Petice nejsou jen pro namyšlené snoby

20. 2. 2013

Naprosto rozumím, jak to p. Kotrba myslí. Prakticky vzato se fungování málo navštěvovaných divadel či vydávání málo čtených knih obhajuje špatně. Proč by na to měl přispívat stát, když tam nikdo nechodí, že? O historické důležitosti toho kterého uměleckého směru dneška se těžko přesvědčíme my, to až naše děti či vnoučata. A to, proč člověk vlastně tvoří a pro koho, to si musí každý se svým svědomím vyříkat sám. Např. Vincent Van Gogh maloval a kreslil, protože musel, nemohl bez toho být. Nezemřel bohatý, to všichni víme. Kolik Van Goghů dnes chodí po světě, to se teprve ukáže.

Spousta mých kolegů (chce se mi napsat "z branže") funguje tak, že si na fungování ve společnosti vydělávají buďto učením nebo občanským povoláním a to jim umožňuje tvořit a provozovat muziku, která nemá v dnešní době žádný komerční potenciál. Hrají za vstupné nebo za peníze v pražských klubech, kde je již deset let vyplácena stejná částka (při neustále se zdražujícím pivu a kafi). Čím jsou starší, tím více to dělají z lásky, protože živit se tím nedá. Když přijde lepší "kšeft", mohou si dovolit dokoupit vybavení nebo můžou konečně do servisu s autem. To si, prosím, nestěžuji. Takhle to chodí, je třeba to tak brát.

Dále: Paradox hudby jako profese spočívá v tom, že posluchač i pořadatel zcela samozřejmě očekává profesionální výkon (a to se netýká jen hudební stránky, ale i stránky provozně-technické. Šňůry musí fungovat, nástroj musí ladit, zvuk musí být hezký, na některých akcích je důležitá i vizuální stránka, jako např. sako které není po dědovi) - ale nechce se mu za to platit. Protože muzikantovi neplatíte jen za dvě hodiny nějakého pidlikání. Platíte mu za to, že cvičí, učí se repertoár, zkouší, používá k dopravě na vystoupení benzínový či naftový motor. Proto je v určitém bodě důležité udělat rozhodnutí: "Ano, dělám to, protože bez toho nemůžu být!", jinak člověk přijde o nervy. To si také nestěžuji.

To až teď:

Dotace kultuře se totiž netýkají jen umělců z Prahy. V situaci, kdy veřejnoprávní televize neustále reprízuje staré záznamy koncertů (či představení) a nové nepořizuje (nebo jen velmi zřídka) se logicky musí deformovat povědomí opravdového běžného občana o tom, co který umělecký směr znamená. Čím méně budou mít mimopražská kulturní zařízení peněz, tím méně koncertů, výstav či neblockbusteroidních filmů opravdový běžný občan okresního (a menšího) města zažije. Youtube všechno nedožene a na Googlu taky najdete jen to, co hledáte. Tzn., proboha Vás prosím, ty petice nejsou jen pro namyšlené snoby. Ty jsou i pro lidi, kteří si myslí, že nemusí být nutně v undergroundu, i když hrají něco jiného než Eva & Vašek.