Co americké teroristické útoky znamenají?

Tyto tupé zločiny, tato zvěrstva se dosud nikdo nepokusil ospravedlnit slovy ani argumenty, nikdo se nepokusil vysvětlit, proč která organizace tyto atentáty provedla. Zamyslete se nad tím.

Politické násilí nacionalistických hnutí je téměř automaticky vždy doprovázeno prohlášením, kdo za ně byl odpovědný. "Udělali jsme to, abychom odstranili vaše impérium a jeho vojáky z naší země." Tyto hlasy známe a pokud nepocházíme z relevantních impérií, jsme schopni je pochopit a sympatizovat s nimi.

Politické násilí světských ideologických hnutí jde také ruku v ruce se slovním zdůvodněním, ať už jsou tato hnutí fašistická anebo antikapitalistická. Jmenují své cíle, vysvětlují, proč jsou nepřáteli, a radují se z úspěchu.

Nacionalistická hnutí využívají násilí jako nástroje, aby rozbila vůli impéria, které je ovládá. Útočí někdy na symbolické cíle, ale většinou úmyslně nezabíjejí civilisty, protože si chtějí uchovat podporu mezi domácími voliči i v zahraničí. Občas se pokoušejí vést spravedlivé války. Pokud to nedělají, přijdou o podporu.

Světská ideologická hnutí jsou většinou slabší než nacionalistická hnutí - čím slabší je nacionalistické hnutí, tím víc bývá hluboce ideologické. Ideologičtí světští teroristé mají málokdy masovou, aktivní či rozptýlenou podporu - to víme z poválečného Německa a Itálie. Využívají násilí symbolicky - útočí na střediska moci, aby nositele moci ponížili a ukázali jejich zranitelnost.

Mnoho z vás dospělo zřejmě k názoru, že tyto sebevražedné útoky byly ideologické - a možná máte pravdu. Pentagon, Světové obchodní středisko, Bílý dům (nakonec nezasažený) symbolizují vojenskou, finanční a výkonnou moc Spojených států. Ale možná to není všechno.

Tyto činy nebyly veřejně ospravedlněny. Proč ne? Je to opatrnost vedoucích představitelů teroristické organizace? Je důvodem to, že se teroristé chtějí vyhnout apokalyptické pomstě Spojených států? Je účelem neznepřátelit si ty, kdo teroristům poskytují ochranu? Tato vysvětlení mají určitou pravděpodobnost.

Avšak zároveň je možné, že tyto činy nebyly veřejně ospravedlněny, protože jsou považovány za zcela zjevné správné, za masové zavraždění personálu, který se zaprodal institucím zla - v kterémžto případě byly tyto teroristické útoky náboženského charakteru: byly hodnotově-racionální, nikoliv nástrojově-racionální. Byly to činy účastníků svaté křižácké výpravy, nikoliv činy někoho, kdo je ochoten vyjednávat.

Tohle totiž nebyl druhý Pearl Harbor - jak opakuje bezmyšlenkovitě mnoho hlupáků, včetně Henryho Kissingera. Tato zvěrstva nejdou ruku v ruce s žádným plánem ovládnout určité území: neúčastní se na tom žádná vláda, nejde o pokus zvítězit nad někým - snad s výjimkou morálního vítězství.

Lidé, kteří zorganizovali tato zvěrstva, byli pravděpodobně motivováni světovým náboženstvím, které je naprosto odolné sekularizaci, a pocházeli z národů, které se cítí absolutně ponížené a pobouřené západní mocí a jejím hlavním státem, Spojenými státy americkými.

Pokud tomu tak je, mělo by nás to vést k zamyšlení. USA, NATO a jejich spojenci nemohou rozumně vést válku proti islámu anebo proti islámským věřícím a začít se angažovat ve veřejném diskursu toho druhu, jaký by zřejmě vedl k širokému opakování toho, co se právě stalo.

Tři alternativy jak jednat

Zaprvé: přemýšlejme o vhodné zahraniční politice. Tyto činy byly zločiny - porušily americké právo i mezinárodní právo. Spojené státy se spojenci se musejí dát dohromady a pohnat pachatele k soudu - musejí k tomu využít veškeré inteligence, jíž je Amerika schopna.

Ale rozmyslete si to, než začnete organizovat rozsáhlé svaté války jako pomstu - uvědomte si, že nejméně dvakrát v nedávné minulosti zasáhly americké jednotky nesprávné cíle a nesprávní lidé byli při tom ze vzduchu zavražděni.

Nemluvím jako pacifista. Vítám intervencionistickou Ameriku, od Balkánu až po Afriku, závisí to ovšem na cílech těch intervencí. Ale bude-li Amerika jednat hněvivě, rozzuřená Amerika bude jednat zřejmě proti svým dlouhodobým hodnotám a zájmům. Zabíjet civilisty je nesprávné a to se týká teroristů i vlád - a vlády jsou většinou největšími vrahy ze všech.

V krátkodobé a v dlouhodobé perspektivě musejí Spojené státy také přehodnotit svou politiku vůči Blízkému východu a islámskému světu - to samozřejmě nejsou homogenní území a americká politika vůči nim nebyla homogenní ani důsledná. Avšak je nutno se ptát na to, proč je nenávist vůči Spojeným státům v těchto oblastech tak intenzivní. Je samozřejmě pravda, že tato nenávist není spontánní a často nemá žádnou věcnou podstatu. Tato nenávist je často iracionální a Spojené státy jsou často absurdním způsobem démonizovány. Avšak americká zahraniční politika před ukončením studené války i po ní podporuje autoritářské režimy. A k trvalému ponížení islámského světa podporuje Izrael, ať už má či nemá pravdu - a Izrael nemá vždycky pravdu.

Zadruhé, snažte se chovat se normálně - zachovejte normální chování jako způsob, jak bránit sama sebe a své hodnoty. Chovejte se co nejnormálněji. Nedovolte, aby došlo k narušení vašeho normálního způsobu života. Stále vás daleko pravděpodobněji zabije spoluobčan v autě na silnici než terorista ze zahraničí. Udržte si smysl pro proporce, bez ohledu na hrůzy, k nimž dochází. Neuzavírejte univerzity - učiňte je místem, kde se o těchto věcech diskutuje - neorganizujte zvláštní požární cvičení, nevyvolávejte všeobecný strach, bude ho beztak dost.

Zatřetí, hodně se bude muset změnit ohledně interní bezpečnosti ve Spojených státech - není možné dovolit, aby se něco takového stalo znovu tak lehce.

Americká domácí letiště mají nejmenší bezpečnostní opatření, jaká jsem viděl kde na světě. To je proto, že lidé, kteří v Americe rozhodují, dali přednost podnikání před osobní bezpečností - a také proto, že se rozhodli nemít v Americe železnice, které by způsobily, že by Američané nemuseli být tak stoprocentně závislí na letecké dopravě. Argumentujte pro pomalejší letadla a pro více železnic.

Dejte si ale pozor, aby vaše interní bezpečnostní předpisy nevedly k honům na čarodějnice. V první řadě by měla být zajištěna lidská práva. Je to taky moudré - jestliže učiníte celé obyvatelstvo terčem vašich bezpečnostních opatření, nebude s vámi chtít dobrovolně spolupracovat.

99,9999 atd. procent Američanů islámského vyznání projevilo svou ochotu informovat úřady, kdyby věděli něco o plánovaných zvěrstvech. Zkouškou dobré bezpečnostní politiky je to, že si tito lidé tento postoj uchovají i v budoucnosti. Nedělejte muslimům a Arabům v Americe to, co se udělalo Japoncům po Pearl Harboru.

Ochraňujte své záruky lidských práv právě proto, že jsou to záruky lidských práv.

Brendan O´Leary je profesorem politologie na London School of Economics. Specializuje se na regulaci národních a etnických konfliktů. Je autorem četných knih a ústavním poradcem v Somálsku, v Jihoafrické republice a v Severním Irsku.

Colin Powell: Americká válka proti terorismu potrvá mnoho let

Reportér pořadu Newsnight ve Washingtonu: Colin Powell stojí v čele amerického ministerstva zahraničních věcí. Udělal kariéru v armádě a stal se nejvýše postaveným černochem v historii americké vlády. Také je dlouhodobě, podle průzkumů veřejného mínění, považován za nejpopulárnějšího muže ve Spojených státech. Ale jako ministr zahraničních věcí musí Powell přesvědčit svět, aby přijal to, co George Bush říká na domácí půdě:

George Bush: Není to jen válka Spojených států. Nejde jen o svobodu Ameriky. Je to válka celého světa. Je to válka civilizace. Je to válka všech, kteří věří v pokrok a v pluralismus, ve snášenlivost a ve svobodu. Žádáme, aby se k nám připojily všechny národy.

