Proč trpí mnoho lidí depresemi právě ve vánočním období?

22. 12. 2011 / Miloš Kaláb

Církví je v Ottawě mnoho a noviny se ptají jejich představitelů každou neděli na něco zajímavého. Na koho se nedostane místo na papíru, toho si musejí najít čtenáři na Internetu. O předvánoční neděli 18. prosince odpovídali Rev. Ray Innen Parchello za buddhisty východního Ontária, teolog Jack McLean za církev Bahá'í, pan Kevin Smith za kanadské humanisty, skeptiky a volnomyšlenkáře, rabín Reuven Bulka za židovskou kongregaci Machzikei Hadas a Rev. Geoffrey Kerslake za římsko-katolickou církev v Ottawě.

Rev. Ray Innen Parchello zahájil odpověď tím, že si chtěl ujasnit, co se myslí dobou kolem Vánoc. Část prosince, kdy se slaví Vánoce, celý prosinec, konec roku nebo období zkracujícího se denního světla? Trpět depresí znamená smutek, sklon spáchat sebevraždu, klinickou depresi nebo sezónní poruchu afektu? Mohla by být situace duševního stavu, nazývaná "deprese", způsobena jediným faktorem jako jsou Vánoce? Mohl by být rozdíl mezi projevy deprese u křesťanů a u buddhistů (pro něž má konec roku velice malý náboženský význam)?

Potom začal obšírně odpovídat: Deprese jako klinický projev duševního zdraví nemá jedinou příčinu. Příčiny a léčba jsou dosud předmětem výzkumu a diskusí. Je třeba uvážit faktory genetické, socioekonomické, zdraví a jeho historii, věk, pohlaví, pití alkoholu, kouření, používání drog... Sezónní poruchu afektu je možné léčit světlem. Výzkum neprokázal zvýšený výskyt sebevražd v severní Americe, ten je v létě. Na jižní polokouli to může být jinak. V severní Americe přibývá depresí na začátku zimy a zvyšuje se do konce února. Lidé mají nejmenší zájem o poradenství od začátku prosince do poloviny ledna. U lidí, kteří jsou aktivně nábožní, při čemž nezáleží na tom, jakou víru vyznávají, je nižší výskyt deprese než u lidí neaktivních nebo u bezvěrců. Nebylo by správné dělat nějaké závěry, že jsou snad lidé více deprimovaní kolem Vánoc...

Pan Jack McLean odpověděl, že radost i starost obyčejně chodí spolu. Setkávají se zvlášť často právě o Vánocích. Ty vyvolávají velké očekávání co se týká lásky, vztahů, oslav a družnosti. Pro ty občany, kteří slaví Vánoce, znamená 25. prosinec velký nápor na peněženku a navíc se zvyšuje stres v souvislosti s pořádáním oslav pro rodinné příslušníky a přátele. Během hospodářského "útlumu" není naše finanční situace tím jediným, co trpí depresí.

U mnoha lidí dochází k depresi vinou rozpadu osobního vztahu a/nebo rozpadu rodiny. Mnoho lidí mezi námi se cítí osamělí, bez přátel a dokonce znepřáteleni. Tyto pocity se dostávají do konfliktu s komerčními hesly, že "jsme všichni vzájemně spojeni". Psychologové zjišťují, že i lidé ve stálém vztahu podléhají osamělosti. Švýcarský psychiatr Carl Jung (1875-1961) poukázal na to, že pocit osamělosti může mít souvislost s pocitem, že nám druzí lidé nerozumějí nebo nás neberou takové, jací jsme.

Žijeme v civilizaci, která je úzce zaměřena na hrubý, útočný, nekontrolovatelný brutální materialismus popsaný již Shogim Effendim (1897-1957), strážcem víry Bahá'í (1921-1957) a jejím tlumočníkem. Při světském odmítnutí Boha, víry, náboženství i morálních a duchovních hodnot, něco musí fungovat jako náhražka, která by vyplnila prázdnotu, kterou ale není možné vyplnit jinak než původní věcí. Život ve víře nám dává radost, kterou nenásleduje starost. Stojí-li ale v cestě materiální statky místo skutečné víry, nutně nás klamou jako všechny idoly a to obrovským způsobem. Po flámu konzumerismu o Vánocích logicky přichází velká kocovina.

