Londýn připouští, že rozmístění vojáků v Afghánistánu má zpoždění

18:49 - 21.11.

LONDÝN 21. listopadu (ČTK) - Londýn dnes poprvé připustil, že Británie a Francie chtěly mít od tohoto týdne své vojenské jednotky v Afghánistánu, avšak že chystané rozmístění se opozdí.

"Jak každý ví, my a Francouzi jsme připraveni - a další s tím počítají - být na místě, abychom opět nastolili pořádek a vládu, avšak zpožďuje se to, což je politováníhodné," řekla ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová ve vysílání rozhlasové stanice BBC. O důvodu ale nemluvila.

Mluvčí britského premiéra Tonyho Blaira i ministerstvo obrany dosud popírali zprávy sdělovacích prostředků, podle nichž se opožďuje rozmístění 6000 britských vojáků, kteří jsou od minulého týdne v pohotovosti.

Mnozí novináři se domnívají, že důvodem je nepřátelství činitelů afghánského Severního spojenectví a také různice mezi Londýnem a Washingtonem v názoru na poslání těchto vojáků.

Shortová tvrdila, že rozmístění vojáků v Afghánistánu je naléhavé, má-li se zabránit humanitární krizi.

Rozpory mezi Británií a Amerikou ohledně Afghánistánu

Moderátor: Silná, jasná akční jednota Ameriky a Británie byla dosud hlavním motorem boje proti terorismu. Tato jednota však zaznamenala nyní velmi vážnou zatěžkávací zkoušku. Rychlost událostí v Afghánistánu odhalila rozdíly mezi postojem Spojených států a Británie, které by jinak bývaly zřejmě zůstaly pod povrchem. Koaliční partneři se nyní musejí zabývat složitými otázkami o budoucnosti Afghánistánu, a to ještě předtím, než byly dokončeny vojenské akce. (... ) (Informace o tom, že Talibán dále vzdoruje americké vojenské moci)

Moderátor: Máme-li to říci brutálně, Spojené státy jsou rozhodnuty nenechat se odvést od svého hlavního cíle, honby za Osamou bin Ladenem a úplné likvidace organizace al Qaeda. Británie sice plně akceptuje, že primární jsou tyto cíle, avšak je zároveň přesvědčena, že naléhavé problémy humanitární pomoci, bezpečnosti, politické obnovy a rekonstrukce Afghánistánu nemohou být ignorovány. Za okamžik se budeme tímto dilematem zabývat. Není překvapující, že britský ministr zahraničních věcí dnes ráno odmítl veškeré zprávy o tom, že mezi Británií a Spojenými státy jsou neshody.

Jack Straw: Nevidím žádné důkazy o tom, že my a Spojené státy bychom měli rozdílné cíle. Američané, stejně jako my, realizují trojí strategii: vojenských akcí, politického procesu a to je podporované v obou případech humanitární pomocí. Všichni jsme zdůraznili, že to bude všechno trvat dlouhou dobu.

Moderátor: Jack Straw, který také oznámil, že se chystá na novou diplomatickou misi do Íránu a Pákistánu. Na těchto cestách mu budou připomenuty navzájem neslučitelné předsudky, existující v Teheránu a v Islamabádu, ohledně budoucnosti Afghánistánu. Ale nikdo nemůže říci, že se britská vláda alespoň nesnaží takovéto problémy řešit. Jack Straw to dnes dopoledne zdůraznil:

Jack Straw: Je nesmírně důležité, aby humanitární a vojenské akce se konaly koordinovaně. Zaprvé, protože máme v této záležitosti morální povinnost: musíme zajistit, aby lidé měli dost jídla. Zadruhé, protože lidé, kteří hladovějí, jsou hněviví lidé. Nemůžete živit mozek lidí, dokud jim nenaplníte břicho.

Moderátor: Tohle nejsou zrovna věci, které je často slyšet ze Spojených států. Někteří jestřábi - poradci prezidenta Bushe, jako Richard Perle, šéf Rady pro obrannou politiku, jsou brutálně upřímní ohledně toho, jaké mají priority ohledně rekonstrukce Afghánistánu:

Richard Perle: Nemyslím, že má nějaká zahraniční mocnost vůči Afghánistánu odpovědnost. Přesto však jsme připraveni pomoci. Ale lidé musejí být odpovědni sami za sebe. To se týká i občanů Afghánistánu. Pomáhat vytvářet jiné národy, to nám, upřímně, moc nejde.

