Zbývá něco jiného než se stát Bulhary?

21. 2. 2013 / Stanislav Křeček

ČEZ v Bulharsku postupuje, podle našich vládních i opozičních politiků, naprosto v souladu se všemi zákony a "unijními" předpisy a náš stát by mu měl poskytnout veškerou podporu. Dokonce těm Bulharům poskytuje nejlevnější elektrickou energii v Evropě! Má to ovšem jeden malý problém: Bulhaři takovou nejlacinější elektrickou energii sice ke svým obyčejným životům nezbytně potřebují, ale ze svých příjmů ji nemohou zaplatit. Vyšli do ulic a vlády odstoupila.

V pátek mají církve definitivně získat majetky bez ohledu na případné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení zákona o majetkovém vypořádání s církvemi

20. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Vláda dnes schválila uzavření smluv s církvemi. Na základě zákona o  majetkovém vyrovnání státu s církvemi, schváleného v den výročí bitvy na Bíle hoře. Premiér Petr Nečas (ODS) se chystá v pátek za ČR podepsat smlouvy s církvemi a to za situace, kdy s ním nesouhlasí nejen většina společnosti, ale Ústavní soud dokonce projednává návrhy na jeho zrušení podané několika skupinami ústavních činitelů.

Ti a mnozí další zároveň vyzývají k odkladu podpisu smluv.

Oznámení občanům, vládě České republiky a církvím a náboženským společnostem

20. 2. 2013 / Lenka Procházková

Vážení občané České republiky,
členové vlády České republiky,
představitelé a členové církví a náboženských společností (vymezených ustanovením dle § 3 zákona č. 428/2012 Sb.)

Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Dne 20. února 2013 oznámila vláda ČR, že její předseda pan Petr Nečas podepíše dne 22. února 2013 smlouvy o vypořádání s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi dle návrhu ministryně kultury.

Ze zákona mělo návrh smlouvy o vypořádání doručit Ministerstvo kultury každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne účinnosti zákona. Smlouva o vypořádání mezi státem a dotčenou církví a náboženskou společností má být uzavřena do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.

Svědkům Jehovovým nebude vrácen ani jejich dům

21. 2. 2013

Jsem Svědek Jehovův. A naše náboženská společnost jako jediná ( pravděpodobně jediná ) nebude mít z restitučního zákona nic. Totiž tento Zákon stanovuje náhradu či vyrovnání potřebné pro odluku těm církvím a náboženským společnostem, které dostávají od MK peníze ze státního rozpočtu na platy duchovních. Proto se dokonce některé církve přihlásily k přijímání platů, ačkoliv do té doby to nedělaly, píše Jan Precuch.

Církevní restituce odmítla i Bratrská jednota baptistů, pozn. red.

Papež odstoupil kvůli homosexuálním aférám a korupci?

21. 2. 2013 / Boris Cvek

Že mezi celibátními kněžími v římské církvi existuje zřejmě značné procento homosexuálů a pedofilů, není příliš překvapivé. Představte si, že jste vychováni v církvi, která zakazuje jako něco pekelného i pouhou masturbaci, natož sex s člověkem stejného pohlaví. Máte-li tedy homosexuální orientaci a je-li tato vaše sexualita od začátku vytlačována jako něco, co je hluboce nesprávné a hříšné, zatímco jediným smyslem sexuality je plodit děti, pak pro vás není důstojné uplatnění v životě, pokud se nestanete knězem. Za kněžstvím skryjete svou sexuální orientaci, navenek budete hrdinou, který si zvolil celibát místo rodinného života, stanete se vyšší bytostí, katolickým knězem. Uvnitř vás ale nejspíše začnou rozežírat časem pochybnosti, pochopíte cynické fungování církve, a ježto mezi pekelností masturbace a pekelností znásilnění či náhodného sexu není v tradiční katolické nauce tak zásadní rozdíl, není daleko ke znásilnění dítěte, jste-li pedofil, nebo k udržování různých tajných sexuálních styků, které z vás udělají vydíratelnou loutku.

Český rozhlas má další problém: Jen tak si flusnout, pane Nováčku...

21. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

30. srpna 20012 byla Radě doručena stížnost (č.j. 7753/2012) posluchače na způsob, jakým byla pojata informace o výsledcích průzkumu volebních preferencí v Pardubickém kraji, která byla odvysílána dne 29. srpna před zpravodajskou relací, která je pravidelně vysílána od 18:30 hodin. Rada se se stížností seznámila na svém 17. zasedání a rozhodla o jejím postoupení Českému rozhlasu, neboť model, na jehož základě jsou vybírány a zařazovány informace související s předvolebním děním, byl schválen Radou Českého rozhlasu. Podle analytiků ovšem došlo k významné odchylce (mimo statistickou chybu) mezi předvolebním průzkumem pro ČRo a následnými volebními výsledky. Rada proto oslovila Český rozhlas a požádala o podání vysvětlení ve věci komentáře o prvních odhadech předvolebního průzkumu v Pardubickém kraji, odvysílaného dne 29. 8. 2012 od 18:28:05 hodin na programu Český rozhlas 1 Radiožurnál, a s ním spojeného možného porušení ustanovení § 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb., podle kterého provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.

Tolik informace z RRTV. O co ale šlo? O improvizovanou "analýzu" důvodů výsledků předvolebního průzkumu, postavenou na ničím nepotvrzené spekulaci komentátora Petra Nováčka. Domněnky a předsudky nelze vydávat za realitu.

DEBATNÍ KLUB:

Vít Bárta a Radim Jančura: Doprava v České republice

21. 2. 2013

Co dělat s tím, že místo státu znovu máme blbý erár?

21. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Hovorová čeština si vždy při vyjádření negativního až hanlivého postoje k někomu či něčemu vypomáhala expresivním používáním německých slovíček. Jen tak namátkou -- fotr, mutra, ksicht, luft, dunst atp.. Nu, a stát, se kterým se Češi z nějakých důvodů neztotožnili, byl erár. Nejčastěji blbej erár. Obávám se, že jsme se v tomto obloukem dějin vrátili nejméně o 25 let zpět. Slovinci vyrazili do ulic a dožadují se navrácení státu, který jim ukradli politici. Tak daleko se ve své reflexi naše společnost ještě nedopracovala.

Tonka Šibenice a jiné socky

21. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Že společnost hrubne, je bez debat. Ani náš slovník není imunní -- zdrsněl dříve, než jsme si to stačili uvědomit. Jazyk zabydlely patvary, které o nás možná vypovídají více, než jsme si ochotni připustit. Například: Socka. Zajisté jeden z nejodpudivějších výrazů naší neutěšené přítomnosti. Je v něm odstup i pohrdání, hraničící až s neskrývanou štítivostí. Je to děravá lodička lidství, jež v bouřlivém čase ztratila kotvu naděje. Terč krutých buranských vtipů, bezbranný sparing partner, na němž si borci trénují svá svalnatá ega pro exhibiční představení ve vysněném ringu šampiónů. Ale i pro ty méně asertivní a ambiciózní je socka vítanou příležitostí jak sám sebe přesvědčit, že na tom ještě nejsem tak špatně, ano, že i při vší své mizérii jsem ne-li o třídu výš, alespoň o ten pokálený špryclík žebříku za kurníkem. Taková Tonka Šibenice by o tom mohla vyprávět.

Frenštátská tragédie ukazuje bezohlednou absurditu dnešní společnosti

20. 2. 2013 / František Štván

Když máš problémy, pomoz si sám. Když je nezvládneš a ublížíš druhým, společnost bude k tvým obětem ekonomicky velkorysá. Dnes je pan Antonín Blažek vyobrazován jako nesnášenlivé monstrum, byť PČR ve Frenštátě nemá žádné záznamy o tom, že by je vystrašení občané na pana Blažka, který pracoval i jako vězeňský dozorce, což je práce kterou můžete dělat jen po splnění jistě náročných kritérií, trestními oznámeními na něho upozorňovali.

Co je nezpochybnitelné, že se pan Blažek dostal do složité životní situace, neboť dostat se do spárů exekutorů si toto označení zaslouží. Z hlediska pravicově pojaté osobní odpovědnosti to nepochybně bylo jeho vinou, neboť za osobní selhání či neschopnost se dnes považuje i nezaviněná ztráta zaměstnání.

Ano, z tohoto pohledu si pan Blažek za své problémy mohl sám.

Politici nejsou schopni vidět skutečné příčiny

20. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

Na stránkách města Frenštát pod Radhoštěm je text Starostka města Frenštát pod Radhoštěm se vyjadřuje k některým nepravdivým informacím. Starostka Mgr. Zdeňka Leščišinová jej ukončuje větou: "Je nyní na nás občanech, abychom vyvíjeli tlak na zákonodárce ke změně legislativy, která v budoucnu umožní obcím a policii ochránit spořádané občany před podobnými hrozbami".

