Anders Behring Breivik, apoštol nového světového řádu, aneb

Proč si dnes chudí tak rádi utahují opasky

22. 12. 2011 / Radovan Baroš

Když na podzim roku 2008 v USA vypukla hypoteční a úvěrová krize, určitá část levice se možná zprvu opájela optimistickou představou, že neoliberální ofenzíva uplynulých dvou desetiletí má své dny sečteny. Ti skeptičtější přinejmenším doufali, že následná hospodářská krize povede k celosvětovému ústupu pravice z výsluní politické moci a k masivní vlně volebních vítězství levicových stran. Pravý opak se stal pravdou. V drtivé většině rozvinutých zemí vzešly z krize jako vítězové pravicové koalice s programem razantních výdajových škrtů, které mají ještě více oslabit již tak chatrné pozice sociálního státu. Tento kuriózní jev, kdy lidé zdánlivě volí proti svým nejvlastnějším zájmům, by se možná dal vysvětlit tím, že voliči vesměs vycházeli z vulgární představy, že hospodářská krize je něco jako chřipka (příměr až donedávna s oblibou uváděný například Václavem Klausem), že stačí jen zvolit tu správnou terapii, a symptomy choroby za pár dní ustoupí.

Smrt Václava Havla jako prostředek k inzerci u firmy Lidl

22. 12. 2011 / Jan Čulík

Psali jsme o tom, že podle Foucalta má každý společenský diskurs mocenskou motivaci. Signály, jimiž se vlivová seskupení ve společnosti snaží občany manipulovat, mají podle Foucalta VŽDYCKY mocenskou a ekonomickou motivaci.

Firma Lidl nemohla nabídnout konkrétnější příklad tohoto vysvětlení. Výrok o úmrtí Václava Havla je umístěn na stránku s reklamami na její zboží. A protože máme všichni smutek, že... :), stránka reklam je černobílá... :)

A druhou pozoruhodnou vlastností šéfů tohoto hokynářství je jejich úzkostlivá snaha se neodlišovat - být stejný jako stádo. Dělají to všichni, my musíme taky!

"Ty se tak divně usmíváš, jako by sis myslel nějaké soukromé myšlenky," vyčítala podezřívavě v padesátých letech Markéta Ludvíku Jahnovi v Kunderově románu Žert. To se právě nesmí. Všichni se manifestačně musíme přihlásit k témuž.

Nepřipomíná vám to všechno ty dopisy, požadující "přísný, ale spravedlivý trest", "psovi psí smrt", které "spontánně" posílali ze závodů pracující v době stalinských monstrprocesů?

Poznamenává Karel Zach: To vyjádření soustrasti k úmrtí VH v Lidlu je vlastně naprosto přesná analogie onoho "Proletáři všech zemí spojte se", které si vystavil za totality ten zelinář, kterého popsal Havel, do své výlohy se zeleninou.

MBank.cz také zčernala

22. 12. 2011

Mbank.cz také pocítila nutnost "připojit se ke státnímu smutku" zčernobílením svých komerčních stránek, upozorňuje Tomáš Bodzár.

Byl bych ochoten respektovat, kdyby byla Mbanka úmrtím Václava Havla tak zdrcena, že by oznámila zákazníkům, že likviduje svůj provoz.Jenže ona ne. Reklamy na své produkty inzeruje i po smrti Václava Havla i nadále, ovšem v době smutku černobíle. Pokrytectví.:)

Jestli by nebylo rozumné, aby se občané podnikům, které se takto absurdně chovají, jako zákazníci spíš vyhýbali. (JČ)

"Egypt má před sebou slušnou budoucnost"

22. 12. 2011

Nyní, ke konci roku, interviewuje rozhlas BBC nejvýznamnější osobnosti z celého světa, které v roce 2011 zasáhly do historie. Ve středu interviewoval Hišema Kasima, demokratického aktivistu z Egypta.

