Václav Havel je symbol, který nikdy neexistoval

22. 12. 2011

Mám dojem, že tu "taškařici" s pohřbem Václava Havle ne úplně chápete, píše Barbora Knobloch.

V momentě, kdy se na vlastní oči díváte na to, jak se lidé stmelují, nerozumíte tomu a myslíte, že je to přežitek z totality? Nikdo, kdo nebyl v listopadu '89 v Čechách (a měsíce před tím), myslím nemůže pocítit, o co v tuhle chvíli jde. Ti lidé, co se chodí rozloučit a stojí fronty, to jsou všichni ti, co byli líní chodit na demonstrace, přesto, že je ve společnosti mnoho věcí štve. Havel je, byl a zůstane symbol Listopadu 1989, toho, co jsme všichni chtěli a toho, co se nám dosud nepovedlo, nebo se zadařilo úplně opačné k naším původním úmyslům! Je to symbol, podobný jako onen "zabitý student z Národní třídy", který nikdy neexistoval, je to katalyzátor, je to životabudič. Havlův skon, tak očekávaný a naprosto nečekaný pro všechny je šok ze ztráty symbolů, maskota, patrona protikomunistických změn. Zbyl jenom Klaus, a ten představuje tu horší půlku změn. To dobré odešlo a my tu Pravdu a Lásku nedokázali uskutečnit, dokonce jsme se jejich hlasateli za zády posmívali! Ale on si až takový výsměch nikdy nezasloužil. Třeba něco napravíme, když mu teď dáme posmrtně najevo, že jsme za ním vlastně všichni stáli. Že pořád doufáme, že se nám ta Pravda a Láska podaří!

Aspoň já ano, a takhle té tragikomické situaci v Česku rozumím. Havlova smrt se mne osobně velice dotkla, vůbec jsem si nebyla vědoma, že k němu cokoliv cítím, ale zpráva o jeho smrti mě opravdu zasáhla. A to jsem k němu celá léta značně kritická.

A jsem léta v zahraničí a jsem si až bolestně vědoma všeho, co tenhle zemřelý člověk udělal špatně a kde dělal chyby. Byl to jen člověk. A měla jsem ho ráda.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 22.12. 2011