Moderátor: To byl Richard Perle dnes ráno v pořadu Today britského rozhlasu. - Tyto transatlantické neshody nejsou jen teoretické. Podivný případ 100 britských vojáků, kteří stále ještě táboří na letišti Bagram nedaleko Kábulu, celou záležitost jen podtrhuje. Je docela jasné, že jejich příjezd koncem minulého týdne měl být začátkem rychlého příjezdu velkého počtu dalších jednotek. A že součástí jejich role mělo být vytvořit bezpečnost a stabilitu, aby mohla být rychle distribuována humanitární pomoc před tím, než to znemožní zima. Američané však neprojevili zájem o takovou akci. Důkazem je to, že tisíce britských vojáků pořád ještě čeká na odlet v Británii.

Včera svědčila Clare Shortová, ministryně pro mezinárodní rozvoj, v parlamentním výboru pro zahraniční pomoc, a veřejně projevila svou frustraci:

Clare Shortová: Dál spolupracujeme s tou částí americké vlády, s níž máme vztahy. Také spolupracujeme s mezinárodními institucemi, jako je Světová banka. Ale není to lehké. Chtěla bych požádat váš výbor, aby vypracoval způsob, jak navštívit příslušné výbory amerického Kongresu a vytvořit si s nimi styky. Je to pro svět opravdu velmi důležitá otázka. Nechci říct, že by Spojené státy odmítaly pomáhat - jde o to, že jaksi, že nesdílejí své informace, a nerealizují další kroky a je velmi naléhavé, abychom se dostali k cíli.

Moderátor: To byla Clare Shortová. Budeme s ní hovořit za okamžik. Na místě v Afghánistánu jsou humanitární organizace frustrovány obdobným způsobem. Údajně existuje dostatečné množství zásob pro potřeby Afghánistánu, ale humanitární pomoc se většinou nerozváží. Sidat Deva, činitel humanitární organizace Oxfam, nám svědčil z Islamabádu o některých těchto potížích:

Sidat Deva: Distribuce potravin je nesmírně nesystematická. Do některých částí Afghánistánu se nedostávají v dostatečném množství, například do centrální vrchoviny. Je tam zapotřebí 16 000 tun pšenice pro tamější obyvatele na nadcházejících 6 měsíců. Je nutno dopravit tyto potraviny do této oblasti během následujících 14 dnů. Existuje vážné znepokojení, že potraviny nejsou distribuovány v dostatečném množství, buď kvůli logistickým problémům, anebo kvůli bezpečnostním problémům.

Moderátor: Pomohlo by vám, kdybyste měli k dispozici britská nebo jiná vojska?

Sidat Deva: To by nám velmi pomohlo. Už přicházejí zprávy, že na silnicích z Kábulu do Bamjanu zastavují konvoje místní velitelé a ti požadují platbu daní za průjezd. Jsme velmi znepokojeni ohledně bezpečnosti na silnicích v Afghánistánu.

Moderátor: Nestačí, aby bojující strany, jako Severní Aliance, řekly, že ony jsou odpovědny za bezpečnost a nikdo zvnějšku není potřeba?

Sidat Deva: Zcela jasně potřebujeme mnohonárodnostní jednotky, jinak nemůžeme humanitární pomoc doručovat.

Moderátor: Je zatím velmi nepravděpodobné, že by do Afghánistánu byly vyslány nějaké další zahraniční jednotky. Americký generál Tommy Franks, který navštívil dnes dopoledne americká vojska v Uzbekistánu, konstatoval, že se o vyslání pozemních jednotek stále ještě uvažuje. Ještě jsme to nevyloučili, řekl. A o něco později souhlasila Downing Street, že generál Franks musí rozhodnout, zda, kdy a jak by měla být do Afghánistánu vyslána vojska.

Podle Petera Riddella z deníku Times jsou neshody mezi Británií a Amerikou ohledně těchto záležitostí zcela jasné.