Václav Havel je symbol, který nikdy neexistoval

22. 12. 2011

Mám dojem, že tu "taškařici" s pohřbem Václava Havle ne úplně chápete, píše Barbora Knobloch.

V momentě, kdy se na vlastní oči díváte na to, jak se lidé stmelují, nerozumíte tomu a myslíte, že je to přežitek z totality? Nikdo, kdo nebyl v listopadu '89 v Čechách (a měsíce před tím), myslím nemůže pocítit, o co v tuhle chvíli jde. Ti lidé, co se chodí rozloučit a stojí fronty, to jsou všichni ti, co byli líní chodit na demonstrace, přesto, že je ve společnosti mnoho věcí štve. Havel je, byl a zůstane symbol Listopadu 1989, toho, co jsme všichni chtěli a toho, co se nám dosud nepovedlo, nebo se zadařilo úplně opačné k naším původním úmyslům! Je to symbol, podobný jako onen "zabitý student z Národní třídy", který nikdy neexistoval, je to katalyzátor, je to životabudič. Havlův skon, tak očekávaný a naprosto nečekaný pro všechny je šok ze ztráty symbolů, maskota, patrona protikomunistických změn. Zbyl jenom Klaus, a ten představuje tu horší půlku změn. To dobré odešlo a my tu Pravdu a Lásku nedokázali uskutečnit, dokonce jsme se jejich hlasateli za zády posmívali! Ale on si až takový výsměch nikdy nezasloužil. Třeba něco napravíme, když mu teď dáme posmrtně najevo, že jsme za ním vlastně všichni stáli. Že pořád doufáme, že se nám ta Pravda a Láska podaří!

Aspoň já ano, a takhle té tragikomické situaci v Česku rozumím. Havlova smrt se mne osobně velice dotkla, vůbec jsem si nebyla vědoma, že k němu cokoliv cítím, ale zpráva o jeho smrti mě opravdu zasáhla. A to jsem k němu celá léta značně kritická.

A jsem léta v zahraničí a jsem si až bolestně vědoma všeho, co tenhle zemřelý člověk udělal špatně a kde dělal chyby. Byl to jen člověk. A měla jsem ho ráda.

Krásná smrt

22. 12. 2011 / Michal Vimmer

Varování: Následující řádky nejsou o VH ani nemají za cíl dráždit pozůstalé a truchlící.

Když odešel VH, první reakce z okruhu jeho nejbližších poukazovaly na záviděníhodný způsob smrti, totiž že se minulou neděli neprobudil ze spánku.

Rodina a přátelé zesnulého samozřejmě věděli, že chřadne, chátrá, uvadá, konec se blíží, jen se nevědělo, kdy nastane.

VH skonal před Vánoci.

Proč trpí mnoho lidí depresemi právě ve vánočním období?

22. 12. 2011 / Miloš Kaláb

Ulice jsou vyzdobené už od začátku prosince, do tmy září vánoční světýlka u mnoha rodinných domů i na balkonech činžáků, obchody jsou plné lidí a na parkovištích není možné najít místo k zaparkování. Je možné, že někteří lidé nepodléhají slavnostní vánoční atmosféře a naopak trpí depresí? Ano - a není jich málo. Deník The Ottawa Citizen požádal ottawské představitele různých církví, aby se pokusili vysvětlit tuto smutnou skutečnost.

Konec americké okupace Iráku? Ani omylem

22. 12. 2011 / Daniel Veselý

V březnu roku 2003 pod falešnou záminkou rozpoutaly Spojené státy s podporou Velké Británie nevyprovokovanou agresi proti Iráku. Výsledkem byla monumentální destrukce této americkými sankcemi otřesené země, které mohly o život připravit kolem jednoho milionu Iráčanů, a destabilizace celého regionu. Jediným případným pozitivem angloamerického vpádu bylo odstranění Monstra, jež ale Spojené státy a Velká Británie do značné míry spoluvytvořily. Nyní se agresor ze zničené Mezopotámie údajně úplně stahuje. Zanechává zde však svou stopu v podobě tisíců bezpečnostních kontraktorů, tisíců zaměstnanců amerických ministerstev zahraničí a obrany a obří ambasádu.

