlužníky nebijí.

Před vánoci jsem zažil nájezd exekutorů z Přerova. Podepsal jsem spoluručení známému, který si půjčil dvě stě tisíc korun u nejmenované leasingové společnosti.

Přestože splatil více jak dvě stě tisíc, tak soud to odsoudil, že musí zaplatit přes čtyři sta tisíc. Jako náhrada výloh a odměna pro exekutora bylo určeno přes dvě stě tisíc korun.

Jak prezident Obama osobně intervenoval, aby investigativní novinář zůstal ve vězení

12. 1. 2014 / Jan Čulík

V sobotu jsem zhlédl v kině v Glasgow dokumentární film Dirty Wars (2013) o zjištěních Jeremyho Scahilla, známého investigativního novináře z amerického časopisu The Nation, že americká vláda systematicky v mnoha zemích světa vraždí své odpůrce. Toto vraždění už léta organizuje tajná americká vládní instituce Joint Special Operations Command (JSOC). Vyšla z přítmí v době, kdy se jí podařilo usmrtil Usámu bin Ladina a američtí politikové jí všeobecně blahopřáli. JSOC získal za usmrcení bin Ladina v USA status hrdiny. Potíž je, že JSOC dlouhá léta zabíjí po celém světě beztrestně ženy a děti. Toto právě dokumentuje práce Jeremyho Scahilla.

Brusel odmítl požadavek Británie omezit volný pobyt občanů po EU

12. 1. 2014

Brusel zesílil svou ofenzívu proti britským pokusům omezit přistěhovalectví do Británie z jiných zemí EU. Šéfové Evropského parlamentu oznámili, že o předpisech ohledně svobody pohybu v EU se nebude vyjednávat, jsou neměnné. Jakékoliv pokusy je změnit budou zablokovány.

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, německý sociální demokrat, uvedl, že se zájmem prostuduje plány Davida Camerona na reformu EU. Zdůraznil, že by si přál, aby Británie zůstala v EU a projevovala svůj vliv na všechno od globálního oteplování až po jednotný trh a rozvojovou politiku. "Co se týče debaty o volném pohybu občanů, k té dochází nejen v Británii, ale v mnoha členských státech.

Írán a USA nacházejí společnou řeč

12. 1. 2014

Pro Írán bývaly USA "velkým Satanem", zatímco Washington označoval islámskou republiku za "darebácký stát" a součást "osy zla".

Ideologický rozkol oba státy dělí i nadále, avšak sdílené obavy týkající se Afghánistánu, Sýrie a dokonce i Iráku teď vedou k opatrnému sbližování.

Potíž je, že český stát netrestá kriminální a asociální chování

11. 1. 2014 / Jan Čulík

Lidé v Česku jsou právem frustrováni asociálním chování lidí z rychle vznikající underclass (česky se tomy kdysi říkalo "lumpenproletariát"), protože stát prostě asociální chování netrestá a civilizované chování nevynucuje. Ve skutečných kapitalistických zemích je přísně. Kdybyste v Británii hlučeli dlouho do noci, úřady by vám vydaly Asbo (příkaz, že se musíte přestat chovat asociálně, jinak budou následovat trestní sankce), a pokud byste neposlechli, nakonec skončíte ve vězení.

Za romský problém je odpovědný stát

11. 1. 2014 / Radek Vrajik

Velmi často slýchám kritiku Romů při které dotyčný jedním dechem dodává, že proti "slušným Romům" nic ale vůbec nic nemá, píše Radek Vrajik. Já sám jsem toho názoru, že i ti "neslušní" Romové nemohou být nějak jednoznačně odsuzování, protože Romové jako celek jsou skutečně pod politickým tlakem a to má své následky.

Na druhé straně chápu vztek lidí, kteří se díky hlučným sousedům nemohou vyspat, nebo jim nějací asociálové zmlátí děti. A tady snad ani primárně nejde o to, k jakému etniku náleží.

Šaron větší Mandely

11. 1. 2014 / Daniel Veselý

Netvrdím, že se to nedalo očekávat, ale myslím, že je nutné tuto skutečnost zdůraznit. Všimněme si rozdílů v diskusích pod články na serverech českého mediálního establishmentu o úmrtí skutečného "hrdiny" Nelsona Mandely a úmrtí Ariela Šarona. Je to skutečně k nevíře.

