"Myslím, že dopad útoků z 11. září je větší než první exploze atomové bomby na konci druhé světové války," řekl Mailer a pokračoval: "Mělo to obrovský dopad. V době útoků z 11. září jsem byl v Massachussetts, několik stovek kilometrů od New Yorku a moje děti, které bydlely tou dobou v New Yorku, zuřily a vyčítaly mi, že nejsem nad těmi útoky dostatečně intenzivně rozezlený. Newyorčané byli naprosto šokováni a dodneška ten šok ještě nepřekonali.

Hlavně jde o to, že ten útok měl obrovský emocionální dopad. V Americe sice se lidi občas na sebe vzájemně rozčilují, ale navzdory všem těm zprávám o vraždách a o zabíjení a o násilí v Americe je faktem to, že většina Američanů jsou ve skutečnosti v podstatě mírumilovní lidé. Nedokážou prostě pochopit, že by je někdo mohl nenávidět tak intenzivně. 'Jak nás může někdo nenávidět? My jsme takový milý, hodný národ. Chceme pro všechny lidi jen dobro.'

Většina Američanů jsou prosťáčci. Máte-li charakterizovat Američany jednou větou, lze říci, že Američané nemají rádi otázky, u nichž trvá déle než deset vteřin na ně odpovědět.

Hlavní věcí v tom všem je to, že Allah je pojem, který je Američanům naprosto cizí. Ve světě existuje obrovská propast mezi kulturami. Na jedné straně máte, zejména v Americe, ale Evropa to nyní napodobuje, kulturu, v níž, ať jste stoupencem jakéhokoliv náboženství, většina lidí žije život tak, že se rozhodli, že se nebudou znepokojovat tím, že musí umřít. Rozhodli se udělat všechno pro to, aby svou smrt co nejvíce oddálili. Je to kultura, založená na penězích. Žiju, abych žil, říká každý, a všichni se chovají nesmírně prakticky. Nemají absolutně pojem z toho, co znamená smrt.

Na druhé straně máte islám, který učí, že svět je naprosto nedokonalý, většina lidí je chudá a ti, kdo jsou bohatí, a kdo jsou ve společnosti nahoře, jsou zločinci anebo jsou zkorumpovaní. Na světě se nám sice vede strašně, ale můžeme se těšit do nebe. Jestliže budeme žít a zejména jestliže umřeme pro Allaha.

Takže už se formuje obrovská válka, v níž bude bojovat Allah proti všemocnému dolaru.

Vlastenectví. Proti čemu jsme se vlastně sjednotili? To mě právě znepokojuje. Víte, v druhé světové válce se Spojenci sjednotili proti Hitlerovi. No, to nebyl jen člověk a určitá soustava myšlenek, byla to také země, bylo to několik zemí, byla to obrovská válka proti definovatelnému nepříteli. Teď máme na jedné straně vynikající armádu, velice schopnou, která zlikvidovala Talibán - všichni jsou strašně překvapeni, že to netrvalo dlouho. A na druhé straně teď existuje pocit, že jak budeme pokračovat, válka nabude nesmírně velkých rozměrů, protože islám, to je v podstatě polovina světa.

Bush pořád hovoří o zlu. Zlo, zlo, zlo, zlo, zlo. V tom projevu o stavu Unie použil slova "zlo" třináckrát, patnáctkrát nebo dvaadvacetkrát? A kde je to zlo? Ani nejsou schopni najít Osamu bin Ladena. Boj proti zlu - to je způsob, jak lidem otupit mozky. Víte, my máme v Americe strašně mělké kořeny. V Americe skoro nikdy už nenajdete místo, kde jste se narodil. Oni to pořád přestavují. Přestavěli i porodnice, kde se lidi narodili. Protože my v Americe pořád všechno přestavujeme a děláme to stále ošklivější. A tak ve srovnání s evropskými zeměmi nemáme skoro žádné kořeny. Ale v něco lidi musejí věřit. A tak se lidi uchylují k vlastenectví.

Amerika nevnímá, jak se na ni dívá vnější svět. Jestliže opakujete "zlo, zlo, zlo", je to uspávací prostředek. Lidi to uklidňuje. Jestliže si žijete, vedete napůl zkorumpovaný život - což Amerika vede, z hlediska zahraniční politiky a ekonomiky, a máte pocit spokojenosti, nic vám víc nebude vyhovovat, než zastávat názor, že všichni, kdo se proti vám staví, jsou zosobněním zla. A jestliže jsou ti, kdo se proti vám stavějí, napůl zosobněním zla tak jako vy - což tak zřejmě skutečně je - vzniká typická všelidská směsice. Která je plná složitostí a každá otázka je nesmírně komplikovaná a není lehké ji vyřešit. Amerika na to reaguje tak, že se snaží ránu uzavřít rychle a jestli se později zanítí - no, to bude řešit nějaký jiný doktor.