Špatný, horší, nejhorší. Ztráta důvěry, krize sociálního kapitálu a bloudění v kruhu

11. 7. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

Snad nejtypičtějším znakem veřejné debaty v posledních týdnech (po demisi Petra Nečase) je zacyklenost či pohyb v kruhu, neschopnost vidět konkrétní řešení, neschopnost najít jediný záchytný bod, který by vedl k tomu, že by bylo možné uvažovat o možnosti změny. Zdá se, že jsme ve slepé uličce a nevíme, jak z ní ven. Jedni jsou špatní, ale přece jenom jsou lepší než jiní horší. Kdo je horší než ten druhý méně horší, se každým dnem mění a posouvá v souvislosti s tím, jaká témata média akcentují. Korupce jednoho je špatná, ale vlastně lepší než druhého. Horší je Zeman, lepší je Nečas, Fischer je právě teď nejhorší. Změna bude horší, i když dnešek je špatný.

Čeho je ale taková forma debaty vlastně projevem? Co se to s českou demokracii a vůbec společností vlastně děje?

Perly na Aktuálně.cz

11. 7. 2013

To jsou ale zase perly, píše na Facebooku Veronika Sušová.Salminen. Rusnokova vláda nás prý povede na Východ (i přes naše členství v EU, OECD a NATO se u nás mluví o tom, že se dostaneme na Východ, tak proč tam vlastně jsme?), ministr Kohout, jasný exponent ruských zájmů s moskevskou diplomatickou akademii (jednou z nejlepších na světě a aspoň s nějakou na rozdíl od předchůdce gymnazisty), ministr Cieciala exponent těžkého průmyslu, co frčel před 40 lety a za tím vším Zeman, prý podle Američanů bezpečnostní riziko... Co má to "tahání do Ruska" znamenat, to se nedovíme. Asi to, že ze sebe uděláme zase blbce a necháme si ujít miliardové kšefty v jedné ze zemí BRIC, které mají potenciál růstu?! No, to Fini, kteří ve válce s Ruskem přišli o 25 tisíc lidí, jsou jiní kabrňáci, s Putinem vesele obchodují, vyváží kde co a nikdo tu nevypráví nesmysly o tom, že se Finsko vrátí pod vliv Moskvy a bude muset lavírovat jako za Kekkonena... zoufalství takové komentáře.

Neoliberalismus nejen zabíjí, ale přitom i krade

11. 7. 2013

Britská soukromá bezpečnostní firma G4S, jejíž tři zaměstnanci v roce 2010 usmrtili v letadle deportovaného Angolana, se nyní stala v Británii terčem vyšetřování krádeže mnoha milionů liber. Britský ministr spravedlnosti povolal Serious Fraud Office, vládní Úřad pro vyšetřování vážných podvodů, aby zahájil vyšetřování firmy G4S za to, že si účtovala o desítky milionů liber více než je přijatelné za vládní zakázky za elektronické náramky pro pachatele trestných činů.

Firma státu účtovala za elektronické náramky pro osoby, které se odstěhovaly do zahraničí, pro osoby, které se vrátily do vězení, i pro osoby, které zemřely. Britský ministr spravedlnosti Chris Grayling rozhodl o vyšetřování firmy G4S poté, co firma ve středu odmítla spolupracovat s dobrovolným forenzním auditem svého účetnictví a zrušit svou žádost o smlouvu s vládou na novou generaci elektronických náramků v hodnotě 3 miliard liber.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rusko se vrací ke komunikaci na papíře

11. 7. 2013

V důsledku amerického špehovacího skandálu, odhaleného americkým whistleblowerem Edwardem Snowdenem se Rusko rozhodlo vrátit se v nejdůležitější komunikaci k papíru.

Federální strážní služba (FSO), mocná organizace, jejímž cílem je ochraňovat nejvyšší činitele Ruska, si objednala dvacet psacích strojů typu Triumph Adler, uvedl deník Izvěstia. Každý z těchto psacích strojů bude mít unikátní "rukopis", takže bude možno dohledat, na kterém z dvaceti psacích strojů byl dokument napsán.

"Po skandálu s prozrazením tajných dokumentů serverem WikiLeaks a po odhaleních Edwarda Snowdena, po zprávách, že Britové odposlouchávali Dmitrije Medveděva během jeho návštěvy na summitu G20 v Londýně se bude od nynějška daleko častěji používat papírových dokumentů," uvedl zdroj ve FSO.

Dodnes se v Rusku o nejdůležitějších otázkách komunikuje v nejvyšších vládních kruzích, na ministerstvu obrany, při krizových situacích a v tajných službách jen na papíře, konstatuje list Izvěstia.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Světová informační válka a její oběti

11. 7. 2013

Přestože Edward Snowden dokázal upoutat pozornost k tématům úzce souvisejícím s politikou Pirátů (zejména v oblasti soukromí a svobody informací), není jediným člověkem, na kterého se snesl hněv informačních magnátů, kteří ovládají globální politickou scénu. Nejedná se o žádnou konspiraci, nýbrž o prostá fakta. Informační válka zuří v plném proudu a Pirátská strana připravila její shrnutí v podobě sepsání životních příběhů několika významných osobností, které se zlovůli mocných postavili a navzdory svému hrdinství musí zápasit s nálepkami jako "terorista", "velezrádce" a "zločinec".

Současný svět se nachází ve válečném stavu.

Plivání do větru

11. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Co, k čertu, hledal na té galéře?

