Svět má v současnosti dostatek ropy. Ale podle odhadů CIA, až dosáhnou Čína a Indie takové spotřeby energie na jednoho obyvatele, jakou má dnes Jižní Korea - to se stane za třicet let - celková poptávka po ropě bude 120 milionů barelů denně. Dnešní celková globální spotřeba ropy je 60 - 70 milionů barelů denně. Krátce řečeno, světové mocnosti spolu budou zuřivě soupeřit o nedostatkovou ropu a hlavním ohniskem tohoto soupeření bude Perský záliv a střední Asie.

Těžební centra ropy a zemního plynu ve střední Asii jsou uprostřed kontinentu. Jejich energetické bohatství je nutno vyážet prostřednictvím dlouhých ropovodů,

Ten, kdo vlastní energii, ovládá svět.

Rusko, druhý světový největší vývozce ropy, chce, aby energie ze střední Asie byla vyvážena přes jeho území. Írán, také vývozce ropy, chce, aby ropovody a plynovody vedly do jeho přístavů, nejkratší cestou. Avšak vlivná lobby Izraele v Americe zabránila Washingtonu, aby vyjednával s Íránem.

Pákistán a Spojené státy se už dlouho snaží vybudovat ropovod a plynovod z Termezu v Uzbekistánu do Kábulu v Afghánistánu a pak do pákistánských přístavů v arabském moři, Karáčí a Gwadar.

Tato trasa by však vyžadovala stabilní, prozápadní Afghánistán.

Od roku 1989 se Írán snaží udržovat Afghánistán v chaosu a brání Pákistánu, aby vybudoval dlouho plánovaný ropovod a plynovod z Termezu do Karáčí.

Když Pákistán v září opustil svého spojence, Talibán, a postavil se na stranu Spojených států, Washington plně očekával, že se mu podaří vytvořit v Kábulu proamerický režim a umožnit vybudování pákistánsko-amerického ropovodu a plynovodu.

Avšak zatímco Bushova vláda bombardovala Afghánistán ve snaze najít bin Ladena, jaksi si nepovšimla, že Rusové jí před nosem převzali polovinu této země.

Rusové dobyli vítězství prostřednictvím svých zástupců - Severní aliance. Moskva podporuje Severní alianci od roku 1990 a po 11. září ji nově vyzbrojila moderními tanky, obrněnými transportéry, dělostřelectvem, vrtulníky a nákladními vozidly.

K zuřivosti Washingtonu a Islamabádu, Rusům se obratem ruky podařilo dostat Severní alianci do Kábulu, který ovládla, navzdory diktátu George Bushe, který si to nepřál.

Severní aliance je nyní v Afghánistánu hlavní, dominantní silou, a bez ohledu na mnohostranné rozhovory, které se konají v Něecku, se považuje za novou "zákonnou" vládu, což je nárok, který Moskva plně podporuje.

Rusové znovu získali vliv nad Afghánistánem, pomstili svou porážku Spojenými státy ve válce z osmdesátých let a naprosto převezli Bushovu vládu, která má sice nejmodernější vojenskou technologii, ale Afghánistánu naprosto nerozumí.

To, že Spojené státy zlikvidovaly Talibán, také znamené, že přišel i Pákistán o svůj bývalý vliv nad Afghánistánem a je nyní odříznut od ropných zdrojů střední Asie. Pokud zůstane Severní aliance u moci, Spojené státy také nebudou mít přístup k ropě v kaspické nížině. Rusko nyní znovu získalo kontrolu nad nejvýznamnějšími potenciálními trasami ropovodu a plynovodu. Bude to ruská energetická superdálnice.

Tím, že si Spojené státy počínaly jako rozzuřený býk v jihoasijském obchodu s porcelánem, poskytly dramatické geopolitické vítězství Rusům a vážně poškodily vlastní velké mocenské ambice. Moskva nyní může dál realizovat své plány na ovládnutí jižní a střední Asie v součinnosti se svými strategickými spojeni, Indií a Íránem.

Bushova vláda, jak se zdá, této obrovské chybě vůbec nerozumí a pořád opakuje, že "Rusové jsou nyní našimi přáteli".

Pan prezident by měl pochopit, že tam, kde jde o geopolitiku a o ropu, neexistují žádní přátelé, jen soupeři a nepřátelé.