11. 12. 2011 / Michael Marčák

GALERIE

Zprávy, které nemají názor

17. 4. 2012

plné znění každý den ZDE

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Tři dny Leonida Iljiče

22. 12. 2011 / Karel Dolejší

Pan Jiří Kubička bohužel vytváří ve svém článku metamýty o Václavu Havlovi. Postupuje přitom takto: Kritici exprezidenta podle něj tvrdí, že se oficiální hagiografií vyretušovaný Havel jeví jako osoba vybavená božskou neomylností, a následně proti tomuto svému konstruktu protestují. Jenže skutečná situace není vůbec tak jednoduchá, jak ji pan Kubička popsal. Samozřejmě, že v rámci kanonizovaného obrazu Havlovy "lidskosti" zůstalo rezervováno patřičné místo pro omyl a nějakou tu menší botu. Vcelku je však zesnulý představován především jako člověk s ohromnou mravní integritou. Přitom některé jeho "omyly" mají takový charakter, že ani tento obraz "s drobnými pihami na kráse" není možno držet.

Václav Havel se o český stát opravdu zasloužil

22. 12. 2011

Jako dlouhodobý čtenář BL děkuji tímto redakci za uveřejněné články k úmrtí Václava Havla. Široké spektrum jejich postojů a názarů na toho člověka svědčí jak o jeho velikém významu pro Českou republiku tak o jeho rozporuplnosti. Dle mého názoru toto nejlépe vyjádřil ve svém článku Marek Řezanka. Dokázal nezaujatě, kultivovaně a při tom kriticky popsat to, co mnoho lidí, včetně mě, u nás cítí nejenom dnes, ale pociťuje k osobě Václava Havla již dlouhou dobu, napsal Ondřej Kleisner.

Od dočasného k trvalému eurovalu

22. 12. 2011

Opatrenia prijaté na zasadaniach predsedov vlád a ministrov financií Európskej únie (EÚ) sú zamerané na odvrátenie hrozieb vyplývajúcich z rastúcej vnútornej a vonkajšej zadĺženosti členských štátov EÚ. Zadĺženosti, ktorá v kombinácii s prepadom výkonnosti ekonomík hrozí rozpadom Európskej menovej únie (EMÚ) a prostredníctvom spätných väzieb ohrozuje svetové hospodárstvo. Rokovaniam predsedov vlád a ministrov financií dominuje snaha zachrániť euro a eurozónu, strach z politických, ekonomických a sociálnych dôsledkov z jej rozpadu. Avšak vynaložené úsilie neprináša požadované výsledky, spochybňuje zmysluplnosť prijatých opatrení, píše Vladislav Bachár.

Politická beseda

22. 12. 2011 / Michal Z. Čenko

Zúčastnil jsem se pivní politické debaty u stolu v hospodě. Již z toho, že nápojem bylo pivo, lze usuzovat na intelektuální úroveň diskutujících. Ano, byli to lidé nízké příjmové skupiny -- námezdní zaměstnanci (dříve pracující).

Nesehnutí komentuje usnesení soudu a opět překrucuje realitu

22. 12. 2011

Společnost Bauhaus k.s. a stavebník nové prodejny Bauhaus v Brně-Ivanovicích, společnost Heršpická - správa nemovitostí, spol. s r.o., reagují na publikovanou informaci organizace Nesehnutí a sdružení Klidné Ivanovice. Ve svém komentáři k usnesení Městského soudu v Praze Nesehnutí opět překrucuje realitu a opakuje nepřesné, zavádějící a lživé argumenty.

