Frenštátská tragédie ukazuje bezohlednou absurditu dnešní společnosti

20. 2. 2013 / František Štván

Když máš problémy, pomoz si sám. Když je nezvládneš a ublížíš druhým, společnost bude k tvým obětem ekonomicky velkorysá. Dnes je pan Antonín Blažek vyobrazován jako nesnášenlivé monstrum, byť PČR ve Frenštátě nemá žádné záznamy o tom, že by je vystrašení občané na pana Blažka, který pracoval i jako vězeňský dozorce, což je práce kterou můžete dělat jen po splnění jistě náročných kritérií, trestními oznámeními na něho upozorňovali.

Co je nezpochybnitelné, že se pan Blažek dostal do složité životní situace, neboť dostat se do spárů exekutorů si toto označení zaslouží. Z hlediska pravicově pojaté osobní odpovědnosti to nepochybně bylo jeho vinou, neboť za osobní selhání či neschopnost se dnes považuje i nezaviněná ztráta zaměstnání.

Ano, z tohoto pohledu si pan Blažek za své problémy mohl sám.

Neměla by by nás přesto tato tragédie, už z úcty k obětem, poučit? Neměla by společnost rychleji reagovat na sociální problémy občanů? Například tím, že by dlužné nájemné za pana Blažka, po přepsání vlastnických práv, ale za možnost dál byt, v případě řádného hrazení nákladů, užívat, zaplatilo město?

Vždyť pokud byl pan Blažek bez řádných příjmů, pak mohlo být nájemné, hrazeno ze sociálního příspěvku. Místo exekutorů tak mohlo vydělat město, neboť by za malé peníze získalo byt, který by v budoucnosti mohlo využívat jako byt sociální a nebo ho se ziskem prodat.

Společnost by mu tak možná ještě včas ukázala svojí vlídnější tvář a on by možná nespáchal to co spáchal.

Nepochybuji, že nějaký pravicový fanatik v duchu obchodnické logiky-spálíme obilí, abychom ho nemuseli prodávat levněji- byť někde umírají lidé hlady, namítne, kam bychom došli, kdybychom sanovali problémy jednotlivců.

Odpovím. Minimálně bychom ušetřili, neboť škody po činu pana Blažka, a to nepočítám ničím nezaplatitelné životy obětí, mnohonásobně překračují částku, která se vší pravděpodobností rozhodla o osudu nevinných lidí. A to nemluvím o tom, že když máme na to, abychom bohatým soukromníkům dávali i desítky milionů na zvelebování svého majetku, pak musíme mít i peníze na pomoc chudým.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.2. 2013