Reportér: Nejenže musí Powell rozpracovat Bushova slova pro zahraniční politické představitele, musí také vyřešit problémy doma, mezi soupeři ve vládě. Vedení Pentagonu, amerického ministerstva obrany, patří k nejkonzervativnějším osobám v americké vládě. Donald Rumsfeld, ministr obrany a Paul Wolfowitz, jeho náměstek, prosazovali v osmdesátých letech program Hvězdných válek a teď podporují vytvoření protijaderného štítu. Po většinu letošního roku to znamenalo, že Colin Powell byl nucen prosazovat politiku, o jejíž rozumnosti nebyl příliš přesvědčen. Colin Powell také byl využit k tomu, aby Bushovi vyřešil jeho největší fiasko.

Je tomu šest měsíců, co bylo donuceno americké špionážní letadlo přistát na čínském území. Původní bojovné reakce od prezidenta Bushe a jeho jestřábů rozzuřily čínské vedení. Tak Spojené státy vyslaly Powella, aby bouři uklidnil.

Během minulého týdne musel být v  Bushově válečném kabinetu Powellův hlas slyšen. Jeho postavení jako ministra zahraničních věcí a jeho osobní vysoká vojenská kvalifikace posílily jeho autoritu.

Před několika dny jsme byli svědky záblesku konfliktu v Bushově vládě. Reportéři se zeptali Colina Powella na to, co si myslí o výrocích náměstka ministra obrany Wolfowitze, že Amerika nyní zničí státy, které podporují terorismus. Powell, který je Wolfowitzovi nadřazen, reagoval důrazně: "Já podporuji ukončení terorismu. Ať mluví pan Wolfowitz sám za sebe."

Prezident Bush ve čtvrtek večer zdůraznil, že Amerika neustoupí. A nyní zase musí nastoupit Powell a interpretovat světu, jak to Bush vlastně myslel.

George Bush: Dnes večer jsme zemí, která se probudila a vidí nebezpečí. Cítíme se povoláni bránit svobodu. Náš smutek se proměnil v hněv a hněv v rozhodnost. Ať už přivedeme své nepřátele ke spravedlnosti, anebo přivedeme spravedlnost k našim nepřátelům, spravedlnosti bude učiněno zadost. (Potlesk, americká vojenská dechovka)

Colin Powell, pro většinu Američanů hrdina z války v Perském zálivu, je opatrný člověk. Stará Powellova vojenská doktrína vyžadovala, aby Amerika využila své drtivé vojenské moci, ale aby nedošlo na americké straně k žádným raněným a mrtvým. V nové situaci to už neplatí.

George Bush: Teroristé nařídili, aby byli zabíjeni křesťani a židé. Aby byli vražděni Američané a aby se nerozlišovalo mezi vojenskými a civilními osobami, včetně žen a dětí. Tato skupina a její šéf, osoba, která se jmenuje Osama bin Laden, je spojena s mnoha jinými organizacemi v různých zemích, včetně egyptské Islámské svaté války, včetně Islámského hnutí v Uzbekistánu. Existují tisíce těchto teroristů ve více než 60 zemích.

Reportér: Takže válka proti terorismu bude dlouhá a obtížná. A ať jsou v Bushově vládě jakékoliv filozofické neshody, vojenské údery proti bin Ladenovi a jeho společníkům se blíží a Colin Powell jako ministr zahraničních věcí bude v samém ohnisku celého úsilí.

Jeremy Paxman v rozhovoru s Colinem Powellem: Pane generále, včera večer hovořil americký prezident o tom, že teroristům bude přivedena spravedlnost, pokud nebude možné přivést teroristy ke spravedlnosti. Máte v současnosti dost důkazů proti Osamu bin Ladenovi, že by ho americký soud shledal vinným?

Colin Powell: Myslím, že ano. Byl obžalován z předchozích zločinů proti Spojeným státům, z předchozích zločinů proti lidskosti. Myslím, že máme dostatečné množství špionážních informací i právně dostatečné důkazy na to, abychom ho mohli postavit před americký soud.

Jeremy Paxman: Chtěl byste ho raději živého nebo mrtvého?

Colin Powell: Já bych chtěl, aby byl pohnán před spravedlnost, anebo aby byla spravedlnost přivedena k němu. Nepřeji si, aby byl kdokoliv usmrcen jen kvůli zabíjení. Myslím, že tady jde o spravedlnost, nikoliv o to, zda je živý nebo mrtvý.

Jeremy Paxman: Co bude znamenat: "Aby byla spravedlnost přivedena k němu"?

Colin Powell: Asi to bude znamenat, že ho budeme muset najít, že nám ho Talibán nevydá, a my ho najdeme, využijeme všech prostředků, které máme k dispozici, nejen že budeme honit jeho, neměli bychom to takto personalizovat. Prezident se o něm včera večer zmínil jen jednou. Hovořil o široké síti, která se jmenuje Al Qaeda a tak má členy v  mnoha zemích světa. A my musíme zasáhnout proti této síti. Nemůžete část té sítě nechat dál existovat, protože by někdy zase mohli její členové spáchat proti někomu nějaký další teroristický atentát.

Jeremy Paxman: Víte, kde přesně je Osama bin Laden teď?

Colin Powell: Předpokládáme, že je stále ještě v Afghánistánu pod ochranou Talibánu.

Jeremy Paxman: Ale nevíte to.

Colin Powell: Předpokládáme to a máme dobré důvody proč to předpokládat. Nemohu si být stoprocentně jist, ale myslím si, že tam je.

Jeremy Paxman: Když hovořil pan prezident o válce proti terorismu, zmínil se o šedesáti zemích! To bude tedy neuvěřitelně rozsáhlá válka, že?

Colin Powell: Je to rozsáhlá věc. Neznamená to, že v každé zemi je těch teroristů mnoho, v některý zemích jde asi jen o finanční podporu nebo všeobecnou podporu, třeba tam ani teroristé nejsou, ale je to velmi rozsáhlá síť. Přirovnávám Al-Qaedu k něčemu jako holdingové společnosti. A pan Osama bin Laden je předseda správní rady, generální ředitel a finanční ředitel.

Jeremy Paxman: Je tohle válka proti všemu terorismu na světě?

Colin Powell: Ano, pan prezident to vidí jako válku, která se povede proti terorismu jako kletbě společnosti, kletbě civilizace.

Jeremy Paxman: Takže budete bojovat i proti irskému terorismu, kašmírskému terorismu, baskickému terorismu...?

Colin Powell: Myslím, že ano. Každá organizace, která projevuje zájem o teroristické operace, jejichž cílem je svrhnout legitimní či demokraticky zvolené vlády nebo vlády, které představují vůli svého lidu, je hrozbou a my ji budeme pronásledovat. To není pro Spojené státy nic nového. Nedávno jsme označili Pravou IRA za teroristickou organizaci. Totéž jsme učinili s třemi organizacemi v Kolumbii. Spojené státy bojují proti terorismu už dlouho, ale vzhledem k tomu, k čemu došlo 11. září, teď potřebujeme celosvětový boj, nestačí jen Spojené státy či jen OSN. Všichni se musejí spojit.

Jeremy Paxman: Jak rozhodnete, že ta válka byla vyhrána?

Colin Powell: Myslím, že dokážeme posoudit, že v té válce vítězíme nebo že jsme v ní už zvítězili, když nebude docházet k takovýmto teroristickým útokům. Podaří se nám to někdy? To nevím, ale budeme-li schopni omezit tyto incidenty, když budeme pronásledovat tyto teroristické organizace - odpovědí je - ano.

Jeremy Paxman: Ale vy tady zahajujete válku, o níž nevíte, zda ji budete schopni vyhrát.

Colin Powell: Zahajujeme dlouhou válku, kterou vyhrajeme, pokud budeme moci zaznamenat, že k těmto incidentům už nedochází tak často. Jestli kdy nastane situace, že na světě nebude existovat už jediný terorista, ochotný páchat takovéto útoky, na to nemohu odpovědět. To nevím.

Jeremy Paxman: Prezident se ve svém projevu nezmínil o Iráku. Je to země, na kterou zaútočíte?

Colin Powell: Irák je země, kterou máme na seznamu států, které podporují terorismus. Je to nepřítel, kterého pečlivě zadržujeme se silnou pomocí našich britských přátel i ostatních. Děláme to už deset let a budeme to dělat i dál. Pokud je to nutné, budeme dělat, co je nutné.

Jeremy Paxman: Když říkal americký prezident, že budou použity všechny nutné zbraně, znamená to i jaderné zbraně?

Colin Powell: Nemyslím, že by jaderné zbraně by byly nutnými zbraněmi proti teroristickým organizacím.

Jeremy Paxman: Můžete to zaručit?