Nesmíme ale zapomenout, že Vánoce budou smutnější než dříve pro ty, kteří něco ztratili nebo jim někdo zemřel. Odstrčení a staří lidé ocení, když je někdo během svátků návštíví. Tolik o tom, co se týká záporných věcí. Přes to všechno nás obklopuje během svátků spousta krásy. Nechť jí o těchto Vánocích všichni dostanou velký podíl!

Pan Kevin Smith začal svou odpověď tím, že pro kulturní křesťany je ráno po příchodu Santa Clause rodinnou tradicí vyměňovat si dárky pod skotskou borovicí ozdobenou na vrcholu andělem. Při jedné takové příležitosti ještě v době než se z "Veselých Vánoc" staly "Šťastné svátky", mu dali rodiče obálku. "Neměl jsem z toho vůbec žádnou radost", řekl, "protože podle mého názoru přicházely nejlepší dárky ve velkých krabicích zabalených do vánočního papíru". Když obálku otevřel, četl: "Kevine, toto je poslední peněžní dárek od Tvé babičky, Použij jej na něco, co Ti ji bude připomínat, velice Tě milovala". "V tu chvíli se navždy rozplynula moje nevinná představa", psal pan Smith, "že Vánoce byly vždycky úžasně kouzelným časem. Realita života na mě prudce zabušila. Moje milovaná babička zemřela o dva měsíce dříve. Vánoce už nikdy nebyly stejné jako když žila".

"Jak jsem rostl a dospíval, tato zkušenost mi dovolila odvrhnout konzumerismus a materialismus, které mnoho lidí ženou do deprese. Našel jsem radost ve zjištění, že osobními dárky nemusí člověk udělat díru do své peněženky. Nakupování se mísilo s duchem doby - udělal jsem si čas na to, abych obdivoval výzdobu a vánoční světla a abych se ponořil do hudby Händlova "Mesiáše". Vánoce pro mě znamenaly víc než velké dárky, velké mejdany, kde tekl alkohol proudem nebo kde byly stoly přeplněné jídlem. Nesoutěžil jsem - ale oddával jsem se radosti a klidu - prelúdiu osamělosti zimy".

"Během roku je několik dní, které dávají příležitost zamyslet se nad naším vlastním postavením v čase. Každého 25. prosince si najdu chvilku času, abych si v duchu představil obrazy z minulých vánočních večeří. Navštěvují mě tváře členů rodiny, kteří již nežijí, a mísí se s obrazy rozesmátých tváří dětí, které ty mrtvé nikdy neznaly. Jsem mezi nimi šťasten, že jsem tu i tam".

Rabín Reuven Bulka sdělil, že si všichni lidé, kteří slaví Vánoce, chtějí užít kolem Vánoc pěkných chvil. Je to doba, kdy se scházejí členové rodin, rozbalují se dárky, panuje dobrá nálada. Kdo sleduje sdělovací prostředky kolem Vánoc, dozvídá se o tom, že to je doba, kdy se téměř "očekává", že všichni lidé budou šťastni. A to je právě situace, že dochází k problémům. Jakmile se očekává, že bude každý šťasten, potom ti lidé, kteří šťastni nejsou, mají pocit, že je s nimi něco špatného. Dochází k depresi různého stupně a někdy dokonce s tragickými neodčinitelnými následky.

Jinou významnou záležitostí v době Vánoc je situace rodiny. Jaká je vyhlídka pro lidi, kteří nemají rodinu a kteří žijí sami? Pro ně se Vánoce stávají dobou, kdy svou samotu cítí mnohem silněji než kdykoliv jindy. Víme, že osamělost je velice často předzvěstí deprese. "Máte pravdu", obrací se rabín na pořadatele ankety, "že deprese vrcholí právě ve vánočním období". Když tedy víme, proč dochází k depresím, naší další otázkou by mělo být, co se s tím dá udělat.

