Která vláda rozhodně (ne)má mandát...
10. 7. 2013 / Marek Řezanka
Než se kdokoli s horkou hlavou pustí do odsuzování Rusnokova kabinetu jako "partičky kamarádů Miloše Zemana" či jako nikým nevoleného spolku bez mandátu voličů, je na místě si položit několik prostých, nicméně zásadních otázek:
Místo očekávaného "čmuchání hlídacích psů demokracie" kolem podezřelého schvalování tzv. církevních restitucí a zajímavých změn názorů některých poslanců včetně jejich osudu po hlasování, místo vrčení na kabinet Petra Nečase za výsměch občanům, že by snad chtěl dále -- navzdory vyšetřování policie -- vládnout a krýt ty, kteří by měli být policii vydáni, jsme se dočkali nesmyslného vytí, že prý policie a státní zástupci ohrožují naši veskrze skvělou demokracii. Vskutku žalostný obrázek většiny mainstreamových médií. O to žalostnější, že mnohá z nich cupovala Davida Ratha hned od počátku jeho kauzy, jako by zde žádná presumpce neviny ani nemohla být.
Že by David Rath zůstal nadále hejtmanem ve Středočeském kraji, by zřejmě nikoho ani nenapadlo. Vláda Petra Nečase má (na rozdíl od Davida Ratha?) mandát od voličů. Že by snad Ratha žádní voliči nevolili a on se ujal moci záhadným převratem? Nebo zkrátka platí, že politik podezřelý ze spáchání trestného činu na svou funkci rezignuje? A co když je podezřelá vláda jako celek?
Zatímco se premiér a jeho družina rozčilují, jak je vše v jejich případě nestandardní, objevily se následující informace: Vazba, kterou soud na obviněné uvalil, může podle Mladé fronty DNES trvat maximálně tři měsíce. Policie a žalobci se proto snaží co nejrychleji vyslechnout všechny svědky. "Ctíme zásadu přiměřenosti, naším cílem je proto s největším možným urychlením provést úkony, které jsou důvodem vazby," okomentoval situaci olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan.
David Rath je ve vazbě již přes rok -- a na jeho obranu ze strany Petra Nečase, Miroslava Kalouska, Pavla Blažka či Miroslavy Němcové nepadlo ani slovo. Nu ano -- to je přece ten s krabicí, kde mělo jít o miliony korun, a ne "oběť politického spiknutí", kde je ve hře jen nějakých bídných sto miliard korun, o něž při sporném hlasování šlo. Petr Nečas nemůže pochopit, kde vlastně udělal chybu.
"Všechny doposud známé informace stále více ukazují, že se v celé kauze jedná o kriminalizaci politických rozhodnutí a politických kroků. Tento postup odmítám, považuji ho za nepřijatelný a nehodlám se mu podvolit", reagoval na své možné vydání policii Petr Nečas.
Bylo by zajímavé, kdyby každý obviněný policii vzkázal, že její postup považuje za nepřijatelný -- a že se mu odmítá podřídit. Ale každý obviněný není (ex)premiérem. Holt nám naše politická kultura poskytuje zajímavé vzory.
"Jestli je důvod stejný jako ten, kvůli kterému jsem byl vypovídat před časem na policii jako svědek, tak jsem přesvědčen, že to je přesně ta situace, kdy má Sněmovna ČR říct státním zástupcům: pánové, právní demokratický stát není justiční stát a právní demokratický stát je charakteristický dělbou moci, a vy se snažíte kriminalizovat politické dohody učiněné na půdě Sněmovny, byť v rámci jediné strany", zaútočil na jeden z pilířů demokratického státu pro změnu Miroslav Kalousek. Podíváme-li se blíže na onu kriminalizaci údajného běžného "politického rozhodnutí", připomeňme si, jak se tehdy rozhodovalo -- a o čem. Vypadalo to (pokolikáté již?), že vláda Petra Nečase je nestabilní a nemá podporu vlastních poslanců. Někteří se viditelně stavěli proti Petru Nečasovi a proti vládě jako takové. Jenže vláda ještě neměla splněno. Neprotlačila tzv. důchodovou reformu -- a co hlavně -- nedotáhla do konce tzv. církevní restituce, které patrně někomu (nikoli ale občanům ČR) prosadit slíbila. Činnost vlády najednou zapnula na obrátkách a velmi podivně a velmi rychle se schválilo něco, co má oprávněné kritiky a co zavání neústavností (zde jsou důležité výroky 4 ústavních soudců, např. Jana Musila či Pavla Rychetského).
