Plivání do větru

11. 7. 2013 / Lubomír Brožek

A tak i těm největším bláznům už začíná být jasné, že řídit se mainstreamovými kokrháči můžou jen opravdoví magoři a že vůbec nejlepší by bylo je ignorovat. Dokonce se začíná šířit kacířská myšlenka, že plivání do větru je blbost. Zvláště když poblíž někdo stojí. Ale tradice je tradice, že.

Vzpomínám si na jistou hvězdu normalizační televize, k níž za oněch časů na tramvajové zastávce přistoupil čekající občan a zdvořile se zeptal, zda je dotyčný opravdu ta známá televizní tvář. A když se hvězda rozzářila a přikývla, tak jí občan do populární tváře plivl. Moderátor rozšafně vytáhl z kapsy velký kostkovaný kapesník, pečlivě setřel slinu a nevzrušeně pravil: "Není to poprvé. Už jsem si zvykl."

Občané prostě nesnášejí, když se jim nepokrytě a utilitárně lže. Tím se liší od bláznů. Těm je to fuk. Nic to ovšem nemění na tom, že občané by jeden po druhém neměli plivat na potkání. A nejenom proto, že by se mohl otočit vítr. Ale protože je to prostě nechutné. A také zbytečné -- plivat na někoho, kdo se dokázal sám poplivat od hlavy až k patě, když si slintal kravatu asertivními kecy, neboť nedokázal pochopit, jak pomíjivá je moc. A nedošlo mu ani to, že stát není podnikatelský subjekt, který tu není pro banky, nadnárodní korporace a finanční trhy či dokonce osobní prospěch, ale pro své občany, pro lid, z něhož, jak deklaruje ústava, vychází veškerá moc. Poplival se, neboť mu nedošlo, že pohrdat občany je totéž jako plivat na ústavní principy, jimiž se zaštiťuje.

Uvádět jména je, myslím, zbytečné, všichni je znají. Ostatně uvidíme, jak si povede čerstvě jmenovaná vláda, s níž si předsedkyně poslanecké sněmovny odmítla připít. Gesto není třeba komentovat. Je to její svobodné rozhodnutí, s kým si přiťukne (a mnohokrát přiťukla) a s kým ne. Na větru změn se to odrazí stejně málo, jako kokrhání mediálních korouhviček na děravých střechách blázince.

V nové vládě obsadí strategický post financí Jan Fischer. Mimochodem, nedávno jsem si na něho vzpomněl ve zcela odtažité souvislosti, a sice pod dojmem etnicky zabarvených občanských nepokojů v Českých Budějovicích.

K tradičním akcím pražských spisovatelů patřil totiž multietnický festival Ethnica Poetica, snažící o vzájemné porozumění prezentací kulturnosti u nás žijících menšin. Dominantním tématem vždy bylo nějaké významné kulturní výročí -- 200. výr. narození K.H. Máchy, 200. výr. narození K.J. Erbena rok poté, pak výročí J. Vrchlického (s ohledem na jeho překladatelskou činnost)... Vlastně se za dobu existence festivalu našli jenom dva ústavní činitelé, kteří mu odmítli poskytnout záštitu. Jedním byl Jan Fischer (coby předseda vlády), druhým ministr zahraničí Schwarzenberg. Ale to už není důležité. Letos se Ethnica Poetica konat nebude. Nejsou prostředky na festival hledající porozumění. Peníze budou třeba jinde a mnohem více -- na potlačení nepokojů. Například.

Tak to v blázinci chodí, zatímco blázni se vzrušeně dohadují, kdo za ten blázinec může. Kdo je ten hlavní viník. Inu protože, jak známo, veškerá moc pochází z lidu, možná je nejvyšší čas, abychom přestali plivat na všechny strany a podívali se do zrcadla.

Vytisknout