S pádem berlínské zdi pohlédl Ronald Lauder směrem na východ a uviděl tam, jak se na televizních obrazovkách všech států východního bloku míhá "podnikatelská šance". Ach, být tam tak první a zmocnit se toho všeho.

Konečně nyní měli Východoevropané svobodu dívat se na Počasíčko, zpravodajský pořad, v němž vystupuje nahá meteoroložka, která se obléká či svléká podle toho, jaké má být ten den počasí.

Byla to Lauderova šance: byla to jeho chvíle, kdy měl možnost vystoupit ze stínu své úspěšné rodiny, vrátit se na scénu po debaklu, jímž byla jeho kandidatura v roce 1989 na úřad primátora New Yorku, a definovat vlastní totožnost.

Náznak toho, že to všechno dopadlo špatně, přišel 12. června 2001, kdy informoval list New York Times, že Mary Jo Whitová, americká prokurátorka pro Jižní okres, vyšetřuje Lauderovu firmu CME kvůli obvinění, že tento podnik poskytoval státním činitelům na Ukrajině úplatky.

Zprávo prošla celou řadou sdělovacích prostředků, i ve střední Evropě, a vypadalo to, že je Lauderova firma v průšvihu. Celá věc však nejvíce šokovala samotného Laudera. Činitelé z CME konstatovali, že nevěděli vůbec nic o tom, že je jejich firma vyšetřována na federální úrovni, dokud se o tom nedočetli v deníku New York Times. Prokurátorka se prý s firmou CME vůbec v této věci nespojila, ani se s ní nespojit reportér listu New York Times. Avšak reportér listu New York Times tvrdí, že jeho zpráva se plně zakládala na pravdě.

Od svého vzniku je firma CME součástí právních kontroverzí. A není to poprvé, co jsou tyto kontroverze nejednoznačné. Od samého založení firmy jsou CME, její partneři a společníci, součástí temného gordického uzlu žalob od New Yorku přes Londýn až po Kiev, firma bojuje proti žalobám, sama žaluje, a je obviňována, že má vazby na zkorumpované vládní úředníky a na organizovaný zločin.

I kdyby však všechny právní problémy firmy CME měly zázračným způsobem zmizet, je možné, že je to pro ten podnik už příliš pozdě. Akcie firmy CME, s nimiž se kdysi obchodovalo na burze NASDAQ, se nyní prodávají jen přes pult a to asi za 2 dolary za kus. Lauder se chlubil, že firma bude mít hodnotu mnoha miliard, teď má tržní hodnotu jen asi 6,6 milionů dolarů. Lauder sám investoval do tohoto prodělečného podniku desítky milionů dolarů firmy Estée Lauder a více než 100 milionů dolarů od bank. A jediný možný zachránce, který se objevil na horizontu a nabídl firmu koupit - za 615 milionů dolarů - zase z obav před množstvím soudních sporů zmizel.

Činitelé podniku CME nemohou dělat nic moc jiného, než frustrovaně nad situací potřásat hlavou. "Česká republika je nebezpečným místem pro podnikání," konstatoval šéf firmy CME Klinkhammer.

Historie firmy CME začíná v Maďarsku, kde to všechno pro Lauderovu rodinu začalo. Lauderova matka, Estée, maďarská židovská imigrantka, začala po druhé světové válce ve čtvrti Queens prodávat doma vyrobené kosmetické krémy a během několika desetiletí z toho vybudovala světové impérium.

Ronald ale neuměl tak dobře vydělávat peníze, spíš sháněl drahé věci. Do roku 1991 si vytvořil vynikající sbírku moderního evropského umění - jako první si koupil, když mu bylo třináct, obraz od Egona Schieleho za 10 000 dolarů, které dostal k bar mitzvah. Také se nepříliš přesvědčivě pokusil v roce 1989 kandidovat na primátora New Yorku. ("Velkou zprávou dne není to, co dneska řekl Ronald Lauder na newyorské radnici, ale to, že pan Lauder tu radnici našel," - to prý říkali pracovníci Giulianiho předvolební kampaně.)

Lauder se také octl uprostřed skandálu, když dovezl pro výstavu v Muzeu moderního umění jeden obraz Egona Schieleho, který byl možná odcizen obětem nacismu. Prostě, Lauder už opravdu potřeboval úspěch.

Jeho rodina pomáhala štědře financemi předvolebním kampaním Ronalda Reagana,a tak byl Lauder odměněn v roce 1983 funkcí náměstka ministra obrany pro Evropu a Sovětský svaz a v letech 1986 a 1987 byl americkým velvyslancem ve Vídni (kde vyvolal kontroverzi tím, že všude chodil s osobními strážemi, které platila jeho matka, že se o něho bála.)

Jeho načasování bylo správné: komunismus s potížemi rodil kapitalismus volného trhu, regulace byla minimální a majetek byl levný. Brzo se Lauder začal zajímat o rodící se televizní průmysl. V České republice založil televizi Nova. Začal vysílat místní zpravodajství, americké filmy a seriály také v Německu, na Slovensku, v Maďarsku, v Rumunsku a na Ukrajině.

Jan Čulík, který vyučuje na Glasgow University středo a východoevropským mediálním studiím a který sleduje CME od počátku jejího příchodu na scénu, konstatoval, že podnikatelská praxe Ronalda Laudera a podniku CME byla prostá a přímá. "Jednoduše přišli do těchto zemí a řekli: 'My jsme ze Západu - můžeme si tady dělat, co chceme. Zdejší vlády jsou zkorumpované a infrastruktura je slabá."