Tehdejší ministryně kultury předvedla veřejně, jak o vzniku částky a majetků přiklepnutých církvím neví zhola nic -- a jak není třeba žádných soupisů a žádného historického bádání.
Kvaltovalo se dál -- a Nečas si pospíšil s podpisem tzv. restitucí, ještě než tento zákon mohli posoudit ústavní soudci. Že by opět standardní politický postup?
Za těchto okolností by se dalo čekat, že aspoň opoziční strany se semknou -- a budou trvat na tom, že pokračování Nečasova kabinetu není možné. Že těch podezření je tu moc -- a týkají se celé vlády. Že je tu nedávná zpráva BIS o údajném propojení státní správy a organizovaného zločinu -- a že na tuto zprávu vláda vlastně nijak nereagovala, třebaže jen podezření na něco podobného vedlo v roce 2006 k oslabení ČSSD v parlamentních volbách. Místo ocenění postoje prezidenta republiky, který měl odvahu politickou krizi řešit, se i u opozice vzedmula proti jeho kroku vlna kritiky.
Že by ČSSD neměla zájem na co nejrychlejším řešení současné politické krize? Nebo je snad přesvědčena, že k žádné krizi nedošlo? Její voliče by její stanovisko nejspíš velmi zajímalo. Zatím se ČSSD vyjadřuje, že překlenovací úřednický kabinet Jiřího Rusnoka nepodpoří. Za každým bukem totiž vidí prezidenta Zemana a jeho údajné pletichy.
"...Rusnokova vláda nemůže získat do voleb důvěru. Je to také slepá ulička. To, co by potvrdilo, že naše země zůstává parlamentní demokracií, je rozpuštění sněmovny.
Pro členy ČSSD platí, že si musí vybrat mezi účastí v této vládě a členstvím v ČSSD. My se na sestavování Rusnokovy vlády nepodílíme a důvěru jí nedáme", prohlásil odhodlaně Bohuslav Sobotka (Hospodářské noviny, 27. 6. 2013).
Chce ale skutečně Bohuslav Sobotka předčasné volby co nejdříve? Potom asi příliš pozornosti nevěnuje Miroslavě Němcové a jejím výrokům.
"Bylo by skoro lepší vyvolat předčasné volby," uvedla místopředsedkyně ODS v diskusním pořadu ČT a reagovala tak na stav, pokud by Rusnokova vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny ČR.
Jistě, Bohuslav Sobotka nemůže vědět, jak nakonec budou hlasovat Věci veřejné a LIDEM. Ale postoj ČSSD by v této věci měl být jasný a pro občany ČR dobře čitelný.
Pokud Sobotkovi, potažmo celé ČSSD vadí některá jména ministrů v Rusnokově vládě, není nic snazšího, než se svou kritikou vystoupit a hlavně, uvést důvody, proč má ČSSD s těmito ministry problém. Zda snad některý z nich například ušetřil z peněz na poslanecké náhrady určené na pokrytí konkrétních výdajů na byt, který z nich ale hrazen být neměl -- a považuje to za normální.
Pokud má ČSSD nějaké výhrady např. k ministrům Balvínovi, Pecinovi či Fischerovi, měla dost času na diskusi i na případné alternativní návrhy.
Pokud má být nahrazen kabinet se závažnými podezřeními na korupci jiným, je vcelku pochopitelné, že nová vláda bude pod drobnohledem zejména z hlediska možných klientelistických vazeb. Nelze se tedy příliš divit, pokud splacení dluhu pana Fischera těsně před jeho jmenováním ministrem vyvolá diskusi, co vše může za tímto krokem být a kdo by z něho mohl chtít profitovat.
Omlacovat však předem Janu Fischerovi o hlavu, že jedná podobně jako tři "rebelové" z ODS či že byl kdysi údajně špatným hospodářem, je mírně řečeno ukvapené. Je zajímavé, že novináři s informací o údajném špatném Fischerově hospodaření přicházejí až při jeho druhém angažmá v úřednické vládě. V roce 2010 byl zřejmě na té správné straně barikády -- a nebylo třeba mu nic předhazovat. Nyní ale má smůlu -- a k tomu, místo populárního předsedy úřednické vlády získal punc někoho poraženého -- a navíc "politicky ohebného". Miroslav Kalousek, který neváhá veřejnosti sdělit, že prezident republiky přidal ke korunovačním klenotům "šavli" a že Jan Fischer je "želé se smutnou komunistickou minulostí" (u Petra Nečase mu tatáž minulost zjevně nevadí), zrovna nepřipomíná své působení v roli náměstka na ministerstvu obrany.