Colin Powell: Myslím si, že jsem na tu otázku právě odpověděl docela dostatečně.

Jeremy Paxman: Když se podíváte na zemi jako Afghánistán, realisticky řečeno, ti chudí lidé v Afghánistánu vůbec nemají možnost rozhodovat, kdo jim vládne. Nežijí v demokracii. Chcete tu zemi rozbombardovat na kusy. Co to má za smysl, aby nejbohatší země na světě bombardovala takovéhle chudé a bezmocné lidi?

Colin Powell: Co to má za smysl, když takový režim útočí na civilizaci a zabije více než 6000 nevinných lidí, z 80 zemí světa, několik stovek Britů? Vznikl pocit hněvu ohledně této věci. My nechceme útočit na afghánský lid. Budeme velmi opatrní, ať už uděláme cokoliv, ať je to diplomatické, hospodářské, užití sankcí, užití vojenské síly. Dáme si velký pozor, aby lidi viděli, v tom, co děláme, že neútočíme na lidi v Afghánistánu, neútočíme na muslimy, neútočíme na Araby, útočíme na teroristy.

Jeremy Paxman: Budou ale mrtví a ranění mezi civilisty.

Colin Powell: No, vždyť ještě ani nevíme, co uděláme. Nemohu říci, zda budou či nebudou.

Jeremy Paxman: Víte o nějaké válce, v níž nedošlo k zabíjení civilistů?

Colin Powell: To závisí na tom, o jaké válce hovoříte. My jsme ještě neurčili, co budeme dělat. Vždycky existuje nebezpečí civilních mrtvých a je lepší neužít vojenské moci a najít jiné formy moci, jak dosáhnout svého cíle. Můžeme se vyhnout všem mrtvým a raněným, pokud Talibán udělá, co se sluší, a vydá všechny ty teroristy. Ne jen některé, ale všechny z nich, kdo využívají chudé obyvatelstvo v Afghánistánu jako moře, v němž plavou. Pokud se vystěhují z Afghánistánu a předstoupí před soud - uvidíme, zda jsou vinni nebo ne. Ať předstoupí před soud, když tvrdí, že jsou nevinní. A pak můžeme obyvatelstvu Afghánistánu velmi pomoci. Spojené státy jsou jedním z největších dárců humanitární pomoci Afghánistánu a budeme to dělat i dál.

Jeremy Paxman: Ale když slyšíte někoho, jako je Lisa Beema, vdovu, o níž se zmímil prezident Bush včera ve svém projevu, když slyšíte, jak říká, že nechce, aby matky v Afghánistánu musely zažívat, co musím zažívat já, nevede vás to k zamyšlení?

Colin Powell: Nechceme, aby musela žádná matka zažívat to, co zažila ona. Budeme velmi opatrní ohledně toho, co budeme dělat. A doufáme, že bude existovat způsob, jak pohnat tyto lidi před spravedlnost, aniž bychom museli užít vojenské síly. Ale pan prezident řekl, že budeme důslední a použijeme moci, které máme a pokud to bude vyžadovat vojenské moci, využijeme ji, ale proti teroristům a nikoliv proti nevinným civilistům.

Jeremy Paxman: Ale tu moc použijete na základě informací vaší rozvědky. A právě jsme byli svědky naprosto katastrofálního selhání americké rozvědky v americké historii.

Colin Powell: No, bylo to selhání v tom smyslu, že jsme neočekávali tento konkrétní útok v ten konkrétní den. Věděli jsme, že existuje zvýšená míra zájmu o americké cíle po světě. Neuměli jsme předpovědět tento konkrétní incident v tento konkrétní den. Nemyslím, že to bylo selhání rozvědky. Věděli jsme, že se něco má stát, ale neuměli jsme konkrétně předpovědět co. Musíme být lepší a proniknout přímo do těch sítí. A teď budujeme tuto koalici, všichni se spojujeme, Evropská unie bilaterálně s Británií, organizace po celém světě, chceme proniknout do jejich finančního a informačního systému, do jejich systému propagandy. Tak získáme informace, které nám pomohou předvídat tyto teroristické akce anebo alespoň budeme vědět víc, k čemu se možná připravují.

Jeremy Paxman: Avšak chápete obavy některých lidí, kteří budou argumentovat, že Američané teď budou jednat na základě špionážních informací od rozvědky, která, jak jsme právě viděli, zcela selhala?

Colin Powell: Informace od rozvědky nejsou nikdy dokonalé. Během let jsem se účastnil mnoha vojenských operací a jestli si někdo myslí, že máte k dispozici dokonalé špionážní informace, tak se mýlí. Ale zároveň nemůžete zůstat v nečinnosti jen proto, že nemáte dokonalé informace. Získáte co nejvíce informací, učiníte informovaný profesionální úsudek ohledně toho, jakému problému čelíte a jdete ho řešit. Podniknete příslušné akce. To, že nemáme stoprocentně spolehlivé špionážní informace, není důvodem pro to, abychom složili ruce do klína.

Jeremy Paxman: Takže jestli to shrneme: zahajujeme válku zřejmě proti obrovskému množství cílů na základě nedokonalých špionážních informací a ohledně výsledku té války si nemůžete být jistý.

Colin Powell: Zahajujeme válku s podstatným množstvím informací, není to jen válka ve smyslu vojenských akcí, ale je to úsilí, které je i finanční, politické, diplomatické, veřejná diplomacie, zničíme infrastrukturu, a máme dost informací a získáme ještě mnoho dalších informací. A je to úsilí, které nakonec bude úspěšné, protože zlikvidujeme úkryty, které používají, budeme ostrakizovat ty země, které jim poskytují podporu a bude to úsilí, které potrvá tak dlouho, jak dlouho to bude zapotřebí, má-li to být úspěšné. A úspěch asi nikdy nepřijde v tom smyslu, že nikdy nedojde k žádnému dalšímu teroristickému útoku. Úspěch to bude v tom smyslu, že se nám podaří teroristické sítě zvládnout a že bude daleko obtížnější pro takovou organizaci, aby existovala, protože civilizovaný svět usoudil, že takovou organizaci nemůžeme už dál tolerovat. Nebyl to útok na Ameriku, byl to útok na civilizaci. Byl to útok na demokracii. Byl to útok na právo nevinných lidí vést svůj život.

Jeremy Paxman: Chcete mi tvrdit, že americká zahraniční politika, chování Spojených států na Blízkém východě a jinde po světě vůbec nemá nic společného s tím, že teroristé nyní zaútočili zrovna na Spojené státy?

Colin Powell: Jsem si jist, že to s tím něco společného má. Musíme ale také pamatovat, že největší cíl, na které zaútočili, jsou americké hodnoty. Zaútočili na to, že my jsme demokracií, že vládu u nás volí občané, zaútočili na hodnotový systém, který oni považují za nebezpečný a chtějí ho zničit, ve prospěch svých vlastních radikálních zájmů.

Jeremy Paxman: Když jste uvažoval - což jste musel dělat - jak tuto válku vést - jak dlouho se tato válka bude vést?

Colin Powell: To nedokážu předpovědět. Bezpochyby to bude trvat roky. Je to úsilí, které pravděpodobně bude trvat - pořád. Pořád bude muset na tom pracovat policie, rozvědky, ministerstvo spravedlnosti, pokud budou existovat lidé, ochotni takto riskovat a působit tyto škody. Viděli jsme to v našem vlastním národě. Člověk nemusí být outsider. Viděli jsme, jak se dějí strašlivé věci v naší vlastní zemi, atentát na Oklahoma City, to spáchal Američan. Udělali jsme si to sami. Takže všechny státy, čelící této hrozbě, budou teď muset být navždy bdělé a ostražité. Ale musíme být bdělí, ale nesmíme se bát. Musíme mít bezpečnost, ale nebudeme žít v bunkrech. Jsme svobodná a otevřená společnost. Máme ústavu, která zaručuje svobodu a otevřenost. A nebudeme dělat nic, co by porušilo naši ústavu. Budeme jednat chytře. Uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom ochránili naše občany a naše společnosti a budeme spolupracovat s mnoha zeměmi na světě, a zejména s Velkou Británií, abychom ochránili naše společnosti a lidi a města a místa, kde žijeme, kde si hrajeme a kde se těšíme požehnání svobody.

Jeremy Paxman: Pane ministře, děkuji.

Colin Powell: Děkuji vám, Jeremy.