Podstatou frenštátské tragedie je ignorovaný a neřešený problém exekucí

20. 2. 2013

S velkým zaujetím sleduji informační strategii, která je aplikována na výbuch ve frenštátském panelovém domě, píše Petr Pokluda.

Excelentně je precizován obraz duševně vyšinutého jedince, který spáchal masovou vraždu.

Pouze v prvních reportážích tzv. sdělovacích prostředků byly zveřejňovány komentáře obyvatel Frenštátu, kteří se zmiňovali i o možné příčině tohoto neštěstí.

A to o tom, že majitel bytu měl být exekučně vystěhován.

Jihočeská výmarská republika?

20. 2. 2013 / Radek Mikula

Sotva se na jihu Čech podařilo donutit radní pro školství za KSČM k odstoupení z funkce, hned zaplavila kraj další vlna demagogické hysterie. Tentokrát nejde již jen o hloučky zfanatizovaných výrostků. Signál k obnovení štvanice tentokrát přichází přímo z nejvyšších míst, od hejtmana Zimoly. Ten, když si uvědomil, že mediální tlak proti jeho politickým kolegům poškozuje i jeho samotného, rozhodl, že rozvášněným žurnalistům bude předhozen obětní beránek a zaútočil na své koaliční partnery. Záminkou se stalo bulvární obvinění komunistického radního pro rozvoj venkova a životního prostředí Václava Kučery. Jak už se v tomto kraji stalo zvykem, objektem politického honu je slušný, bezúhonný člověk. Sám hejtman musel uznat, že se jedná o zkušeného komunálního politika.

Nostalgické vzpomínání, anebo ideologická zaslepenost?

21. 2. 2013 / Jan Bím

Přečetl jsem si zpověď pana Jírovce o jeho mládí z Prahy-Hodkoviček. Já jsem rodilý Modřaňák, takže jsme vlastně (i když s rozdílem v čase o několik desetiletí) vlastně sousedé. Škoda, že můj tatínek už nežije, jistě by si rád s ním na staré časy zavzpomínal, jistě by našli i řadu společných známých, možná i těch, na které pan Jírovec sám vzpomíná.

Ovšem tady asi veškerá shoda končí. Napsal jsem, že byste si možná zavzpomínali na staré časy, ale nepřidal jsem při vzpomínání na dobu mládí a staré časy s určitým odstupem obvykle užívané adjektivum "dobré". Proč? Prostě proto, že moji rodině se nejenže nejevily jako dobré, ba právě naopak, byly zlé, ponuré, nespravedlivé, kruté - a nazíráno z dnešního hlediska "normality" -- nedemokratické.

Kdy je možno v demokratické zemi vyhnat zvoleného ústavního činitele z funkce?

20. 2. 2013 / Jan Čulík

Uvažuji na základě britské zkušenosti, zda je přípustné vyhnat zvoleného ústavního činitele z funkce tak, jak se to děje v jižních Čechách komunistickému radnímu pro rozvoj venkova a životního prostředí Václavu Kučerovi. V Británii je donucen odstoupit poslanec, když vyjde najevo, že se dopustil nějakého trestného činu. Nejnověji to postihlo vysokého funkcionáře liberálních demokratů Chrise Huhna. Ten si namluvil milenku a zhrzená manželka na něho prozradila, že před deseti lety, v roce 2003, falešně svědčila, že řídila Huhnův automobil, když na dálnici z Londýna na letiště v Stanstedu překročil povolenou rychlost - Huhne by totiž dostal už poslední tři z dvanácti trestných bodů na řidičský průkaz a přišel by o něj. Falešné svědectví je trestný čin a znamenalo to nejen Huhnův politický pád a odsouzení za trestný čin, ale před soudem stanula i manželka.

(Jeden satirický pořad v britském rozhlase ovšem poznamenal: "Tato země je šílená. Odsuzuje do vězení člověka, který lhal kvůli třem trestným bodům za porušení rychlosti. Neodsuzuje jeho stranu, která před volbami lhala, že zruší univerzitní školné a po volbách, když se dostala k moci, ho ztrojnásobila.")

Do vězení se dostali i někteří poslanci britské Dolní sněmovny za to, že falšovali své výkazy na diety.

Velmi sporný je hon na čarodějnice na pana Kučeru za to, že pracoval v bezpečnostních složkách komunistického režimu. Je to trestné? A pokud ano, proč za to nebyl potrestán po dobu čtvrt století? Zdá se, že hon na čarodějnice, uspořádaný na pana Kučeru, je politicky účelový. To je velmi znepokojující, a opravdu vážné je, že se na něm podílí, bez jakékoliv reflexe, bulvární deník iDnes či dokonce veřejnoprávní ČT. Ohrožují tím v ČR demokracii.