Peter Riddell: Existuje rozdíl v důrazu. Nejsou žádné neshody ohledně nutnosti chytit bin Ladena a zlikvidovat al Qaedu. Ale to je vlastně jediný americký cíl. To je spojeno s otázkou, zda Spojené státy teď zaútočí na Irák. Tony Blair zdůrazňuje už určitou dobu, částečně to odráží jeho širší filozofii humanitárního intervencionismu jako v Kosovu, že chce také pomoci vytvořit stabilní Afghánistán. A to je pro Američany méně významné. Také jde o otázku humanitární pomoci, která je daleko významnější zde než ve Spojených státech. Podíváte-li se na americký tisk, humanitární priority, které jsou zde velmi významnými prioritami, nikoho tam moc nezajímají. Takže například názory, které včera vyjádřila Clare Shortová, že je zapotřebí vyslat vojska, aby byla distribuce humanitární pomoci a rekonstruce bezpečná, to je pro Američany daleko méně významným úkolem.

Moderátor: Kdybyste se měl soustředit na humanitární pomoc, na vyslání vojáků prostřednictvím té základny, na níž je těch 100 vojáků, připadá mi, jako by se Američané obávali, že je to odvede od hlavního úkolu a bude pro ně obtížnější chytit bin Ladena a zlikvidovat al Qaedu?

Peter Riddell: Vždycky byli skeptičtí ohledně toho, co prezident Bush poněkud pejorativně nazývá "nation-building", "vytváření národů". Proto se někteří republikáni stavějí velmi kriticky k Billu Clintonovi kvůli Kosovu. Líbilo se jim, že se zbavil Miloševiče, ale nechtěli vyslat americká vojska do Kosova pro rekonstrukci té země. A to platí i v tomto případě. A bojí se, že vytváření vlády široké základny ochromí jejich úsilí boje proti terorismu. Pro ně je prvotní boj proti terorismu a další krok bude, že Amerika řekne: a teď zaútočíme na Irák. Ale Evropané jednají daleko pomaleji, chtějí vidět důkazy, chtějí vyvíjet diplomatický tlak.

Moderátor: Tyto rozpory vlastně vyvřely na povrch v důsledku překotného vývoje v Afghánistánu, že. V Kosovu zřejmě tyto rozpory existovaly také, ale v případě Afghánistánu vyšly najevo, protože je náhle nutné - a možné - vojensky pomoci humanitárnímu úsilí a vytváření reprezentativní vlády.

Peter Riddell: Všechno se dalo rychle do pohybu. Můžete argumentovat, že v podstatě jde o rozdíl mezi evropskými sociálními demokraty a americkými republikány. Evropa argumentuje, musíme zajistit, aby byl Afghánistán stabilní. Amerika téměř říká, naše priorita je boj proti terorismu, jestli při tom zahynou nějací lidé, to se nedá nic dělat. Humanitární pomoc není pro Američany prioritou. Některé problémy států sousedících s Afghánistánem jsou také nejsou pro Američany silnou prioritou, ve srovnání s jejich úsilím dostat teroristy.

Moderátor: Ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová nás poslouchala a je teď na lince. Ostře jste se vyjádřila včera v parlamentním výboru. Zjevně zastáváte názor, stejně jako humanitární organizace, že by bylo velmi nápomocné, kdyby byly v Afghánistánu zahraniční jednotky. Jsou Američané skutečně v této věci hlavní překážkou?

Clare Shortová: Mohu opravit naprosto nepřesné informace o tom, co jsem řekla v tom parlamentním výboru? To, co jste citovali, se týkalo všeobecného postoje Spojených států vůči humanitární pomoci a toho, že Spojené státy poskytují jen 0.1 procent svého HDP formou humanitární pomoci, hovořila jsem o všeobecném postoji USA vůči mezinárodnímu rozvoji. Co se týče situace v Afghánistánu, do 13. listopadu, kdy se začal Talibán rozkládat, se nám dařilo dovážet dostatečné množství potravin do země, World Food Programme dělal fantastickou práci. Pak vedl vojenský úspěch a rozklad Talibánu k chaosu, zejména nedaleko pákistánské hranice, a došlo k přerušení dodávek potravin. Konstatovala jsem, že chaos je nepřítel humanitární pomoci a že musíme co nejrychleji ukončit tento chaos. A distribuce potravin je součástí toho, jak ukončit chaos. A pak jsem řekla ještě, že spolupráce mezi humanitárními organizacemi a armádou, která fungovala velmi dobře v Kosovu, nefunguje v Afghánistánu moc dobře a je zapotřebí ji zlepšit.

Moderátor: Přijímám vaši kritiku, ale položím vám tu otázku znovu: Máme-li být schopni vyslat do Afghánistánu více vojáků, zdálo se mi, opravte mě, pokud nemám pravdu, že jsou britská vojska připravena odletět, a že kdyby tato britská vojska už nyní v Afghánistánu byla, odstranila by některé této problémy, které popisujete, nestabilitu, způsobenou rychlým rozkladem Talibánu. Je to pravda?

Clare Shortová: No, já nejsem ministr obrany, takže nemám aktuální informace o nejnovějších názorech, avšak sama neustále zdůrazňuji, že vyslání dočasných koaličních jednotek by bylo velmi pozitivní, zatímco sestavuje velvyslanec Brahimi prozatímní afghánskou vládu, která chce spolupracovat s mezinárodním společenstvím, pak je možné začít vytvářet afghánské bezpečnostní jednotky. Potřebujeme takovýto proces na vytvoření bezpečnosti, k tomu, aby byly distribuovány potraviny.

Moderátor: Dobře, dovolte mi, abych to přijal podle toho, co to znamená. Downing Street dnes dopoledne konstatovala, že vyslání vojenských jednotek pro jakýkoliv účel, o tom bude rozhodovat generál Franks. Vracím se k své původní otázce. Zdá se, že Američané tohle tolik nechtějí. Nehovoří o tom, nedělají v té věci nic. Je to hlavní překážkou, která zabraňuje rychlému vyslání vojsk do Afghánistánu?

Clare Shortová: Nechci vám odpovídat vyhýbavě. Nemám nejnovější informace o tomto vyjednávání. Ale - jak vědí všichni - my a Francouzi jsme byli připraveni odcestovat. Ostatní se chtěli připojit. Chtěli jsme tam ty vojáky mít na krátkou dobu, než bude vytvořen pořádek a nová vláda. Došlo ke zdržení a to je politováníhodné. Potřebujeme pořádek, máme-li být schopni distribuovat humanitární pomoc. Ještě nevznikla krize, ale kdyby se zdržení protáhlo a chaos se zhoršil, došlo by k obrovskému množství lidského utrpení.

Moderátor: A vaše všeobecné výroky o postoji Spojených států vůči humanitární pomoci atd. byly učiněny v souvislosti s tímto vším, takže proto docházím k závěru, že - -

Clare Shortová: Předseda parlamentního výboru řekl na konci slyšení, že po 11. září si všichni uvědomují, že je svět nerozlučitelně provázán, a že když existují na světě tak obrovské rozdíly nerovnosti a chudoby, že to ohrožuje i bohaté země. Zeptal se mě, že by chtěl vědět, jestli si tohle všechno uvědomují i Spojené státy a jestli nyní Spojené státy budou poskytovat víc mezinárodní pomoci. To, co jsem řekla, byla moje odpověď na tuto otázku.

Moderátor: My máme pocit, poté, co jsme tyto záležitosti velmi pečlivě analyzovali, že Británie, Francie, evropské země, zastávají názor, že je potřebí - přesně z těch důvodů, které jste popsala - Afghánistán zrekonstruovat. Zatímco Amerika pořád ještě honí bin Ladena a al Qaedu. A že existují problémy - rozpory mezi těmito dvěma postoji.

Clare Short: Není pochyb, že jsou ve Spojených státech jestřábi, kteří mají tento názor. Avšak včera se konala v USA konference, můj tajemník tam byl a právě jsem dostala jeho zprávu. Colin Powell a americký ministr financí přislíbili, že se budou účastnit na dlouhodobé rekonstrukci Afghánistánu. A Amerika také pomáhá Pákistánu, jemuž hrozilo, že ho destabilizuje situace v Afghánistánu. Takže není pravda, že Amerika nepomáhá a že tam nejsou lidé, kteří by nesdíleli naše názory, i když je pravda, že tam jsou někteří jestřábi, kteří tyto názory nesdílejí, ale naštěstí v americké vládě nepřevažují.