Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody

21. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Nemá cenu planě moralizovat, je-li rozhodovací praxe soudců blízka termínům justiční mafie a poplatna morálce výše citovaných zákonodárců. Mravy jsou v převážně ateistické, hedonistické kultuře pojmem relativním. A výchova dětí je odpovědností rodičů, ne televize.

Markéta Růžičková má poněkud puristický vztah k mačistickým výrokům i k náznakům sexu v televizních scénách. Vyplývá to z toho, co jí na inkriminovaných pořadech vadí.

Podstatné je, že česká společnost se neumí či dokonce ani nechce shodnout na několika hodnotových limitech, které by umožňovaly mediální regulaci, existenci mravnostní policie, stejně jako autocenzuru redaktorů:

Morálka je jedna, stejně jako Bůh. To platilo v době slávy parních lokomotiv, kdy Katechismus pro paní a dívky byl povinnou četbou všech nezletilých slečen, při výběru ženicha spoluúčinkovalo veškeré příbuzenstvo, dívky byly panny, antikoncepci ještě nevynalezli, a kdy sjednocující promluvou společenského diskurzu bylo každotýdenní kázání osmdesátiletého faráře. Tehdy byl Masaryk mladý a Saturnin byl sluhou. Vtipy psali fousatí dědečkové a nálevna byla místem neřesti. Dnes je morálka privatizovaná stejně jako obecní kanalizace a hospoda je ctnostnějším místem než sněmovna.

Vedle sebe v jednom paneláku žijí náboženští pomatenci s důtkami vedle postele, pobožné "svíčkové" babky volící křesťanské rasisty, zelené lesbické naturistky, objímající stromy místo mužů, libertariánské transgenderové barové tanečnice a úspěšně podnikající homosexuální pornoherci, kteří si nechávají depilovat okolí řitě a volí knížete,protože je to sexy. Všichni jsou občané Česka, všichni mají způsobilost k právním úkonům a všichni jsou voliči. Všichni jsou si tudíž rovni. Všichni dostali svobodu žít si podle svého a všichni dostali svobodu umřít jako bezdomovci bez lítosti ostatních. To je demokracie počátku 21. století. Máme, co jsme chtěli.

Není-li tanec u tyče nebo pornoherectví zavrženíhodnou činností, ohrožující obecné mravy i dospělých a vězením dle trestního práva trestanou, existuje-li veřejnosti přístupný veletrh erotických pomůcek či státem zdaňovaná živnost erotická tanečnice, už desetiletá dívka ví, co je to robertek. A třináctiletá chce antikoncepci, aby v patnácti nemusela na potrat, když od osmnácti si musí vydělávat. Přestaňme si hrát na moralisty.

Vtip přece musí být vtipný pro každého. "Černohubé" vtipy z "movies" padesátých let nebyly nikdy vtipné pro černochy. Přesto se jim (bílá) Amerika smála. Už se nesměje. Dnes tyto scénky američtí distributoři vystříhávají na příkaz amerického mediálního regulátora, protože by působily v dnešní americké rasově přecitlivělé spolčenosti pobouření. Distributoři tak na příkaz zákonodárců przní americkou historii, která byla rasistická až dodnedávna. V Česku "černohubé" vtipy nevadí a není zde ani regulátor, který by je v kinech zakázal promítat. Možná zde není ani dost černochů, kterým by vadily... Možná v Česku není dost drsná zkušenost s rasistickou občanskou válkou. Jsme tedy svobodnější, než "země svobody" USA? Možná. Stále ještě máme lepší zdravotnictví (pozůstatek socialistického), takže FYZICKOU újmu, páchanou teoreticky médii na vývoji dětí a mladistvých, děti přežijí s kvalitní lékařskou péčí a úhradovou vyhláškou. Ani vtip o lékařích není vtipem pro každého. Přestaňme si hrát na moralisty.

16.4.2010, Štěpán Kotrba: Kterak se v americké hyperkorektnosti vycvičený cikán o zábavu všech Čechů postaral aneb Bodejť jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! ZDE

Média zasévají mezi lidi blbou náladu a zlo, jsou odpovědná za úpadek mravů společnosti. Média jsou zrcadlem nás samých. Kdybychom se na ně nedívali (a televize má i vypínač, ne že ne...) liberálně regulovaná komerční média by zkrachovala. Jsou placena z toho, že na nich sledujete mimo morálku ohrožujících programů (láká to, že?) i reklamu a dle jejích doporučení se chováte tržně. Kupujete. Utrácíte peníze. Nestěžujme si na média, ale na sebe. A když už si stěžujeme, neargumentujme morálkou, ale zněním zákona. Zákon je totiž tím jediným, co tuhle společnost ještě jakžtakž drží pohromadě. A chcete-li zpřísnění zákona, volte jakýkoliv MOR - morální očistu republiky (nebo regionu). Ale uvědomte si, že mor je také smrtelná, prudce nakažlivá choroba, jejíž epidemie se nezastaví ani před vámi.

Tím samozřejmě nechci plédovat za nihilismus, ale za proporce. Za inkluzivitu, s jakou přistupujeme k morálce jinak dokonale rozpadlé společnosti. Za rozpad hodnot si můžeme sami. Chtěli jsme ho. Sexuální prudérii po válce stále převažujícího katolictví jsme ku potěše našich hormonů nahradili sexuální revolucí už v šedesátých letech, politickou totalitu jsme nahradili mýtem o absolutní svobodě bez odpovědnosti před dvaceti lety. V tornistře maršálskou hůl měl kdekdo. Koženého reklamě uvěřil také kde kdo, i když "jistota desetinásobku" byla uvěřitelná stěží. Chceme-li nyní, aby byl někdy tolerován názor náš, musíme tolerovat názory ostatních. Obrana je možná pouze v zákonem vymezených případech, ale otázka morálky při výchově dětí se v zákoně nevyskytuje.

Můj dědeček mi kdysi jako malému dítěti způsobil mravní újmu, když mi v mých čtyřech letech prozradil, že Ježíšek není, dárky nenosí a ten pro mě koupila babička a leží schovaný pod skříní. Nejdříve jsem plakal a pokoušel se argumentovat. Marně. Dárek ležel pod skříní a byl konec listopadu. Pak jsem za pomoci dědečka dárek rozbalil, prohlédl, znovu zabalil a babičce jsme radost nekazili. Až na svůj svátek o dva dny po Štědrém dnu jsem se hrdě přihlásil ke své dospělosti. V Ježíška přece věří jenom malé děti... Od té doby jsem přesvědčeným ateistou. Církev vznikla, když první chytrák potkal prvního naivku. Co je větší mravní újma? Věřit lži (ve jménu vyššího principu) a nebo nevěřit ničemu (po pohledu pod skříň a zjištění, že vyšší princip tam není)?

Při výchově svých vlastních dětí jsem použil krutou pravdu už v jejích raném dětství. Přišly tak o rodičovskou lež o Ježíškovi, nikoliv o dětství plné pohádek. Věděly ale od počátku, že pohádka není realita. Instinktivně jsem je tím připravil na mediální realitu dneška.

Vytisknout