Jan Čulík uvedl, že alespoň v České republice, CME a její místní představitel - dobře známý pražský podnikatel jménem Vladimír Železný - nesplnili příslib vysílat silně kulturní televizní okruh. Jakmile začali vysílat, vysílali senzacechtivé zpravodajství, konstatoval Jan Čulík, včetně striptérských meteoroložek a bulvárních talk shows se jmény jako Tabu. Vysílali i hodně softporna, dodal Jan Čulík.

Avšak, jak se zdá, to přesně si Česká republika přála. Na vrcholu své slávy ovládala televize Nova sedmdesát procent [sic] divácké obce a podle Klinkammera ovládá ukrajinská televize firmy CME pořád ještě 45 procent divácké obce. Lauder vypadal jako génius.

Pak ho v roce 1996 žaloval bývalý partner v Maďarsku, americký podnikatel Seymor Holtzman, za to, že ho prý Lauder údajně vytlačil z jejich partnerství ve firmě Central European Development Corporation, kterou založil v Maďarsku v roce 1989. Došlo k mimosoudnímu finančnímu vyrovnání.

Avšak to byl teprve začátek. V roce 1997 zažaloval firmu CME v New Yorku soupeřící západní podnik na Ukrajině, Perekhid Media, že prý CME uplatila ukrajinské politiky a sebrala Perekhidu licenci, kterou Perekhid získal v roce 1993. Žalobci neuspěli ani v New Yorku, ani pak v Londýně. Avšak nejhorší mělo teprve přijít. Bývalý partner podniku CME v České republice, Vladimír Železný byl ještě okázalejší než americký mediální magnát Ted Turner. Železný byl zatčen údajně za pašování obrazů (nebyl obžalován). Je také nechvalně známý svým pravidelným televizním pořadem Volejte řediteli, kde otevřeně útočí na vybrané veřejné osobnosti, anebo jiným zase lichotí, je to svého druhu skandálnější pořad O'Reilly Factor.

Železný pomohl vytvořit z TV Nova nejsledovanější televizní stanici v České republice a podnik, který vydělával 15 milionů dolarů ročně. Avšak v dubnu 1999 CME Železného vyhodila a zažalovala ho, že prý si založil vlastní televizní společnost a ta, podle Klikhammera "odsávala" z podniku CME miliony dolarů.

"Byl propuštěn. Za krádež, řekl Klikhammer.

Na opakované žádosti našeho časopisu, aby se k tomu Vladimír Železný vyjádřil, neodpověděl.

Železný přešel do protiútoku, vykoupil Lauderovy ostatní partnery a získal kontrolu nad vysílací licencí TV Nova. Využil jí k vytvoření nové televizní stanice, která začala vysíálat v srpnu 1999. Téhož měsíce zahájil Lauder stíhání České republiky. Obžaloval ji, že se spikla s Vladimírem Železným a odebrala mu jeho televizní stanici a požadoval odškodné od české vlády ve výši 500 milionů dolarů.

Avšak spor mezi podnikem CME a Vladimírem Železným není jen finanční.

"Chtěl se stát v České republice carem," řekl Klikhammer listu PRague Tribune v roce 1999. "Myslím, že jeho plánem bylo ovládnout televizi Nova a využívat ji jako strojku na peníze, a ovládnout i televizi Prima a využívat ji jako ministerstva propagandy, aby se stal v zemi vládcem. Myslím, že to by bylo pro Čechy nejhorší noční můrou."

Lauderův spor s českou vládou a s Železným je ve střední Evropě i v Londýně zdrojem palcových titulků už dva roky. Jan Čulík poukazuje na to, že během této doby Vladimír Železný, který má ve své zemi obrovskou moc, vede proti CME a proti Lauderovi ve svém pravidelném televizním pořadu propagandistickou válku.

"České soudy jsou velmi neochotné proti Železnému zasahovat," řekl Jan Čulík.

Avšak dodal, že Železný je jen jedním z řady problémů pro CME. Poukázal na to, jak složité jsou dohody mezi firmou CME a místními podnikateli.

"Firmě CME na Vladimíru Železném absolutně nic nevadilo, dokud ji poslouchal," pokračoval Jan Čulík. "Během prvních pěti let jejich partnerství firmě CME vůbec nevadilo, že podporuje praktiky, které by ve Spojených státech byly prostě nepřijatelné." A dodal: "Jako pitomci dovolili Železnému, aby vykoupil ostatní partnery v licenci a získal většinový podíl v televizi Nova."

Klinkhammer s analýzou Jana Čulíka nesouhlasí. Řekl, že s výjimkou Vladimíra Železného "jsme měli velké štěstí a nalezli jsme dobré podnikatelské partnery".

Avšak, jak je tomu jakkoliv, škoda se už stala. Lauderovi se nepodaří prodat podnik CME strategickému partnerovi. Podle informací listu New York Times z 12. června zkoumají vyšetřovatelé tisíce dokumentů, týkajících se toho, jak CME v roce 1996 získala vysílací licenci na Ukrajině - poté, co bylo vyhlášeno moratorium na vydávání nových licencí. Také prý studují platbu 1,4 milionu dolarů, kterou CME převedla na podezřelý podnik, který podle dokumentů, získaných deníkem New York Times, "nepřímo vlastnili mnozí vysocí ukrajinští politikové".

"To je absolutní nepravda," konstatoval Klinkhammer. "To je nesmysl." Klinkhammer popřel, že by věděl o tom, že jsou jeho ukrajinští kolegové vyšetřováni.

Ale jiné zdroje zastávají jiný názor.

"CME věděla velmi přesně, s kým leze do postele," řekl jeden bývalý společník. "Ve východní Evropě si nadělala spoustu nepřátel, a ti zůstávají ve styku."