Molière (Plautus)

Všade pod nebeskou klenbou panuje dokonalý chaos. Situace je znamenitá.

Mao, řečený Velký kormidelník

Veškerá moc vychází z lidu a nikdy se už nevrací.

Gabriel Laub

V ústavní zahradě všechno kvete. Zvláště masožravé rostliny se mají k světu, obluzujíce zpitomělý hmyz tlachavostí barev a vůní. Blázni se radují, neb nastává čas mstivých her. Léto budiž pochváleno. Zvláštní oblibě se těší plivání do větru. Je to velmi stará disciplína, ale blázny nikdy neomrzí. Na první pohled to vypadá prostě -- jen si tak plivnout. Třeba někomu do tváře. Je však třeba pilně sledovat korouhvičky, aby slina nešla proti větru a nepřistála ve vlastním oku.

S korouhvičkami je, pravda, trochu problém. Už dávno nejsou, co bývaly. Změnily se. Z plechových kohoutů se stala (ne)závislá média. A točí se a točí. Jenomže všade pod nebeskou klenbou panuje blázinec, větry jsou nevypočitatelné a korouhvičky je mnohdy nestíhají.

Navzdory záporné mediální kampani většina Američanů sympatizuje se Snowdenem

11. 7. 2013

Podle průzkumu organizace Quinnipiac se staví většina Američanů k Edwardu Snowdenovi a jeho prozrazení amerického oficiálního špehování světa pozitivně, a to navzdory jeho démonizaci v amerických médiích. "55 procent Američanů považuje Snowdena za whistleblowera, který prozradil informace o utajovaných amerických programech, které sbírají telefonní a internetová data. 34 procent |Američanů ho považuje za zrádce."

45 procent oproti 40 procentům Američanů zastává názor, že vláda zachází příliš daleko při omezování občanských svobod v rámci takzvaného boje proti terorismu. Je to dramatická změna ve srovnání s lednem 2010, kdy 63 procent Američanů zastávalo názor, že protiteroristická opatření nezacházejí dostatečně daleko.

Iniciativa ProAlt a Federace výkonných zaměstnanců České pošty brání Vaši poštu

11. 7. 2013

Tisková zpráva

Iniciativa ProAlt společně s Federací výkonných zaměstnanců České pošty (FVZ) rozhodně vystupuje proti praktikám, které se v poslední době staly v této instituci normou. Jedná se o šikanu řadových zaměstnanců, snižování platů, vyvolávání atmosféry strachu a nekolegiality, to vše ve jménu zisků aliančních partnerů a některých "elitních" manažerů. Tato atmosféra nakonec povede jedině ke zhoršování služeb České pošty pro občany, což se již dnes stává realitou. Čím více prodají pošťáci pojistek, účtů a žvýkaček, tím méně stihnou doručit dopisů, balíků a dalších zásilek. Jako vždy na neoliberálních postupech prodělají pracující a zákazníci, přičemž naopak vydělá úzká skupina zástupců nadnárodních korporací a management České pošty.

Stát po státě: Kaskádové selhávání

11. 7. 2013 / Karel Dolejší

Izraelský historik Martin van Creveld ve studii Vzestup a úpadek státu (The Rise and Decline of the State) mapuje epochu centralizovaných, později národních států evropského Západu od počátků kolem roku 1300 přes dočasné rozšíření této instituce po celém světě v době postkoloniální až po dnešní zjevný rozklad. Hlavní teze tvrdí, že (národní) stát není totéž co vláda, takže je nesmysl hystericky tvrdit, že zánik státu právě probíhající přímo před našima očima znamená jakési bezvládí či snad dokonce "konec světa". Skutečnost je daleko prozaičtější: V procesu ne nepodobném někdejšímu převedení loajality z místních komunit na "národní společenství" tvořící mýtický podklad abstraktní instituce moderního státu bude tato loajalita opět převáděna jinam - částečně na struktury nadstátní, částečně na ty podstátní.

48 milionů Američanů je dnes závislých na státní potravinové pomoci

11. 7. 2013

Každý šestý Američan dostává sociální podporu na nákup potravin pro svou domácnost formou bezplatné potravinové pomoci. Podporu financuje americká federální vláda. Na této podpoře závisí 48 milionů Američanů. Podle Faisala Islama, ekonomického redaktora britských Channel Four News, to dokazuje hlubinné změny, k nimž došlo v americké společnosti a dopad hospodářské krize od roku 2008.

Znamená to, že mnoho Američanů, kteří se vždycky považovali za tvrdě pracující střední vrstvy, nyní závisí na státní sociální pomoci.

Američtí občané nyní dostávají sociální podporu na potraviny formou plastické kartičky. Začátkem každého měsíce je karta nabita penězi - v průměru lidé dostávají 274 dolarů měsíčně. Používají kartu pak jako debetní kartu v obchodech, v supermarketech i na farmářských trzích.

Existují však důkazy, že mnoha lidem peníze nevystačí na celý měsíc.

V roce 2000 bylo na potravinové sociální pomoci od státu závislých jen 17 milionů Američanů. Do roku 2007 to stouplo na 26 milionů. Od začátku krize r. 2008 počet občanů závislých na státní potravinové pomoci začal rychle stoupat a na jaře roku 2013 dosáhl 47,7 milion; osob.