Přikláníme-li se k mýtu, signalizuje to naši slabost

21. 12. 2011 / Jan Čulík

Úmrtí osobnosti, jakou byl Václav Havel, by vyvolalo pozornost v každé společnosti. Způsob, jímž se to děje ve společnosti české, o té společnosti, nebo alespoň o jejích médiích a politicích, vypovídá mnoho zajímavého. Ta informace je tak silná, tak ozvláštněná, že jsem poněkud znepokojen slepotou těch, kdo to nevidí a nechávají se nekriticky unášet proudem, jako by "tohle přece bylo normální".

Jak na to poukazoval Michael Foucault, jednání a chování každé společnosti sděluje určitý diskurs. To, jak ta společnost, její média a politici vystupují vypovídá podle Foucaulta mnohé o tom, jaké jsou v té společnosti zvyklosti, jak se ta společnost třeba chová k ženám, k svým slabým členům, jakou funkcí v ní hraje či nehraje morálka, racionalita a pravda, čeho se ta společnost bojí. Podle Foucaulta je každý diskurs, bez výjimky, mocenský. Jinými slovy, to, co vám sdělují média či politikové, je VŽDYCKY v něčím mocenském a ekonomickém zájmu. Ptáte se, pane Hudec, v čím mocenském a ekonomickém zájmu je nynější havlovské šílení?

O prázdnotě podnikatelských a politických hesel: Poučení od Havlova zelináře

21. 12. 2011

Ve svém slavném eseji "Moc bezmocných" hovoří Václav Havel o zelináři, který umístil do výkladní skříně mezi brambory heslo "Proletáři všech zemí, spojte se", připomíná v deníku Financial Times John Kay. Havel vysvětlil, že účelem nebyla zelinářova touha vyjadřovat se k proletářskému hnutí, ale signalizovat, že je konformní a bojácný. Havel heslo přeložil jako "Bojím se, a proto jsem stoprocentně poslušný". Tak se dnes chovají občané Severní Koreje, když truchlí po Kim Čong Ilovi. Ale, jak zaznamenal Havel, kdyby na tom hesle v zelinářově výkladní skříni nebyla slova o proletářích, kdyby měl zelinář namísto politické fráze vystavit otevřeně heslo "Bojím se, a proto jsem stoprocentně poslušný", zelinář by se tomu vzepřel. I v totalitních společnostech očekávají lidé, že se budou moci chovat s určitou mírou důstojnosti.

Můžeme si namlouvat, že mechanismus, který Havel popsal, se týká jen totalitních společností. Opravdu? ptá se John Kay.

Counterpunch: "Václav Havel v osmdesátých letech vždy účinně zlikvidoval veškeré své soupeře"

21. 12. 2011

To píše na serveru Counterpunch australský autor Binoy Kampmark. Cituje recenzi knihy Johna Keana , kterou publikoval 28. října 1999 v revui London Review of Books slovinský filozof Slavoj Žižek. V článku v Counterpunchi, který nejprve chválí Havlovu analýzu totalitního režimu, obsaženou v jeho hrách ze šedesátých let, se pak uvádí:

OHLÉDNUTÍ DO HISTORIE:

Svatý Václav

21. 12. 2011 / Andrew Stroehlein

Zaujala mě reakce jednoho českého občana, kterého včera kdosi citoval, parafrázuji to po paměti: "Tak přece nejsme takový malý národ, když celý svět pomýšlí dnes na velikost Václava Havla!" Tak zaprvé to není pravda, že celý svět pomýšlí, např. z britských médií zmizel Václav Havel hned s pondělkem. Připomnělo mi to však analýzu pozorného pozorovatele, Američana Andrewa Stroehleina. Vyšla v Britských listech poprvé 21. ledna 1997. Dnes už samozřejmě asi nepůsobí tolik ta pociťovaná "vina z komunismu", tváří v tvář všeobecné korupci a rozkladu však možná působí myticky ideální image Václava Havla, který mnozí tak intenzivně pěstují, protože ho potřebují? No, posuďte sami... (Článek vyšel také v knížce ...jak Češi myslí, ed. Jan Čulík, Milenium Publishers, Chomutov, 1999, str. 420-422.) (JČ)

