Britské listy se staly informační žumpou
Vazeny pane Culiku,
nehodlam vas omezovat ve vasich nazorech, videni sveta, jen vas primet k
zamysleni nad tim, co se v poslednim tydnu odehrava ve vami editovanych
Britskych listech.
Jsem pravidelnym ctenarem nekterych novin a magazinu v USA a Britanii,
aktualni informace z aktualniho deni sleduji jen ve vysilani zahranicnich
zpravodajskych poradu. O zpravodajstvi CT i Novy a schopnostech ceskych
novinaru si myslim opravdu jen to nehorsi. To, predesilam, jelikoz hodlam
Britske listy oznacit za informacni zumpu, ktera nema s poctivou novinarinou
vubec nic spolecneho, a nerad bych abyste jakkoli anticipoval predpojatost
meho postoje.
Vite, rozdil mezi Britem a tuzemcem neni v tom, ze by Cesi byli hloupejsi,
mene vzdelanejsi, mene premyslivejsi, mozna je tomu spise naopak. Problem je
v tom, ze Cesi maji na rozdil od Britu velmi sobeckou dusi - "prospech
druheho" jej zajima jeste o mnohem (mnohem) mene nez vlastni.
Kazdy, kdo se rozhodne verejne vystupovat, musi prijmou imperativ "verejneho
zajmu", jinak se stane pouhym exhibicionistou. Cesi se velmi casto nechaji
vabit svou intelektualni skepsi k cemukoli transcendentnimu, ale misto
jiskriveho inteligentniho vyboje z nich na verejnosti vytryskne jen blabol.
To je paradox toho, co bych nazval "sobecke spolecenstvi". V tomto
spolecenstvi si nikdo nevazi "spolecne podstatneho" (sdileneho kontextu
kriterii), coz znemoznuje komunikaci a vysledkem nazorove vymeny neni
kompetentni diskurs (rozprava, v niz existuje narok na platnost racionalniho
a jehoz udrzovani vede k presnejsi diferenciaci), ale chaoticke,
nesrozumitelne blaboly. V takovem prostredi jsou nejvice slyset ty
nejhysterictejsi a emocionalne nebo nazorove nejvypjatejsi postoje a nazory.
Obavam se toho, ze vase Britske listy se staly prave platformou tohoto
"sobeckeho spolecenstvi" a jako editor jste situaci vinen vy. V ceskych
sdelovacich prostredcich a na politicke arene se uz toto "sobecke
spolecenstvi" uspesne zabydlelo, puvodne jsem myslel, ze Britske listy s
vasi britskou zkusenosti, mohou tomuto nemocnemu prostredi celit, ale mylil
jsem se.
Dalsi poznamku bych rad nasmeroval k "velkemu tematu" Britskych listu, ktery
s obrovskym nadsenim vedle sebe klade "svet propagandy zapadniho sveta" a
"kriticke mysleni zdrave uvazujiciho obcana, ktery se tak snadno neda
zblbnout". To ma spousty konsekvenci. Predevsim je to tragicky omyl z
vysluni verejnosti zapuzeneho intelektuala, ktery prisel o svuj vliv na
spolecenske deni. Problem je v tom, ze se tento intelektual "odcizil" sve
obcanske roli a promenil se v "poetickeho anarchistu".
Jeho fanaticky
kriticismus neni nicim jinym nez jen projevem paranoidniho strachu, ze svetu
neni schopen rozumnet v jeho celistvosti, uplnosti a totalite. Rozeberme si
jeste trochu. Nadvlada euroamerickeho sveta neni dana jeho ekonomickou
nadvladou, ale kulturnim etosem osobnich svobod.
Je to neco, co bych nazval
jako princip "osobni autority", ktery se opira o tento etos a je tak
"agresivni" a "nakazlivy", ze ovladne velmi snadno kazdeho bez ohledu na
kulturni zazemi, vzdelani, etnickou prislusnost, rodove zvyklosti. Nadsazene
receno, kazdy mladik z nejzapadlejsiho koutu sveta jednou zatouzi obliknout
se do dzin, vypadnout pryc ze sveho zapadakova a chovat se konecne podle
sveho. Je to eticky princip, ktery na jedne strane nici kultury, na druhe
strane bori jimi definovane bariery. To je svet v nemz zijeme, kde tento
princip "svobody" se siri jako epidemie a my jen s nostalgii muzeme zehrat
na doby, ktere davno minuly.
To je presne ta lyrika, s kterou se "svobodny
clovek" stavi proti teto "kulturni epidemii": jako bojovnik proti
globalizaci, euroamericke hegemonii, medialni propagande atd... Nejde
povazovat za rozumneho uvazujiciho cloveka, ktery odmita akceptovat svet
jehoz je soucasti a alibisticky se schovava za svoje argumenty motivovane
instinkty neduvery, strachu a obav. Proto ten "poeticky anarchista". A za
cloveka s kritickym duchem neni mozne povazovat nekoho, kdo se ani nepokousi
vhlednout do sveta, v kterem zije, jen kolem sebe mlati hlava nehlava
nahodne sebranymi argumenty, ktere si sestavuje do svoji "skladanky osobniho
dogmatu". Lide jsou pak jako fotbalovi fanousci - davaji se dohromady podle
toho jak dokazi ci nedokazi sdilet tato "osobni dogmata". Fandi si a jen
vykrikuji hesla. To neni debata ani kritika, ani komunikace, to je
"informacni zumpa".
Britske listy bohuzel neoplyvaji tim, co by slo nazyvat kriticky duch. Jsou
v zajeti zminovanych fanousku osobnich dogmat. To, co vzdycky skodilo
intelektualnimu zdravi verejnosti totiz nebyla ani tolik propaganda statni
moci, ale nedostatek kriticke reflexe, obvykle suplovany fanatickym zaujetim
jednotlivcu a particek pro kutilsky poskladana osobni dogmata. A tuto
situaci v Cechach dal Britske listy podporuji v nezmerne mire a nikoli
vykorenuji.
Poznámka JČ: Britské listy v žádném případě žádná dogmata nepodporují ani nepublikují. Naopak se snaží rozrušovat nebezpečný a zavádějící povrchní a nemyslivý konsensus, který z lenosti převládá v českých médiích a z úslužnosti vůči zahraničním mocnostem mezi českými politiky, přinášením běžného diskursu z vnějšího světa. Při tom přirozeně dáváme přednost názorům a analýzám, které čtenář v českém prostředí běžněji nenajde.