Program potravinové pomoci stojí 78 miliard dolarů ročně a minulý měsíc navrhli Republikáni, aby byl podroben škrtům ve výši 20 miliard dolarů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Barack Obama odměnil dárce své prezidentské kampani velvyslaneckými posty

11. 7. 2013

Barack Obama odměnil největší finanční dárce své předvolební prezidentské kampani luxusními místy na amerických velvyslanectvích v zahraničí. List Guardian zjistil, že dárci zaplatili v průměru 1,8 milionu dolarů za příjemné místo na velvyslanectví. Nejde o novou praxi v americké politice, avšak kariérní diplomati jsou stále více znepokojeni, že toto uplácení se v poslední době šíří. Jeden bývalý velvyslanec to charakterizoval jako prodej veřejných funkcí.

V úterý byl jeden z největších Obamových finančních dárců, Matthew Barzun, jmenován velvyslancem v Británii. Luxusní rezidence amerického velvyslanectví v Londýně má zahradu, která je jen o něco menší než zahrada Buckinghamského paláce.

Thomas Pickering, který nedávno vedl vyšetřování útoků na americké velvyslanectví v Libyi a zastupoval Spojené státy v OSN, tvrdí, že tato praxe je simonií - prodávání veřejných funkcí: "Všichni tito lidé chtějí jet na místa, kde je příjemné žít. Důsledek je, že vzniká dojem, že Spojené státy zacházejí se zeměmi, do nichž posílají takovéto velvyslance, s menším respektem, než jaký si ty země zaslouží.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Plná hrůza pravdy je vždycky horší než fikce

10. 7. 2013

Propast roste, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins. New York Times zveřejnil tento týden informaci od whistleblowera, blízkého washingtonskému soudu pro výzvědný dohled nad zahraničím, který je známý pod zkratkou FISA. Je to tajný soud, který byl ustaven r. 1978 za účelem dohledu nad federálním odposloucháváním telefonních rozhovorů. Tento tajný soud nyní poskytuje právní pravomoci výzvědným službám, aby shromažďovaly informace o milionech občanů, v USA i v zahraničí.

Nedávné odhalení jiného whistleblowera Edwarda Snowdena obvinila soud FISA, že porušuje čtvrtý dodatek americké ústavy. Čtvrtý dodatek americké ústavy opravňuje americké občany "mít jistotu ve svých osobách, domech, dokumentaci a majetku, že nebude docházet k nerozumnému prohledávání a konfiskaci". Klíčovým slovem je, jako vždycky, výraz "nerozumný".

Britské veřejné mínění se mýlí téměř ve všem, zjistil průzkum

11. 7. 2013

Z nového znepokojujícího průzkumu vyplývá, že britské veřejné mínění je naprosto mimo, co se týče základních faktů o společnosti, včetně údajů o zločinnosti, podvádění při žádostech o sociální podporu i o přistěhovalectví. Je to velmi podobné jako mýty, které kolují v ČR o Romech...

Nový průzkum společnosti Ipsos Mori zaznamenal, že britská veřejnost se drastickým způsobem mýlí nejméně v deseti základních faktech o britské společnosti. Tak například:

• Britští občané si myslí, že 24 procent veškerých sociálních dávek vyplácí stát na základě podvodných žádostí o podporu. Avšak podle oficiálních odhadů je vypláceno na základě podvodných dávek jen 0,7 procenta veškerých finančních prostředků. Veřejné mínění se v tomto případě mýlí 34násobně.

Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku

10. 7. 2013 / Daniel Veselý

Vystoupení amerického režiséra Olivera Stonea na filmovém festivalu v Karlových Varech způsobilo u některých českých novinářů poprask. Někteří čeští novináři neunesli tíhu pohledu na svět, se kterým se jejich binární chápání nedokáže ztotožnit. Stone přitom prezentoval názory, jež jsou v řadě západních akademických kruhů považovány za legitimní. Novinářská klaka se kupodivu příliš nezabývala Stoneovým inspirativním projektem Nevyřčené dějiny Spojených států, který je pozoruhodným dokumentem důvěryhodně zpochybňujícím historii, již píší pouze vítězové.

Tak si zavři vokno, krávo!

10. 7. 2013 / Milan Daniel

Pan František Štván se v článku Ministerskému vnitráckému triu jsem nerozuměl vymezuje proti názoru bývalých ministrů vnitra (Bublan, Pecina, John), kteří vidí řešení rasových nepokojů v tom, že se zvýší počet policistů a jejich platy. Jakkoliv je policistů objektivně málo, souhlasím s názorem, že jejich možnosti vynutit dodržování práva jsou dány bezzubou legislativou. Ta diskriminuje lidi, kteří se na rozdíl od některých svých spoluobčanů chovají odpovědně, slušně a s ohledem na své okolí.

Ze zahraničního pohledu jsou Romové typickými Čechy

10. 7. 2013 / Jan Čulík

Několikrát jsem v minulých letech pro státní skotské zdravotnictví tlumočil českým Romům u lékaře. Pokud je totiž v zemi cizinec, který potřebuje nějakou státní službu a nerozumí anglicky, státní služba si k tomu najímá oficiálního tlumočníka. Při všech těchto příležitostech jsem si uvědomil, jak neobyčejně česky (takovým tím normalizačním způsobem) čeští Romové vypadají v zahraničním kontextu. Není divu, vždyť to také jsou Češi. Zvlášť to bylo vidět, když maminka přišla k lékaři s jedním nebo dvěma dětmi: oblékání, od bot přes kalhoty a mikiny, až po vystupování.

