Tento rozhovor vyšel na stránkách časopisu Salon.com, včera ho otiskl také list Guardian.

Americká spisovatelka Susan Sontagová byla označena za zrádce národa, protože si dovolila kritizovat americké reakce na teroristické útoky z 11. září. Lituje toho? Zjišťoval to na stránkách časopisu Salon.com David Talbot.

No, nejsem instituce a nemusím se bát, že přijdu o zaměstnání. Jen dostávám spoustu sprostých dopisů, v nichž mi nadávají, že jsem zrádce národa. Jsem v celé věci pořád trochu defenzívní, protože jsem pořád šokována, jak byla má reakce přijata. To, co jsem publikovala v časopise New Yorker, jsem napsala doslova 48 hodin po útocích z 11. září. Byla jsem tou dobou v Berlíně a dívala jsem se na CNN nepřetržitě 48 hodin.

To, co jsem napsala, byl výkřik zoufalství nad všemi těmi nesmysly, které jsem na té stanici viděla. Chápala jsem, že jsou lidé ve stavu obrovské bolesti a zmatku a strachu. Ale viděla jsem také, že dochází k pozoruhodnému návratu k rétorice z doby studené války a k obrovskému svatouškovství a že bude pro nás nesmírně obtížné, jak se s celou věcí vyrovnat. A musím říci, že mé obavy se splnily.

Je to vážný pokus potlačit veškerou debatu. Velké sdělovací prostředky byly skutečně obrovskou měrou zastrašeny, ale internet ne. Skutečně, myslí si někdo, komu je víc než šest let, opravdu vážně, že Osama bin Laden dokáže komunikovat se svými agenty v zahraničí jen tím, že se postaví do toho svého předpotopního prostředí jako z Flintstones a bude se při projevu tahat za pravý ušní lalůček? Je jasné, že americká vláda prostě chce zabránit, aby lidi viděli, co chce bin Laden říct, ať je to cokoliv. Vidím, že BBC, naši britští bratranci, kteří jsou vždycky zcela servilní, debatují o tom, zda pásky vysílat. Vždycky se můžeme spolehnout na Brity, že se zařadí.

No, když nadávají lidem, jako jsem já, za to, že říkají úplně mírné věci, není divu, že jsou sdělovací prostředky zastrašeny. K jedné věci se nikdo nevyjádřil a mně se to pořád zdá divné: kdo rozhodl, že se nesmějí nikde vysílat drastické záběry scén po kolapsu Světového obchodního střediska? Myslím, že nikdo nevydal žádnou cenzurní směrnici, ale vznikl ve sdělovacích prostředcích autocenzurní konsensus, ředitelé amerických sdělovacích prostředků se prostě dohodli, že by zveřejnění takových záběrů bylo pro Ameriku příliš demoralizující.

Nelíbí se mi, že házíme Afgháncům z letadel svačinu, vyrobenou v jednom malém texaském městě, abychom mohli říct, Koukejte, jak lidsky jednáme. Ty trapné balíčky jsou naprosto nedostatečné a ti lidé za nimi běhají do zaminovaných prostor. Nelíbí se mi, jak se "lidskost" znovu používá jako záminka pro válku.

Nejsem povolána k tomu, abych o tom spekulovala, ale člověk si dokáže představit celou řadu reálpolitických výsledků této krize. Afghánistán se možná nakonec stane protektorátem Pákistánu, což se ovšem vůbec nebude líbit Indii a Číně. Takže jak proboha bude možné svrhnout Talibán a nevyvolat v té části světa další problémy, to je velmi složitá otázka.

Samozřejmě. Ale je to složitý a dlouhý proces - a Spojené státy nejsou v těchto věcech příliš zkušené. Problém je, že existuje obrovská propast mezi realitou a tím, co lidé ve vládě ve sdělovacích prostředcích říkají o té realitě.

Myslím si, že naši ochránci jsou neuvěřitelně neschopní. V každé jiné zemi by nejvyšší činitelé FBI už odstoupili anebo by byli propuštěni. Prosím vás, Mohammada Attu FBI sledovala, ale leteckým společnostem to nikdo nikdy neřekl.

Úřady nyní reagují na strach před antraxem - z 99 procent si jsem jistá, že to dělají nějací domácí američtí šílenci, kteří napodobují teroristy a prosazují si tím své cíle - tím, že šíří dál strach. O minulém víkendu byly ulice v New Yorku naprosto prázdné, protože FBI oznámila, že dojde k dalšímu teroristickému útoku. Mezitím nám náš absurdní prezident radí, abychom chodili nakupovat a do divadla a vedli normální život. Nemůžete lidi děsit a pak jim říkat, aby vedli normální život.

Taky se v Americe šíří protikladné signály o muslimech. Říká se nám, že není pravda, že muslimové jako takoví jsou našimi nepřáteli, ale zároveň policie zatýká samé muslimy.

Bojím se toho, že dojde k nějakému skutečnému novému teroristickému útoku - ne k tomuhle trapnému vtipu jako je ten prášek v obálce, ale k něčemu skutečnému, kdy zahynou skuteční lidé. A pak by se klidně mohlo stát, že tady bude vyhlášen výjimečný stav. Mnoho Američanů, kteří jsou tolik nezvyklí se nebát, by rádo obětovalo jakoukoliv svou svobodu.

Ne, myslím si, že od 11. září získal legitimitu, to je všechno. Zdá se mi, že ve Washingtonu vládnou regenti, že stát řídí asi Cheney a Rumsfeld, možná i Powell, i když Powell je spíš organizátor než skutečný vůdce. Všechno je to strašně skryté. Sdělovacím prostředkům se v těchto dnech zdá důležité podporovat prezidentův image.

Já prostě jen nechápu, proč teď debata znamená dissent a proč teď dissent znamená údajný nedostatek vlastenectví. Brečím každé ráno, když čtu ty malé nekrology, co tiskne New York Times pro lidi, kteří zahynuli ve Světovém obchodním středisku. Jsem opravdu a hluboce úplně stejná jako všichni ostatní, skutečně jsem dojatá, opravdu mě to ranilo a opravdu truchlím. Spousta lidí, které znám, přišlo o přátele a o lidi, které milovali. Chci jednu věc říct jasně - nemám pocit, že útoky z 11. září byly prosazování legitimních cílů nelegitimními prostředky.

Jenom proto, že kritizuju izraelskou politiku, to neznamená, že jsem přesvědčena, že si Spojené státy tento terorismus zavinily samy. Jsem přesvědčena, že bin Laden a jeho stoupenci toho využívali jako záminky. Kdybychom přestali okamžitě podporovat Izrael, myslím si, že by to těm teroristickým útokům nezabránilo. Tohle asi skutečně je svatá válka.

Ten názor nesdílím. Nejsem pacifista, ale jsem proti bombardování. Je to jedna z nejchudších zemí na světě. Bombardují ty vojáky a tábory, kde jsou ti vojáci Talibánu. A dovedete si představit, co je to za lidi, jsou to prostě jen strašně mladí kluci.

Můžeme tam na ně shazovat napalm a bomby s obalem z ochuzeného uranu a zabít mnoho tisíc lidí. A pak tam zvítězí ta druhá strašlivá strana, ta Severní aliance a bude to děsné.

• původní článek Susan Sontag, New Yorker (angl.)
• Rozhovor Davida Talbota se Susan Sontag Salon.com