Ve stínu této nálepky ("želé") jaksi zůstává skryto, kolikrát předvedl politický veletoč M. Kalousek, který je tu lidovcem, tu vyjednavačem s KSČM, tu zarytým antikomunistou, jednou lidovcem, podruhé ochráncem hazardu -- a v neposlední řadě expertem na policejní vyšetřování. Pozornost řady novinářů se zaměří na jednu zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu (ke které se úřad, v jehož čele Jan Fischer působil, vyjádřil a zdůraznil, že státu ani občanům nevznikly žádné škody, navíc tento úřad získal pod jeho vedením několik prestižních ocenění), a již se jaksi nezacílí na (ne)schopnost (ex)ministra Kalouska vybrat daně.
Je škoda, že se o možných ministrech v Rusnokově kabinetu více nedebatovalo a že se v případě některých resortů více nehledalo. Prostor diskusi i hledání tu ovšem byl, pouze nebyl maximálně využit.
ČSSD by si měla uvědomit, že nyní není po volbách, aby se sestavoval nějaký ideologicky profilovaný kabinet, ať již levicově či pravicově. Že se jedná o určité krizové řešení -- a že vláda Jiřího Rusnoka sice nemá mandát z voleb, ale má právě občanům dopomoci, aby se co nejdříve mohli vyslovit, kdo jejich mandát v tuto chvíli má. Žádné referendum o důvěře kabinetu Petra Nečase bez Petra Nečase se nekonalo, ani se konat nebude. I proto mnoho občanů České republiky doufá, že Rusnokova vláda důvěru dostane. Ne proto, že by měla vládnout levicově nebo o něčem zásadním rozhodnout. Ale měla by omezit moc těch, kteří buď již podezřelí ze spáchání trestného činu jsou či v nejbližších dnech být mohou. A měla by vytvořit tlak na co nejbližší termín voleb jako na nejdemokratičtější řešení stávající politické krize.
Rusnokova vláda může v případě, že důvěru nedostane, dovládnout až do termínu řádných voleb po vzoru první Topolánkovy vlády. Politické stabilitě by ale toto řešení asi příliš nepřidalo, i když by bylo v rámci možností patrně tím nejlepším. ČSSD by se vůči Rusnokově vládě neustále vymezovala s tím, že vládnout by chtěla sama. Jenže na jakém základě? Také nyní nemá ve Sněmovně většinu -- a pokud by, stejně jako v Praze, inklinovala ke spolupráci s TOP09, zřejmě by odradila řadu svých potenciálních voličů -- a stejně nic ze svého programu by neprosadila.
Svým způsobem bude hlasování o důvěře Rusnokově vládě hlasováním o tom, kdo všechno (ne)považuje tzv. politické trafiky za "normální politickou dohodu". Neboť ve hře moc variant řešení současného stavu není. V podstatě jsou scénáře dva: 1) Pokračování vlády Petra Nečase s Němcovou místo Nečase v čele, a to navzdory všem aférám, nebo 2) Podpora Rusnokově úřednické vládě, která by s největší pravděpodobností dovedla zemi k předčasným volbám.
Bude zajímavé sledovat, jak tento rébus jednotliví poslanci vyřeší.
VytisknoutObsah vydání | Středa 10.7. 2013
-
10.7. 2013 / Plná hrůza pravdy je vždycky horší než fikce10.7. 2013 / J. Zavadil: Proč podporuji Rusnokovu vládu?9.7. 2013 / Štěpán KotrbaNárodní galerie VII – Hloupé a nekompetentní rozhodnutí odcházející družinářky9.7. 2013 / Zkušenost z jednoho podniku9.7. 2013 / Tyrolské zamyšlení aneb jsme to My...9.7. 2013 / Beletrie učí myslet9.7. 2013 / Na barvě nezáleží, pokud má člověk člověčí srdce8.7. 2013 / Vekslák bourá Prahu8.7. 2013 / Jiří BaťaTouha po penězích, která je silnější než svědomí a čest. To je úsilí pravicových politiků o prosazení II. pilíře8.7. 2013 / Vlny kolem hotelu Praha8.7. 2013 / Spojené státy by "měly zrušit obchodní dohody se státy, které poskytnou Snowdenovi azyl"8.7. 2013 / Bez komentáře8.7. 2013 / Právníci aktivistů za ochranu osobních dat podali stížnost na britské a americké špehovací programy25.5. 2013 / Hospodaření OSBL za duben 2013