Američané pohrozili Talibánu dva měsíce před 11. září vojenskými útoky

Už existuje dohoda OSN pro vytvoření nové vlády v Afghánistánu

Reportérka: Obava z nadcházejících vojenských útoků proti Afghánistánu vede desetitisíce obyvatel této země k tomu, že utíkají ze  svých domovů. Podle zpráv se města v Afghánistánu vyprazdňují a uprchlíci směřují k hranicím s Pákistánem a Íránem. OSN oznámilo, že zahajuje obrovskou operaci, jejímž cílem je zabránit humanitární katastrofě. Posílá do regionu velké množství přikrývek, potravin a léků. Na severu Afghánistánu bojují opoziční síly už pět let v občanské válce proti Talibánu. I tyto síly se nyní připravují na americké útoky. Jejich velitelé konstatovali, že by měli Američané zahájit letecké útoky co nejdříve a že jejich jednotky jsou připraveny spolupracovat s pozemním útokem. Máme tady nyní Freda Hallidaye, profesora mezinárodních vztahů na London School of Economics. Frede Hallidayi, jak silná je opozice "Severní Aliance" na severu Afghánistánu? Je možné ji využít k svržení Talibánu?

Halliday:Severní Aliance je možné využít k odstranění Talibánu. Ale ona není příliš silná. Vládla v Afghánistánu od roku 1992, kdy svrhla komunisty, až do roku 1996, kdy Talibán svrhl ji. Mají podporu několika menších etnických skupin v Afghánistánu, etnická skupina Pashtu, která do určité míry podporuje Talibán, tvoří asi 42 - 43 procent afghánského obyvatelstva, ale pak tam máte persky hovořící Tadžiky, Uzbeky, na západě země šiitské muslimy. Severní Aliance má podporu většiny těchto skupin, ale za poslední dva roky podpora poklesla. Kdyby však začala být Severní Aliance úspěšná, zřejmě by jí začaly podporovat větší počty obyvatelstva, stalo se to v Afghánistánu několikrát předtím. Některé vnější mocnosti, Írán, Uzbekistán, by mohly být ochotné s ní spolupracovat.

Reportérka: Talibán měl po určitou dobu silnou podporu od obyvatelstva, tak se dostal v polovině devadesátých let k moci. Platí to ještě pořád? Mohl by Talibán apelovat na podporu obyvatel?

Halliday: To nevíme. Ale dovolte mi, abych citoval, co řekl velmi zkušený mimořádný velvyslanec OSN v Afghánistánu, předposlední, pan Lachtar Brahimi. Hovořil na semináři na LSE, kam jsem ho pozval. Bylo to v roce 1999. Uvedl, že Afghánistán je země, která je rukojmím 50 000 ozbrojenců na obou stranách konfliktu. To je celkový počet: Talibán i odpůrci. Podle jeho názoru nemá Talibán příliš velkou podporu. Pokud nějakou podporu měl, když se dostal v polovině devadesátých let k moci, protože zavedl pořádek, ta poklesla. Když hovořím s afghánskými emigranty, a také lidé telefonují příbuzným do zahraničí, do Británie, lidé říkají, ať Američané provedou v této zemi invazi, pokud jen neprovedou vojenskou operaci, ať nás zbaví těchto vládců. A rád bych zdůraznil, že existuje mezinárodní precedens a precedens OSN pro toto. V roce 1999 se Spojené státy setkaly s Íránem, s Ruskem, s Čínou a se středoasijskými republikami, jednání se konalo v Taškentu v červenci 1999. Vypracovaly velmi důležitou dohodu, v níž požadují ustavení mnohoetnické a reprezentativní afghánské vlády se širokou lidovou základnou. Konstatovali, že jsou ochotni spolupracovat s takovou vládou Existuje tedy už rámec OSN pro to, aby byl svržen Talibán a aby byla vytvořena nová vláda.

Reportérka: Kdo by ale byl v té nové vládě? Dnes se hovoří o tom, že by měl být navrácen k moci afghánský král, který navrhl že svolá radu kmenových vedoucích představitelů, aby se o tom jednalo. Je to realistické?

Halliday: Nevíme, ale musíte vyzkoušet různé věci. V exilu je mnoho velmi schopných Afghánců. V zahraničí je mnoho lidí, kteří získali své vzdělání v Afghánistánu. Odehrávají se mnohá setkání o afghánské situaci, poslední zorganizovalo před několika týdny britské ministerstvo zahraničích věcí, kde bylo slyšet nejrůznější názory. Nemyslím, že by Afghánistán bojoval za Talibán, vzhledem k tomu, jak zničená ta země je. Ale vytvoření nové vlády podle dohody OSN, která už existuje, kterou podepsala Čína, Rusko, Írán a Spojené státy, to by bylo užitečné.

V Americe vzniká protiválečné hnutí

Reportérka: V Americe se hlavně hovoří nyní o válce. Ale po původním šoku se nyní na scéně objevují míroví aktivisté a chtějí v bojechtivém hluku prosadit své hlasy. Internetovou petici, která požaduje nenásilnou reakci na teroristické útoky, údajně podepsalo více než 300 000 lidí z celého světa. Po celých Spojených státech se konají demonstrace, vigílie a veřejné schůze, požadující pokojnou reakci. Naše reportérka Jane Peel se účastnila ve Washingtonu jednoho takového shromáždění.

Hlas s americkým přízvukem: "Nesmíme připustit, aby extremisté na obou stranách umlčeli lidi, kteří chtějí mír, ať je to v Afghánistánu anebo tady." (Bouřlivý potlesk.) "Nedovolíme, aby se to stalo."

Jane Peel: V kostele v jedné nemódní čtvrti ve Washingtonu říkají lidé věci, které se dnes v Americe nenosí. Síň je přeplněna asi 250 lidmi, ale v době, kdy 90 procent Američanů podporuje svého prezidenta, zdejší podpora míru a nikoliv válce není příliš slyšet. Americké mírové hnutí, které od války v Perském zálivu nebylo aktivní, se ale nyní probouzí. Jedním jeho čelným představitelem je Sam Husejni:

"Musíme něco udělat. Musíme rychle vytvořit viditelné symboly. Nevím, jestli máme obnovit známý symbol míru z minulosti nebo najít nějaké jiné symboly, ale musíme změnit strukturu toho, co se děje ve společnosti."

Takhle mluvit je dnes v Americe riskantní. Míroví aktivisté jako Tracy Movero dostávají nenávistné e-maily. Obviňuje z toho americké sdělovací prostředky, že podporují šovinismus, a apeluje na občany, aby telefonovali do rozhlasových a televizních stanic:

"Stěžujte si v rádiu a v televizi, když slyšíte rasistické komentáře. Připomínejte rozhlasovým a televizním stanicím, že se mají alespoň snažit být nezaujatí a nezávislí a že nejsou zaměstnanci Pentagonu ani ministerstva zahraničních věcí."

Jane Peel: Tyto názory prosazují víceméně jen zavedení míroví aktivisté. Ale k nim se nyní přidávají jiné vlivné hlasy. Příbuzní obětí terorismu začínají protestovat proti válce. Jedním z nich je Butt Welsh. Jeho třiadvacetiletá dcera Julie byla usmrcena při atentátu v Oklahomě. Je skálopevně přesvědčen, že pomsta způsobí jen další oběti. Argumentuje, že případné bombardování Afghánistánu musí být provedeno tak, aby nedošlo k zranění či usmrcení nevinných civilistů.

Butt Welsh: Musíme si na to dávat velký pozor. Protože jestliže začneme zabíjet nevinné ženy a děti, vytvoříme tím další teroristy. Pokud to dokáží udělat velmi precizně, tak to ano. Ale nesmějí přijít o život nevinní lidé. Protože právě to se stalo v New Yorku a ve Washingtonu, to se stalo v Oklahoma City, kdy byla usmrcena moje dcera. Přišli o život nevinní lidé.

(Americký hlas na demonstraci:)"Kdybyste zažili, jak vám na hlavu padají deset let americké bomby jako občan Iráku, kdyby se vás někdo zeptal, kdo jsou ti teroristé, jasně řeknete, že Američané." (Bouřlivý potlesk)

Jane Peel:Na tomto mírovém shromáždění ve Washingtonu měl obrovský úspěch reverend Taylor Hagler. Hlásal ovšem své názory lidem, kteří je s ním sdílejí.

"Bohužel, ten, kdo je pro někoho terorista, je vždycky pro někoho jiného bojovník za svobodu."

Jane Peel: Zatímco se americká armáda připravuje na válku, tito lidé se mobilizují k míru. Zdůrazňují, že spravedlnosti musí být učiněno zadost využitím mezinárodního práva a pohnáním údajných teroristů před soud. To se může zdát velmi nepravděpodobné. Pokud je za tyto teroristické útoky odpovědný Osama bin Laden, velmi úspěšně uniká úřadům - sotva bude někdy zatčen. Avšak Kid Bonson z Washingtonského mírového střediska zdůrazňuje, že to neznamená, že je vojenská akce ospravedlnitelná:

"Měli bychom potrestat teroristy, jestliže je najdeme, ale jestliže je nenajdeme, musíme se zabývat podstatou věci, proč lidé nenávidí Spojené státy. Nic nemůže ospravedlnit tyto teroristické útoky. Ale zároveň se musíme snažit pochopit, proč nás někteří lidé nenávidí jako zemi a co můžeme jako občané udělat, abychom tento problém vyřešili."