Zatímco Mandela byl po svém úmrtí mnohými diskutéry, ale i některými komentátory běžně zatracován coby "komunista", "terorista", nebo dokonce "masový vrah", Šaronovi se v diskusích pod články o jeho úmrtí často vyjadřuje "úcta", "čest jeho památce", je nazýván "bojovníkem", "osobností" -- a nekrolog k Šaronově úmrtí publikovaný na serveru ihned.cz má dokonce název "Zemřel bývalý premiér, největší postava izraelské politiky".

Anglický konzervativní ministr školství:

Levicové mýty znevažují Británii

11. 1. 2014

Levicové mýty o první světové válce, které šíří populární televizní seriál Černá zmije, znevažují Británii a ignorují vinu Německa, řekl na začátku roku, v němž si budeme připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války anglický konzervativní ministr školství Michael Gove. Gove kritizoval historiky a televizní pořady, které "znevažují vlastenectví a odvahu" tím, že zobrazují první světovou válku jako "absurdní jatka". Jen neznalí cynikové podle Govea dokáží tvrdit, že bylo pošetilé, že britští vojáci v první světové válce bojovali. Gove také zdůraznil, že nesouhlasí s názorem anglického ministerstva kultury a britského ministerstva zahraničí, že by se při připomínání první světové války nemělo obviňovat Německo. Gove uvedl, že první světová válka byla "spravedlivá válka, jejímž účelem bylo bojovat proti agresi německých elit, které chtěly ovládnout svět". Ministr Gove, který přepsal školní osnovy tak, aby žáci anglických škol získali podle jeho názoru lepší povědomí o anglické historii, má podle svých slov "obrovské pohrdání" pro ty, kteří zobrazují britské vojáky v první světové válce jako hrdiny, vedené idioty.

Zdroj: ZDE

Michaela Govea zjevně nesmírně irituje, píše Stuart Jeffries v deníku Guardian, že se součástí kulturně široce přijímaného pohledu na britskou historii stala ironie a satira.

Zemřel bývalý izraelský premiér Ariel Šaron

11. 1. 2014

V sobotu zemřel ve věku pětaosmdesáti let bývalý izraelský premiér Ariel Šaron. Po infarktu strávil v nemocnici osm let v komatu. Šaron byl významným vojenským činitelem v Izraeli, ale během své dlouholeté kariéry se často ocital uprostřed kontroverzí, poznamenává server BBC.

Mnoho Izraelců bude na Šarona vzpomínat jako na giganta, který hrál velkou roli při utváření Izraele jako voják i jako státník, píše deník Guardian. Jeho pověst nebojácného - a kontroverzního - vojáka měla protějšek v jeho nekompromisní ideologii politika.

Palestinci a levicoví Izraelci na něho však budou vzpomínat jako na mocného a nenáviděného prosazovatele izraelského koloniálního projektu budování osad na okupovaných územích a jako politickou sílu, která nechala postavit obrovskou železobetonovou zeď, která rozděluje Západní břeh. Mnoho lidí neodpustí jeho roli při vraždění stovek Palestinců v uprchlických táborech v Bejrútu v osmdesátých letech.

Podrobnosti v angličtiněZDE ZDE

Za protirasistické články "jsem si Britské listy vymazal na Seznamu.cz"

11. 1. 2014

Člověk, označující se jako Milan Mainuš, údajně píšící z emailu milan.mainus@seznam.cz, poslal Britským listům tři rasistické články (jeden dokonce paušálně útočící na Chorvaty jako národ!) a zásilku doplnil touto informací:


-------- Original Message --------
Subject: zpráva
Date: Sat, 11 Jan 2014 11:53:41 +0100
From: Milan Mainuš milan.mainus@seznam.cz
To: culik@blisty.cz

Pane Čulík,

Britské listy jsem dnes vymazal ze Seznamu.

Milan Mainuš

Rasista si zřejmě BL vymazal z vlastního seznamu "oblíbených serverů" na stránkách Seznam.cz.

Česko, země úspěšných

10. 1. 2014

Česko je země, kde úspěšní nemají zájem řešit problémy neúspěšných a už vůbec ne zájem se s nimi o úspěch dělit. Naopak požadují, aby neúspěšní mohli být ještě více vytěžení ve prospěch úspěšných. Velkým problémem však je, že valná většina úspěšných se za úspěšné považuje jen proto, že se porovnávají s neúspěšnými a měně úspěšnými, protože porovnání s těmi opravdu úspěšnými by jim přivodilo nervový šok a neklidný spánek, píše Julián Salomon.