Národní galerie VIII.: Schrödingerův Fajt v superpozici

10. 7. 2013 / Štěpán Kotrba

Jiří Fajt se v propagandistickém medailonu České televize, přihlásil k výběrovému řízení z jara 2010. Být jím, nepřipomínám minulost už jen proto, že dva členové komise prohlásili veřejně to, co jsme už tehdy věděli - že hlasování bylo tehdy zmanipulováno... A navíc Jiří Fajt kdysi, přesně řečeno v letech 1998 až 2000, čelil a od roku 2010 znovu čelí silné kritice za svůj podíl na řízení Národní galerie v letech 1995-1998. V té době formálně řídil Národní galerii triumvirát, složený z generálního ředitele Martina Zlatohlávka (bývalý ředitel Grafické sbírky NG), ekonomického náměstka Františka Šulce a statutárního zástupce generálního ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Jak vyplývá z dochovaných dokumentů, měl Jiří Fajt v této trojici zásadní vliv a při jednáních překračoval beztak velmi široké meze, které mu Martin Zlatohlávek určil.

Britská demokracie v praxi

Z Londýna násilím deportovaného Angolana britští zřízenci v letadle udusili

10. 7. 2013

Angolan Jimmy Mubenga, kterého v letadle při pokusu o deportaci udusili tři zaměstnanci soukromé deportační firmy G4S byl nezákonně zabit, rozhodla porota soudního vyšetřování.

Jimmy Mubenga, 46, zemřel v říjnu 2010 v letadle na londýnském letišti Heathrow, které mělo letět do Angoly. Na závěr osm týdnů trvajícího soudního vyšetřování rozhodla porota sedmi mužů a tří žen po sedmi dnech jednání, většinou devíti porotců ku jednomu, že byl Angolec nezákonně usmrcen.

Britská prokuratura Crown Prosecution Service uvedla, že bude v důsledku tohoto rozhodnutí zkoumat své původní rozhodnutí muže, kteří Angolana udusili, trestně nestíhat.

Vyšetřování vyslechlo svědectví, že Mubenga volal o pomoc, když ho tři zaměstnanci soukromé deportační firmy, Stuart Tribelnig, Terry Hughes a Colin Kaler v letadle fyzicky "usměrňovali" po dobu delší než půl hodinu. Několik cestující svědčilo, že křičel, že nemůže dýchat, a "Oni mě zabijí."

Která vláda rozhodně (ne)má mandát...

10. 7. 2013 / Marek Řezanka

Než se kdokoli s horkou hlavou pustí do odsuzování Rusnokova kabinetu jako "partičky kamarádů Miloše Zemana" či jako nikým nevoleného spolku bez mandátu voličů, je na místě si položit několik prostých, nicméně zásadních otázek:

J. Zavadil: Proč podporuji Rusnokovu vládu?

10. 7. 2013

ČMKOS dlouhodobě, důrazně upozorňovala na velmi negativní ekonomické a sociální dopady vládních reforem Nečasovy vlády. Na největším protivládním protestu 21. dubna 2012 v Praze odbory veřejně odmítly, aby tento způsob vládnutí pokračoval. Důrazně zaznělo, že tato vláda prostřednictvím korupčních praktik "povýšila" politiku na výnosný byznys. Na této demonstraci daly odbory vládě STOP a požadovaly její demisi. Nečasův kabinet nakonec skončil po nebývalém politickém skandálu, přesto se vládní politici snaží udržet za každou cenu do řádných voleb. ČMKOS naopak považuje za nejlepší východisko ze současné krize předčasné volby! Existují však obavy, že se nenajde dostatečný počet poslanců, kteří mají na předčasných volbách zájem.

V této situaci považuji krok prezidenta Miloše Zemana, který pověřil Jiřího Rusnoka sestavením vlády nezávislých osobností a odborníků, za rozumný. Přechodná vláda J. Rusnoka může přispět k nezhoršování situace, k řešení nejnaléhavějších problémů, zejména nebude brzdou objektivnímu vyšetřování právě odhalených kauz v nejvyšších vládních sférách.

Národní galerie VII – Hloupé a nekompetentní rozhodnutí odcházející družinářky

9. 7. 2013 / Štěpán Kotrba

Dne 12. června 2013 vydala pitoreskní ministryně kultury Alena Hanáková již o několik týdnů dříve očekávané prohlášení. Pravila v něm doslova: „Práce ve Vládě České republiky, jak jsem ji za osmnáct měsíců ve své funkci poznala, vyžaduje plné nasazení a také pevný politický mandát. Na své funkci nelpím. A jelikož se mi do této chvíle podařilo dokončit většinu důležitých politických úkolů, před kterými ministerstvo kultury ve chvíli, kdy jsem na něj nastupovala, stálo a jelikož zároveň necítím dostatečnou podporu ze strany Karla Schwarzenberga a Petra Gazdíka, v jejichž rukou post ministra tohoto rezortu leží, rozhodla jsem se k 30. červnu na svoji funkci rezignovat.“

Dne 4. července 2013 - v době, kdy podle svého vlastního rozhodnutí již čtyři dny neměla být ve funkci, jmenovala ministryně Hanáková novým generálním ředitelem Národní galerie s účinností od 1. září 2013 doc. Jiřího Fajta. Svému nástupci tak na poslední chvíli přidala úkol, ve kterém má podporu rozhodujících politických sil opozice. Zvrátit její poslední rozhodnutí a na ministerstvo provést hloubkovou kontrolu – a to nejen kontrolu finanční kázně.

