Hmaty chvaty versus občanská neposlušnost ve věznici

3. 1. 2013 / Radek Mikula

Britské listy jako první přinesly podrobné informace o konfliktu mezi Romanem Smetanou a dozorci rapotické věznice. Inspirovaly mě tak k telefonátu svědkovi incidentu. Jak takovou vypjatou situaci prožívají její účastníci z druhé strany? Je tato kapitola Smetanova boje tak přímočaře jednoduchá, jak se prezentuje? Zde prosím - posuďte, co se o tom lze dozvědět z jednoho krátkého rozhovoru.

Zkušenosti z českých věznic

3. 1. 2013

Reakce na článek "Hmaty chvaty versus občanská neposlušnost ve věznici"

Ve vazbě jsem byl a vím jak to tam chodilo v letech 2002 až 2004. Není to sice zkušenost čerstvá, ale domnívám se, že se tam nic nezměnilo od té doby, píše čtenář, jehož totožnost je redakci známa a který byl vězněn.

Co se týká zánamů a kamer, tak ty jsou umístěny (někdy i skrytě) všude na chodbách. Samozřejmě, pokud dojde k nějakému incidentu a něco se nehodí dozorcům do "krámu", tak kamery zrovna náhodou nefungovaly.

Co přijde z Británie i do ČR a proti čemu je třeba se bránit

Jak britská vláda likviduje školství aplikací zastaralého manažerského dogmatu

2. 1. 2013

Britská vláda ničí školství na všech úrovních tím, že je nutí, aby přijalo zdiskreditovanou tržní ideologii z osmdesátých let, navzdory tomu, že třicet let praktických zkušeností dokazují, že zavádění manažerského systému do škol a univerzit je likviduje, argumentuje David Priestland v deníku Guardian.

Jádrem reformy školství v Británii je doktrína tzv. "veřejného managementu". Podle této doktríny je nejlepším způsobem jak zajistit vysokou kvalitu ve veřejných službách donutit je, aby napodobovaly trh. Staré centralizované systémy byly prý nepružné a byly prý obětí sobeckých zájmů "poskytovatelů služeb", totiž odborníků, kteří je provozovali, učitelů a univerzitních profesorů. Školy a univerzity musejí být podrobeny podle této ideologie "konkurenci". Rozhodovací pravomoci musejí být odebrány profesním odborníkům a předány podnikatelským manažerům, kteří budou pružněji reagovat na poptávku trhu, rodičů, studentů a daňových poplatníků.

Britské vzdělávací politice věří jen 7 % učitelů

3. 1. 2013 / Bohumil Kartous

Jak je vidět, vztahy mezi učiteli a politickou mocí řídící školství jsou problematické nejen v ČR, píše Bohumil Kartous.

Podle posledního průzkumu pouze 5 % britských učitelů věří, že dopady činnosti současné vlády na školství jsou pozitivní, pouze 7 % si myslí, že směr, který současná koalice (konzervativci a liberální demokraté) pro školství stanovila, je správný - myšlen je současný projekt Micheala Govea na vybudování sítě akademií a tzv. "free schools" (obdoba amerických charter schools, které nejsou zřizovány státem či samosprávou, ale skupinami rodičů, charitami, církvemi, komerčními subjekty).

Oproti předešlému průzkumu výrazně poklesla profesní morálka učitelů. Jako vysokou či velmi vysokou ji pociťuje 15 % učitelů (místo 27 % v dubnu), zatímco jako nízkou či velmi nízkou ji pociťuje 55 % (místo 42 %). Nízkou profesní morálku vykazují i učitelé na free schools (62 %), ani oni většinou nevěří vládě (65 %).

Guardian uvádí, že vztahy učitelů a konzervativců byly vždy špatné, nicméně že za současného ministra se antagonismus ještě prohlubuje. Na otázku, co nejvíce od ministra učitelé očekávají, nejraději odpovídali "rezignaci".