Právní hledisko:

Soud nebo válka: poskytnou Spojené státy přesvědčivé důkazy ohledně bin Ladenovy viny?

Reportérka: Ve svém projevu v americkém Kongresu vydal prezident Bush ultimátum Talibánu, který vládne v Afghánistánu. Bush konstatoval, že bude spravedlnosti učiněno zadost, a požadoval, aby Talibán vydal Osamu bin Ladena, o němž se předpokládá, že zorganizoval teroristické útoky v Americe - jinak že Talibán riskuje porážku. V pátek přišla z Afghánistánu rychlá a věcná odpověď: Vedoucí představitelé Talibánu konstatovali, že bin Ladena vydají pouze v tom případě, pokud poskytne Washington důkazy o tom, že je skutečně vinen. Ale pak by se stalo co? Jestliže se Američanům podaří zmocnit se Osamy bin Ladena a jeho společníků z organizace Al Qaeda, budou postaveni před soud? Hovořila jsem s profesorem Robertem Blackem z Edinburgh Law School, který navrhl, aby se soud s pachateli atentátu na americké letadlo, které havarovalo v roce 1988 v Lockerbie, se konal v Holandsku podle skotského práva, a s Ronaldem Coobiem, americkým právníkem, který obhajoval šejka Omara Ambula Rahmana, který byl odsouzen za atentát ve Světovém obchodním středisku v roce 1993. Nejprve jsem se zeptala Ronalda Coobieho, zda by se měly různé bezpečnostní organizace, které nyní vyšetřují teroristické sítě, snažit získat důkazy, které by uznal soud.

Ronald Coobie: Zjevně, pokud se to bude posuzovat v rámci trestní spravedlnosti, je nutno shromáždit důkazy a být připraven předložit tyto důkazy u soudu podle amerických soudních zásad anebo podle mezinárodního soudního práva. Na druhé straně, pokud se americký prezident rozhodne reagovat vojensky, samozřejmě, válka není právním aktem, alespoň podle amerického práva, i když existují právní požadavky na vyhlášení války. Válka je primárně politický akt. Je poněkud ironické, že můžeme vyslat vojska kamkoliv na světě a způsobit tisíce mrtvých na základě menšího množství důkazů, než jaké bychom potřebovali k vystěhování průměrného nájemníka, který neplatí činži.

Reportérka: V současnosti však máme obojí, že? Na jedné straně probíhá politická kampaň a na druhé straně i trestní vyšetřování. Protože jsou už různé osoby zatýkány. Předpokládám, že probíhá úsilí shromáždit proti nim přesvědčivé důkazy.

Coobie: Trestní vyšetřování, které probíhá ve Spojených státech, se soustřeďuje na lidi, kteří pravděpodobně teroristy podpořili. Neexistuje myslím očekávání, že důkazy, které budou shromážděny v USA, prokáží vinu Osamy bin Ladena nebo jiných osob, které možná jsou nebo nejsou v Afghánistánu.

Reportérka: Roberte Blacku, souhlasíte, že jde o to, zda jde o trestní stíhání anebo o válku proti teroristům? Že to bude určovat, jaké důkazy budou shromážděny?

Robert Black: Státy, které jednají ve vlastním zájmu, jednají na základě důkazů, které uspokojí je samotné, že to, co navrhují udělat, je ospravedlnitelné. Velmi často by tento materiál absolutně nestačil u soudu, že je daná osoba vinna daným zločinem. To je jedna z potíží, které vidím na tom, jak se v Americe nyní hovoří. Mám problémy s  jazykem, který se nyní používá. Prezident Bush a premiér Blair hovoří o tom, že chtějí "pohnat Osamu bin Ladena k spravedlnosti", že chtějí "pohnat i jiné osoby k spravedlnosti". Mě by zajímalo, jestli tím skutečně mají na mysli spravedlnost anebo zda prostě hovoří o tom, že se jim chtějí pomstít. A to je něco radikálně odlišného od spravedlnosti.

Reportérka: Co by to tedy znamenalo, "pohnat ho a jeho společníky ke spravedlnosti". Jakých by podle vás pro to bylo zapotřebí důkazů?

Robert Black: Existují zde dvě etapy. Máte-li se Osamy bin Ladena a jeho pomahačů zmocnit, budete muset předložit dostatečné důkazy dané zemi, kde se tito lidé vyskytují. Budete muset přesvědčit vládu této zemi na základě prima facie, že by měl být vydán. Musíte tedy předložit důkazy, že je vinen. Pokud by byl vydán a postaven před soud ve Spojených státech anebo před nějakým mezinárodním tribunálem, pak byste potřebovali daleko větší množství důkazů. Tribunál je totiž nutno přesvědčit, že je daná osoba vinna nade vší pochybnost.

Reportérka: To je právě ten problém, viďte, Ronalde Coobie, kde by byli tito lidé postaveni před soud? Kdo by měl v této globální válce proti terorismu jurisdikci?

Ronald Coobie: Mohl by být postaven před soud v USA. Osoby zatčené řekněme v Německu mohou být v souladu s mezinárodními smlouvami vydány k soudu do Spojených států. Samozřejmě by se dalo také vyjednat mezi vládami, aby byli tito lidé souzeni v třetí zemi, jak tomu bylo učiněno v případě Lockerbie.

Reportérka: Myslíte, Roberte Blacku, že k něčemu takovému v tomto případě dojde? Že to bude podobné jako v případě Lockerbie, čehož jste se velmi aktivně účastnil?

Robert Black: Osobně si to nemyslím. Domnívám se, že je velmi malá šance, že by něco takového bylo vhodným řešením v případě Osamy bin Ladena. Myslím, že v případě jeho pomahačů zažádají Spojené státy o jejich vydání k soudu v USA, které mají v této věci, jak říká pan Coobie, jurisdikci v těchto případech.

Reportérka: Bylo navrženo, aby byl Osama bin Laden postaven před islámský soud, jak by na to reagovalo mezinárodní společenství?

Robert Black: To by mezinárodní společenství ani Spojené státy právem nepřijaly. Pokud je Osama bin Laden odpovědný, jde o zločin proti Spojeným státům. A zdá se mi, že je naprosto správné, aby byl souzen podle zákona Spojených států. To nutně neznamená, že by se soud musel odehrávat ve Spojených státech, ale proces by se měl odehrávat podle amerického práva.

Ronald Coobie: Představa, že by měl být Osama bin Laden za útok na světskou zemi postaven před islámský soud, protože vyznává islámskou víru, je politicky pro americký lid naprosto nepřijatelné.

Reportérka: Avšak, Roberte Blacku, toto je charakterizováno jako globální válka, vzniká mezinárodní koalice. Není tohle typický případ, který by měl posuzovat mezinárodní trestní tribunál? Něco jak soud v Haagu?

Robert Black: Ano, samozřejmě. OSN se nyní snaží vytvořit mezinárodní trestní tribunál. Většina členských zemí OSN ho podporují a spolupracují s ním. Ale Spojené státy odmítají s takovým mezinárodním tribunálem spolupracovat.

Reportérka: Ronalde Coobie, myslíte, že se nyní postoj Spojených států k mezinárodními trestnímu tribunálu změní?

Ronald Coobie: Ne, musím říci, že ve Spojených státech byl silný odpor proti vytvoření mezinárodního trestního tribunálu. Z důvodů velmi reálných a myslím ospravedlnitelných obav, že by americké operace v zahraničí mohly lehce patřit do jurisdikce takového mezinárodního soudu a takovýto mezinárodní tribunál by pak často odsuzoval Spojené státy. Takže Spojené státy toto nepodporují a představa, že by byla vláda Spojených států předat v této věci suverenitu mezinárodní organizaci, je absolutně vyloučena.

Fašismus s islámskou tváří

Bylo to v Pešaváru, na pákistánsko-afghánské hranici, v době, kdy se rozkládala Rudá armáda. Potřeboval jsem průvodce, který by mě provezl průsmykem Khyber Pass, a rozhodl jsem se, že chci co nejnepřístupněji vyhlížejícího člověka s co nejlepší angličtinou a s co nejlepším moderním automobilem. Za určitou cenu byla tato kombinace nakonec k dispozici. Můj nový přítel mi nejprve poněkud vlčím způsobem nabídl prohlídku nedalekého britského vojenského hřbitova (mnoho mrtvých z viktoriánské éry) a pak jsme vyjeli. Do palubní desky automobilu vrazil audiokazetu. Připravil jsem se na vytí nějakého islámského duchovního, ozvala se však píseň "So Far Away". Zpoza turbanu a vousu muslim zavrčel: "Napadlo mě, že si rád poslechnete skupinu Dire Straits."