Zatočíme s korupcí aneb Nejsme jako oni

10. 7. 2013 / Kateřina Ryšavá

Ráda bych vás, milí čtenáři, upozornila na článek, který má jistou výpovědní hodnotu o poměrech v dnešní Číně. Poslední dobou slýcháme o potřebě navázat užší hospodářské vztahy s Čínou. Jen nedávno jsme se vymanili ze socialistického područí a nyní bychom měli činit kroky zpátky? Proč, prosím vás? Snad z oněch důvodů, že se před rokem 89 nikdo nemusel bát o práci, že lidé měli peníze na jídlo a nikdo nebydlel pod mostem, tedy si lidé kupř. mohli "dovolit" přivést na svět potomky? Neměli jsme přece svobodu. Jenže svobodný může být člověk přece pouze vnitřně, společnost ze své podstaty dělá vše pro to, aby lidi na svobodě omezila, každá společnost. Mít svobodu, tedy ji vlastnit, nejde. Žádnou svobodu jsme neměli a dnes logicky také nemáme, čímž ovšem nechci laskavého čtenáře nikterak zdržovat při čtení úryvku z článku o zpátečnické komunistické Číně, který byl důvodem sepsání mého drobného komentáře.

Obvinění z korupce v parametrech mocenské politiky:

Mocenský boj, nebo obětní beránek?

10. 7. 2013 / Karel Dolejší

Paní Ryšavá dává České republice za příklad Čínu, která právě odsoudila bývalého, velice nepopulárního ministra železniční výstavby Liou Č'-ťüna, k trestu smrti za korupci. Jean-Pierre Cabestan z hongkongské Baptistické univerzity, který je expertem na čínskou politiku, ovšem k tématu poznamenává, že je vlastně pozoruhodné, jak dlouho se Liouovi jeho korupční jednání dařilo - totiž od roku 1986 prakticky až do tragické železniční nehody ve Wen-čou v únoru 2011, při níž zahynulo 40 osob, a která upozornila na problematickou stránku dlouho vyzdvihovaného působení bývalého ministra. Liou tedy vesele korupčničil déle než čtvrt století, byl vnímán jako "efektivní" ministr a nadřízení nad ním do poslední chvíle drželi ochrannou ruku. "To ukazuje, jak slabý je v Číně právní stát a jak osobní vliv a konexe mohou převážit všechna legální pravidla", konstatuje Cabestan.

Jak Amerika hrubou silou globálně likviduje lidská práva

9. 7. 2013

Případ Edwarda Snowdena a tajného protizákonného špehování občanů po celém světě začal jako odhalení vládních špehovacích programů odvážným whistleblowerem. Tak vznikl konflikt mezi "námi", občany Spojených států a "nimi", vládou tajně porušující zákony a naši ústavu, píše v deníku Guardian Mark Weisbrot.

Avšak za několik posledních týdnů zmanipulovala mocná americká média tento terén. "My" nyní znamená "Amerika", náš bezpečnostní stát, který se "snaží nás ochraňovat". "Oni" jsou naši protivníci - teroristé, samozřejmě, ale také každá vláda, která je natolik nezávislá, že je ji možno označit za "protiamerickou". A Edward Snowden, "zrádce a špion", jakýmsi nevysvětlitelným způsobem pomohl "jim" a "oni" mu pomáhají i nadále (tedy, vlády, které jsou "protiamerické, tedy, nezávislé na Washingtonu).

Na barvě nezáleží, pokud má člověk člověčí srdce

9. 7. 2013

Vážená redakce. i když jsem krutý hlupák, myslím, že dnes jsem prozřel... Proč? denně si před našim vchodem hrají děti...na tom není nic, že? Ale od začátku prázdnin se jim systematicky věnuje jeden pán- Rom. Přísahám! Děti ho miluji, a já začínám mít výčitky svědomí Vždyť víte). Ne že bych pochyboval o schopnostech Romů, ale že tak dokáže být oblíbený... to mě úplně knokautovalo. Říkám, ono se to jevilo jako jen hodný táta ke svým dětem, ale když i gadžovská děcka vycítila, že nic nehraje, tak je má plný dvůr... Hombr, je to ÚŽASNÉ. Není nic než radost ze života...a já slzím jako pako. Chce to nafilmovat a ukázat nacistickým debilům, že na barvě přece nezáleží, pokud má člověk člověčí srdce...Kurňa... já mám ve všem jasno!!! Hombre, paráda! píše Vasil Roman

Právníci aktivistů za ochranu osobních dat podali stížnost na britské a americké špehovací programy

8. 7. 2013

Britské a americké špehovací programy, které umožňují výzvědným institucím shromažďovat data týkající se milionů lidí, jsou předmětem stížnosti, kterou podávají aktivisté bojující za ochranu osobních údajů.

V pondělí byla podána stížnost, která požaduje okamžité suspendování britského využívání materiálu získaného prostřednictvím programu Prism, který provozuje americká National Security Agency.

Aktivisté také požadují, aby bylo dočasně zastaveno využívání programu Tempora, který umožňuje britskému špionážnímu středisku GCHQ shromažďovat miliony emailů, telefonních rozhovorů a rozhovorů uskutečněných na Skypu z podmořských kabelů, jimiž je Británie propojena s ostatními zeměmi.

Právníci zastupující britskou charitativní organizaci Privacy International konstatují, že program není ani nutný, ani přiměřený. Zdůrazňují, že zákony, jichž se používá k ospravedlnění shromažďování obrovského množství dat, zneužívají výzvědní agenti a vláda a je nutno je urychleně změnit.