Pravda vítězí

3. 1. 2013 / Filip Mahďák

Nenechme se prosím svést úporným tlakem modlitebního mlýnku propagandy vládnoucí třídy momentálních "vyvolených" snažících se nám stále po starém způsobu nabízet jedinou variantu vlády silného vůdce, bryndajícího na nás z bilboardů hektolitry jednoduchých heslovitých řešení volebního guláše o všem a o ničem. Předhazujíce nespokojenému davu obětní beránky vybraných skupin společnosti, tu zelených, tu zase červených, nebo duhových, nesvorných, nespokojených, nepřizpůsobivých, nemakačenků, socek, či jinak barevných, ukrývajíce tak svá systémová selhání přenášením zodpovědnosti za současný český marasmus a rozklad státnosti na jiné.

Přestaňme být davem trhajícím beránka v ukojení touhy po krvi.

Tykadla

3. 1. 2013 / Přemysl Janýr

Až případ Romana Smetany, odsouzeného soudkyní za to, že jejímu manželovi přimaloval tykadla a důsledky jeho odmítání převzít roli v absurdní frašce vyburcovaly diskusi, která se měla konat o čtvrt století dříve. Může si za to sám, zní milionkrát osvědčený univerzální vzorec jak se zbavit odpovědnosti. A co máme dělat, když máme takovéhle zákony, zbavuje se jí soudce. Trestně odpovědní byli primárně soudci, připomíná mu právník--laik německý poválečný rozsudek. Všichni neseme odpovědnost za jeho věznění, shrnuje mladý radikál. Ach, jak s ním souhlasím...

Klausova amnestie znevěrohodňuje právo

3. 1. 2013 / Milan Daniel

Přu se s Romanem Smetanou o to, zda má smysl respektovat platné právo. Zastává názor, že "justice evidentně měří lidem různým metrem, zlodějům z lepší společnosti je dovoleno podstatně víc, než "těm dole", nepříliš majetným, nevlivným a ptá se, proč by se tedy měl ucházet o "požehnání" justice, jejíž aplikace práva a spravedlnosti je pro něj těžko pochopitelná a přijatelná.

Po Klausově amnestii, která zahrnula i ty, kdož před spravedlností léta úspěšně kličkovali, mi Smetanův odsudek platného práva (jehož součástí je i institut amnestie) nemohl nevytanout okamžitě na mysli. Zatímco z vězení odcházejí vedle tisíců malých zlodějů i velezloději, Romana Smetanu čeká 15. ledna (soudní síň č. 3 okresního soudu v Olomouci, začátek v 9 hodin) další soud za to, že "mařil úřední rozhodnutí", když nenastoupil do vězení za to, že gaunery veřejně ocejchoval. Důvodem "maření" bylo to, že podle svých slov "do vězení nepatří". Kvalifikovaného obhájce odmítá.

Mladičké přítelkyni není co závidět

3. 1. 2013

Polemika s článkem Jiřího Jírovce "Mé mladé přítelkyni"

V poučení, jež nám poskytl Jiří Jírovec, je kritická řeč také o Klausově "jájinkovství"; v textu, jímž stařičký vědec Jírovec poučuje mladičkou přítelkyni (v jejíž, chudinčině, hlavě "chybějí informace, které by jí pomohly alespoň trochu pochopit dobu", míněna celá desetiletí), je to roztomilé. Ale grafomanská směs banalit, rozumných kritických postřehů a podlostí si jen shovívavost jako kouzlo nechtěného nezaslouží, píše Václav Burian, výkonný redaktor dvojměsíčníku Listy.

ČMKOS aktuálně k důchodové reformě:

Past jménem druhý pilíř

3. 1. 2013

tisková zpráva

Autorem je expert makroekonomického odd. ČMKOS Jaroslav Šulc.

Od Nového roku se pro občany, kteří musí být jednak starší 18 let, jednak už nesmějí mít přiznaný státní starobní důchod, otevírá problematická možnost zapojit se do privátního fondového II. pilíře českého důchodového systému.