A tak jsem byl seznámen s nyní už známou symbiózou kmenové zbožnosti a nejmodernější technologie, se symbiózou, dovršenou 11. září, kdy byl jižní výběžek hlavního města moderního světa proměněn v ohořený a hnijící masový hrob. Cílem zničení nutně nemusí být symbol modernismu a inovací. Téže ideologie bylo využito letos, když dělostřelectvo zničilo sochy Buddhy v Bamijanu a stoupenci bin Ladena v Egyptě vyjadřují názor, že by se měly zlikvidovat i pyramidy a sfinga, protože mají hluboce neislámskou podstatu.

Od doby, kdy jsem byl v Pešaváru, jsem se s touto frakcí setkal znovu. Lidé, kteří zlikvidovali Světové obchodní středisko, jsou titíž lidé, kteří vrhli kyselinu do tváří nezahalených žen v Kábulu a v Karáčí, lidé, kteří zohavili a umučili dva překladatele Satanských veršů a kteří samopalem zmasakrovali turisty, obdivující architekturu v Luxoru. Jsme znepokojeni, co mají připraveno pro naši společnost, avšak vidíme jasně, co chtějí realizovat ve společnosti vlastní: deprimující a sterilní teokracii, kterou vynucují moderní technologií. Teprve před několika měsíci Bosna předala mezinárodnímu soudu v Haagu jediné obžalované válečné zločince, zatčené na území muslimsko-chorvatské federace. Tito vrazi byli téměř bez výjimky všichni "dobrovolníci" z čečenských, afghánských a kašmírských front, které v Bosně nikdo nechtěl. Jako otevřený apologeta muslimů v Bosně (jejichž kauza zůstala víceméně neposkvrněna zvěrstvy, jaké tam páchali katoličtí a ortodoxní křesťané) musím říci, že bin ladenismus otráví všechno, čeho se jen dotkne.

Od samého začátku jsem se obával, že vyvolám vlny masochistických e-mailů od lidí typu Chomsky, Zinn a Finkielstein, a nebyl jsem zklamán. Mnohokrát děkuji všem těmto ctihodným soudruhům, avšak já vím i bez nich, že jsou obyvatelé Palestiny a Iráku obětí zvrácené a kruté západní politiky. A myslím, že si mohu nárokovat, že jsem byl první, kdo poukázal na to, že Clintonovy raketové útoky na Chartúm - které většina liberálů podporovala - byl krutý válečný zločin, který opravňoval súdánskou vládu podle mezinárodního práva k odplatě. (Ano, pohled na clintonisty v televizi, kteří se radovali, jak v důsledku zásahu Clintonovy stoupla ten den popularita, byl odporný.) Avšak v žádném smyslu nelze považovat události z 11. září za takovou odplatu, ani právně ani morálně.

Bylo by víc než pošetilé argumentovat, že kdyby Západ učinil nějaké ústupky, k masakrům z 11. září by nedošlo. Obyvatelé Gazy žijí v podmínkách zákazu vycházení a v trvalém ponížení a vyvlastnění. To je dobře známo. Tak tedy: domnívá se někdo vážně, že kdyby se Izrael stáhl z pásma Gazy, že by to zabránilo masakru na Manhattanu? Tak by mohl argumentovat jen morální kretén: kádry nové svaté války dávají najevo zcela jasně, že bojují proti judaismu a sekularismu obecně, nikoliv jen proti sionismu. Považují saúdský režim nikoliv za extrémní autoritářskou teokracii, jíž ten režim je, ale za režim příliš měkký a tolerantní. Talibánské jednotky tvrdě pronásledují šiitské muslimy v Afghánistánu. Muslimští fanatikové v Indonésii se snaží zlikvidovat tamější menšiny nevěřících: občanská společnost v Alžírsku byla téměř úplně útoky fundamentalistů zadušena.

Teď jako kdykoliv je aktuální studovat historii křižáckých výprav, politováníhodnou historii rozdělení Kašmíru anebo zoufalou situaci Čečenců a Kosovců. Avšak teroristé z Manhattanu představují fašismus s islámskou tváří a nemá smysl uchylovat se k eufemismům.To, co nenávidí na Západě, není to, co se na Západě nelíbí liberálům, ale přesně to, co se na Západě liberálům líbí a co musejí obhajovat: emancipované ženy, duch vědecké kritičnosti, oddělení náboženství od státu. Hovoříme-li bez intelektuální disciplíny o tom, že si to Amerika zasloužila, je to morální ekvivalent odporných nesmyslů, které šíří Falwell a Robertson - taková argumentace obsahuje asi stejnou kvalitu intelektuálních argumentů. Vraždění lidí bez rozdílu není soudem nad obětmi či jejich způsobem života. Každý slušný a angažovaný čtenář tohoto časopisu mohl sedět v těch letadlech anebo v těch věžácích - ano, i v Pentagonu.

Hovoří se nyní nově o "humánní inteligenci": je to něco, co naší vládnoucí třídě absolutně chybí. Před několika měsíci předala Bushova vláda Talibánu dotaci ve výši 43 milionů dolarů v ponížené vděčnosti, že fundamentalismus "bojuje proti drogám". Další na řadě je obnovená fantazie "raketové obrany", kterou nyní podporují i ještě poníženější Demokraté, kteří chtějí "stát za prezidentem". Bezpochyby přece budou existovat další příležitosti ke kritice našich údajných vedoucích představitelů, kteří pořád nákladně opakují, jak se věnují "národní bezpečnosti", a kteří nás nedokázali ochránit. A - ano, můj průvodce v Pešaváru byl stínem CIA Williama Caseyho, která jako první poskytla neporazitelné rakety Stinger neomylnému Koránu. Avšak tohle je jen jeden způsob, jak konstatovat to, co je zcela zjevné, že totiž tohle je nepřítel na celý život, stejně jako nepřítel života.

V Afghánistánu je zakázána televize: většina Afghánců neviděla kolaps Světového obchodního střediska

Sdělovací prostředky v Afghánistánu - to jsou jen asi čtyři deníky, které vydává Talibán, rozhlasová stanice, Radio Sharia, kterou provozuje Talibán a malá televizní stanice a rozhlasová stanice, kterou provozuje opoziční Severní aliance.

V oblastech, které ovládá Talibán, asi na 90 procentech území Afghánistánu, je televize zakázána.

Proto se předpokládá, že většina Afghánců neviděla záběry teroristických útoků na New York a Washington, k nimž došlo 11. září.

"Jak si můžete představit, jak padá budova se 110 patry, když jste to neviděli?" ptá se Najiba Kasraee, afghánská novinářka pracující pro BBC. "Interviewovali jsme Afghánce, kteří žijí v New Yorku. Jeden taxíkář, kterého jsme interviewovali, byl na místě, když se to stalo. Svědčil o tom, co viděl, a jak vytahoval raněné. Také nám popsal rozsah celé věci a jak vysoké byly ty budovy."

Ve válkou zničeném Afghánistánu poslouchají lidé pravidelně BBC a Hlas Ameriky. "Někteří lidé mě informovali, že zejména vysílání BBC v jazyce Pashto je pro Afghánce životně důležité," vysvětluje Kasraeeová.

"Během bojů mezi jednotlivými frakcemi mudžahídů si lidi pouštějí rádio, aby zjistili, jestli je bezpečné vyjít na ulici. Anebo když se prováděla očkovací akce OSN, informovali jsme posluchače, že bylo vyhlášeno třídenní příměří, aby bylo možno očkování provést."

Většina novinářů v sekci pashto v BBC má příbuzné v Afghánistánu.

"Mám v současnosti složité pocity. Na jedné straně jsem britský občan a zaměstnanec BBC a mou povinností je poskytovat přesné a nezaujaté informace," konstatoval Latif Lutfullah. "Na druhé straně jsem také Afghánec a  vidím, že je situace v zemi nesmírně nebezpečná a já tam mám příbuzné. Po dvaceti letech války lidé zase prchají a hledají bezpečí, avšak, obávám se, že žádné bezpečí neexistuje."

Najiba Kasraee a mnoho jejích kolegů zažili množství osobních tragédií.

"Má matka a má sestra byly usmrceny před několika lety během téže noci. Máme povinnost se nad to povznést a být nezávislým novinářem, avšak je to obtížné, protože víme, že jestliže dojde k útokům na Afghánistán, mnoho civilistů bude zraněno a usmrceno."