Privacy International předložila snížnost Tribunálu s investigativními pravomocemi (IPT), jehož úkolem je zabývat se stížnostmi na chování britských výzvědných služeb. Organizace doufá, že se bude konat veřejné slyšení a že bude v důsledku naléhavosti sitace záležitost bezodkladně řešena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Dozví se papež František o tzv. církevních restitucích?

8. 7. 2013

Tisková zpráva HzPD

V den výročí upálení mistra Jana Husa, předali občané dopis na Pražském arcibiskupství, adresovaný papeži Františkovi. Považují za potřebné, aby se dozvěděl o chování církevních hodnostářů v České republice, v souvislosti se zákonem o tzv. církevních restitucích.

"Rozhodli jsme se tuto akci plně podpořit a spolupodílet se na její organizaci. Zároveň chceme i touto cestou poděkovat panu ing. Verešovi, který poskytl na akci finanční podporu. Sdílíme názor autorky dopisu spisovatelky Lenky Procházkové, že nový papež František, mluvící o chudé církvi, by mohl předávání majetku církvím ještě nějakým způsobem zarazit.

Etický rozměr filmů

6. 7. 2013

Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Sváteční Radiofórum pro vás dnes vysíláme, jak už bylo řečeno, z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Od roku 1944 tady v Karlových Varech zasedá Ekumenická porota, která hodnotí filmy nejen z hlediska jejich umělecké hodnoty, ale i etického nebo sociálního rozměru. Které snímky z poslední doby jsou na štíru s etikou a které by naopak mohly jít příkladem. I o tom budeme mluvit. Hosty jsou Helena Zvolská z Ekumenické poroty, Darina Křivánková z časopisu Instinkt. A Jan Čulík z Britských listů.

Diskuse, která se vysílala v Radiožurnálu v pátek po 19. hodině. Přepis pořadu databáze Newton.

Britská konzervativní vláda brání tisícům Britů žít ve své zemi

9. 7. 2013

Dnes je první výročí drastického opatření, které zavedla britská konzervativní ministryně vnitra Teresa Mayová. Britští občani, kteří mají manžela (nebo manželku) s občanstvím mimo Evropskou unii, musejí mít roční příjem ze zaměstnání v Británii ve výši 18 600 liber, jinak nemají právo přivézt si manžela či manželku do Británie. Zkušební lhůta na udělení trvalého pobytu v Británii byla zároveň prodloužena z dvou na pět let.

Zkušenost z jednoho podniku

9. 7. 2013

Řeknu ti, Jane, přijdeš u nás v práci k personální. Má tam takovej pultík, co ji odděluje. Na pultíku má otevřeně rozloženy noviny DSSS a přihlášky do této strany. Musí být prima být cikánem a žádat tam o práci. Moc mě nejmenuj, nechci být nezaměstnaný, napsal nám pravidelný čtenář.

Čas lidí, čas skutků

7. 7. 2013 / Lenka Procházková

V Listině základních práv a svobod, přijaté v roce 1991 se uvádí: Stát je založen na demokratických hodnotách. Nesmí se vázat na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání.

Zákon o tzv. církevních restitucích tento závazek zpochybňuje. Z římskokatolické církve se stane největší soukromý vlastník pozemků v České republice, krom toho získá desítky miliard korun navýšených o inflaci a další každoroční příjmy ze státního rozpočtu, což jí poskytne moc, jakou neměla ani za monarchie.

Projev Lenky Procházkové přednesený na Staroměstském náměstí dne 6. července 2013.

Spektakulární propad kdysi dobré režisérky do nemyslivé komerce

6. 7. 2013 / Jan Čulík

Alice Nellis bývala jedním z nejzajímavějších českých filmových tvůrců postkomunistické éry. Její filmy Ene Bene a Výlet, jistě i Tajnosti, byly citlivou a hlubokou analýzou mezilidských vztahů a poměrů v postkomunistické společnosti. Pak nastala krize: chybou byl její snímek Mamas & Papas, který se režisérka experimentálně pokusila napsat bez řádného scénáře, jen navozením výchozích situací a rozhodnutím nechat v nich herce improvizovat - výsledkem bylo totální fiasko. O bezradnosti a ztrátě směru kdysi zajímavé režisérky svědčil i další film Perfect Days, kde autorka nenalezla vlastní inspiraci a rozhodla se spíš zfilmovat divadelní hru současné skotské autorky Liz Lochhead - proč?

Doufal jsem, že nový film Alice Nellis Revival, který měl v pátek premiéru v Karlových Varech, by mohl být pro režisérku novým počátkem. Film je zklamáním. Je slabý. Režisérka nejenže nenašla novou cestu, ale zcela se vzdala komerčním tlakům, takže natočila víceméně nemyslivou "komedii" v českotelevizním až nováckém stylu. Míním tím, že vtípky a gagy, jimž se divák má smát, jsou nesmírně chabé. Co si myslet o režisérce i o publiku (dáma, která seděla v kině vedle mne), které se směje, až se za břicho popadá, tomu, že Bolek Polívka záměrně pošle slepce na dámský namísto pánského záchodu. To je tedy opravdu humor!

