O procesu s časopisem Living Marxism respektive s jeho odhalením, že muž za ostnatým drátem nebyl žádný koncentráčník a že tudíž šlo o snahu zmanipulovat veřejné mínění nahraným záběrem jsem se dozvěděl laskavostí BL. Inkriminovanou fotografii jsem viděl několikrát a její vyznění bylo bez ohledu na zdroj vždy stejné: připomínala vychrtlého koncentráčníka zírajícího skrzevá dráty na právě dorazivší osvoboditele. Heslovitě: "Srbové jsou jako oni".

Nedávno jsem viděl jinou fotografii. Byl na ní Kennedy, tuším, že Robert, a jeho žena. Byl to v podstatě takměř intimní záběr dvojice jdoucí po pláži, kde není ani živáčka. Snímek měl zjevně naznačit, že to jsou normální lidé - když jdou jen tak bosi, bez luxusu. Jenže fotograf dal k dispozici nejen výřez, ale celý negativ a tak na vedleší straně byl týž záběr, s tím rozdílem, že kolem "osamnělé dvojice" klopýtalo několik desítek fotografů, kteří se snažili ulovit pár vychutnávající samotu. Nejspíš byli připuštěni v rámci PR, ale to by už byla jiná story.

Zmiňuji se o tom, protože my, spotřebitelé, jen málokdy vidíme víc než detail. Je velmi pravděpodobné, že kolem reportérů ITN bylo ve stejnou dobu hejno jiných kameramanů a reportérů, kteří točili svoje vlastní "detaily". Josef Fronek zmiňuje bosensko-srbskou televisi. Když si tohle uvědomíme, začnou se věci jevit ve zcela jiném světle. Musíme se totiž ptát, jak je možné, že se daná fotografie rozletěla po světě s manipulativním popiskem, že jde o vězně (jak jinak než za ostnatým drátem), kdežto informace i o tom, jak to ve skutečnosti bylo, zůstala potlačena, přestože musela být okamžitě k dispozici. Svoboda západních sdělovacích prostředků - toť poznaná nutnost.

Jan Čulík použil v odpovědi názory Johna Simpsona. Je to škoda, protože nepochybně má i svoje vlastní, založené na zpochybňování oficiálních pravd. Pokud John Simpson nedokázal otevřeně napsat, že soud s LM byla nedůstojná fraška, kterou odsuzuje, je to jeho problém, který vypadá z valné míry jako prostituce. Jenže on konec konců k establishmentu patří, stejně jako každý jiný prominentní novinář, který potřebuje někomu prodat svoje články. Nebude si tedy příliš podřezávat větev sám pod sebou.

Mě by daleko víc zajímal osobní názor Jana Čulíka. Napadlo ho, že soudce mohl usoudit, že se úmysl ovlivnit manipulativním záběrem veřejné mínění nedá ani dokázat ani vyvrátit a oběma stranám sdělit, že není co soudit? Nebo potrestat zpupnost žalobce přiznáním odškodného zvíci jedné mince. Přijímá mladší Jan bezvýhradně Simpsonovo tvrzení, že jiné stanice nebyly v interpretaci záběru "už tak opatrné" ? Pokud to je ironie, je až příliš dobře maskována. Pokud ne, jak měly vědět z které strany ten plot byl? A co ITN - uveřejnila snad ve sdělovacích prostředcích dementi nebo dokonce zažalovala ty "jiné stanice" ze zneužití jejich materiálu? A co načasování žaloby tři nebo čtyři roky po původní zprávě. Nepáchne to tak trochu manipulací? Byl by takový proces žádoucí třeba v době Račaku?

Citát ze Simpsona rovněž nijak nevyvrací Fronkův dojem, že se establishment postaral o to, aby si každý pro příště rozmyslel něco odhalovat.