"Nechť jsou pochváleni ti lidé, kteří už dávno přišli na to, že je zapotřebí postarat se o spoluobčany, kteří se z libovolných důvodů cítí o Vánocích osaměle", řekl rabín. Rozhlasová stanice CFRA upozorňuje v programu "Vánoční povzbuzení" (rabín v něm účinkuje) na potřebu lidské péče a společnosti během svátků. Jsou i další významné akce a všichni k nim můžeme přispět. Bez ohledu na to ale, kolik organizací se bude zabývat tímto důležitým sociálním jevem, vždycky budou lidé, kteří propadnou "záchranným sítem". Co se stane s nimi? Možná bychom si měli připomenout skvělou dobu z historie východokanadské obce Gander 9. září 2001, kdy se 10 tisíc lidí postaralo o 7 tisíc leteckých cestujících, kteří tam uvízli na letišti. "Mysleme na ty, kteří jsou o Vánocích sami", pokračoval rabín, "jako na lidi, kteří "uvízli". Potom ti, kteří oslavují Vánoce a vědí o někom, že uvízl, třeba hned v jejich nejbližším sousedství, mohou ty "uvíznutí" vysvobodit a pozvat je k vlastní vánoční oslavě. Něco z rodinného ducha oslavy to sice naruší, ale to bude více než kompenzováno převládající pocitem, že jsme někomu prokázali laskavost. Čím více lidí bude laskavých, tím méně lidí bude trpět depresí".

Rev. Geoffrey Kerslake: "Vánoční období je příležitostí pro zvláštní chvíle ztrávené s rodinou a blízkými přáteli a k oslavě radostných událostí spojených s narozením Ježíše Krista v podání krásné liturgie, dojemné hudby a smysluplných modliteb. Mnoha lidem připomíná radost z vánočního období jejich vlastní zápasy s chorobami, rodinné problémy nebo osamělost. Skutečnost, že jiní lidé se pilně připravují na radostnou dobu ztrávenou s rodinou a přáteli kolem ústředního tématu naší křesťanské víry, zesiluje utrpení těch, které žádná radost neočekává. Je užitečné mít toto právě nyní na mysli a vynasnažit se být zvlášť pozornými ke své rodině, přátelům i spolupracovníkům, kteří by mohli být poněkud tiší nebo smutní čím více se blíží Vánoce".

"Znám několik rodin", řekl reverend, "které zvou osamocené lidi k vánoční večeři. Rozdělují se o radost z Vánoc v pravém duchu těchto svátků. Ježíš, který přichází, aby se podělil o lidství se všemi jeho omezeními zřetelně dokazuje hodnotu a důstojnost každé lidské bytosti od jejího prvního začátku jako bezbranného plodu v lůně".

"Jestliže se všemocný Bůh tak ponížil, aby sdílel lidské podmínky, poznáváme hodnotu, kterou do těchto lidských podmínek vložil a tedy jsme povzbuzováni, abychom potvrdili důstojnost lidského života a nabídli ruku chudým, osamělým a přehlíženým. Tím, že tak činíme, prokazujeme úctu nejen trpícímu bližnímu ale i Bohu, který nás tak miloval, že k nám přišel přede 2 tisíci roků jako chudé, závislé, malé dítě".

—

Poprvé a myslím i naposledy jsem přeložil slova, jimiž různí církevní pastýři ukazují veřejnosti, jaké jsou jejich názory na otázky, které pro ně vybraly noviny z návrhů čtenářů. Tentokrát bylo téma velice úzké - "deprese během vánočního období" - a proto se zúčastnil nízký počet pastýřů na rozdíl třeba od otázek zdali modlitby prokazatelně pomáhají věřícím (a jaké modlitby to jsou - pronášené v soukromí nebo v chrámu), zdali určité vyznání klade nějaké omezení na potraviny, které smějí věřící jíst nebo na oděvy, které mohou nebo naopak musí nosit a podobně. Z předchozího textu je vidět, že je velký rozdíl v názorech i v kvalitě odpovědí i když je každý pastýř přesvědčen o tom, že přístup jeho církve je k danému tématu ten nejsprávnější.