Redakce v jazyce pashto se snaží informovat Afghánce doma i v zahraničí o atmosféře, která vládne v Afghánistánu.

Jak se očekává, že se Afghánistán stane terčem americké vojenské odvety, statisíce lidí se snaží uprchnout z afghánských měst i vesnic.

"Té noci, co vyhlásily Spojené státy, že je hlavním podezřelým Osama bin Laden, jsem se pokusila telefonovat svým známým ve snaze získat od nich reakci," řekla paní Kasraeeová.

"Nemohla jsem se dovolat, a tak jsem zavolala ústřednu a pracovník ústředny se nechal interviewovat. Hovořil o tom, jaké to je sedět pozdě v noci v budově, která se bude jedním z nejdůležitějších terčů při bombardování. Také hovořil o tom, jak lidé utíkají z měst a vesnic, ale zdůraznil, že je mnoho lidí, kteří si nemohou dovolit odejít."

V reakci na nejnovější krizi zintenzivnilo BBC vysílání do Afghánistánu a do okolních zemí. Vysílá nyní po více hodin denně v hlavních jazycích oblasti - arabsky, v jazyce pashto, persky a urdu - a posílila vysílání na krátkých a středních vlnách. Internetové stránky BBC v jazycích pashto, v perštině a v urdu byly také rozšířeny.

Sociologovy předpovědi:

Katastrofický scénář: K čemu povedou americké atentáty

Nabízím pár předpovědí ohledně toho, co se nakonec dovíme o teroristických útocích na New York a Washington a o čem se z těch útoků poučíme.

Existují dva druhy předpovědí: bezpodmínečné předpovědi, založené na statistických pravidelnostech, a pak předpovědi typu "jestliže se stane toto, pak bude následovat ono" - ty jsou založené na příčinných pravidelnostech. Do první kategorie patří předpovědi počasí nebo demografické předpovědi. Druhá kategorie je kontroverznější. Nejde totiž jen o pravdivost každé konkrétní souvislosti, ale i předpokladů, které se za nimi skrývají.

Tento článek jsem napsal 16. září. Činím následující předpovědi v obou kategoriích nikoliv proto, že bych znal odpovědi, ale přesně z opačného důvodu. Většina z nás se poučí víc z toho, když zjistíme, že jsme neměli pravdu, než když zjistíme, že jsme pravdu měli. Doufám, že se mi podaří vyvolat tvůrčí a konstruktivní myšlení ohledně možných alternativ k tomu, abychom svět rozdělili na kategorie MY a ONI a abychom začali na NĚ házet bomby.

Bezpodmínečné předpovědi

1. Startovalo víc než čtyři sebevražedné posádky, ale jen čtyřem se podařilo ovládnout svůj cíl.

2. Účastníci těchto akcí se nikdy v životě všichni nevyskytli na témže místě v tutéž dobu.

3. Všichni byli propojeni nepřímo sítěmi osobních známostí, ale ne všichni se znali a ani se všichni nepřipojili vědomě k jednotnému spiknutí.

4. V důsledku organizační logiky měli tedy všichni (předpokládaný) kontakt na Osamu bin Ladena a na další organizátory či sponzory útoků na západní cíle.

5. Útok z 11. září nekoordinovala žádná jediná organizace ani žádný jediný vedoucí představitel.

6. Někteří účastníci únosu letadel se dověděli, co mají učinit, teprve krátce před začátkem akce a neměli informace o dalších plánovaných únosech.

7. Namísto aby šlo o jednotné, dokonale zkoordinované spiknutí, byly tyto činy (částečně) výsledkem konkurence mezi skupinami angažovaných aktivistů, jejichž cílem bylo prokázat svou oddanost (mlhavě definovanému) cíli, tj. porážce nepřítele (který byl také mlhavě definován).

Podmínečné předpovědi

9. Spojené státy, NATO a ostatní velké mocnosti budou asi trvat na tom, aby se všechny země na světě postavily na tu či onu stranu (tím vznikne nová studená válka). Pokud podpoří tento požadavek vojenskou a finanční mocí, zvětší tím pobídky vyloučených států, aby se spojily s disidenty uvnitř zemí, které se připojily ke Spojeným státům, a tito disidenti budou přijímat pomoc od vyloučených států.

10. Většina takových aliancí vytvoří další aliance s obchodníky, kteří obchodují ilegálně s drogami, se zbraněmi, s diamanty, s dřevem, s ropou, se sexuálními službami a s gumou.

11. V Rusku, v Uzbekistánu, v Libanonu, na Kavkaze, v Turecku, v Súdánu, v Nigérii, v Srbsku, v Alžírsku a v celé řadě jiných nábožensky rozdělených zemí stoupne vnější podpora pro disidentské islámské síly. Tak dojde k zintenzivnění mezinárodních styků islámské opozice.

12. Vybombardování údajných původců útoků z 11. září a donucení ostatních zemí, aby se postavily na tu či onu stranu, povede tedy ke zhoršení právě té situace, o níž budou američtí politikové prohlašovat, že jí chtějí zabránit.

13. Pokud se to stane, dojde po světě k úpadku demokracie (definovaná jako relativně široká a rovná příslušnost k určité občanské komunitě, jako systém, v němž se politikové musejí odpovídat občanům a v němž jsou občané chráněni před arbitrárními činy vládních činitelů).

Jsem si jist, že jsou tyto katastrofické předpovědi správné? Samozřejmě že ne. Zveřejňuji je proto, abych své názory poskytl včas k dispozici, a proto, abych vyvolal případné opačné předpovědi od lépe informovaných kolegů.

Charles Tilly vyučuje společenským vědám na Columbia University v New Yorku. Mezi jeho nejnovější knihy patří Dynamics of Contention (spolu s Dougem McAdamem a Sidneym Tarrowem, 2001) a Stories, Identities and Political Change (vyjde v roce 2002). Nyní píše knihu o demokratizaci v Evropě a o kolektivním násilí.

CNN jako absolutní propaganda

Hloupý projev prezidenta Bushe

K Pecinově schvalování teroristického útoku

Svoboda slova neznamená, že můžete říct kdykoliv cokoliv

Pecinův výrok je hnusný

Co Britské Listy nechápou a v čem spočívá svoboda názoru

BL mají snad určité hranice

Odpověď Tomáši Jirsovi

Štěpán Kotrba:

BL NEBUDOU TISKNOUT CLÁNKY PANA KOPALA, nicméne, ve shode s Voltairem budou bránit právo vyslovovat i ty názory se kterými nesouhlasí (... Ich bin ein Berliner...) proti pokusum moci kriminalizovat (precedentne) jakýkoliv verbální výrok.

Protože príšte by mohl být za "škodlivý" uznán i ten váš. Risknete to?

My ne.

Osobne nesouhlasím s JAKÝMKOLIV terorismem - tedy ani arabským (bombové atantáty v Izraeli), ani židovským ( vyhánení Arabu z pásma, které jim po pulstoletí dali milostive pod samosprávu), ani americkým (humanitarni bombardovaní Hirošimy, Srbska, Korea, Vietnam, Laos, Irán, ... a dodávky zbraní, munice a výcvik žoldáku všude po tretím svete), ani protiamerickým od doposud neznámého pachatele (Twins) a osobne nesouhlasící ani s jakýmikoliv výroky, které nekteré z uvedených teroristických cinu schvalují (včetne tech amerických)

Jan Čulík:

jako šéfredaktor se liším svým názorem od pana Kotrby:

principem publikace textů v BL je to, že je šéfredaktor shledá něčím zajímavé či objevné - ať už přinášejí nové myšlenky ze Západu anebo odhalují dosud neznámé skutečnosti o české společnosti.

Konstatuji tedy, publikoval bych i text pana Kopala, pokud by osvětlil novým způsobem některé aspekty českého extremismu.

Nevím, proč se pořád tak divíte: publikovali jsme celou řadu absolutně rasistických útoků na Romy, kteréžto postoje, jak se zdá, jsou naprosto výrazným rysem české společnosti a je třeba je zveřejňovat - nebudeme předstírat, že tyto názory v české společnosti neexistují.

Pane Jirso, vy máte pořád s odpuštěním problém z komunistické doby, problém vnímání skutečnosti, který v české společnosti přetrvává z osmdesátých let. Jde o představu, že to, co se tiskne na papír (či vydá na internetu) je jakási "zjevená pravda", jako by redaktoři a novináři měli nějaké vyšší porozumění realitě a čtenáři museli zbožně poslouchat.

Tak to ale NIKDY není a pokud to někdo předstírá, je to podvod.

PS. Poznámky pod čarou, o nichž se zmiňujete, nepublikujeme jako "konečný názor", který má čtenář přijmout, ale jako alternativu k zveřejněnému textu, aby čtenář zauvažoval o obou opačných názorech - vysvětlovali jsme to už mnohokrát.

