Nostalgické vzpomínání, anebo ideologická zaslepenost?

21. 2. 2013 / Jan Bím

Můj tatínek se narodil v Modřanech v r. 1931 a jeho otec František měl v Modřanech na Obchodním náměstí truhlárnu a obchod s dřívím. Rozhodně necítil tento akt znárodnění jako svornou solidaritu s ostatními, ale naopak jako křivdu přijít o možnost podnikat a uspokojovat svými službami a produkty veřejnost na bázi obchodu bral jako by ho zbavil někdo práva na to vybrat si dobrovolně svoji životní partnerku. Dostat přidělenu státní práci za tabulkovou mzdu nikterak odpovídající hodnotě jeho práce vyjádřenou na svobodném trhu mírou poptávky a konkurenční úrovně další nabídky a tím pádem i cenou, která by takové poptávce odpovídala, bral za zotročení a ponížení.

Na rozdíl od pana Jírovce se nebudu rozepisovat o podrobnostech života dědečka a tatínka v té době, protože samotný fakt orálního výkladu osobních pocitů a úhlu pohledu na historická fakta neshledávám jako relevantní a beru je pouze za úhel pohledu a za osobní věc každého z pamětníků. Já přišel na svět o 23 lety později po únorových událostech, tatínkovi v té době bylo mladických 17 let. Maminku potkal až o dalších 16 let později. Ta ovšem (jako na potvoru) měla stejnou "třídní" zkušenost, byť se onu dobu pamatovala podstatně mlhavěji, neb byla od tatínka přesně o 10 let mladší. Živnost jejího otce, mého druhého dědečka, vyhlášeného malostranského lahůdkáře byla státem zrekvírována, jeho automobil na rozvoz lahůdek, jakýsi pick-up, zabaven , což nakonec dědečkovi vadilo méně než to, že poté, co jeho firmu začal provozovat stát, dělaly se v něm lahůdky podřadné úrovně, personál byl neuctivý k zákazníkům, sortiment omezený a vycházel vstříc chutěm a poptávce lidí, jak to říci a neurazit, řekněme trpící gurmánským barbarismem a přizpůsoben stolovacím standardům, že by i ten nejchutnější krabí koktejl musel chutnat jako kyselá rybí očka.

Nicméně, ač o generaci mladší než pan Jírovec a nezaživší onu dobu, musím ostře nesouhlasit s některými jeho názory na dobové aspekty. O to více, že se podivuji, že je někdo bezesporu tak inteligentní a ve svém životě profesně úspěšný jako on, vůbec může vyřknout a myslet vážně. Nejenže tím trochu degraduje svoji schopnost vážně hodnotit zásadní společenské imperativy jako je svoboda, demokracie, tolerance, základní humanistické filosofie o právech člověka a vůbec uznání jakékoli ius naturalis, nadřazené jakémukoli právnímu pozitivismu, byť by to byla státem uzákoněná "absolutní rovnost" v té podobě, že inteligentnější se budou muset dobrovolně podrobit částečné lobotomii, fyzicky disponovanější úbytku svalové hmoty anebo manuálně zručnější ochromit jednu ruku.

Značné části lidí, která není disponována pro společenskou soutěž o profesní a sociální postavení a to, čemu se říká život bez hmotné nouze a s osobními ambicemi dostát nějaké formy společenského uznání, takovým se bude život v době revolučního socialismu a posléze i reálného, po okupaci "znormalizovaného" socialismu zamlouvat více než svoboda, demokracie -- ale i -- všudypřítomná nejistota. Nicméně, asi se shodneme, že i takové zvíře v kleci je věcí nepřirozenou, a na rozdíl od nás (v tomto případě dávám do uvozovek) "myslících" lidí, by si však takovouto jistotu ochrany před predátory a jistotu bezpracného (ano, i lov v přírodě zajišťující jeho obživu, je jistá forma zvířecí práce) přísunu potravy nikdy sám a dobrovolně nevybere. Pudy a strach ze zajetí a z toho, že nadále nebude pánem svého života smrti, mu to nedovolí.