Pokud se tak dobrovolně rozhodnou (do určitého termínu, to záleží na věku), poté budou mít na desítky let dopředu, vlastně až do doby odchodu do starobního důchodu, zákonnou povinnost nejen trvale vyvádět z I. pilíře 3 % svých odvodů a přesměrovat je do II. pilíře, ale současně budou mít druhou povinnost k nim přidávat ještě další 2 % odvodu z výpočtového základu (dříve z hrubé mzdy).

Do II. pilíře tak bude směřovat celkem 5 % plateb na sociální pojištění každého z potenciálních účastníků.

Každý, kdo se i jen okrajově o svůj budoucí důchod zajímá, si měl možnost v poslední době přečíst nepřeberné množství článků či slyšet spousty besed a komentářů na toto téma. Nekompromisně je třeba říci, že v drtivé většině jde o neúplná sdělení, mnohdy polopravdy a někdy o naprosté bláboly.

Pokusme se reagovat na pět typických tvrzení a otázek týkajících se vstupu do II. pilíře -- uvést klíčová pro a proti.

Nebát se a ...

3. 1. 2013 / Pavel Trtík

Mottem prvního československého presidenta byla věta "Nebát se a nekrást", píše Pavel Trtík. Amnestie vyhlášena současným presidentem je jen dalším potvrzením faktu, že motto současného presidenta lze velmi dobře shrnout větou "Nebát se a nechat nakrást". Těm, kdo by chtěli oponovat výše uvedené tezi, doporučuji procházku po časové ose mezi kupříkladu Mackovým knižním velkoobchodem a jidášsky nepodepsanými církevními restitucemi.

Výhled do budoucna a nikoliv strefování se do brzy odstupujícího presidenta je účelem tohoto příspěvku. Vždyť za to "Nebát se..." zaslouží i brzy odstupující president jistou dávku plusových bodů.

Chcete mě?

3. 1. 2013 / Lubomír Brožek

K nejfrekventovanějším floskulím vyprázdněného diskursu naší politické scény patří oslí můstek ve tvaru "umím si představit...", po němž obvykle následuje nějaká banalita, prezentovaná dotyčným státotvorcem, v žádném případě nic nepředstavitelného průměrně bystrým žáčkem obecné školy. Nemá tudíž smysl představivost politické reprezentace jakkoliv rozvádět. Hledat v ní něco osvěžujícího by bylo asi jako hledat v poušti fontánu a jenom opravdový naivka mohl očekávat, že prezidentská kampaň přinese změnu, překvapí - a když už nevytryskne svěží pramen, snad trochu zaperlí, či alespoň lehýnce zčeří mírně zatuchlou hladinu stojatých vod.

Vůbec bych se nedivil, kdyby podpis pod amnestií Klaus symbolicky parafoval ukradeným perem

3. 1. 2013

Zatímco se na nepřehlédnutelnou nadsázku Jiřího Paroubka, že by potřebné zákony klidně schvaloval i s Marťany, nevzpomíná v médiích v dobrém, tak Klausův novoroční projev, ve kterém dal nepokrytě najevo, že vše špatné v naší zemi zřejmě zavinili Marťani, neboť byl zbaběle nekonkrétní, natož aby se přihlásil k vlastní odpovědnosti, v tomto směru nechává média v klidu, píše František Štván. A to i přesto, že se v našich luzích a hájích těžko najde jiný politik, který měl a má od sametového listopadu tak výrazný politický, negativní, vliv na chod naší země. Za tímto názorem si stojím a pokud za návrat ke starým hodnotám považuje V. Klaus nazývat věci pravými jmény, pak je mé hodnocení jeho projevu, ale i politické odpovědnosti, v souladu s jeho výzvou.