Když jsme loni bydleli v Brně, moje žena a já jsme se účastnili jednoho večera o válce v Čečensku. Jeden český režisér natočil v Čečensku filmový materiál pro dokumentární film České televize a v Brně vyprávěl přítomným o hrůzách ruské brutality v Čečensku a odpovídal na otázky o situaci v té zemi. Obecenstvo byli většinou studenti, narození až v sedmdesátých letech, a jim asi nebyl příliš zřejmý velmi silně přítomný podtext ve smyslu "co by se bývalo mohlo stát v roce 1968". Nicméně byly otázky vznesené na tomto brněnském večeru, i odpovědi na ně, velmi zajímavé.

Pohřeb, nebo divadlo?

21. 12. 2011 / Josef Liška

Když se v těchto dnech občas, jen na několik minut přemohu a odvážím se podívat na názvy publikovaných článků v Novinkách na internetu, je mi z toho zle. Dnes ráno při otevření portálu Seznam na mne někdo z mnoha mediálních manipulátorů s lidskou psychikou nastražil portrét Havla. S obavami zapínám veřejnoprávní televizní stanice, abych neviděl a neslyšel stále to samé -- komentáře s chválou o dobrých skutcích, které Havel vykonal za svého života.

Na Novinkách.cz je ke čtení článek o tom, ( světe div se !), že:

Čtyři poslanci KSČM odmítli vzdát hold Havlovi. Představte si tu opovážlivost!

Pečeť Havel

21. 12. 2011 / Josef Brož

Po každém z nás tu zůstane stopa. Stopa, která zůstane po Václavu Havlovi, bude hlubší. Nikoliv proto, že by nebyl chybujícím člověkem, ale protože svůj život spojil s obětí. Domnívám se navíc, že ani on zcela nevěděl, proč se tak jednoho dne rozhodl.

Úcta, lítost, smutek, ale i hněv - pokud ne rovnou nenávist. Když v neděli odešel z tohoto světa Václav Havel (1936-2011), stala se zcela neobvyklá věc. Mnoho lidí se rozhodlo vyjádřit veřejně svůj vztah k němu. Ne, že by Havel nebyl pouze člověk -- a všichni lidé umírají, to snad víme --, ale Havel byl především symbol. Pečeť.

Nemohu souhlasit

21. 12. 2011

Nemohu souhlasit s vašemi postoji k současné atmosféře po smrti Václava Havla. Jistě se najdou různé názory a interpretace jeho působení, ale nemohlo by to z čistě etických důvodů počkat alespoň pár dní? ptá se student politologie Ondřej Hudec. To je tak těžké pochopit že v této době není příliš vhodné se hned vyžívat v nedokonalostech a slabinách kohokoliv, kdo zrovna zemřel? A pokud jde o média, tak netuším proč se divíte široké medializaci úmrtí někoho, kdo tak zásadně spoluvytvářel politický obraz novodobého českého státu. Když zemřel Masaryk, byla situace obdobná, jen tehdy nebyla média na takové technické úrovni jako dnes. I na stránkách zahraničních médií vidím stále články věnující se odkazu a symbolice VH.

ŠPANĚLSKO:

Královy neveselé Vánoce

21. 12. 2011 / Lubomír Molnár

Španělský král Juan Carlos má starosti. Má starosti se zdravím. To není nic divného, když roky přibývají. Operovali mu koleno a tak určitý čas chodil s berlemi. Před pár týdny se zase objevil při přijetí velvyslanců s přelepeným nosem a modrým otokem kolem levého oka. Vysvětlilo se to nedorozuměním mezi monarchou a lokajem při otevírání dveří v královském paláci. Vzhledem k tomu, že nikdy nikdo nezpochybnil královu oddanost střízlivosti, bylo vysvětlení přijato bez postranních úšklebků.