DEBATNÍ KLUB:

Karel Janeček a Pavel Uhl : Změna volebního systému

21. 2. 2013

Britská vláda šedesátníkům:

Vraťte se na vysokou školu a získejte novou kvalifikaci

20. 2. 2013

Občané, kterým je nad šedesát, by se měli vrátit na univerzity a získat novou kvalifikaci, protože budou muset pracovat déle, než získají penzi, varovala britská vláda. Pokud si starší lidé aktualizují své vzdělání, udrží si zaměstnání, konstatoval náměstek ministra školství pro univerzity David Willets. Uvedl, že britská vláda zrušila omezení na vládní půjčky na univerzitní studium pro starší lidi.

Právě byla v Británii zveřejněna vládní analýza, že budoucí hospodářský úspěch země bude záviset na kvalifikaci a na práci starších zaměstnanců.

V roce 2033 bude čtvrtina Britů starších než 65 let a ekonomové varují, že stárnoucí populace bude pro daňové poplatníky nezvládnutelným břemenem, pokud více lidí nebude pracovat déle. Ministři varovali, že netuší, kdy budou dnešní třicátníci moci odejít do důchodu.

Willets uvedl, že studium na univerzitě přináší "širší" prospěch a vede k tomu, že lidé žijí zdravěji.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Deprivace a deprivanti

21. 2. 2013 / Pavel Táborský

Když v roce 1996 vydal pan František Koukolík s paní Janou Drtilovou knihu s názvem Vzpoura deprivantů s podtitulem O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci, měla většinová česká společnost úplně jiné starosti a radosti. Vrcholila první fáze resuscitace českého kapitalismu, lid obecný vnímal okolí s nadějemi a užíval si nových nepoznaných příjemností plnými doušky. Než mnozí stačili vyrazit ze stejné startovní čáry k dalším světlým zítřkům, kde se vzala, tu se vzala, začala stále důrazněji ovlivňovat dění ve stále bezstarostném světě nově vytvořená vládnoucí vrstva hochů, kteří spolu mluvili. A nejen mluvili. Oni jednali. A bez skrupulí. S požehnáním z nejvyšších míst se jim podařilo ovládnout rozhodující hospodářské zdroje, včetně informačních kanálů a s nimi reálnou politiku.

Je v ČR primitivní vystudovat vysokou školu?

21. 2. 2013

Jsem relativně čerstvým absolventem jedné technické vysoké školy, státnice jsem absolvoval v červnu, a jsem proti zavedení školného (zápisného, či jak tomu budeme říkat) na našich státních vysokých školách. Není to proto, že bych chtěl všechno zadarmo, jak by mohl třeba někdo namítnout, za opravdu kvalitní vzdělání bych si zaplatil rád, ale je naše školství opravdu tak kvalitní, abychom si za něj měli platit? ptá se Jan Kolář.

Poděkování Otfriedu Preusslerovi

21. 2. 2013 / Tomáš Koloc

V pondělí, ve svých nedožitých devadesáti letech, zemřel Otfried Preussler, liberecký rodák, sudetský Němec, který s nenávistí mezi národy bojoval prostřednictvím pohádek. Ač po předcích z Jizerských hor a Krkonoš, srostl se svým rodným krajem, který byl ve středověku součástí historické slovanské Lužice a z jejích z generace na generaci předávaných příběhů (které od chalupy k chalupě sbíral už jeho otec) tvořil své příběhy. Nejznámějším z nich je Krabat (1971), archetypální lužickosrbské vyprávění z dob po třicetileté válce o truchlivém lidském osudu (slovo krabat/chorvat znamenalo ve zdejší praslovanštině člověk), který může překonat jen láska. Podle něj vytvořil v roce 1977 legendární Karel Zeman animovaný film Čarodějův učeň, jehož dnes uvádí pražské Národní divadlo úspěšnou baletní adaptaci.

RRTV plní své zákonné povinnosti

21. 2. 2013 / Kateřina Kalistová

Koncem ledna uveřejnily Britské listy článek s názvem Jak RRTV neplní své zákonné povinnosti autorky Markéty Růžičkové, která analyzuje několik pasáží z vysílání programu Prima Love, kde podle jejího názoru Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) nezasáhla. Kdyby byl důsledně trestán dle Zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, byl by provozovatel podle Markéty Růžičkové „zřejmě již v konkurzu“. Obratem jsem poslala tento článek našim analytikům a na prvním únorovém zasedání se Rada s analýzou seznámila. Bez návrhu usnesení.

Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody

21. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

I když provozovatel rozhlasového a televizního vysílání dle zákona 231/2001 Sb. nesmí v době od 6.00 do 22.00 hod zařazovat pořady, které mohou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých (osoby e věku do 15 let - pozn. aut.), je otázka, CO fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých je, CO ho ohrožuje a v jaké míře, aby to zavdalo soudu k pokutě provozovateli televizního vysílání. Společnost, která se není schopná shodnout na povinných, státem hrazených preventivních zdravotních prohlídkách dětí a mládeže, nejspíš nebude sankcionovat vysílatele za odhalenou bradavku zpěvačky v televizním přenosu, ale přeci jen ješě nebude propagovat pedofilii. Protože přece pedofilové jsou jediní, kteří mají děti rádi. Tolik k ohrožování fyzického vývoje dětí. Společnost, v níž "odklonění" desítky milionů před následky rozvodu s manželkou není trestným činem a ani důvodem ke ztrátě mandátu poslance (Kocourek, ODS), či společnost, v níž zákonodárkyně hovoří o svých kolezích, že jsou to zmrdi, kteří se v nějakou chvíli posrali a tvrdí, že když lže, tak musí být přesvědčivá (Kočí, VV), o mravním ohrožení lze hovořit v souvislosti se zpravodajstvím, ale ne se Sexem ve městě...

Mravy médií nemohou být jiné, než mravy občanů či jimi vybraných zákonodárců. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání může jako správní orgán činit pouze to, co jí umožní zákon a co odpovídá rozhodovací praxi soudů, ke kterým se pokutovaná média odvolají....

DEBATNÍ KLUB:

Ilona Švihlíková - Jiří Svoboda: Proč je ČR kolonie

18. 2. 2013

Ilona Švihlíková a Jiří Svoboda ve své debatě vycházeli z textu "Proč je ČR kolonie?" od autorky Ilony Švihlíkové. Kořeny problémů účastníci debaty spatřují hlavně v ekonomické rovině, ve vytvořených nadnárodních institucích majících za jediný cíl maximalizovat zisk v zemích, jako je ČR, bez ohledu na následky a v neschopnosti národních elit této skutečnosti vzdorovat.

Otřepané fráze politiků u Moravce

20. 2. 2013

V nedělním pořadu Václava Moravce (dne 17.02.2013) usedli k rozhovoru ministerský předseda Petr Nečas a předseda opoziční strany ČSSD Bohuslav Sobotka. To, že se rozhovor vedl v jistém vzájemném pochopení obou pánů není v současné době nic neobvyklého a dokládaly to pohledy a gesta, kterými si stvrzovali oba pánové jen málo odlišná stanoviska, píše Michal Horák.

Co ovšem snad už ani není zarážející byla skutečnost, že na otázky Václava Moravce odpovídali v podstatě dávno již známými a otřepanými frázemi.

Šedá síla sílí! -- Grey power is growing!

20. 2. 2013

Vynikající dobrá zpráva pro seniory: všichni senioři dostávají v zimě příspěvek na topení.

A tak k dosavadním seniorským výhodám -- m.j. osvobození od televizních poplatků a bezplatného jízdného, přibude seniorům další. A k tomu všemu budou ještě mít zaručen růst penzí vyšší než růst průměrných výdělků!

Ne, nechytl mě fantas ani jsem včera nepřiletěl z Marsu. Je to pravda pravdoucí a ne že ne. Země, která svým seniorům poskytuje takové výhody, skutečně existuje. Má to ovšem jeden malý háček -- ta země se nejmenuje Česko, ta země se jmenuje Velká Británie a nejedná se o seniory české, ale o seniory britské. Píše o tom Neil O'Brien, ředitel Policy Exchange ve svém článku: "Šedá síla sílí -- a může udělat Británii lepší", píše Milan Hemzal.

Mé mladé přítelkyni II

20. 2. 2013 / Jiří Jírovec

Nevím, jestli znáš úsloví "kde blb, tam nebezpečno", navazuji tam, kde jsem posledně skončil. Někdy bývá připisováno Werichovi, jindy Horníčkovi, což ovšem jeho pravdivost nikterak neovlivňuje. Nebezpečno je zejména v případech, kdy začne blbce spojovat pár hesel.

Předcházející odstavec byl původně zamýšlen jako úvod k líčení zkušenosti s dobou, kdy měla hesla zlaté časy. Když jsem začal chodit do základní školy, byli jsme rozděleni do čtyř skupin, které spolu soutěžily. Rupa byla, tehdy možná ještě soukromá, továrna na čokoládu, později známá jako Orion Modřany. Delta měla název podle pily u nádraží Braník. Stalinovy závody mohly být odkudkoli, kdežto poslední skupina se jmenovala Sokol. Ta se vyznačovala tím, že v ní byla třídní kráska Zdenka Krymlová. Tu jsem velmi miloval, aniž bych jí to byl kdy řekl. Ve třetí třídě to byla partie, protože její maminka měla mlékárnu a tatínek byl řezník hned za rohem pod kopcem zvaným "Hodkovičák".

Já mám prostě jinou zkušenost

20. 2. 2013 / Jan Čulík

Ernest Gellner, slavný český antropolog, žijící v Británii, který zemřel na pražském letišti r. 1995, varoval, že legitimita západních demokracií je nesmírně vratká. Spočívá totiž podle něho na "argumentu ledničky". Dosud, tedy do doby Gellnerovy smrti, byly západní demokracie ekonomicky efektivnější, a tedy výrazně bohatší než diktatury. Právě jedině to, že demokracie plodila bohaté společnosti, bylo zdrojem její legitimity. Jenže, varoval Gellner, co se stane, pokud se situace změní a ekonomicky úspěšnější a bohatší budou diktatury? V roce 1995 se to zdálo být nemožné, jenže pohleďme dnes na (komunistickou) Čínu. I když má ještě mnoho co dohánět, velké části dnešní Číny jsou dnes nesmírně bohaté a supermoderní (viz například vysokorychlostní železnice Maglev, nic takového v Evropě vůbec není) a působí dojmem země z 22. století.

Petice nejsou jen pro namyšlené snoby

20. 2. 2013

Výmar po česku

19. 2. 2013 / Ilona Švihlíková

Výmarská republika (1918-1933) se stala symbolem mnohačetných omylů a selhání, které nakonec vedly k nástupu Adolfa Hitlera k moci.

Německá výmarská republika vykazovala po téměř celou dobu svého fungování značnou nestabilitu, která se na první pohled projevovala nárůstem radikální levice a pravice a jejich pouličními boji. Kombinace znaků a slabostí Výmaru (viz dále) ale nakonec Německo přivedla k nejhorší totalitě 20. století.

Nabízet? A zadarmo?

20. 2. 2013 / Pavel Táborský

Pan Karel Dolejší cituje v úvodu svého článku Vážení stařešinové! kategorický imperativ pana Ondřeje Slačálka adresovaný starým, starším, ba i nejstarším spoluobčanům: "Moji generaci nemáte co nabídnout!" Naivita této myšlenky je přímo odzbrojující. Když s pochopením pro ekonomické potřeby mládí odhlédneme od soustavného dotování věkově dospělých, ale finančně závislých potomků a pochopíme opičí lásku těch rodičů, kteří si své mamánky pěstují u rodinného stolu dlouho po třicítce, už obtížně budeme třeba hledat vysvětlení pro dravčí jednání těch jednotlivců, kteří v domovech důchodců čekají na přísun nějaké hotovosti od svého stařečka či stařenky. Co těmto příslušníkům střední, mladé a nejmladší generace po právu i bez něj náleží a co by jim řada rozumných lidí nejraději nabídla, to by nebylo tak těžké uhodnout. Určitě by se tato potřebná nabídka zvládla, protože jich naštěstí prozatím nebude většina. I když touha po hmotných statcích za každou cenu dosahuje v současnosti obludných rozměrů včetně forem jejího uspokojování.

Politická jelita nemají dostat nic zadarmo

20. 2. 2013 / Karel Dolejší

Pan Pavel Táborský trochu úsměvným, leč myslím charakteristickým způsobem "nepochopil", co jsem napsal. A hned se rozepisuje o "dravčím jednání" opičí láskou milovaných dětí, které vysávají ještě i rodiče v domovech důchodců.

Jenže nezbývá, než se prostě vrátit před úvodní dezinterpretaci, čímž se předejde nutnosti komentovat litanie o nevděčnících následující po údajném "kategorickém imperativu". Ondřej Slačálek se už před nějakou dobou obrátil na tehdejší sociální demokraty, aby je upozornil, že jejich strana je pro mladé opravdu velmi neatraktivní. Pro méně chápavé dodávám, že je to něco podobného, jako bychom lidem z generace obdivující JFK předkládali dejme tomu postavu Nevilla Chamberlaina a očekávali, že budou nadšení, protože ten obstarožní a velmi nezajímavý pán slibuje notné výhody "pro naši generaci".

DEBATNÍ KLUB:

Zdeněk Kratochvíl a František Fuka: Film a počítačové hry, jako obraz světa

20. 2. 2013

Pozor! Šetření na elektřině někdy vyjde pěkně draho

20. 2. 2013

Ušetřit na ceně energií změnou dodavatele několik stokorun se dá, o tom není pochyb.Dají se na tom i prodělat kalhoty.

Cesťáci dodavatelů energií cestují křížem krážem, zvoní a nabízejí nižší cenu. A člověk se dá snadno přesvědčit.

Přitom se dá ošklivě narazit, píše Radek Kujínek

Skutečné umění by na dotacích mělo záviset co nejméně. Ale Troška nedělá umění

20. 2. 2013 / Boris Cvek

V současné době se opět vynořilo téma kultury, a to jak v souvislosti s prezidentskou volbou, kdy se významné tváře "kultury" postavily na stranu Karla Schwarzenberga a PEN klub zpíval píseň "Kníže má k lidu blíže", tak v souvislosti s financováním kultury, kdy se často ti samí představitelé "kultury" postavili proti ministryni kultury, která je jmenována stranou, již Schwarzenberg předsedá. Nejnověji se dostalo téma kultury do médií v diskusi nad úspěchem filmu pana Trošky Babovřesky. Napsal jsem už o svých postojích ke kultuře, k financování kultury atd. desítky článků do literárního časopisu Téma, který jsem pět let bez jediné koruny dotací vydával. V dnešním novém zájmu o téma kultury bych však chtěl znovu zdůraznit některé své dlouhodobé myšlenky a postoje.

Požár v krvi

20. 2. 2013 / Daniel Veselý

Nový dokument Fire in the Blood ZDE, který naše veřejnoprávní televize jistě neuvede, pojednává o okolnostech, kvůli nimž více než 10 milionů lidí zemřelo na AIDS poté, co velké farmaceutické společnosti, včetně koncernů Pfizer a GlaxoSmithKline, a Spojené státy znemožnily rozvojovým zemím dovoz laciných generických léků. Přestože snímek zachycuje dění konce 90. let a začátku první dekády 21. století, tato děsivá tragédie pokračuje dále.

Ó, jak jsme si dříve byli svorni

20. 2. 2013 / Jan Mrskoš

Však si na to dříve narození dobře pamatují. Nebylo jediného, kdo by měl na náš náhled politického dění doma i v zahraničí jiný názor než celá množina lidí shromážděných ať už při ranním kafi na pracovišti, v hospodě u stolu štamgastů, nebo na tribuně při fotbale či hokeji. Nebo dokonce i v narvaném autobuse či tramvaji, kdy někdo pronesl něco žertovného na adresu mocných. A nikdy jsem neviděl ani neslyšel o nějakém Bretšnajdrovi v tom davu. A zajisté v tom davu museli být i tací, co měli někde v kapse dobře ukrytou svou rudou legitimaci a stranický odznak šikovně zapíchnutý do rubu klopy od saka. Ale v tom okamžiku se i oni smáli buď upřímně od srdce, nebo prostě drželi partu. A po takovém hromadném veselém happeningu nám všem bylo hned lehčeji u srdce a tak s hřejivým pocitem soudržnosti a správnosti našeho náhledu jsme se vždy rozešli každý ke své práci.

Jak stařeček měnil, až vyměnil aneb Transparentní stavba roku

20. 2. 2013 / Kateřina Ryšavá

Znáte pohádku Jak stařeček měnil, až vyměnil? Dovoluji si později narozeným přiložit odkaz na stránku, která pohádku vypráví. Vřele doporučuji k vašemu laskavému přečtení. Příběh sebral František Bartoš. Stránka naštěstí uvádí její adaptaci, tedy není plná zbytečných zastaralých výrazů, kterým je někdy obtížné rozumět.