Proč volba prezidenta a proč volba Jiřího Dienstbiera

3. 1. 2013 / Luděk Prokop

Máme spolu s Václavem Klausem v roli prezidenta za sebou poslední jeho novoroční projev. Ať již kdokoli považuje, či nepovažuje, novoroční projevy prezidentů slušně řečeno za prázdné tlachání, jsou tyto projevy přeci jenom jakousi tradicí. Slova novoročních projevů prezidentů, alespoň co já si pamatuji, nikdy nic nezměnila a nikdy neměla nějaký reálný dopad. Pravda, ta slova, zvláště pak po oficiálním zrušení cenzury, slouží pro vznik mnoha různých úvah a rozborů. Úvah o tom, co a jak kterými slovy bylo zamýšleno, co tím chtěl básník říci.

Je logické, že výročí 20 let existence zkorumpovaného a rozkradeného státu oslavuje prezident a premiér tohoto státu propuštěním zlodějů

2. 1. 2013 / Boris Cvek

Ještě pořádně ani nezačal rok 2013 a už se začíná zase šířit "blbá nálada". Vycházejí na povrch nové a nové informace o tom, komu všemu pomůže prezidentská amnestie vyhnout se spravedlivému trestu. Tato země dlouho strádá pocitem nespravedlnosti, pocitem, že se tu netrestá ekonomická kriminalita, zvláště pak rozkrádání veřejných peněz.

Podle Klause za to mohou "šiřitelé blbé nálady" a nikoli zloději, nefungující justice nebo zákonodárci, kteří podkopávají a rozkládají právo. A teď zřejmě budou opět na vině novináři, kteří upozorňují na to, co prezidentem vyhlášená amnestie bude vlastně znamenat: vyjmutí z rukou spravedlnosti i těch málo lidí, které se podařilo orgánům činným v trestním řízení vyšetřovat či dostat před soud. Premiér "protikorupční vlády" a předseda ODS toto prezidentské rozhodnutí kontrasignoval.

Mé mladé přítelkyni

2. 1. 2013 / Jiří Jírovec

Mám mladou přítelkyni. Je to žena obdařená mládím, půvabem i inteligencí. Vážím si jí pro tu vzácnou kombinaci. Náš vztah není jednoduchý. Jednak je vdaná a pak - žije za mnoha horami, řekami a mořem, kam dohlédne tak nanejvýš kamera Skypu. Když jsem ji viděl v nerozmazaném originálu, zjistil jsem, že nejde o dívku typu diblík (k čemu ruce, k čemu hlava, jak praví básník). Nicméně jsem si povšiml, že v její hlavě chybějí informace, které by jí pomohly alespoň trochu pochopit dobu, kterou nezažila.

Globální pozdvižení ve střednědobém pohledu

2. 1. 2013 / Immanuel Wallerstein

V takové strukturní krizi se právě nalézáme, jsme v ní už nějakých čtyřicet let. A budeme v ní dál dalších dvacet až čtyřicet let.

Předpovídání nejbližší budoucnosti (na rok nebo dva) je bláznovství. V reálném politicko-ekonomicko-kulturním světě dochází k příliš mnoha nepředvídatelným zvratům a odbočením. Můžeme se ale pokoušet dospět k věrohodným zjištěním ve střednědobé perspektivě (na jedno desetiletí nebo o něco víc) vycházejíce ze životaschopné teorie kombinované se solidní empirickou analýzou trendů a omezení.

Třesou se mýty i skleněný strop

2. 1. 2013

V listopadu Evropská komise navrhla směrnici na posílení genderové rovnováhy ve vedení velkých evropských firem. Stanoví minimální cíl 40% zastoupení žen na místech nevýkonných členů správních rad do roku 2020. V první půli prosince "Global Board Ready Women" spustila vyhledávací databázi evropských obchodních škol, která nabízí seznam 8 000 více než dobře kvalifikovaných žen, splňujících jasná kritéria pro pozice ve vedení velkých obchodních společností, upozorňuje Karel Polanský.

Daníme v ČR zde vydělávající firmy?

2. 1. 2013 / Zdeněk Rous

Zatímco v Británii se strhla obrovská debata ohledně zdanění firem a bohatých jedinců, v Česku je ohledně této problematiky ticho po pěšině. V Británii jsou Starbucks či Amazon kritizování za to, že zde neplatí téměř žádné korporátní daně. Firma Starbucks měla v Británii za poslední tři roky objem tržeb 1.2 miliardy liber a nezaplatila tam žádnou korporátní daň. Prostřednictvím přesouvání peněz mezi jednotlivými zeměmi dokázala na účtech své společnosti v Británii vykázat ztrátu. V současnosti je řadou zákazníků bojkotován. Obří internetový obchod Amazon.co.uk byl v roce 2006 přesunut do vlastnictví lucemburské společnosti. Při ročním objemu tržeb v hodnotě přes tři miliardy liber nezaplatil v Británii žádnou korporátní daň. To hovoříme o placení daní ve Velké Británii, ve fungujícím liberálně demokratickém státě s dlohoudobou tradicí. Jaká asi bude situace v České republice? Asi by bylo naivní se domnívat, že velké firmy v ČR se chovají jinak. Kdyby tak jednaly, měly by konkureční nevýhodu vůči firmám, které se takových podvodů neštítí. Železný zákon konkurenceschopnosti je neúprosný.

Václav Klaus vstoupí do historie jako Prezident tuneldědek

1. 1. 2013

Ve svém posledním novoročním projevu v prezidentském úřadě si Václav Klaus jako obvykle posteskl nad špatnou náladou ve společnosti, která podle jeho názoru neodpovídá ekonomické realitě běžných občanů republiky.

Vzápětí oznámil vyhlášení amnestie, díky níž se vězení, či uzavření svého soudního procesu vyhnou mimo jiné tři vrcholní manažeři H-systému, který úmyslným podvodem připravil "běžné" občany o miliardu Kč. Jásat může i bývalý náměstek zlínské primátorky Martin Janečka (známý pod přezdívkou "Deset procent") nebo fotbalový funkcionář Dalibor Kučera, oba odsouzeni ke dvěma letům vězení za korupci, píše Aleš Půček.

Tedy typ lidí, jejichž arogance a beztrestnost, jsou zdrojem znechucení a rezignace nad českým veřejným prostorem i u těch obyvatel, kteří dosud nepociťují ekonomické důsledky politiky vlády na vlastní kůži. Taková amnestie v podání Václava Klause by ovšem české občany neměla překvapit.

Je Klausova amnestie ušita na míru pro vládní korupčníky?

1. 1. 2013

Čl. II

Zastavení trestního stíhání

Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

cui bono?

Petr Novák

Klaus v novoročním projevu:

Podpořte režim a nekritizujte! Vadí našeptávači a občanská nesvornost!

1. 1. 2013 / Jan Čulík

Václav Klaus ve svém novoročním projevu pokračoval v tendenci, kterou zahájil Petr Nečas svým článkem v Mladé frontě Dnes zveřejněným 31.12. Představitelé pseudopravicového politického establishmentu zřejmě nyní budou systematicky přesvědčovat veřejnost, že se občanům vede strašně dobře a všechno je v zemi vlastně v pořádku. Kdo si stěžuje nebo je nespokojen, má to v hlavě v nepořádku, protože svět, který za poslední téměř čtvrtstoletí v České republice vznikl, je téměř dokonalý. Komu se to nelíbí, je to rozbíječ. "Začít nový rok s novým odhodláním a novým úsilím je lepší než přispívat k šíření nedobré nálady, míní Klaus a vrací se tak skoro k argumentaci někdejších komunistických papalášů. Komu se svět, který Klaus a spol. vytvořili, nelíbí, je to nepřítel, "našeptávač špatných nálad a namyšlený samozvaný spasitel". Klaus apriori připisuje kritikům zlou vůli. Tím se právě přibližuje bolševismu. Pokračuje:

Ke Klausovu novoročnímu projevu:

Přirozená solidarita nemůže nahradit fungující právní stát

1. 1. 2013 / Boris Cvek

Václav Klaus už od dob, kdy se o kritiku poměrů v ČR pokusil jeho prezidentský předchůdce, neustále vyvolává dojem, jako by "blbá nálada" byla věcí naší psychologie a jako by ti, kdo ji "vyvolávají", záměrně chtěli něco nějakými nepravdivými představami ničit. Jenže "blbá nálada" pramení ze způsobu vládnutí, postaveném na rozkrádání veřejných peněz a potlačování veřejného zájmu. Klaus se vždy tváří, že tohle není podstatné, že tu není žádný opravdu reálný důvod k "blbé náladě".

Rozdělení Československa umožnilo rozsáhlé podvody

1. 1. 2013 / Petr Novák

Dnes jsem sledoval Otázky Václava Moravce a hned jsem se naštval. Pan Nečas v tomto pořadu tvrdil, že po společném státu by dnes nikdo nevolal a že referendum o rozdělení by nic pozitivního nepřineslo.

Je to typické, že referendum, jako nástroj přímé demokracie, pravice skoro jako jeden muž odmítá. To, že dodnes není možné referendem vyjádřit svoji vůli, je podle nich asi v pořádku. Ostatně jejich častá vyjádření o hlouposti voličstva, a že obyčejný volič stejně ničemu nerozumí a že tudíž není nutné aby se vyjadřoval, to jen dokazují.

Co nám (ne)daruje prezident Klaus

1. 1. 2013 / Marek Řezanka

Tak jsme se opět (ne)dočkali. Prezident republiky Klaus nám neopomněl připomenout, jak se všichni máme skvěle, jen si toho neumíme patřičně vážit a náležitě se z toho radovat. Komunisty ani příliš nestrašil, zato se opřel do různých hnutí, která patrně svévolně a bez příčiny vytvářejí ve společnosti stále se prohlubující příkop. Pokud již Klaus upřel své zraky do Jeleního příkopu pod Hradem, možná mohl varovat před prohlubováním sociální nerovnosti a narušením sociálního smíru. Když on ale nenávidí plevel, jak nazývá vše sociální.

Také jsme si od něho vyslechli, jak když tvrdě nedřeme (jako někteří ministři a jejich pravé ruky), nemůžeme mít tisíc a jeden požadavek. Kdepak dluhy, ty se u nás nenosí. O roli nadnárodních korporací a jejich filosofii maximalizace zisku na úkor většiny jsme z úst naší hlavy státu neslyšeli ani slovo. Bude-li růst nezaměstnanost z důvodů, že nebudou pracovní příležitosti a seškrtaná pracovní a kupní síla nebude mít co (a hlavně za co) kupovat, k čemu nám budou sebevětší pracovní nasazení a píle?

O Erbenových baladách:

Uzavřená společnost má strach z neznámého

1. 1. 2013 / Boris Cvek

Rád bych se krátce vyjádřil k debatě o Erbenových baladách a starobylých postojích různých kultur. Pokud je společnost, popperovsky řečeno, uzavřená, má velmi podobný způsob uvažování napříč kulturami: strach z neznámého, princip starobylého, nezměnitelného řádu věcí, iracionální předurčenost a strach. Není to nic výjimečného, je to typické pro drtivou většinu lidských dějin.

Zřetelně lámat se to začalo v době prvních iónských filozofů, kdy např. Hérodotos krásně ukazuje tehdejší obecnou zkušenost s různými kulturami: co v jedné bylo posvátné, v druhé bylo tabu. Kulturní zvyklosti a zákonitosti začaly být zpochybňovány jako nezměnitelný, předurčený řád světa.

V roce 2012 jsme se zcela vykašlali na přírodu

1. 1. 2013

Emise stoupají, led taje a vlády předstírají, že se nic neděje.