Felliniovské vyznání kráse i banalitě života, tváří v tvář hrozbě blížící se smrti

5. 7. 2013 / Jan Čulík

La grande bellezza, Velká nádhera italského režiséra Paola Sorrentina znovu se stárnoucím, charismatickým italským hercem Tonim Servillem v hlavní roli, byla vedle německého filmu Oskara Roehlera Prameny života letos v Karlových Varech dalším pokusem o spektakulární podívanou o tom, co je to vlastně život. Dvouapůlhodinový pestrý spektákl měl zjevně inspiraci ve Felliniho filmech, jako byl kdysi Sladký život a zároveň byl velkou poctou "věčnému městu" Římu, na pozadí jehož nádherné architektury, připomínající trvale minulá staletí, se odehrávala veškerá dnešní rozmazlená a nesmyslná dekadence. Film byl vlastně jedním z mnoha v letošních Karlových Varech, které svědčily o bezradnosti a tupém požitkářství ztracených a bohatých lidí, kteří si užívají mejdanů, alkoholu, drog a sexu, avšak dělají to proto, aby otupili svůj zmatek a nevědomost - netuší, o čem je vlastně život, proč jsou na světě, co tu mají dělat a zároveň se - kstáru - strašlivě bojí smrti.

Korejská spirituální vážnost a slabost českých filmových scénářů

6. 7. 2013 / Jan Čulík

Filmem, jímž jsem se rozloučil s letošními Karlovými Vary, byl jihokorejský snímek El Condor Pasa, jako skoro obvykle na vážné katolické téma viny a trestu. Asi dvanáctiletá dívka žije se svou dospělou sestrou, ta však na ni nemá čas, takže dívka tráví většinu času v kostele pod vlivem mladého charismatického kněze, jehož zbožňuje. Jejich přátelství je téměř sexuální, nepřekročí však hranice povoleného, i když je poněkud překvapivé, že se s dvanáctiletou dívkou vodí za ruku a nechává se fotografovat s holčičkou, jak mu sedí na klíně.

Ivan Trojan: "Ve filmu Ve stínu jsem hrál, protože nemám rád komunisty"

4. 7. 2013 / Jan Čulík

Herec Ivan Trojan řekl v Karlových Varech před promítáním filmu Davida Ondříčka Ve stínu, že se na filmu podílel, protože "nemá rád komunisty". Tím, bohužel snímek nepřímo označil za politickou propagandu, jíž film bezpochyby je. Protože co nového či objevného přináší? Je zjevně nesen úzkostí připomenout lidem, "jak hrozné to bylo za komunismu". Jiný smysl zdá se bohužel nemá. Ale stačí to? Při sledování jsem hodně vzpomínal na seriál Československé televize o majoru Zemanovi a přišlo mi, že film Ve stínu je obdobně heroickým, poněkud bombastickým vylíčením určité historické epochy, jenže prostě obráceně.

Ale abych nebyl neférový: David Ondříček přece jen do určité míry umí filmařské řemeslo a svou atmosférou měl film Ve stínu zcela zjevně ondříčkovské rysy. Svou jemností a pomalu a lyricky se rozvíjejícím dějem mi připomínal dřívější Ondříčkův film Grandhotel. Tam hrálo významnou roli nepříznivé horské ještědské počasí, zde se zase Ondříček pokusil vytvořit atmosféru raných padesátých let osvětlením ve stylu chiaroscura a minimalistickou scenérií.

Odpad, město, smrt: Zdegenerovaný kapitalismus dostihl Česko

5. 7. 2013 / Jan Čulík

Často se hovoří o tom, že komunismus ve východní Evropě sice utlačoval vlastní občany, jenže z něho měli obrovskou výhodu občané západního světa. Východoevropský komunismus byl totiž pro západoevropské politiky strašákem, neboť západoevropským občanům zosobňoval možnou alternativu. Pokud komunismus existoval, západní politikové si nikdy nedovolili zrušit základní sociální infrastrukturu a dodržovali základní lidská práva, protože kdyby to nečinili, existovala pořád možnost, že voliči dají přednost východoevropské diktatuře se sociálními výhodami. Bezpochyby nejsilněji se pociťovalo toto nebezpečí v zemích, jako je Řecko, Itálie a Francie, kde bývala za komunismu velmi silná komunistická strana. Teprve od pádu komunismu roku 1989 je kapitalismus puštěný ze řetězu. Protože si neoliberálové mysleli, že východoevropská alternativa byla zklividována, usoudili, že historie skončila a nyní si mohou dělat naprosto, co chtějí. Paradoxně právě v tomto kapitalismu puštěném ze řetězu, se zjevně skrývá, jak to, zdá se potvrzují i události posledních dní a týdnů, zárodky jeho zániku, anebo alespoň potřeby jeho velmi výrazné modifikace.

Tohle všechno probíhá člověku myslí, když sleduje pozoruhodně umělecky odvážný film Jana Hřebejka Odpad, město, smrt, natočený podle předlohy německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Ten film je pro Hřebejka pozoruhodným mezníkem, protože se naprosto odlišuje od mainstreamové produkce, jakou Hřebejk dosud natáčel. Je revolučním počinem z několika hledisek. V první řadě je to vzdorné gesto producenta Čestmíra Kopeckého i režiséra Jana Hřebejka, protože film Odpad, město, smrt natočili podle vynikající inscenace pražského Divadla Komedie, které - navzdory mezinárodním cenám, které divadlo získávalo - pražští radní odepřením dotace v roce 2012 zničili. Kopecký a Hřebejk vytvořili tento film, aby po Divadle Komedie zůstala alespoň nějaká vzpomínka.