Kapitalismus jako zombie

10. 1. 2014 / Jiří Bátěk

V nedávné době se mi dostala do rukou podnětná kniha od Michaela Hausera s názvem Kapitalismus jako zombie a podtitulem Proč žijeme ve světě přízraků vydaná koncem roku 2012. Kniha je členěna do krátkých kapitol o rozsahu většinou několika stran, ve kterých se autor věnuje současným hospodářským, politickým i společenským tématům. V knize najdeme ale i tematicky náročnější statě -- např. téma Marxe ve veřejném prostoru postkomunistické doby, kde autor poukazuje na nesprávné interpretace jeho názorů a teorií.

Jedna ruka netleská

10. 1. 2014 / Lubomír Brožek

K bučení se stádem je vlastní hlava zbytečná.
Jacob van Blom

Už je to uděláno, už je to hotovo. Budoucí vláda je sestavena a blázni hoří nedočkavostí, kdy prezident konečně podepíše jmenovací dekret. Podepíše, holoubkové, podepíše, však se dočkáte. Hlídací psi demokracie na něho zatím cení zuby a tváří se jako by se nemohli dočkat, až je jejich páni pustí ze řetězu.

Co bychom (ne)měli považovat za malicherné

10. 1. 2014 / Marek Řezanka

Média v posledních týdnech žila více tím, zda si prezident Miloš Zeman povede autoritativně a neústavně (aniž by objektivně takové riziko skutečně hrozilo), než okolností, jak demokratické a ústavní jsou jednotlivé tváře potenciálních ministrů formující se vlády.

"Jeho (prezidentovy) výhrady vůči kandidátům považujeme za malicherné," nechal se slyšet Milan Štěch.

O pluralitě a o jiných věcech, o nichž se čeští studenti už dozvídat nebudou

10. 1. 2014 / Jan Čulík

Zřejmě naposledy letos přijeli do centra českých studií na Glasgowské univerzitě v rámci erasmovské výměny studenti ze čtyř českých vysokých škol. Univerzita se totiž rozhodla z finančních důvodů většinu svých erasmovských výměn zrušit - budou zrušeny ty, které nebyly v posledních třech letech přísně reciproční, protože na britských univerzitách nyní jsou prioritní jedině peníze a zisky, tomu se dává přednost před vším ostatním, a každý příchozí erasmovský student v systému, jemuž nerozumím, stojí britskou univerzitu přes 100 000 Kč. To se prý vyplatí pouze tehdy, jsou-li výměny přísně reciproční, ale toho se nedosáhne, protože nepřimějete větší počet britských studentů, aby cestovali na erasmovskou univerzitní stáž do nějaké "východoevropské" země, jejímž jazykem nemluví a kterou - pokud vůbec tuší, že existuje, (mylně) považují za podřadnou.

Jak Jílková vidí nepřizpůsobivé osoby

10. 1. 2014

Včera jsem sledoval pořad paní Jílkové "Máte slovo" o nepřizpůsobivých osobách, píše Jan Posolda. Ještě před svým onemocněním jsem pracoval u bezpečnostní agentury a z tohoto titulu jsem přicházel do styku s osobami vysoce postavenými i normálně fyzicky pracujícími a samozřejmě i s osobami, které se nazývají nepřizpůsobivými. Názory fyzicky pracujících osob na pracovní podmínky a platy nejde interpretovat. A z těchto řad pochází i osoby sociálně vyloučené, ne tedy nepřizpůsobivé.

V rámci likvidace firmy či omezování pracovních míst přijdou nejen o práci, ale většinou i o rodinu a byt a najednou jsou před padesátkou na ulici i když, jak říká moje manželka, není práce, nejsou peníze.

A sehnat práci, o tom Vy víte své.Statistika jasně říká, kolik lidi čeká na jedno pracovní místo. Veřejně prospěšné práce mohou stačit jako přivýdělek k důchodu, ale ne na uživení. A dostat sociální příspěvek je nemožné.Vím to z vlastní zkušenosti.