Roku 2012 jsme se rozhodli žít nebezpečně a riskovat, píše v deníku Guardian George Monbiot. V roce 2012 se vlády vůči této planetě obrátily zády. Dokázaly, že žádný chronický problém, jakkoliv vážný, nepřeváží ve významu nad našimi bezprostředními obavami, jakkoliv jsou triviální. Rok 2012 byl pro přírodu nejhorším rokem za poslední půlstoletí.

Rusalka, starobylé archetypy a Erbenův politický význam

31. 12. 2012 / Jan Čulík

Děkuji Antonínu Límanovi za poučený exkurz do komparatistiky světového folklóru. Ukázal, že jsem se ve svém původním článku o Rusalce nevyjádřil přesně. Pan Líman poukazuje na hluboké kulturní kořeny motivů obsažených v erbenovských baladách, a potažmo i v Kvapilově libretu Rusalky (která je samozřejmě ovlivněna i andersenovskými motivy). Pan Líman se zabývá Erbenovými texty diachronicky, já jsem psal o jejich významu v době, kdy tyto balady vyšly a jak ovlivnily současnost. Jejich synchronní význam je zcela zjevně hluboce konzervativní, varuje před jakýmkoliv kontaktem mezi různými kulturami i před jakýmikoliv snahami změnit vlastní osud. Neměl jsem samozřejmě na mysli, že by fašistická ideologie z dvacátého století nějak zpětně ovlivňovala význam Erbenových balad, ale že jejich význam, bez ohledu na kořeny tohoto významu, byl už v době vydání Erbenových balad, silně autoritářský. Copak bychom si asi mysleli o autorovi, který by pět let po porážce Pražského jara, řekněme v roce 1973, vydal sbírku básní, jejímž posláním by bylo (třeba s využitím starobylé mytologie, o to je legitimizace tohoto aktuálního poslání starobylou mytologií vlastně horší!), že nemá smysl se o nic snažit a musíme se podrobit (sovětskému) okupantovi, protože si to Bůh přeje...

CENZURA V ČESKÝCH TELEVIZÍCH:

Málo místa pro básníky

31. 12. 2012 / Marek Adam

Tímto svým stručným textem reaguji na článek Jana Čulíka "Konec básníků v Čechách", jakož i na text "Komerční televize insolventní?", který napsal Pavel Táborský. Jde o to, že televizní stanice pravidelně vysílají Kleinovu pentalogii o Básnících, téměř vždy však s absencí čtvrtého dílu z roku 1993.

Proč se tomu tak děje? Jedná se snad o relikt cenzury, byť polistopadového dílu, v polistopadové době? Přitom právě díl s názvem Konec básníků v Čechách patří z celé pentalogie k nejlepším, a to hned z několika důvodů. Za prvé je čtvrtý díl nejméně schematický. Za druhé se v díle objevuje realistické zobrazení charakterových vlastností jednotlivých postav. Za třetí má film neuzavřený a nedefinovaný konec, jenž dovoluje posluchači vlastní volní interpretaci. A za čtvrté je podoba lásek hlavního hrdiny Štěpána Šafránka právě zde nejhlubší a nejvyzrálejší.

Sedm lekcí z katastrofy hnutí Occupy

31. 12. 2012 / Karel Dolejší

Článek Naomi Wolfové v Guardianu poukázal na fakt, že údajná paranoidní fantasie levicových radikálů v podobě společného úsilí státního a soukromého sektoru potlačit disent je nepopiratelnou skutečností. Protesty hnutí Occupy byly zlikvidovány akcemi bezpečnostních složek i korporací, které v konečné instanci koordinovala FBI. Co ale vlastně celá kauza znamená pro budoucnost sociálních hnutí?

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za září 2012

4. 10. 2012

V září 2012 přispělo finančně na Britské listy 180 osob bankovním příkazem celkovou částkou 32 886.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2012 částkou 2044.98 Kč. Příjem z reklamy byl v září 2012 29 915 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2012 částku 117 501.95 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.