Kdo vytváří mýty o Václavu Havlovi?

21. 12. 2011

Havlovi kritici si osobují zásluhu smělých bořitelů mýtů o Havlovi jako světci, který je nekritizovatelný, nikdy se nemýlil a nikdy nic neudělal špatně, vždy žil v pravdě a lásce. Je opravdu tento mýtus rozšířený a doložitelný? Není to spíše mýtus o mýtu? ptá se Jiří Kubička.

Nejprve ale příklad mýtu (ve smyslu Rolanda Barthese) : Kdysi dávno jsem v malém Websterově slovníku našel definici slova "Lipany" - "místo bitvy, kde byli v roce 1432 poraženi Češi". Kdo Čechy porazil, tam uvedeno nebylo. Svým způsobem správně: z hlediska mýtu o slavných porážkách není důležité, kdo vyhrál. Mýtus o slavné porážce předznamenávající Bílou horu se ale začne bortit, když se dozvíme více o historickém kontextu: mezi vítěznými Čechy (Němců tam mnoho nebylo) byl budoucí "husitský král" Jiří z Poděbrad, německého císaře Zikmunda již před bitvou jako českého krále uznával poražený Tábor, ale vítězná Praha ne. V mýtu byla událost zbavena své historické konkrétnosti, porážka je abstraktně absolutní porážka, poražení Češi jsou totožní s Čechy doby národního obrození, vítězní Češi patnáctého století mizí. V mýtu je historická událost jen nositelem poselství. Historie má nekonečně možných významů, mýtus pouze jeden.

Já neumím byzantsky...

21. 12. 2011 / František Řezáč

Lidé odcházeli spokojeni... Jen někteří si stěžovali, že špatně viděli. To nám sdělila reportérka ČT dnes dopoledne ve zprávách po smutečním průvodu. Pusťte si to, budou to opakovat do večera, možná i zítra. Eště to počasí mohlo bejt lepší, dodávám já, aby zážitek byl dokonalý.

Znám několik lidí s mizerným vkusem a už je tak beru. Požadují například podrobné infromace o zdravotním stavu umírajícího, já na nich vidím, že by své čenichy rádi strčili i pod jeho přikrývku. Taktéž jsou zvědavi, kupujíce si různé blesky, jestli a jak to ti kteří slavní spolu dělají.

Takže jich, podle nákladů oněch plátků, málo nebude.Od reportérky ČT bych však toho vkusu čekal víc.

Ale, asi to bude tak, jak říkala moje maminka, když jsme s otcem nadávali na servilní blekot z dráťáku: voni musí, voni jsou za to placený... Byla by to bývala sranda, kdyby byl soused, naslouchající za dveřmi, tátu pro ty zas.... komunisty neudal...

K "legálnímu nanebevzetí" Václava Havla

20. 12. 2011 / Karel Dolejší

Nehodlám psát žádné ohlédnutí za Václavem Havlem osobně - vše, co se o něm vůbec dalo napsat, jsem napsal ještě za jeho života, nic podstatného se od té doby nezměnilo, a nerad se opakuji. Je tu však přece jen jedna nová okolnost v podobě vládního návrhu zákona, který by měl konstatovat zásluhy zesnulého exprezidenta o stát. Tento návrh považuji za naprosto účelový a vadný, a to nejméně ze tři důvodů.

Odsun Václava Havla do historie

20. 12. 2011 / Jiří Jírovec

Napadla mě taková věc: Kolik z těch lidí, kteří teď oplakávají Havla, zapalují svíčky, kde se dá a slzí nad články bulváru (pro ten je smrt oživením zisku) má příbuzného, který by přivítal, kdyby ho právě teď někdo držel za ruku ve chvílích z posledních? To je ale spíš námět pro Jana Paula.