Jsem odkázán na pomoc druhé osoby a již více než rok se snažím vyřídit příspěvek na péči.Takže také směřuji do té kategorie, kterou Vy nazýváte nepřizpůsobivá osoba. Díky špatné práci odpovědných pracovníků na úřadě práce. Znám i podmínky na ubytovnách - hodně peněz, za málo muziky. WC na chodbě, společné i umývárka, žádný klid atd. Budovy většinou v dezolátním stavu.

Takže nesvádějte nic na tyto lidi, oni by rádi pracovali, za slušný plat, aby se užívili, jak jim to zaručuje i Listina základních práv a svobod.

Stát nedodržuje ani mezinárodní úmluvu o právech zdravotně postižených osob, která jasně stanoví, že stát je povinen zabránit sociálnímu vyloučení osob.Jak říká lidové přísloví "ryba smrdí od hlavy". Náprava v této věci je v nedohlednu.

Když všechno, tak celé

10. 1. 2014 / František Řezáč

Arabsko - izraelský konflikt je jen jedním z konfliktů na Blízkém východě. Je to dlouhá historie, ale lze se o ní dočíst v knihách i na internetu. To si může každý najít sám. Po druhé světové válce se začala rozpadat britská koloniální říše. Ta po sobě zanechala kolem nově vzniklých samostatných států několik "konfliktů", které jsou dosud živé. V Africe, v Indii a také v tzv. Palestině.

Od Adama?

10. 1. 2014 / Karel Dolejší

Souhlasím s panem Františkem Řezáčem, že všechno je potřeba vysvětlovat celé. Například by čtenáři nemělo zůstat utajeno, že biblický Adam byl docela určitě Žid, a že Žid Kain zabil Žida Ábela. Situaci kolem dosud nevysvětleného výbuchu a nálezu dvanácti krátkých střelných zbraní na palestinském velvyslanectví v Praze to hnedle projasní.

Co se týče dějin mandátního území Palestina, čtenář by možná ještě mohl vědět, že po jatkách, které "geniální" Churchill uspořádal pro spojenecké Australany a Novozélanďany u Gallipoli, dokázali Britové v I. světové válce porazit Turecko jedině díky arabským spojencům. A že přitom těmto spojencům spoustu věcí naslibovali a nesplnili z nich po válce téměř nic. Naopak, z podstatné části arabského území dobytého na Turecku především arabskou krví vznikly britské a francouzské kolonie.

Pak se může čtenář upřímně divit, proč v další válce Arabové už nestáli na straně Britů, ani demokratického Západu.

Irák čelí čím dál větší vlně násilí

10. 1. 2014 / Daniel Veselý

Irák minulý rok zachvátila vlna atentátů a násilností, nevídaná od vypuknutí sektářských bojů před osmi lety, a neustále se zvedá. Podle organizace Iraq Body Count přišlo v bojích o život jen od začátku roku 251 civilistů ZDE. Za této situace Obamova vláda do rukou iráckých ozbrojených sil, které se chystají znovu dobýt města Fallúdža a Ramádí, obsazená sunnitskými militanty napojenými na al-Kájdu, akcelerovala zásilky zbraní, včetně střel Hellfire, bitevních helikoptér a dronů ZDE . Takhle alespoň zní oficiální verze.

Co s tím naším státem?

10. 1. 2014 / Josef Mrázek, Zdena Radičová, Štěpán Forgáč

Otázka: "Co udělat s tím naším státem", nebyla nikdy naléhavější, než při loučení se s rokem, ve kterém jsme v České republice pokazili všechno, co se dalo a co se nestihlo zkazit za předchozích 24 let a dokonce jsme zajistili, aby se to ani nedalo opravovat a jeden z garantů této bariéry se dal proškolit až v Americe. Dosažení dna nám ale rozvázalo ruce a mnozí jsme si řekli, že nezbývá než začít od základu. Je dost věcí, které nemusíme opakovat, dokázali jsme přesvědčivě, že to byla chyba. Například to, že se na začátku nevyjasnilo, komu bude to, co se po nás chce, sloužit, a k čemu. Nedostatečná informovanost a starý způsob politiky znemožnily občanům, aby konali ve svém zájmu. Vraťme se tedy do školních lavic.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za listopad 2013

11. 12. 2013

V listopadu 2013 přispělo finančně na Britské listy 207 osob bankovním příkazem celkovou částkou 43 699,95 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2013 částkou 33643,34 Kč.

Zůstatek byl koncem listopadu 2013 409 013,38 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.