Žádný z pastýřů se nezmínil o příčinách deprese, které podle mých vlastních zkušeností ve staré vlasti i v Kanadě hrály důležitou úlohu. Byla to a dodnes to je mimo jiného otázka světového míru. Většina církví hlásá lásku k bližnímu svému, ale ve skutečnosti vidíme, že celkem jemné rozdíly ve víře vedly a vedou k urputným krvavým bojům. Pro sdělovací prostředky jsou rozpory mezi národy i církvemi zdrojem zisků: tam bojují katolíci s protestanty, tolik mrtvých a tolik zraněných. Jinde bojují šiité se sunnity, nepokoje se rozšiřují na jiné oblasti, fotografie jsou na straně 5. - Rozhlas hlásí, že nové účinnější bomby jsou schopné ničit cíle hluboko pod skalními masívy. Dvě znepřátelené země vyhlásily mobilizaci tří ročníků záložníků. - Balíme dárky pro děti pod vánoční stromeček. Děti spí. Podobné děti vyhazovali esesáci do vzduchu a stříleli jakoby se jednalo o hliněné holuby. Po letech se dozvídáme, že podobné děti párali japonští vojáci svými bodáky. Budou se dějiny opakovat ještě na strašnější úrovni? Když jsem chodil do školy, bylo na celém světě 2 miliardy lidí. Dnes chodí do školy naši vnuci a lidí je 7 miliard. Mění se podnebí. Jak dlouho dokáží živit lidstvo zaplavená nebo naopak suchem rozpraskaná pole v Americe, v Rusku a Ukrajině, v Austrálii a jinde? Těžená ložiska přírodních zdrojů se mění na čisté kovy či nekovy a ty se rozptylují do spotřebního zboží i zbraní, aby se po jejich upotřebení už nikdy znova nezkoncentrovaly. Obyčejná voda se stává cenným přírodním zdrojem. Oč se povedou příští války?

Nakupujeme vánoční dárky a jak říkají církevní pastýři, předpokládá se, že jsme všichni šťastni - vždyť reklama upozorňuje na velké slevy. Nebýt sdělovacích prostředků, nevěděli bychom, kolik peněz chybí dobročinným organizacím, aby se o Vánocích dostalo teplé jídlo na každého člověka v našem městě. Jen slyšíme zvonečky Armády spásy a z poštovní schránky každý den vybíráme desítky obálek se žádostmi o příspěvky. Z e-mailů se dozvídáme, že George přišel o práci a manželka Linda sama rodinu "neutáhne". Nevíme o nějaké příležitosti pro George? Má zkušenosti v několika různých oborech. Ještě mají dost vysokou hypotéku na kondomíniu. - Manželka kamaráda z práce má rakovinu prsu. Řekli jí to týden před Vánocemi. Kdy ji budou operovat - kdy se dostane na radiační terapii nebo chemoterapii? Spolupracovnici manželky srazil nějaký bezohledný řidič na chodníku - prý byl podnapilý.

Deprese může postihnout člověka zdravého, zaměstnaného, i ve stálém vztahu, který si uvědomuje křehkost své vlastní situace. Ta vyniká zvlášť o Vánocích. Alkohol ani drogy ji ale neodstraňují nýbrž zvyšují. Církevní pastýři se o ničem takovém nezmínili. Rev. Ray Innen Parchello analyzoval, co je "vánoční období" a co znamená výraz "deprese". Pan Jack McLean dal vinu na depresi světskému odmítnutí Boha, víry, náboženství i morálních a duchovních hodnot. Ateista Kevin Smith popsal, jak on zažívá svůj vánoční klid. Rabín Reuven Bulka jako vždycky promluvil velice světsky s pochopením pro lidi bez ohledu na jejich víru, kdežto Rev. Geoffrey Kerslake naopak nenechal nikoho na pochybách, že promluvil jako člen katolické církevní hierarchie. Noviny zaplnily celou velkou stranu názory těchto církevních představitelů, ale nedovedu odhadnout, jak velký dojem udělali na čtenáře. Na čtenáře? Kdo by je četl v tom bláznivém předvánočním shonu?

Vytisknout