Teď přejdu do role konkrétní polemiky, podle mého, s fundamentálně odlišným pohledem pana Jírovce na hodnoty lidského soužití v moderním státu, lidských práv, a tady nastává první problém, se kterým nemohu souhlasit. A to vyměnit neuznání lidských práv za žvanec, bydlení a nějaké to rozptýlení, jak bylo v době komunistické totality pro někoho výhodné, je podle mého úsudku úpadek samotného člověčenství a lidské důstojnosti.

Panu Jírovcovi nepřišly filmové týdeníky jako propagandistické. Svatá prostoto! Co by tomu řekl pan Čulík, kdyby jím (do značné míry právem) opovrhované české deníky psaly jen samá pozitiva o nových dopravních stavbách, o nových soukromých sanatoriích, o novém letištním terminálu na Ruzyni, o nerozborné jednotě (kdyby pravý opak nebyl denodenní realitou) naší vlády, psal jen o peticích podporujících vládu (kdyby nějaké byly)a i když nejsou, jistě jsou tací, byť by jich byla jen hrstka, kteří by pochvalné psali petice Nečasově vládě jako kovodělníci k narozeninám prezidentovi a tátovi odboráři Toníkovi Zápotockýmu?

Pan Čulík by asi byl kritičtější jako novinář, i když se ve své replice nad podobnými do očí bijícími ideologicky vyhraněnými nesoudnostmi pana Jírovce, nijak konkrétně nepozastavuje.

KSČ v této době stmelovala lidi? To snad už vůbec nemůže pan Jírovec myslet vážně. Tedy jestli to špatně nechápu a on nemyslí krátké období roku 1968-9, kdy tomu tak skutečně bylo. Ovšem celou dobu psal a kontext zpovědi pana Jírovce vycházel z doby konce 40.let a let padesátých.

Stmelovat společnost tím, že ustanovím za státní ideologií kolektivismus, byrokratickou moc nevzdělaných pohůnků moci s rudou knížkou, stranu ozbrojím a dám jí dohled nad každou fabrikou, podnikem, jejími spolupracovníky učiním i domovní důvěrníky, indoktrinuji ideologií i děti transformací doposud apolitických zájmových kroužků na ideologická sdružení (jiskra, pionýr, SSM), agresivní ideologii na bázi třídní nenávisti a Leninova machiavelistického způsobu dělnické třídní hierarchie a jeho až okultní víra v revoluci, která měla (dnes by s ním mnozí libertariáni rádi souhlasili) dát odumřít státu a jeho správu měly převzít lidové národní výbory (sověty). Tak toto navíc vyučovat jako jediný a navíc "vědecký" výklad společenských věd a světonázor, ustavit Národní frontu 3 povolených navždy koaličních stran -- tak jestli toto je ta forma demokracie, po které pan Jírovec teskní a kterou viděl ve svém zrodu jako perspektivní, pak musí ono čtvrtstoletí prožité v Kanadě nevýslovně trpět.

Jak by přijal totéž, co on vidí jako v té době pro blaho jeho a podle něj i většiny lidí přínosné, kdyby dnes to samé dělala vláda Národní fronty (ODS, TOP 09 a třeba Machových Svobodných) nesesaditelné ve svobodných volbách od moci, kdyby chtěl složit vědeckou aspiranturu, musel by vstoupit do ODS, kdy chtěl vycestovat na Kubu nebo do Venezuely, musel by projít kádrovým posudkem nadřízených?

Nemá smysl přepólovat všechna ta zvěrstva, co páchala jedna idea znetvořená do praktik totalitarismu, na dnešní opak, jistě si dokážeme představit, jak by ti, co sami sebe řadí mezi "levicově smýšlející", antiglobalisticky, antiestablishmentově smýšlející lidi, jak by (právem!) křičeli o fašizaci, totalitě, hnědé diktatuře. A věřte, pane Jírovče, já bych křičel s nimi za to, abyste svá dnešní práva měl i Vy, a nejen ta svá lidská a občanská, ale i právo na svůj majetek, na právo mít svoji živnost a firmu a živit se podnikáním. Už jen proto, že doba (a jak vy říkáte i mnozí lidé, ne-li snad většina -i když KSČ ve svobodných volbách v r. 1946 většinu nezískala) toto právo mému dědečkovi nedopřály.

Vytisknout