Štěpán Kotrba:

Protože jak vy, tak dr. Čulík, tak já máme názor vcelku jiný, a přitom můžeme koexistovat vedle sebe v rámci jednoho listu, prosazovat zde své názory, otevírat své myšlení ostatním a přitom pro každého z nás je tato komunikace poučením. Pro mne jiným než pro vás a pro šéfredaktora též jiným.

A tak by to asi mělo být.

Mýlíte se, že "poznámky" pod články jsou vyjádřením redakčního názoru.

Jsou vždy pouze reakcí pisatele a s redakčním názorem nemají co dělat. Neuměle tak ve starém redakčním systému nahrazují omezené diskuzní fórum k článku.

Sám osobně nesouhlasím s mnoha materiály v BL publikovanými a přitom využívám "poznámek" opravdu skromně. K mnoha tématům se nevyjadřuji vůbec, neb sám pro sebe konstatuji, že nemám dostatek faktů, abych mohl posuzovat prezentované (některé aspekty krize v ČT a kritika produktů, kauza Lauder X Železný, právní aspekty mnoha případů, řešených na stránkách BL - kauza Majed), v některých případech vyjadřuji sympatii k jedné straně či konflikt zájmů a pak do nich nezasahuji (kauza Kodl, Březina), v některých jsem sám pod vlivem své vlastní názorové omezenosti či profesní omezenosti a nemám onen přehled (ekonomika). Někdy nesouhlasím s prezentovaným řešením, ale mé pocity nemají ono racionální jádro a nutné konceptuální zakotvení (Majed, Romové, některé teze striktního uplatňování lidských práv ve společnosti) a tak se držím stranou a sleduji názory druhých.

Nesouhlasím ani s krokem pana Peciny a přesto se neodvažuji jej kritizovat. Ne proto, že bych se "bál", ale proto, že vnímám jako kladný (a tím pádem prospěšný - bez ohledu na to, kdo vyhraje tento spor) onen cíl, který Pecina sleduje - absurdním způsobem nastavit společnosti zrcadlo jejímu směřování ke globální totalitě a myšlenkové sterilitě.

Fenomén sterility a autocenzuru spojenou s diktaturou "těch správných" názorů považuji za daleko nebezpečnější než teroristický útok na Twins - i vzhledem k tomu, že jen v jugoslávském konfliktu (kde jsem se angažoval dopisem jug. velvyslanci Djoko Stojcicovi) zahynulo stokrát víc lidí, než v Twins. Ano, nebyli to Američané - ale je v tom rozdíl?

Je státní terorismus USA jiný, než státní terorismus jiných států? Tvrdím, že ne.

Existuje pouze hluboká krize globálních bezpečnostních mechanismů (OSN, RB) a svět spěje k třetí světové válce. Nechci stát na žádné straně tohot konfliktu, neboť nevnímám mediální symboly (ať negativní, či pozitivní) emocionálně.

Britské listy se staly informační žumpou

Benedyktu Dvořákovi: Názorová pluralita BL je jejich prioritní hodnotou

Úkolem novináře není být rezonanční deskou společenských nálad

Děkuji BL, že přinášejí dost článků o tom, jak reagovat odpovědně na zlo

Svobodomyslnost Britských listů

Petr Cironis

už delší dobu čtu BL a zaujala mě u nich jejich svobodomyslnost, snaha o objektivní informování a hlavně to, že se nepřipojují k propagandistickým tažením, jež čas od času pořádá naprostá většina médií v ČR. Vaše noviny patří k tomu, co u nás reprezentuje ducha skutečné demokracie a nepropadá lacinému nacionálně-politikářskému švindlu zabalenému do demokratických frází. Musím říci, že ani v této době americké krize jste mě nezklamali.

Je to příjemné, na chvíli si odpočinout od mediálního válečného běsnění a přečíst si stránky, jež nabízejí snahu o objektivní pohled bez emocí a škatulkování, kdo je "zlý" a kdo "dobrý", a hlavně postrádají onu mně tolik odpornou europocentristickou předpojatost ("my na Západě jsme lepší").

To, co tu teď média a politici ohledně blízkovýchodní otázky vyvádějí, má obdobu jen v komunistickém propagandistickém běsnění dob naštěstí minulých. Můj otec byl v době spáchání teroristických útoků v Řecku a když se vrátil, zažil doslova šok z vybičované až hysterické atmosféry, která v ČR vládne.

Válečná hysterie, protiarabská xenofobie a anální speleologie vůči USA dosáhly vskutku bodu dosud nevídaného. Lidem při slovech "muslim" či "Afghánec" naskakuje husí kůže a málokdo si uvědomuje, že jsou to stejní lidé jako my, že většina z nich by takový zločin nikdy nespáchala a ani s ním nesouhlasí. Lidé to neví, třeba ani nechtějí vědět, a nikdo se také nenamáhá, aby jim to vysvětlil, právě naopak - krmí je opakem - je to náhodou, nebo úmyslně?

Hysterie u nás i jinde na Západě připomíná atmosféru v předvečer 1. světové války. Tehdy se také Chorvati a muslimové vydali do ulic Sarajeva lynčovat Srby a "potrestat je za vraždu Františka Ferdinanda". Dnes je také mnoho lidí hotovo uvalit na celé národy kolektivní vinu a jít je "potrestat".

U nás se děje totéž, naštěstí jen svalnatými řečmi takových borců, jako je polofašista O. Neff a "strážkyně západní kultury" TV Nova. Politici i "politici" se zviditelňují v médiích, Žantovský a Vondra jako "experti na USA" a Klaus jako "nesmlouvavý obránce západních hodnot".

Veřejnost je štvána a děšena neustálým pitváním událostí a sebemrskačským vyhledáváním vlastních vin, které někdy dosahuje až tragikomických rozměrů - viz případ brněnského Zetoru.

K největším směšnostem patří děsuplné zjištění, že terorista M. Atta pobýval před rokem pár hodin v Praze na letišti, což nám včera s tváří nanejvýš vážnou sdělil policejní ředitel. ČR se bude muset hodně kát, že zlosynovi umožnila šlapat po své půdě, nebo by si zasluhovala být rovnou bombardována?

K největším hloupostem patří rozkaz šerifa Grosse řádně potrestat ty, kteří by atentát schvalovali. Kromě neonacisty Kopala (který by si zasloužil potrestat za mnoho úplně jiných věcí, ale k tomu se jaksi nikdo nemá), budou trestně stíháni fotbaloví fanoušci a párek mladíků, kteří (dle mého názoru opilí) vykřikovali hesla o bin Ládinovi. Nevyznám se sice v právních otázkách, ale myslím, že jsem někde slyšel, že kdo není uznán vinným a odsouzen, má být považován za nevinného. A co je za trestný čin vykřikovat jméno někoho, kdo je ještě de jure nevinný?

Zase jednou cítíme, jak je naše - vyšší - civilizace ctnostná a dokonalá a jak se za jejími hranicemi šikují nepřátelé, necivilizovaní a barbarští, aby nám ji zničili a nás zotročili. Ale přesně tak to vidí i islámští extremisté!

Chorobná ideologizace zasahuje i ty, kteří stáli u počátku toho všeho: nevinné oběti v New Yorku jsou odlidštěny a redukovány na zosobnění demokracie a "amerického způsobu života" a trest za jejich vraždu na napravení pošramocené image světové demokracie a USA. Nikdo tu už nevidí lidské utrpení a smrt, ale útok na ideál a jeho ztělesnění - USA. Tím západní ideologové paradoxně začali uvažovat stejně jako sami teroristé - nejde o lidi, ale o symboly. Nic naplat - protiklady se přitahují.

Smůlu tak mají všichni nevinně zavraždění, kteří nejsou symboly ničeho, nebo alespoň ničeho pro Západ atraktivního - 10 000 nevinných, které povraždili Srbové ve Srebrenici, zatímco Holanďané, kteří měli město chránit, se nečinně dívali a jejich velitelé se pak zúčastnili rautu s vůdci srbských vrahů, 17 500 civilistů v Libanonu, které pozabíjeli Izraelci, když se útokem "bránili" před Araby, zatím neurčený a bohužel stále se zvyšující počet obětí ruské okupace Čečenska, 700 000 íráckých dětí, které zemřely následkem embarga, které uvalily USA na Saddáma Husajna, jehož si na Blízkém východě dříve pěstovaly, atd., atd., nemá cenu to všechno vypisovat.

Bojím se velké války - jestli si Američané budou hrát na siláky a zaútočí na více islámských států najednou, možná dosáhne bin Ládin toho, co chtěl - vyprovokuje veliký konflikt, v němž zahynou statisíce lidí.

Úmyslné lži Jana Čulíka