Odchod Václava Havla by měl vést k zamyšlení nad tím, jak se zase bude falšovat historie. Havel byl nepochybně velmi rozporuplný člověk. Snažíme-li se dopátrat toho, co vlastně udělal, dostaneme se ke známému rčení Radia Jerevan "v zásadě to je pravda, ale..."

POHLED DO HISTORIE:

"Václav Havel už nemluví s nikým, kdo mu klade nepříjemné otázky..."

20. 12. 2011

Byl jsem nařčen ze "znevažování Václava Havla"

20. 12. 2011

Vážený pane Čulíku,

chci Vám tímto způsobem poděkovat za článek, který jste uveřejnil dne 19.12., píše Ondřej Illek. Stejně jako Vy si myslím, že je potřeba ukazovat nejen to dobré, ale i to horší. Jednak to patří k novinářské etice (být objektivní), jednak je důležité znát vlastní historii z více úhlů pohledu a (třeba) i nepříjemnou pravdu.

V tomto ohledu mě velmi zklamaly negativní ohlasy mých přátel, které jsem sklidil po uveřejnění článku o úmrtí Václava Havla na svém facebookovém profilu s mým přidaným komentářem "Já na něj osobně moc hrdý nejsem, ale jeho činy at' soudí jiný...".

Po předložení důvodů, proč já sám Václava Havla nemůžu glorifikovat jako jiní, jsem byl nařčen ze znevažování této osoby, nevhodného chování atd. Dostalo se mi dokonce odpovědí jako cituji "DELETE" , "Chudáku".

Opravdu nejvíc mě ale zklamal následující příspěvek od jedné mé spolužačky - opět cituji "Ale na co nám dneska budou fakta o jeho chybách? ja si nepotřebuju hledat, co všechno udělal špatně...:( a už vubec ne dneska,no:(".

Žvásty českých katolíků

20. 12. 2011 / Boris Cvek

Vždycky jsem měl sklon brát vážně to, co jsem četl. Když jsem byl v osmnácti hegelián nebo husserlián, nebylo to proto, že jsem si chtěl Hegela či Husserla přetáhnout na svou stranu, že jsem si z nich chtěl vybrat, co se mi hodí, nýbrž mne prostě přesvědčili. A když jsem s nimi potom vnitřně začal polemizovat a radikálně se od nich odvrátil, nikdy jsem se opět nesnažil nějak si je přizpůsobit, ale respektoval jsem jejich postoj, protikladný mému. I proto nemám rád, když se Hegel v moderní americké filozofii interpretuje jako liberál a když se z něho vybírá jenom to, co se hodí pro takovou interpretaci. Hegela či Husserla si natolik vážím, byť jejich učení považuji za v zásadě nebezpečné, že bych ho nikdy nechtěl překrucovat k obrazu svému. To, že něco polemicky odmítáte, je podle mne mnohem poctivější a uctivější postoj, než to falšovat.

Monitor Jana Paula:

Zemřel člověk Václav Havel

20. 12. 2011 / Jan Paul

A to je třeba především říci, zemřela lidská bytost se svými pozitivy i chybami. Nebyla to vůbec tragická událost, jak sdělují některá média, jeho čas se jen naplnil a vypršel stejně tak, jako čas korejského vůdce, a mnohých jiných, to je vše, nic víc, a nic méně. Každého z nás to jednou zcela jistě potká. Zemřel malý velký muž, ve svých posledních chvílích nebyl sám, a to mě naplňuje štěstím, protože ne každému z nás se to podaří.

Nejsme jako v Severní Koreji?