Pohádka mne napadla, když jsem se dozvěděla, že ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) a ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (LIDEM) by rádi upravili zákon o veřejných zakázkách. Na tom by jistě nebylo nic divného, kdyby zákon nebyl měněn za posledních sedm let po dvacáté. Zapeklitá věc, pan Jankovský dříve snížil limit pro vypisování tendrů u stavebních prací na jeden milión korun, zatímco nyní si věc tu v součinnosti s kolegou "z obchodu" zřejmě rozmyslel a hodlá krajní mez naopak zvýšit na předešlé tři milióny. Pan ministr Kuba říká, že za milión se pořídí jen drobné investice, byla by to prý nesmyslná administrativní obstrukce. Hnidopich by možná škodolibě namítl, že argument se jeví býti poněkud necitlivým vůči kolegovi Jankovskému. Nicméně, změny je zapotřebí. Jednat se musí rychle, od ledna příštího roku zákon nabude platnosti, tedy ten s tím miliónem. Jen hlupák, když dojde k jinému závěru, navíc v tak složitém čase, v době v pravdě revolučních změn, svůj postoj nezmění, nelze tedy panu ministru Jankovskému obměnu názoru jakkoli vytýkat.

"Abychom neměli řecké školství"

20. 2. 2013 / Lukáš Matoška

Senátní slyšení k petici "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" umožnilo konfrontaci učitelů a studentů s ministerstvem školství. Účastníci se dozvěděli, že financování školství zajímá všechny, jen vládu ne. Jaké změny potřebuje vysoké školství, zní téma dalšího slyšení, které se koná 20. února. Odpověď, kterou si ministerstvo nepřipouští, zní: podfinancovaný rezort potřebuje především více prostředků. Že na to není kde brát? Určitě je, pokud bylo třeba na církevní restituce.

"Vysoké umění" kulturní společnost potřebuje, existuje ale v dnešní ČR?

19. 2. 2013 / Jan Čulík

Jsem poněkud překvapen doporučením Štěpána Kotrby, aby čeští umělci nežadonili u státu o granty, ale aby se podbízeli pokleslou kulturou "lidu", který jediný za ni dokáže zaplatit. Ono to ani v tom devatenáctém století nebylo tak jednoduché, jak to líčí Štěpán Kotrba - "Božka" Němcová si literaturou moc nevydělala a jak je známo, spíš hladověla. Smetanova Prodaná nevěsta byla sice dílem, odehrávajícím se "mezi lidem", jenže ta opera, zejména Smetanova hudba, je sakra sofistikovaná. Hudebně není Prodaná nevěsta žádné Babovřesky. Kdyby tomu tak bylo, těžko by se úryvky z Prodané nevěsty hrály ve světových rádiích, specializujících se na klasickou hudbu, skoro každý den.

Čechy v devatenáctém století kromě toho nejsou moc dobrý příklad, protože občané byli motivováni nacionalismem a často konzumovali českou kulturu prostě z národního nadšení, podle hesla "co je české, to je hezké". Globalizace neexistovala a čeští umělci mohli oslovovat národ na domácím písečku v podstatě nerušeně, bez zásahů cizích vlivů. (I když například obrovské oslavy shakespearovského výročí v Praze r. 1864 se z české zahleděnosti dost vymykaly.)

Rozumím argumentu Štěpána Kotrby, že dnešní pražští "umělci" žijí ve své vlastní bublině a ve svých dílech skoro vůbec nezohledňují, co se v zemi skutečně děje. Lze přijmout argument, že kdyby třeba čeští filmaři natáčeli příběhy, které se týkají dnešních problémů, byla by česká kinematografie zřejmě mezinárodně tak slavná, jako je dnešní kinematografie rumunská - jenže po českých filmech nyní mezinárodně neštěkne pes.

Kotrbovo doporučení, aby se umělci "snížili k lidu" je však nebezpečné. Podstatou umění je originalita. Definicí uměleckého díla je, že přináší nový estetický a kognitivní zážitek - vrhá světlo na skutečnost z nového úhlu pohledu. Divák či čtenář si uvědomí: "Ano, tohle je pravda, ale mně samotného to nenapadlo."

Představa, že umělci budou recyklovat stereotypy a konvenční myšlení "lidu", aby se mu zavděčili, by byla pro umění smrtící.

Se státními dotacemi pro umění je to potíž. Samozřejmě musejí existovat, je to podmínkou základní kulturnosti dané společenské komunity, jenže, jak vidíme na příkladu pražských umělců, existence dotací není zárukou kvality.

Dotace vyžadovat je nutné, ale přitom by v umělecké obci měla vzniknout debata o směřování, postojích a talentu současné české kultury. Měřítkem pro mě je skutečnost, že se v posledních pětadvaceti letech do širšího mezinárodního povědomí v podstatě neprosadil jediný český spisovatel, hudebník či filmař.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.