Pak že se v cizině o filmovém festivalu v Karlových Varech moc nepíše

5. 7. 2013 / Jan Mrskoš

Dokonce píše i v Hollywoodu. Zřejmě ani ne tak moc o těch filmech, spíše o tom, co tam která hvězda prohlásila. Třeba Noel Sheppard z NewsBusters včera píše, že Oliver Stone řekl na 4. července evropské veřejnosti, že "Svět je ohrožován naší tyranií". Odvolává se na hollywoodského zpravodaje The Wrap, že celebrity z Hollywoodu cestující po cizině nemluví hezky o Americe v den státního svátku"

Svoboda po italsku

2. 7. 2013 / Jan Čulík

Dalším velmi dobrým soutěžním filmem na letošním karlovarském festivalu je snímek režiséra Roberta Ando Viva la liberta! (Ať žije svoboda!). Určitě by se měl dostat do české distribuce, nejen proto, že v současnosti existují velmi těsné paralely mezi italskou a českou politikou a film je nejen velmi dobrý, velmi zábavný, ale také i pro českou situaci nesmírně aktuální. (Například: Hrdina v jednom okamžiku říká novinářům na mikrofon: "Politikové v této zemi budou krást tak dlouho, dokud budou krást, nebo třeba jen chtít taky krást, i normální občané, voliči!" Velký sál v karlovarském hotelu Thermal se samozřejmě smál, platí to pro Česko zrovna tak jako pro Itálii, a ve filmu najdete celou řadu podobných bonmotů, naprosto aktuálních pro dnešní Českou republiku.) Film je naprostá jednička.

Španělsko: Moudrost stáří

3. 7. 2013 / Jan Čulík

Nejlepším ze tří soutěžních filmů promítaných v úterý na na karlovarském festivalu byl jemný, citlivý a melancholický snímek španělského režiséra Xaviera Bermúdeze O Ouro do tempo (Hodnota času), tematizující marné, přesto však obdivuhodné úsilí člověka bojovat proti nezadržitelnosti míjení času. Stárnoucí lékař žijící v malebné španělské vesnici, milovaný jejími obyvateli proto, že je vynikající doktor, se v dávné minulosti rozhodne zmrazit svou mladou manželku, která zemřela ve věku osmadvaceti let, protože doufá, že se dožije doby, kdy lékařská věda pokročí natolik, že ji bude možno znovu oživit.

Prameny života: Vynikající, ironická a lidská sága

30. 6. 2013 / Jan Čulík

S velkou zvědavostí jsem v sobotu odpoledne v Karlových Varech zašel na tříhodinový autobiografický film německého režiséra Oskara Roehlera Quellen des Lebens (Prameny života) mapující osudy tří generací jedné rodiny od konce druhé světové války až do osmdesátých let 20. století. Film mě zajímal proto, že na mě v osmdesátých letech v britské televizi udělal obrovský dojem slavný německý generační seriál Heimat režiséra Edgara Reitze, kronika života Německa během dvacátého století, v letech 1919-1982, jak se historické události promítaly do života vesničky Schabbach v Hunsruecku. Je to nesmírně lidské zobrazení osudů normálních lidí, vesničanů, během kataklysmat dvacátého století. (Vždycky jsem si říkal, že kdyby tento slavný seriál odvysílala Česká televize v hlavním vysílacím čase, odstranilo by to spoustu předsudků mezi Čechy a Němci - jenže ono spíš se dnes hodně lidem hodí, aby ty předsudky odstraňovány nebyly.)

Chorvatská svobodomyslnost a maďarské svědectví o hrůzách druhé světové války

4. 7. 2013 / Jan Čulík

Ohromujícím způsobem svobodomyslná byla ve středu v Karlových Varech soutěžní chorvatská politická komedie režiséra Vinko Brešana Svecenikova djeca (Knězovy děti). Důkazem je, že promítání filmu provázely ve velkém sále hotelu Thermal salvy smíchu diváků a pravidelný potlesk. Podvratná politická ironie ve filmu totiž působila aktuálně i pro české prostředí.

Film byl pro mne velmi povzbuzujícím důkazem, že v dnešním Chorvatsku zřejmě vládne svoboda. Snímek totiž vynikající, krutou komikou zesměšňoval všechno to, co je snad i dnešnímu Chorvatsku "drahé". Mám zkušenost, že po vražedných válkách v devadesátých letech v bývalé Jugoslávii existovalo množství tabu - bývalí Jugoslávci prostě o některých věcech nehovořili, protože to bylo nebezpečné.

Nedělní Karlovy Vary: Minimalistická pomalost

1. 7. 2013 / Jan Čulík

Hlavními charakteristickými rysy dvou ze tří soutěžních filmů, které se promítaly na karlovarském filmovém festivalu v neděli v podvečer a večer, byl minimalismus a pomalost. Na první pohled se oba snímky zdály poněkud zdlouhavé a nudné, po delší expozici se však ke konci tempo obou filmů přece jen jaksi rozchodilo. Je to snad letos móda zkoušet diváka, který se při promítání dívá do programu, jak ještě bude ten film dlouhý? To dost dobře nevypovídá o tom, že by zrovna zaujal.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2013

11. 7. 2013

V květnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 178 osob bankovním příkazem celkovou částkou 35 746,95 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v únoru 2013 částkou 4703,61 Kč.

Zůstatek byl koncem května 2013 118 137,34 Kč, z toho má být částka v rezervě na exekutorský projekt 166 375,59 Kč, takže výdaje na provoz Britských listů do ní zasáhly a Britské listy dlužily exekutorskému projektu 48 238,25 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.