O prázdnotě podnikatelských a politických hesel: Poučení od Havlova zelináře

21. 12. 2011

Ve svém slavném eseji "Moc bezmocných" hovoří Václav Havel o zelináři, který umístil do výkladní skříně mezi brambory heslo "Proletáři všech zemí, spojte se", připomíná v deníku Financial Times John Kay. Havel vysvětlil, že účelem nebyla zelinářova touha vyjadřovat se k proletářskému hnutí, ale signalizovat, že je konformní a bojácný. Havel heslo přeložil jako "Bojím se, a proto jsem stoprocentně poslušný". Tak se dnes chovají občané Severní Koreje, když truchlí po Kim Čong Ilovi. Ale, jak zaznamenal Havel, kdyby na tom hesle v zelinářově výkladní skříni nebyla slova o proletářích, kdyby měl zelinář namísto politické fráze vystavit otevřeně heslo "Bojím se, a proto jsem stoprocentně poslušný", zelinář by se tomu vzepřel. I v totalitních společnostech očekávají lidé, že se budou moci chovat s určitou mírou důstojnosti.

Můžeme si namlouvat, že mechanismus, který Havel popsal, se týká jen totalitních společností. Opravdu? ptá se John Kay.

Jsou skutečně prohlášení o podnikatelské strategii firem, anebo motivační hesla, vystavovaná v kancelářích a v továrnách, vyjádřením spontánní podpory zaměstnanců podniku, anebo je tam lidé vyvěšují ze stejné motivace, jako to udělal Havlův zelinář? Byl by návštěvník z Marsu skutečně schopen jasně rozlišit komerční reklamu od oficiálních hesel, vyzývajících občany totalitního státu k budování beztřídní společnosti? Je kapitalistické tvrzení, že náš zákazník je náš pán, opravdu poctivější a informativnější než socialistická výzva, aby se proletáři celého světa spojili?

Třicet let před Václavem Havlem identifikoval George Orwell, jak ničivý vliv ve společnosti má opakování stereotypních hesel. Nemá to ničivý vliv jen na jazyk, ale na samu společnost. Orwell popsal mluvčího, který "se do značné míry proměnil ve stroj". Orwell pokračoval: "Z hlasivek mu vycházejí příslušné zvuky, ale jeho mozek není zapnutý tak, jak by tomu bylo, kdyby ten člověk volil svá slova sám." Jak často slýcháváme takovéto mluvčí na podnikatelských konferencích a na politických pódiích!

Havel také zdůraznil, jak tento proces proměňuje lidi v roboty. "Podstatou tohoto systému je," napsal, "že vtáhne všechny lidi do sféry moci, ne proto, aby se realizovali jako lidské bytosti, ale aby se vzdali své lidskosti ve prospěch systému." Prázdné heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!" skrývá realitu mocenské struktury, která existuje v pozadí. Avšak ta prázdná rétorika způsobuje, že se do pasti dostává nejen mluvčí, ale i posluchač, šéf státu i vedení občané. "Všichni se stávají pouhými předměty v systému, zároveň jsou i jeho subjekty," napsal Havel. Jsou obyvateli světa, jehož předpoklady jsou falešné a jehož popis je podvod."

Havel popsal v sedmdesátých letech tak, jak to učinil Orwell ve čtyřicátých letech, degeneraci politického jazyka. Jenže rakovina se rozšířila. Soukromý sektor ovládl náš jazyk bezmyšlenkovitě a rozšířil všude manažerský žargon. Pak byly tyto techniky importovány i do politiky. Politický diskurs zdegeneroval v stereotypní fráze. Je to proces, který Orwell popsal jako "slepování dlouhých řetězců výrazů, které už předtím vytvořil někdo jiný". Prázdná hesla se dnes vyskytují na zdích kanceláří ve veřejném sektoru stejně jako v podnikatelském sektoru.

Orwell požadoval, aby si význam vždy nacházel příslušná slova, a nikoliv, aby tomu bylo obráceně. Havel, v podstatně zoufalejším prostředí komunistického Československa, požadoval "rehabilitaci hodnot, jako je důvěra, otevřenost, odpovědnost, solidarita, láska". Intelektuální integrita obou těchto velkých autorů nám chybí.

Kompletní článek ZDE

Václav Havel - dramatik a politik
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.12. 2011