Na druhé straně je dobře, že Jan Čulík už konečně přestal zastávat tvrzení propagandy roku 1999, že bombardování Kosova a Srbska bylo čistě humanitární záležitostí. A taky, že souhlasí se Simpsonem, že celé Rambouillet bylo podvodem. A jen tak mimochodem - nejsou náhodou lidé, kteří, jak Simpson píše, "uměle vyvolávají války" sami zločinci? Skupina amerických a kanadských právníků se domnívá, že ano, ale Soudní tribunál v Haagu "nezávisle" usoudil, že se takovými prkotinami nebude zabývat. americkými a kanadskými právníky?

Fronkův článek je sám o sobě smutné čtení. Daleko depresivnější ale je to, co je naznačeno mezi řádky: je totiž úplně jedno, co víme, protože ani se lží ani s pravdou nemůžeme nic udělat. To si patrně uvědomil Jan Čulík a proto se ozval s mírným protestem. Kdyby totiž se svým starším kolegou souhlasil, musel by BL zavřít a jít na pivo a trochu toho sexu, kteréžto požitky nám orwellovská společnost ještě dopřává pro zapomnění.

Josefu Fronkovi bych chtěl poděkovat za to, že je "emocionálně zanícen" , což v překladu znamená, že se chová jako normální člověk a nikoli jako politicky korektní novinář.

Poznámka JČ. Nemám k této diskusi v podstatě co dodat. Byl jsem v květnu 1997 na jedné londýnské mediální konferenci, jíž se účastnila smetánka britských a amerických sdělovacích prostředků, a tou dobou právě zuřila kontroverze mezi zpravodajství ITN a časopisem Living Marxism. Na konferenci vyjadřovali četní významní britští a američtí novináři pohrdání vůči společnosti ITN, mediálnímu kolosu, která se rozhodla zničit idealistický časopis "levicových šílenců" Living Marxism, přestože musela být ideologie tohoto časopisu většině těchto mainstreamových novinářů zcela cizí. Nevidím prostě mezi dobrými mezinárodními novináři provládní spiknutí, i když výjimky, zbabělost a kolaborace, se jistě najdou všude. - U londýnského soudu jsem nebyl, tak se k motivaci soudce nemohu vyjadřovat. Naproti tomu trochu znám motivaci práce Johna Simpsona, už jsem o tom psal. To jsou lidé, kteří celý svůj život budují na disentu (Simpson měl na zásah Thatcherové zákaz celou řadu let vystupovat v BBC na obrazovce, když ve vysílání zpochybnil její válku o Falklandské ostrovy) - ano, jsou součástí respektovaného establishmentu, ale právě na základě svého trvalého práva názorově se odlišovat a kritizovat. Každý ovšem dělá chyby, ani John Simpson není neomylný. - Mnozí novináři pracují na základě stereotypů a mnozí jistě vytvářeli mýty o "statisících mrtvých" - už jsem napsal, že všechno, co ve svých článcích uvádí Josef Fronek, je pravda - otázkou je kontext. To, že někteří novináři Srby démonizovali na základě kolektivní viny, neznamená, že nebyl Miloševičův režim vražedný a odporný.

Jen člověk ideologicky zaujatý však bude tvrdit, že Miloševič a jeho polovojenské či policejní oddíly se nedopouštěly zvěrstev, že Miloševič opakovaně nevyvolával na Balkáně války a že mezinárodní společenství nemělo povinnost proti tomu zasáhnout - nějak Viděl jsem příliš mnoho individuálních příběhů zničených rodin a lidí. Jiná věc je, jak se mezinárodní společenství zhostilo své povinnosti nenechat lidi vraždit a zda bylo přijatelné bombardovat zemi z výšky a usmrtit zbytečně několik stovek civilních osob.

Bohužel, jak se stává velmi často, diskuse k tomuto tématu na Fórech BL je v podstatě bezcenná, protože se nezabývá fakty, ale jsou to většinou emocionální výroky na základě předsudečných, ideologických postojů z té či oné strany.