20. 12. 2011

Zemřel Václav Havel, světová osobnost. Zemřel Kim Čong-il, rovněž světová osobnost. Včera nám v televizních reportážích vysílali smutné reakce korejských obyvatel na úmrtí šéfa státu. Cílem těchto reportáží bylo Korejce zesměšňovat. Já mám teď pocit, že podobná hysterie je i u nás, je jen trochu jinak hraná. Většině lidí byl Havel v posledních letech ukradený a dnes se předvádějí, jak jim chybí. Za hysterii považuji rušení třeba předvánočních dětských besídek z důvodu státního smutku. Myslím si, že by si to Havel nepřál. Za hysterii považuji rychle připravovaný a časem jistě schválený zákon o Havlových zásluhách. To, co předvádějí média, je jen projev pokrytectví, míní Petr Pospíšil.

Bojím se otevřít si pivo

20. 12. 2011

Já vím, nebudu původní, ale... otevřu televizi - Havel, otevřu rádio - Havel, otevřu Seznam.cz - Havel, otevřu Britské listy - Havel... Bojím se otevřít si pivo, píše V. Novák.

Poohlédnutí po věcech, které se staly (nebo se chystají), po věcech (ne)dobrých i špatných II.

21. 12. 2011 / Jiří Baťa

Nemohu se zbavit dojmu, že se připravují věci, které na oko dobré, jsou v zásadě velmi špatné. Mám tím na mysli onu bleskurychlou reakci a schopnost jistých politických kruhů předložit (zajisté zcela nezištně či vedlejších úmyslů) návrh zákona o tom, že Václav Havel se zasloužil..., o co se vlastně zasloužil? Zcela jistě stál v čele OF a sametové revoluce, spolu s dalšími vybojoval svobodu, demokracii, ale byl také u rozdělení republiky, u velké privatizační loupeže, pomohl nám vstoupit do NAT0 ... Zasloužil se, no jak se to vezme.

Pro mě byl Václav Havel hrdina

20. 12. 2011 / Adam Votruba

Rád bych stručně reagoval na dopis Ondřeje Illeka, protože mi přijde že on, podobně jako někteří jiní, zapomíná na důležitou věc. Václava Havla měli lidé rádi a pokud nám zemře někdo blízký, tak vzpomínáme na to dobré. Zármutek vyplavuje hezké vzpomínky, protože litujeme toho, co jsme v daném člověku ztratili pozitivního. Tuto pravdu ostatně vystihuje přísloví: "O mrtvých jen dobré."

Které nepravosti nevidí Bůh ani Vatikán ?

20. 12. 2011 / Pavel Urban

Podle Jiřího Bati chce neuvěřitelně nemorální církev vrátit majetky a statky, které získala "mnohdy násilnou cestou zbrocenou krví a životy věřících, potažmo nevěřících." Asi by to chtělo uvést nějaké konkrétní příklady. V počtu zdůvodňujícím příslovce "mnohdy". Podotýkám, že musí jít o příklady statků z území České republiky (zahraničních majetků se české restituce netýkají), které výše popsaným způsobem získala přímo církev. Nikoli někdo jiný, kdo pak část získaného daroval nebo odkázal církvi.

Ve skutečnosti to bylo spíše obráceně.

Alternativa pokryteckých poselství

20. 12. 2011 / Pavel Urban

Na Jeho Svatost tibetského dalajlámu se dívám podobně, jako se mohl nezaujatý pozorovatel dívat na Eduarda Beneše za druhé světové války. Tedy jako na hlavu exilové vlády bojující proti okupantovi, který se snaží udělat z původního národa menšinu ve vlastní zemi. Takovýto boj obvykle nebývá morálně zcela čistý. Ani spojence si podobní exulanti nemohou mnoho vybírat. Potud bych mohl s Danielem Veselým souhlasit. Nebo s ním přinejmenším nebýt v rozporu.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za listopad 2011

14. 12. 2011

V listopadu 2011 přispělo finančně na Britské listy 242 osob bankovním příkazem celkovou částkou 70 919.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2011 částkou 14 692 Kč, příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 11. 2011 částku 97 385.99 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní